english e-mail

"Tati, já už nechci chodit na karate! Já chci zpívat!"

Soustředění sboru Bruncvík 2018

Ano, je to opět tu. Doma je konečně klid a nádobí na mytí je najednou méně a není třeba každou čtvrthodinu uklízet aby se jeden cestou do koupelny nepřerazil - váš rytíř totiž odjel na soustředění. Jak se mu vede se dočtete právě na těchto stránkách...





2018-08-29 - Středa 29.8.2018, 10. den

Dnešek byl opravdu hezký den. Hlavní hrou byly hudební přebory a byly opravdu přeborné. Aby týmy mohly uspět, musely se vžít do světa nauky. Sice jsem si docela jistý, že budem pořád naprosto negramotný sbor co se hudební teorie týče, ale ta síla, když se všichni spojíme a začneme zpívat na táboráku, mě ujistí, že bruncvičí zvuk se opravdu nedá zapsat na kus papíru.
Artuš


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – No tak dneska se mi nejvíc líbily přebory v nauce a potom schovka. A dvakrát jsem zapikal někoho, ale jednou mě zapikal Sam, protože ten stál pořád u tý pikoly a nehnul se na pět metrů. A potom se mi líbila večeře a oběd a snídaně a nejlepší byla svačina – protože byly palačink. Aaaa konec.

BORS (Eliáš) – Takže mně se líbily: snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře. A druhá večeře. Jestli bude. Jo, pak se mi líbila hra. Tam jsme dělali, že jsme chodili po stanovištích a tam bylo něco o notách a o nástroji. O jednom. O harmonice. Jinak to bylo skoro jenom o notách. A líbil se celej den do konce. Tak ještě: k svačině byly palačinky, byly výborný. Jo, a hráli jsme schovku, ta mě taky uplně strašně bavila.

YVAIN (Šimon V.) – Nejvíc se mi líbila snídaně a taky se mi docela líbila i rozcvička a pak se mi líbila svačina a oběd a pak byla večeře a pak jsme psali deník. A hráli jsme na schovku – já jsem měl zrovna zelený triko, tak jsem se schovával do hrozně vysoký trávy, ale bylo tam trošku špatný, že tam byly všude kopřivy a bodláky a teď jsem uplně od všeho poštípanej a pobodanej. A to bude asi všechno.

GAUVAIN (Kryštof) – Hrozně se mi líbilo rozeznění a zkouška. Pak jsme měli hru na stanoviště a na každým jsme dělali něco, třeba u Kuby jsme dělali harmoniku, měli jsme je poskládat jako v harmonce, první je E a potom dál, my jsme měli dvě správně. Potom byla ještě jedna hra, kde jsme hráli na schovku a byla to pikola, takže jsme museli běžet k brance, abychom zapikali toho, kdo nás hledal. A to je všechno.

TOR (David) – Dneska se mi hezky spalo a najednou mě přerušila nějaká hudba a říkal jsem si, CO TO JE? Ježíš, on je zase budíček! Chci říct, že svačina byla dobrá a rozeznění se mi doopravdy líbilo (Co se ti na tom líbí?) Prostě abychom se uvolnili, no. Taky jsem zjistil, že mám takovou malou rýmičku, ale z toho se vyléčím, jenom si nemyslet, že to mám, ale když na to budu myslet, tak budu nemocnej. Zkoušky taky byly taky dobré, teď se mi líbí ta hymna a ta písnička od toho Jindřicha osmýho /Greensleves, pozn.red./ No, pak byla sváča – a co bylo vůbec k sváče? No a druhá zkouška taky jako super, obídek taky, ale bylo dobrý, když jsme měli odpolední klid, to bylo dobrý, mohl jsem si číst Churchilla, já ho čtu do té čtenářské soutěže … A pak bubny se mi taky líbily a hra taky jako byla dobrá – počkat co to bylo (hudební přebory) Jo, hudební přebory, nejvíc se mi líbilo u Tomáše jak jsme vymýšleli – a my jsme vymysleli : Eliška dává hnůj fotbalistům Estonska a divákům. A pak byla strašně dobrááá sváááča, byly palačinky s čokoládouuu, to bylo straaašněěě dobrýýý (Nutellou), no tak Nutellou, a bylo to dobrý. No a těším se na táborák a to je všechno.

ALIMER (Kuba Š.) – Dneska byla hrozně hezká hra, protože jsme hráli takovou zvláštní schovku. Hodně jsem vyhrával, protože jsem se schoval a nenápadně jsem se přiblížil k Radanovi a zapikal ho. Byla hrozně dobrá svačina, protože jsme měli palačinky s Nutellou, to bylo výborný a potom jsem měli ještě jednu hru a tam to bylo hodně těžký, protože jsme měli opsat noty a to bylo pro mě hodně těžký. A taky bylo pro mě hodně těžký se trefit do písmena, protože jsme měli hodit do písmena míčkem, abychom si zahráli písničku Ovčáci čtveráci. Byl hrozně dobrej oběd, protože jsme měli maso s bramborama a se žampionama. A ještě jsme měli v tý hře poznat, jaký jsou akordy od harmoniky. A to je asi pro dnešek všecko.

GAHERIS (Martin K.) – Odpoledne byl hudební přebor a potom jsme hráli na schovku. Hudební přebor....nejvíc nám šlo skládnání rozstříhaných not a velká harmonika.

DINADAN (Tobias) – Dneska jsem nebyl na normální rozcvičce. Byl jsem s Tomem. Líbili se mi hry, které jsme pak hrály. Nejlepší se mi asi líbilo s harmonikou, protože než to dořekl, tak jsme to měli. Trochu mi přišlo těžké, jak jsme museli přepisovat noty.

BALAN(Míša) – Byl táborák. Na hře se mi líbilo... Byla svačina. K svačině byla palačinka s Nutellou. Po chvilce jsme psali deník.

DAGONET (Čenda) – Dneska mě nějak bolí hlava, ale je to v pohodě a po snídani mě bavilo rozeznění. Potom mě bavila zkouška. Po obědě a o poledním klidu jsem četl knížku a po poledním klidu byla hra. Ta hra byla zajímavá. Potom byla schovávaná, a potom byla večeře a šli jsme už udělat táborák.

ECTOR (Šimon Z.) – Měli jsme snídani. Pak byla hra. Byl oběd. Pak jsme měli palačinky s Nutellou. Pak byla večeře. A bude teď táborák.

GALAHAD (Radan) – Tak dobře. Takže dnes byl den ve znamení duhy. Ve stylu toho, že jsem zabil medvěda holým hrníčkem. A také jsem viděl skřeta, jak přichází skrze zdi, a pomalu hlodá tenhle barák. Ale to je vedlejší. Potom jsme zpívali satanskou baladu o andělích na nebi, kteří nikdy nezhasli. Zajímavost je, že dneska někdo sežral samotnou lžíci, což bylo zajímavý. Legrační bylo, když někdo strčil do krku židli. To jsem se fakt smál a všichni se smáli. Taky tu někdo vymyslel hru, že budeme vypojovat a zase zapojovat kabely do zásuvky. Pak jsme měli polední pauzu, při které jsme omylem uslyšeli letět sokola nad oblohou. Potom jsme se šli učit na kytaru hrát na flétnu. Potom jsme šli hrát hru, při které jsme museli vytvořit svoje vlastní noty. Jo! Pak jsme otevřeli okno a šli jsme hrát na babu,. Já jsem se schoval a nikdo mě nezapikal. Potom jsme šli jíst činky a zvedat palačinky. Potom jsme šli na večerní večeři, při které jsme se učili hrát na vidličky. Do rizota. Vtip. Pak jsme šli k táboráku, při kterém omylem začala místo ohně hořet voda. To jsme nevěděli, že v topení začal hořet oheň, tak jsme šli zpívat k topení “Živej vlak, kterej ve skalách neduní a nejede”. Pak jsme možná měli druhou večeři, ke který byl chleba s injekcema (smích). Do chlebu byly zabodaný jacky, který byly připojený k elektrickýmu generátoru, aby ten chleba chutnaj žhavěji. Nikomu se nic nestalo až na jednoho kluka, kterej omylem přišel o srdce, ale to neměl z chlebu, ale z něčeho jiného – nám řekli právníci. Ten kluk dostal v nemocnici místo srdce bramboru a tak za deset sekund zemřel. Což mi připomínalo trochu South Park. Pak jsme šli vstávat, byl budíček, ke snídani jsme měli rohlík s paštikou, ten byl dobrej a hmmmm, a hmmmm, a hmmmmm, co bylo dál? Pak jsem šel na záchod a potom jsme šli zpívat. Rozeznívali jsme se a já jsem omylem usnul na Tomáškovi. Pak jsme šli na svačinu, po který jsme hned šli zkoušet, zpívali jsme různé písničky – a co bylo dál? Jó, už vim, co bylo dál – šli jsme na oběd, ke kterýmu bylo jídlo a potom jsme měli odpolední klid. My kluci jsme na pokoji tak nějak spali. Potom jsme šli hrát hru. Ke hře byla nauka o notách, potom obrovská harmonika. To bylo, že jsme museli poskládat noty jako na harmonice. Potom bylo skládání not, to jsme museli poskládat noty. Pak byla hra, kde jsme museli přepisovat noty a potom jsme šli na hru, ke které jsme museli udělat jednu sedmislovnou větu Pak byla hra další, kde jsme hráli na schovávanou. Já jsem vždycky někoho zapikal, protože jsem až moc ouk dobrej. Potom byla večeře, k tý bylo rizoto a kolik to má řádek? Tak dobře... A potom jsme šli psát deník a pak jsme šli k táboráku a to je konec.

TRISTAN (Sam) – Byl dobrej den. Pak byla hra. Ta byla dobrá. Při ní jsme brali Michalovi hrníček.

LIONEL (Toník) – Já nevim vůbec čím začít. Tak já udělám jenom od tý hry. Dneska odpoledne se hrála hra zase se stanovištěma. Potom byla svačina – k svačině byly palačinky. Pak jsme hráli na schovávanou. Pak byla večeře a pak táborák. Konec.

AGRAVAIN (Martínek H.) – Dneska bylo zase všechno normální. Měli jsme takovou hru, že se běhalo nebo prostě přemisťovalo ze stanovišť. Všechny stanoviště měli něco společného s hudbou. Body se zapisovaly na kartičky. Pak jsme hráli neviditelnou a imaginární schovku. Bylo to o tom, že ten, koho najde zapikávač, tak musí jít k brance. Když někdo zapiká zapikávače, tak hraje dál a pak ten, kdo zapikávače zapikal jako první, dělá zapikávače. Konec!

PALAMEDES (Alex) – Dneska byla dlouhá zkouška. Pak byla hra jménem hudební přebory, kde bylo sedm stanovišť. Taky se mi líbilo, že jsem si mohl dlouho číst dneska. Jo a ke svačině byly palačinky. Už tu budeme jenom dva dny. Hmmmmm. Pak jsme hráli schovku, ta mě hodně bavila. Nejhorší na tom hudebním přeboru bylo stanoviště skládání not. Potom byl táborák. Dobrou.

LAMORAC (Matěj) – Dnešek byl úplně easypeasy normální prostě super. Hráli jsme hru a byla mega dobrá, protože dneska bylo všechno mega. A přesně podle mého gusta končím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

CARADOC (Kuba N.) – Dnešek byl super. Dneska jsem se probudil druhý a jako neobvykle jsem nebyl na zemi. Dneska mi moc chutnala svačina, byly palačinky. Chutnala mi i ta druhá svačina mezi zkouškou a obědem, ale nevím, co to bylo. Co to bylo? Aaaaa dneska byly pudinky, tak to byla tatranka. Já totiž nemůžu mlíko. Pak byla velká hra, která byla zvlášť o notách, pak byla malá hra, která byla schovka a ta se mi taky docela líbila. A konec!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

BEDIVERE (Dan) – Nejvíc se mi líbilo rugby se šiškou. Což jsem zrovna dělal teďka. V závorách: Marto. Takže, asi se mi docela líbila rozcvička, protože byla kratší než normálně, co se týče běhání. Takže, jenom podotknu, že to budu dělat úplně nezávisle na ostatních událostech. Dneska večer jdeme s Martou a Klárou běhat. K večeři bylo zeleninový kari. Hráli jsme na imaginární schovku, po poledním klidu. O poledním klidu jsem si skoro celou dobu četl. Myslím, že vyhraju soutěž. K obědu bylo maso s houbama. A před obědem byla zkouška. Někdy předtím byla snídaně. Po snídani byla svačina, asi … A pak byla zkouška. Nebo ňák tak. Takže přeskočíme všechno, co jsem doteď řekl a vrátíme se k rugby s šiškou. Byla to zábava. Bylo to super. Líbilo se mi to. Bylo to super. KONEC!

MORIEN (Lucián) – Dneska toho asi moc nebude. Rozcvička byla jako vždycky. O zkoušce jsme první část byli všichni spolu a na druhou část jsme se rozdělili na malé a větší a pak jsem se dozvěděl, že bude čtenářská soutěž. Což bylo fakt super, protože jsem přečet hromadu Děsivejch Dějin, což mi dalo asi 2000 stránek. Po obědě byl polední klid, to jsem šel pak zas na harmoniku. Pak byla hra, kdy jsme měli jako každej tábor hudební úkoly. A to jsme vyhráli! Byli jsme na prvním místě i s Martinovým týmem. Pak jsme měli výběr, že si můžeme zahrát buď imaginární schovku nebo imaginární fotbal, závorka: podle Kuby. A tak jsme si zahráli imaginární schovku. Já jsem všechny hry ty pikače zapikal a vydržel jsem. Pak byla večeře a po večeři byl táborák. A to je konec, asi. Bude to konec? No, nevim … no tak, je to konec.

ELIAN (Josífek) – Nejvíc se mi líbilo, jak jsme hráli na pikolu. Nelíbilo se mi, že jsem měl klíště. Pak se mi líbila soutěž a k svačině jsme měli palačinky. Bylo to super, KONEC!

GUINEVRA (Klára) – Ráno jsme jako budíček společně s Morganou, mojí švagrovou, zazpívaly píseň “Už je dzen, už je ráno”, myslím, že to většinu osazenstva celkem vyděsilo. Rozcvička byla krásně slunečná a závěrečná taneční část už začíná vypadat poměrně slibně. Také mě dnes překvapilo, jak silný zvuk se ozval na dělené Lví zkoušce - myslím, že jsou skoro připravení na pasování na rytíře Bruncvíky. Sirové Galahad a Tristan si vytvořili milý zvyk nosit nám ke stolu jídlo, akorát nám vždy přinesou o moc víc, než můžeme sníst. Ještě, že je tak dobré. Po obědě byly hudební přebory, které nám zabraly neplánovaně času a vyčerpaly neplánovaně sil. A tak, i když původně měla hra o neviditelný plášť být o dost sofistikovanější, nakonec nezbývalo, než si zahrát na schovávanou – což mělo kupodivu veliký úspěch. Dnešní táborák už byl cítit tou dojemnou atmosférou posledních dnů a všichni zpívali opravdu z hloubi srdce. Alespoň to tak znělo. Druhou večeři kluci taky vytěžili, dokonce už pro její čas mají vlastní znělku. V mém pokoji jsme přečetli další část Alenky v říši divů a také jsem všem sedmi rytířům slíbila složit na ně opěvnou báseň, jako kompenzaci toho, že jsem siru Lamorakovi zapomněla předchozí noc vrátit jeho čelovku. Teď už s ostatními vedoucími sedíme v pohovkách v jídelně a snažíme se přijít na to, jak bude vypadat zítřejší závěrečná bojovka.

2018-08-28 - Úterý 28.8.2018, 9.den

Dnes jsme hledali kouzelnou šachovnici. Rytíři kulatého stolu se pohybovali v obřím šachovém poli a dokonce i mimo něj, taky dělali dřepy a běhali pro různé papírky. Hodně u toho křičeli a hýbali s kartonovými šachovými figurami. Byla to zajímavá hra na pohled, do které jsem bohužel absolutně nepronikla. Asi, že jí připravoval Artuš. Udělalo se chladněji než bylo o prvních dnech tábora, ale alespoň už neprší. Také se dnes hodně zpívalo a mé malé nakouknutí do zoušky způsobilo, že už se nemohu dočkat koncertu. Běh tábora se ustálil i když se stále střídá osazenstvo Kamelotu. Odjel nám král Marc, strýc našeho Tristana a snoubenec Isoldy, a také jezerní paní Vivien. Ale připojil se k nám její choť, král Pelles a rytířům Lancelotovi, Lionelovi a Borsovi se tu tak vystřídali oba jejich pěstouni. V dutém kopci vše pokračuje hladce a doznívající únavu z bojovky střídá zděšení nad ubývajícími dny celého tábora. Nemůžeme uvěřit, že už jich uběhlo tolik a zbývá tak málo – život bez nynější královské rodiny si už ani nedovedu představit.
Guinevra


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – Nejvíce se mi líbilo hrát šachy , protože tam jsme hráli každý za nějakou figurku a ostatní kluci nosili papírky s možnosti pohybu figurek. A pak se mi líbilo jídlo a zpívání na zkoušce. To je pro dnešek všechno.

BORS (Eliáš) – Mně se nejvíce líbilo všechno jídlo, co jsem dneska měl . Ke svačině byla houska s Nutellou a melounem ("mňam, mňam") pak jsem hrál šachy, ale krále a pěšce tam obsluhoval Tomáš a jinak se mi líbíl celý den. Jestli bude druhá večeře, tak se na ní těším a dobrou noc, lidičky. Bylo dobré, že nebyl párek.

YVAIN (Šimon V.) – Nejvíce se mi líbíla hra. Bylo to podobné tak trochu jako šachy. Nosily se papírky, na kterých byly namalovány různé postavičky a vedoucí s nimi hráli. A ještě ty papírky byly v kruhu a hlídali je tam vedoucí a já jsem musel probíhat a vzít si ten papírek a když nás chytly, tak jsem musel běžet zpátky a udělat pět dřepů. A pak se to zlehčilo a musel jsme jenom dojít k blizšímu stromu. A pak se mi líbílo všechno co, jsem ten den dělal.

GAUVAIN (Kryštof) – Ráno jsem vstal a neměl jsem rozcvičku, protože jsem byl nemocnej. (A už je to lepší? – kývání ANO) Rozeznění bylo venku a ted už nebudu mluvit o poledni. O poledním klidu jsem si maloval a četl knížku (Jakou?) Doktor Proctor a prdící prášek. Potom byla velká hra, že byla šachovnice a kapitáni si vybrali, kde budou stát. A bylo to o tom, že já jsem třeba řek Davídkovi, že má přinést papírek s koněm, abych se mohl pohnout. A v tom kruhu, kde byly ty papírky, tam byli ochráněni, ale když vylezli ven, tak je chytali vedoucí. (A povedlo se klukům ti něco přinést?) Jo, hráli jsme čtyři hry. Potom byla svačina a pak odjížděl Honza. (Máš nějaký zážitek?) Že jsme objímali Honzu a zpívali jsme mu „Všecko dobré…“. Potom, co odjel, jsme hráli ještě jednu hru s těma šachama, po tý hře jsme mohli hrát si na vojáky a malovat a tak. A potom ještě byla zkouška. To je všechno.

TOR (David) – Rozcvička byla taková padesát na padesát (jakože byla dobrá i špatná, že to je napůl ), snídaně byla taková trošku špatná, už jsem zase si bral léky a musel jsem na Connie počkat a pak už tam nebyly skoro žádný křupky. Teď to byla pohodička, rozeznění bylo dobré, obě dvě zkoušky – i ta třetí (před večeří), byly dobrý a pak jsme měli volno, ale nejdřív byl oběd, ten byl taky dobrej, to nesmím zapomenout a pak jsme teda měli volno. Byla to taky pohodička, pak jsme měli hru, která byla samozřejmě dobrá, protože jsme hráli jako takové šachy, pak byla sváča, ta byla BOŽÍ !!! Meloun s Nutellou, dobré! /a hlasité mlasknutí –pozn.red./ A když byla ta třetí zkouška, tak jsem se začet do Winstona Churchilla (jsem si ji odložil během zkoušky) a třeba jsem zjistil to, že jednou se setkal s americkým prezidentem úplně nahý, to bylo šokující trochu. No a večeře taky byla dobrá no a těším se na táborák …(A něco významného dnes nebylo?) co bylo významného? JOO, že Honza prostě už odjel, no. A to je všechno.

ALIMER (Kuba Š.) – Hodně se mi líbilo, že jsme hráli šachy a to se hrálo jinak, než normální šachy. Hrálo se to tak, že náš kapitán nás poslal pro nějaký papírek, že tam byla třeba „dáma, kůň věž nebo střelec“ . Okolo toho kruhu byli chytači a ti nás chtěli chytnout a když nás chytli, tak jsme dělali pět dřepů a když jsme těch pět dřepů udělali, tak jsme znovu šli pro ten lísteček a potom když jsme ho získali a ty chytači nás nechytli, tak jsme běželi ke svýmu kapitánovi a dali jsme ho do mističky a podle toho, co na něm bylo, on mohl zahrát (táhnout figurkou). Svačina byla hodně dobrá, protože byl meloun a houska s Nutellou, potom jsme hráli ještě jednu, úplně stejnou hru na šachy a potom jsme šli už dělat něco jinýho, potom to uběhlo, už byl večer a chystalo se k večeři, a když byla večeře, tak jsem si uvědomil, že už nebude druhá večeře a tak jsem se dojedl chlebem. Už nám zbývají jen tři dny, to jsem si neuvědomil, že to bude takhle krátký, ale stejně už bych chtěl domů.

GAHERIS (Martin K.) – Dneska bylo rozeznění venku. Odpoledne byla uplně nejlepší hra. Spočívala v tom, že zbytek týmu nosil papírky s šachovými figurkami. Kapitáni se pohybovali a vyřazovali ostatní. Potom jsme se rozloučili s Honzou.

DINADAN (Tobias) – Rozcvička byla tentokrát venku. Běhali jsme trochu víc. Taky se mi líbila hra se šachami. Potom odjel Honza, zpívali jsme mu.

BALAN(Míša) – Ráno byla rozcvička. Na rozcvičce se mi nelíbilo, že byla moc dlouhá. Potom se mi líbila hra a hra byla se šachami. Po hře jsem měl svačinu - chleba s Nutellou a dva melouny. Potom byl polední klid a potom večeře. Konec.

TRISTAN (Sam) – Dneska jsem se probudil. Bylo rozeznění. Budu mluvit jak cihlář. Pak normálně den probíhal celkem normálně. No a pak byla hra, že jo. Kde jsme hráli takový šachy. Jsem je hrál s dědečkem. Zřejmě jsem je nevyhrál. Ze dne mám dobrý pocit. PS: Štěpán neumí psát deník PPS: Zavolali jsme Majdě. Dělala na mě frajera.

DAGONET (Čenda) – Dneska ráno se mi nechtělo vstávat. Po snídani jsme šli na rozeznění. Byli jsme venku. Potom byla zkouška. Po zkoušce byl polední klid. A o poledňáku jsme s Míšou sestavovali jeho model hasiče. Potom byla hra a museli jsme běhat pro papírky, aby Sam mohl chodit na šachovnici. Potom odjel Honza "fňuk". Potom jsme hráli ještě dvě kola. Potom jsme měli zkoušku, pak jsme si chvilku hráli, a pak byla večeře.

ECTOR (Šimon Z.) – Měli jsme rozcvičku. Pak byla snídaně. Pak jsme měli hru. Pak jsme měli svačinu. Měli jsme oběd a pak večeři. A to je konec.

GALAHAD (Radan) – Takže dobrý den, chtěl bych varovat cizácké rodiče, aby si nečetli můj deníček. Dnes jsem zpívali něco hodně těžkého a hodně jsem se snažil zpívat, aby hodně jsme zpívali. xD. Pak Tomáš usnul, když jsem psal deník, což mě celkem uráželo, ale prominu to Tomáškovi, protože dneska skolil hladovýho medvídka holýma rukama. Bylo to složité, koukali jsme se na to uplně všichni a nebyla to žádná hra ani žádný braný cvičení, prostě a jednodušše na nás zaútočil medvídek. xD. No, ale Tomášek za to určitě dostane vyznamenáníčko, takže si myslim, že to každého medobijce srovná k spánku. No, no, no, ale no prostě no byl to náročnej den, jak pro naše topení, tak pro naše podlahy. Ale všechno se vylepšilo, když začalo pršet a nad naším energickým ochranným poli se rozzářila duha. Takže jsme zazpívali Honzovi „Všechno dobré ti budiž přáno, po celý den, večer i ráno, od jara k zimě do sta let, ať těší tě vždy celý svět.“, ale museli jsme to zkrátit jenom na třikrát, protože Honzovi letěl vrtulník. Pak jsme měli noční bojovku, při které jsme zpívali v klubovně a dávali jsme si soutěž, kdo dozpívá nejdál. Samozřejmě byli vítězové všichni, protože jsme byli všichni mentálně vítězové. A pak jsem šel jíst přímo na Olymp s vedoucíma. A zjistil jsem, že jejich stůl je promakanější než náš, protože všelijaké počítačky a kamery tvořili ze stolu přímo kamerový centrum. Takže jsem to všechno viděl. A zjistil jsem, že pod barákem je zakopanej feťák, ale pšt. Taky jsem zjistil, že dnes bude ve znamení už nevim čeho. Ale prostě a jednodušše, na dveřích jsem viděl bombu, tak jsem ji musel strhnout. Teďkon když jsem psal deník, takže mě měli všichni za hrdinu a teď půjdeme na táborák a já jsem místo dřeva přikládal pneumatiky, protože je to ekologičtější než momentální dříví. A potom půjdeme kilometr spát. A potom metr vstaneme. Dobrou noc, dobrý den. A to je myslim že konec, teda když zvážíme eště, že je to teprve teďkon konec. Zítra tady bude ještě víc řádků, ještě víc příběhů.

LIONEL (Toník) – Dneska jsem už snídani měl, protože jsem si s kamarádama ráno nepovídal. Odpoledne byla hra, něco jako šachy, ale muselo se přitom i běhat. A byly to velké šachy. Dnes jsme hráli na zombie apokalypsu a já jsem ani jednou nebyl zombík, protože jsem se s kamarádama ukrýval a zombíci na nás nemohli. A to by bylo všechno.

AGRAVAIN (Martínek H.) – Dneska bylo všechno normální až na to, že byly dvě zkoušky. Hráli jsme zombie apokalypsu, já jsem dělal vědce, takže jsem moc nebojoval. Měli jsme tam několik meteoritů, který byly z něčeho, čemu Čenda říkal dvojče Uranu. Pak já jsem jsem udělal trošku radioaktivního železa, vápníku, sádry a síry. Pak byla večeře, při které byl guláš, a to je všechno.

PALAMEDES (Alex) – Dneska jsme dlouho zkoušeli. Pak byla dobrá hra se šachama a ta mě bavila. Pak jsem si čet, byla zkouška, pak večeře, táborák a dobrou.

LAMORAC (Matěj) – Takže, tak to uděláme nějak na rychlovku. Dneska byl normální den, hráli jsme hru – šachy a to bylo super, doufám, že jsme byli dobrý, jinak všechno bylo normální, super, super, jupí, jupí hej a konec. A ještě milion vykřičníků: !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

CARADOC (Kuba N.) – Takže. Dneska byl super den a byla hra se šachama, a konec. Ne, to tam nepiš. Ty mě bereš za slovo. No, takže já chci nadiktovat: Potom byla svačina, potom byli ještě dvě kola, pak byla večeře a konec. Dneska nechci psát tisíc řádků, jenom to, co se mi líbilo.

BEDIVERE (Dan) – Nejvíc se mi líbilo, jak teďkon stavíme táborák. Ale začneme od snídaně. Snídaně byla dobrá, jdeme dál. Pak bylo rozeznění, to se mi líbilo. Pak jsme šli na svačinu. To byly domácí koblihy. Potom byla zkouška. Paní učitelka Lenka to myslím trošku prodloužila, aspoň mi to tak připadalo. Pak byl oběd. K obědu byla sekaná. Po obědě jsme šli na šachovnici, obří. A vůbec to nebylo jako šachy – bylo to úplně jiný. A tu hru jsme hráli docela dlouho. Pak jsme šli na další zkoušku. Ta byla taky z mýho pohledu prodloužená. Po zkoušce jsme šli dodělávat ňáký rolničkový pásky. A pak byla večeře. To byl buřtguláš. A potom jsme šli stavět táborák, což mě nejvíc bavilo. A teď asi už půjdu dodělávat táborák. Dneska jsem hodně dlouho dělal deník …

MORIEN (Lucián) – Ráno už byla rozcvička venku. Pak jsme šli na snídani a pak bylo rozeznění taky venku. Pak byla zkouška, potom byla sváča, a potom byla zkouška, a pak byl oběd. O poledním klidu jsem jen tak ležel na posteli a hlavně uklízel, s Matějem, abychom měli dobrý body. Pak jsem šel na harmoniku, kde jsem byl skoro celou dobu sám, což byla zábava, protože jsem si s nikým nemusel harmoniku vyměnit. Po harmonice byla hra, kde jsme hráli šachy a táhli jsme podle toho, jakou kartičku jsme přinesli. Byla to super hra! Hráli jsme tu hru asi hodinu a půl a pak jsme se šli rozloučit s Honzou, který ve sboru končí. Potom byla svačina a po svačině jsme měli volnej čas a pak jsme šli na zkoušku. Po zkoušce jsme si šli dodělávat rolničky a potom jsme si šli dát večeři. A k večeři jsme měli polívku s bramborama a buřtama. Pak jsme šli dělat táborák. A potom jsem šel teďka sem psát deník. Výsledky soutěže se dozvíme až u táboráku, jako vždycky. Jo a zapomněl jsem říct, že byl úkol, vymyslet z minulý hádanky básničku, ve který jsou ty slova z minulý hádanky. Tak jsem ji vymyslel, hodil jsem zas papírek do krabičky a teď půjdu zas připravovat táborák – a to je konec.

ELIAN (Josífek) – Nejvíc se mi líbilo, jak jsme hráli hru. Ta se mi nejvíc líbila. Ještě se mi líbilo, jak jsme vyšetřovali případ s klukama. A ta soutěž, která je napsaná na prvním řádku, tak spočívala v tom – a bavila mě nejvíc – že jsme běhali pro lístky a bránili to tam pár lidí, a když nás chytili, tak jsme museli vrátit papírek a jít ke stromu dělat dřepy. A pak jsme se mohli vrátit. A nosili jsme papírky – když jsme je získali – k šachovýmu poli – jako ne k tomu stolnímu, ale to bylo postavený na zemi. A my jsme nosili ten lísteček a dávali jsme je do mističky a každý tým měl svou mističku a tam když se dal lísteček, tak ten vedoucí mohl udělat tah, podle toho, jaký lísteček jsme přinesli. Nosili jsme královnu, koně, věž a střelce. Ostatní nebylo. Ale beztak na hřišti byli – což mi přišlo docela divný. Jezdci tam taky byli, ale ti nebyli na lístečkách – ti se prostě jenom brali. A těším se na táborák. A dneska bych ho chtěl zapalovat. Tak už to asi končí.

2018-08-27 - Pondělí 27. 8. 2018, 8. den

No a je po bojovce. Ráno se nám podařilo odsunout budíček, hoši to i respektovali a vedoucí si tak dopřáli krásné celé dvě hodiny spánku. Po rozeznění kluci dopisovali deníky za noční bojovku a dopoledne uteklo jako voda. Po poledním klidu už to bylo lehce zajímavější, protože se pánové střídali na třech stanovištích po skupinkách. Na prvním se vyráběli rolničky k tanci. Na dalším byl fotbálkový turnaj a v jídelně se konal čaj o páté, kde se chlapci naučili pár nových anglických frází, stolové etiketě, ochutnali pravý anglický čaj, teetime bicuits ( speciální sušenky ke příležitosti pití čaje) a také mohli ochutnat vynikající marmite. (Popis z vyhledávače google: Marmite je britská pomazánka vyráběná z kvasnicového extraktu, který vzniká jako vedlejší produkt při vaření piva. Podobně jako pivo je velice bohatá na vitamín B. Marmite je lepkavá, tmavě hnědá hmota s velmi výraznou chutí, která rozděluje názory spotřebitelů.) Po vynikající večeři nás zase čakalo psaní deníků a teď už se chystáme k táboráku.
sluha Alfréd (Honza)


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – Mě se dneska líbilo, že dnes byla bojovka, ale na bojovce byla nuda, protože jsem neměl brýle a tak jsem toho moc neviděl a občas jsem neviděl svíčky .Potom se mi dneska líbila snídaně, oběd a večere a svačiny. Odpoledne jsme měly čaj o páté a já si potom četl a vyráběly jsme nanožníky s rolničkami.

BORS (Eliáš) – Mě se líbila snídaně, svačina, oběd, druhá svačina a večeře a pak se mi líbilo, jak jsem napsal dlouhej deník o bojovce. Pak se mi líbily hry. Hrál jsem fotbálek a vyhrával jsem. V čaji o pátém jsme byly hodně špatní a tak jsme prohráli. V čaji o pátém, byly sušenky a slaná kapsa a líbilo se mi prostě celý den.

YVAIN (Šimon V.) – Mě se líbila snídaně, svačina, oběd a druhá svačina a večere. Líbilo se mi, jak se hrál fotbálek, protože jsme často vyhrávaly.

TOR (David) – Když jsem se vzbudil, tak aspoň nebyla rozcvička. Díky Bohu, že byla bojovka, to bylo dobré. Taky se mi líbila hra, hlavně ten čaj o páté a nelíbilo se mi na tom čaji o páté tak pomazánka. Myslel jsem že to bude nějakej džem, ale bylo to strašně slaný. To bylo tak hrozný, že jsem to musel zapít čajem s mlíkem. Ten byl dobrej, ale ne zas tak dobrej, takže jsem si nalil vodu. No tak. Ehmm No ale i ty rolničky, jak jsme vyráběli, to bylo taky hezký no a těšim se na táborák. A to je všechno.

ALIMER (Kuba Š.) – Dneska se mi nejvíc líbilo, jak jsme hráli hru. Taky byl moc dobrej oběd. A dneska odjel jeden kluk, nevim přesně, jak se jmenoval, potom bylo rozeznění malý a nebyla rozcvička ráno. Mrzelo mě hodně, že ten kluk odjel. No potom se mi nic nelíbilo dneska.

GAHERIS (Martin K.) – Ráno nebyla rozcvička protože byli, a byli na čaji o páté. A potom jsme museli poznat co na stole chybělo. Šli jsme vždy za dveře a vedoucí vždy něco odebrali. Bylo to zajímavé.

DINADAN (Tobias) – Nic. Dnesk abyla výhoda že nebyla rozcvička. Vstával jsem o 15 minut později, ale bylo mi to jedno. POtom jse mi asi nejvic líbilo asi že jsme vyráběli rolničky. A potom co jsme vyrobili rolničky tak jsme šli do společenské mmístnosti, kde byli dva týmy u malého kulatého stolu a museli jsme se chovat co nejslušněji. Nesmělo se cinkat mlaskat. muselo se jíst jenom pomalu. Když to někdo poriúšil tak byl napomenut. Potom když jsme to úspěšně zvládli, tak se šel hrát fotblek, ale já jsme ho nehrál, protože jsem byo to docela náročný.

BALAN(Míša) – Nic. Po bojovce bohužel nebyla rozcvička, což jsem byl trochu smutný. Hnedka byla snídaně. Na snídani se mi líbilo to, že tam přidali mysli. Na čaji o páté se mi líbilo, že jsme tam dostal koláček a nejlepší bylo, že jsem si ten koláček mohl vybrat. Né že jsem ho jenom dostal. Potom jsme měli uhádnout co na stole zmizelo. Povedlo se nám to. A dělali jsme takovou pásku a na ni přišili rolničky.

TRISTAN (Sam) – Ráno jsem se probudil doma, takže jsem rychle vystřelil a sednul na vlak do Mikulovic. Stihl jsem až oběd mlask. Ne je mi to trapný. Monika potom odjela. Měli jsme polední klid, víš co, chilling. A bylo to free. Štěpán se mega vyzná v Pánovi prstenů, stejně jako Honza a já taky, ale to už je nepodstatný. No a pak byly takový ty zábavný hry, jako fotbálek a málem jsme s Radanem porazili Vojtu s Honzou. Ne Kappa. Ne vážně, nedělej frajera. A pak byl, of course, čaj o páté. Mlask.

DAGONET (Čenda) – Ráno jsem po bojovce spal dvě hodiny. Nebyla rozcvička. Byla zkouška. Nebylo nijak zvlášť velký rozeznění. Po zkoušce odjel Bohdan s Monikou do Prahy. Potom byl polední klid. Potom byla hra. To jsme vyráběli pás s rolničkami. Potom jsme hráli fotbálek, a potom jsme šli na čaj o páté. Dostali jsme tam čaj s mlékem. Chleba s nějakou hrozně hnusnou slanou věcí. Potom jsme tam hráli hru, že jsme hádali věci na stole, které zmizely. Ty věci jsme museli hledat třikrát a já jsem dal dvě a poslední jsme nezvládli. Potom jsme si šli hrát s Martinkem.

ECTOR (Šimon Z.) – Neměli jsme dneska rozcvičku. Pak jsme měli snídani. Pak byla zkouška. Pak byl oběd. Pak jsme měli polední klid. Pak jsme měli večeři a teď píšeme deník.

GALAHAD (Radan) – Dneska jsme měli oběd, po kterém jsme měli polední klid, který mi přišel tak trochu rebelský, protože tu vládla naprostá anarchie. Dobře. Takže, potom jsme měli naprostou další anarchii, kdy jsem nevěděl co se dělo, nakonec jsem šel psát deník, od kterýho jsem začal psát svůj poslední nejnovější deník. Pak jsme šli hrát nejspíš hru, při které jsme hráli hru, při které šlo o to, že jsme seděli a nesměli jsme vůbec nic. Což byla docela zábava, ale byla nuda, když jsem musel vytvářet rolničkovou tentononc na nohu, protože jsem si uvědomil, jak hrozně nerad vyšívám rolničky na tu gumovou komedii. Po ní jsem šel na pokoj si dojíst chipsy a pak jsem šel ležet na chodbu na gauč. Potom byla večeře, která mi přišla velká a bylo to poprvé, co jsem jí nedokázal dojíst, protože byla moc velká – až se mi nevešla na talíř. Mimochodem, včerejší běhání bylo fakt super. Potom jsme šli připravovat táborák, kterej jsme připravili celkem rychle. Jen já s Davidem, upozorňuju, protože ten jeho člen to docela zdržoval, nechtěl jsem mu to říct přímo, tak jsem ho nechal dělat si svý. Potom jsem šel psát deník, při kterém jsem řekl „Fůj, Tomášek je nahatej!“ a pak Honza pořád opakoval „to je hnůj, tohlencto.“ - což mě rozesmálo. Potom půjdem na táborák, kde se bude určitě něco hlásit, dokonce i vyhlašovat, ne-li se to vyhlásí a pak půjdeme spát. Dobrou noc!

LIONEL (Toník) – Já nevim, vůbec čím začít. Dneska nebyla rozcvička, protože byla v noci bojovka. Pak byla snídaně, přišel jsem na ní pozdě, protože jsem s klukama si tam ještě ráno povídal. A já jsem přišel, chtěl jsem sníst chleba a než jsem se toho chleba stačil dotknout, tak odnesli musli. Já ty chleby jim jenom protože chci to musli. Takže jsem neměl nic. K snídani. Odpoledne jsme hráli hru v který byl program: Nejzajímavější byl čaj o páté. Při tom jsme se i trošičku najedli, takže jsem si trošku zlepšil to, že jsem neměl snídani. Anglická specialita mi vůbec nechutnala. (pozn.: Marmite) hmm, a to bude asi konec.

AGRAVAIN (Martínek H.) – Dneska jsme při zkoušce nezkoušeli nic nového, ale bylo nové to, že jsme se rozloučili s Bohdanem. Úplně odchází ze sboru. Pak bylo všechno zase normální, pak jsme měli turnaje ve stolním fotbale, v druhé části jsem drtil Míšu s Tondou, ale nakonec vyhráli. Byl také čaj o páté kdy jsme měli chleba, čaj s mlékem, pak tam byla ještě nějaká strašně slaná věc, co měla barva Nuttely. Pak byla večeře, chvilinku jsem si četl a to je konec.

PALAMEDES (Alex) – Dneska byl hrozně unavenej den po bojovce. Zkouška byla krátká a polední klid byl klasika. Potom jsme psali deníky o bojovce. Odpoledne byla taková v uvozovkách hra. Byly tam stanoviště čaj o páté, fotbálek a dělaní pásků s rolničkama na nohy. Potom byla večeře. Pak byl táborák dobrou.

LAMORAC (Matěj) – Dneska to bylo bez rozcvičky a to bylo docela dobrý, ale i docela špatný, protože nebylo tancování a to mě baví. Hráli jsme hru čaj o páté, přivazovali jsme na pásky rolničky a dali jsme s turnájek ve stolním fotbálku. Potom Kryštof asi poprvé něco snědl o večeři (protože má suchý kašel a je mu blbě). No a to je asi konec Maťo Lamorac

CARADOC (Kuba N.) – Ráno jsem se probudil neobvykle na posteli. Dneska byl strašně unavenej den. Nebyla rozcvička, nebyla porada kapitánů, nebylo skoro nic. Nebylo rozezpívání. Při poledním klidu jsem asi na padesát minut usnul. Po poledním klidu byla hra, která nebyla běhací. Potom byla večeře a konec.

BEDIVERE (Dan) – Asi se mi nejvíc líbil čaj o páté, jak jsme tam potkali Michala. A taky jsme vyhráli čaj o páté, takže jsme dostali nový erb – jako poklad – košík. A dneska jsme měli klidový režim, kvůli bojovce, která byla dneska ráno. Takže nebyla rozcvička a nedělali jsme nic moc unavujícího. Ale byl fotbálkovej turnaj. A jediný co na něm bylo špatný bylo to, že nebyl na body. Večer jsme měli něco jako bramborový salát. A k obědu jsme měli … to byl vepř ňákej? Měli kňouro-knedlo-zelo. Jo a taky jsme odpovídali na otázky. Museli jsme najít knihu, ve který byly čtyři slova a museli jsme si vyhledat v tý knize, co znamenají. V závorce: kňour je velký samec vepře. Včera nebo předevčírem jsem poslal dopis a těším se, až dojde. Takže dokončíme to na způsob Josífka: ZÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍV!!! KONEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEC!!!

MORIEN (Lucián) – Ráno jsme mohli lenošit, protože nebyla rozcvička po bojovce. Pak jsme šli na snídani, pak byla zase zkouška a zkouška a zkouška … a pak byla svačina! A pak zase zkouška a zkouška a zkouška. Potom jsme hráli Bang v osmi a pak byl oběd. A pak jsme hráli zase Bang! Bang! Bang! … Potom jsme šli ven, tam hráli na apokalypsu a pak byla hra a hra a hra. Výsledky hry se dozvím u táboráku. Potom jsme hledali odpověď na další otázku v knihách, kterou jsme potom našli. Byla to odpověď na slova korákl, kňour, pobratim a prsosiny. A pak jsem zase čekal a čekal na Martu, než přijde, a pak jsem zjistil, že to píšem vevnitř a teď tu tvrdnu a píšu deník. A to je KONEC!!!

ELIAN (Josífek) – Nejvíc se mi líbilo, že jsme ráno neměli rozcvičku a lenošil jsem … ne jako, psal jsem mámě dopis. Pak se mi ještě líbilo, jak jsme dělali takovou hru, kde jsme se snažili udělat rolničky, byli jsme na čaji o páté, hráli jsme fotbálek a hledali odpověď na hádanku od Morgany. Těším se, až budeme číst Parsifala … a až ho dočtem! Už ho chci dočíst! ZÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍV!!! KONEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEC!!!

2018-08-26 - Neděle 26. 8. 2018, 7. den

Jak to má o anglických Vánocích být, dnes jsme se všichni hned po probuzení podívali do punčochy v nohách postele a rozbalili dárek. Následovala rozcvička, kvůli počasí opět uvnitř. Po snídani nemohlo chybět tradiční společné rozeznění a zkouška. Odpoledne jsme se dozvěděli, že získat další ze třinácti pokladů Británie nebude jen tak. Kouzelný roh Brana Galleda totiž může dostat jen ten, kdo splní sedm zapeklitých zkoušek, ve kterých se ukáže jeho obratnost, talent a bystrost. Kluci stříleli z kuše a luku, vyplňovali kvíz o Británii, skládali básně, prolézali lanovou pavučinou, poznávali hrníčky podle hmatu, luštili tajné písmo a nosili vodu na lžíci. A protože naši rytíři nejsou žádná béčka, všemi zkouškami prošli. Mohli se tak těšit, až jim král Artuš předá u táboráku kouzelný roh, který se naplní nápojem, jaký si jeho majitel bude přát. Ještě předtím se kluci ale vyběhali při fotbalu a honičkách a dali si večeři. U táboráku byla tentokrát velká zima, a tak nezbývalo než se zahřát zpíváním z plných plic.
Vivi


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – Nejlepší byla jídla k večeří, to byla topinka se zeleninovou pomazánkou a hořticí. Ke snídani byla vánočka s kakaem a svačina byla banán a vánočky ze snídaně a posléze ostružinová buchta a k obědu kuře s rýží a polívka . Odpoledne jsem se snažil získat roh a měl jsem splnit sedm stanovišť. Lukostřelba, přenášení vody, prolejzání pavučinami, dešifrovaní zpráv a test ze znalostí o Anglii.

BORS (Eliáš) – Dnešek byl dobrý, protože nebyl párek, jinak se mi líbolo všechno kromě... skoro jedné hry a ještě se mi líbil oběd i večere. Večere byla výborná, protože byl chleba s nějakými pitomostmi a pak se mi líbil oběd, protože nevím co to bylo a u snídaně... počkat!! možná vím co bylo to bylo...vlastně nevím. Na hru si nepamatuju a jestli tohle čteš, tak ahoj mami a tati, jestli si tohle čtete, těším se na vás.

YVAIN (Šimon V.) – Dneska se mi nejvíce líbila večeře, protože nevím co bylo a na oběd taky nevím co bylo. Ke svačině byl borůvkovej dort a to se mi líbilo . Hrozně se mi líbila hra hra: rybičky, rybičky jedou, protože mne nechytli (chi chi chi). Pak se mi trošičku nelíbilo, jak jsem se u telefonu s mámou rozbrečel.

TOR (David) – No ta hra se mi líbila, to chci říct. Na tý hře se mi líbilo, jak jsme museli říkat ty Shakespearovy básně, protože jsem skoro všecko vymyslel já, ale oni taky něco vymysleli. No a já jsem si říkal, že budeme aspoň nějací čtvrtí, no a když byl táborák. No jako večeře byla taky dobrá. No a ehmm tak jsme zpívali písničky, zas ale byla studená, taková studená zima. No, a když jsem zjistil, že jsme na prvním místě, tak jsem tomu nemohl uvěřit, protože v každý hře jsme byli pátý šestý nebo poslední. No a no večerka byla taky dobrá, jenom jsme zjistili, že Kryštof onemocněl, že mu byla strašná zima, no a pak jsme šli spát.

ALIMER (Kuba Š.) – Nejvíc se mi líbilo, jak jsme hráli hry. Ráno byla snídaně po obědě byl polední klid. Potom byl táborák a potom jsme šli spát.

GAHERIS (Martin K.) – Ráno byla rozcvička ve vnitř ale byla lepší než včerejší. K snídani bylo kakao a odpoledne jsme hráli hru se stanovištěmi. Bylo to pavučina, kuše, poznání hrnků poo hmatu, šifra, kvíz, skádání básně a nošení vody ve lžičce. Teď byla večeře a připravuji se na táborák.

DINADAN (Tobias) – Nic. Top moment dne je nrozcvička.(proc?) Protože, jsme si hráli na chůzi nějakých zvířat. Potom jsme si zase procvičovali tanec. Líbila se mi hra, protože jsme si stříleli z luku, teda kuše to je stejný. Taky jse mi líbila hra s pavučinou, protože byla těžká, dotknul sem se asi 10 krát. Nejtěžší hra mi přišla hra se lžičkou, protože jsme museli přenášet vodu z jedné misky do druhé pomocí lžičky. Taky mi přišla zajímavá hra s hrníčkama. Kde jsme nejdříve měli říct, který z vedoucí používají ty hrníčky. Potom jsme měli poznat hrníčky podle hmatu. Když jsme si zapamatovali hrníčky podle hmatu. Tak nám postupně Marta zavázala oči šátkem a mi jsme měli uhodnout pomocí hmatu čí hrníček je. Nepřišlo mi to nějak extra těžké, protože jsem si to zapamatoval.

BALAN (Míša) – NIc. Líbilo se mi na rozcvičce že jsme dělali zvířata npř.čáp nebo gorila nebo krab. Nejvíc se mi líbilo že jsme stříleli lukem nebo prolézání sítí.

TRISTAN (Sam) – Tak jsem se probudil na trávě. Ne dělám si srandu. To tam nepiš. Piš, tvoje práce. Pak bylo normální rozeznění, že jo. A byl jsem vedle Connie. Fakt trapný. Pak byl oběd a pak byla hra. A měl jsem z něj dobrej pocit uuaargghh. A pak byla hra kterou vymyslel Štěpán. No a byly tam nějaký stanoviště. A pak, že jo, byla po ty hře, víš co, hra s Vojtou. Tam jsem přetáhl Vojtu. Měl jsem z toho dobrej pocit.

DAGONET (Čenda) – Takže dnešek byl celkem dobrej až na to že jsem se ráno probudil. A našel jsem v punčoše dárek pošuka na kartonu. Potom byla snídaně a rozeznění. Potom byla zkouška. Dnešní hra byla zajímavá. Strašně moc se mi libila a nejvíc se mi líbila lukostřelba u Štěpána a šifrování u Tomáše potom jsem si s klukama maloval. Potom byla jako vždy večeře. A to je konec.

ECTOR (Šimon Z.) – Šimon Zasman - Byla zase rozcvička vevnitř. A rozbalování jsme dárky. Druhej Šimon dostal dva dárky. Jeden byla velká dýka a druhej byla odstřelovací puška. Při hře jsme dělali sedm úkolů. A pak jsme šli na večeři.

GALAHAD (Radan) – Takže včera jsme vstávali nečekaně, kvůli tomu, že jsme potřebovali udělat rozcvičku. Pak jsem já přeskočil všechno a šel jsem hrát hry. Takže, hra byla zábavná, zjistil jsem, že mám v týmu Bohdana, radoval jsem se, jak je Bohdan výborný m8, ale nakonec jsem zjistil, že všechno docela sabotuje a nesnaží se. Takže jsem to bral spíš jako mínus než plus. Pak byl táborák, při táboráku jsme zpívali a pak se Lenka zeptala Bohdana na to, jestli nechce něco říct. Jako jsem se snažil s nim celej táborák a večer mluvit aby třeba něco fakt zkusil říct, ale on si radši sedl a neposlouchal a zachovával svojí jakousi hrdost.

LIONEL (Toník) – Včera to bylo zase všechno normální. Začali jsme zpívat písničku zelené šaty, pak byla hra, při který jsme měli lukostřelectví, šifrovali jsme zprávu, běhali s vodou na lžičce, hádali hrníčky, prolézali pavučiny, pak jsme ještě u Moniky měli kvíz, při kterém jsme měli napsat jména slavných anglických osobností. Pak byla večeře, táborák a šlo se spát. Konec.

AGRAVAIN (Martínek H.) – Já si včerejšek ani moc nepamatuju. Ale táborák byl na konci… se tam probíralo, jestli Bohdan odjede navždy ze sboru nebo ne. Doufal jsem, že Bohdan… ono stačilo totiž aby Bohdan řekl jedno slovo, prostě jedno slovo a zůstal by tady s náma. Ale on to prostě nenechal ye sebe vyklopit. On to ze sebe nevyklopil. Já mám na něj číslo, ale doufám, že si ho nezmění. Ráno to nakonec dopadlo tak, že odjel. Tak to by bylo všechno za včerejšek.

PALAMEDES (Alex) – Dneska opět ráno pršelo, takže byla rozcvička i rozeznění vevnitř a taky zkouška. Potom byl samozřejmě voběd. O poledním klidu jsem tentokrát hrál bang. Potom byla výborná hra, kde bylo sedm stanovišť a my jsme se na nich střídali. Mezi nimi byla například lukostřelba, kvíz o Velké Británii, šifra atd. Potom byla výborná svačina. Dort!!! Potom se venku hráli víc společenské hry né na týmy a také jsme si mohli číst a to se mi líbilo. Potom byla strašlivě dobrá večeře. SMAŽENKY!!! Pak byl krásný táborák a dobrou noc.

LAMORAC (Matěj) – Takže, dneska jsem se vzbudil a první co jsem udělal, bylo, že jsem se podíval do ponožky na kamnech. A když jsem se podíval, tak tam bylo něco, olepené izolepou. Chtěl jsem sundat izolepu, ale to nešlo, tak jsem si došel pro nůžky. Když jsem sundal izolepu, bylo to oblepené krepákem. Když jsem sundal krepák byl tam klacek. Venku zase pršelo a rozcvička byla vevnitř a to jsme si hráli na zvířátka a byla to docela sranda. Nejvíc se mi líbili hry a jedna velká hra, kde se bojovalo o kouzelný roh. Bylo sedm stanovišť a ty stanoviště byly dobrý. Byla dobrá večeře, protože to byly nějáký smaženky. A to je konecccccc jou jou jou jupí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

CARADOC (Kuba N.) – Ráno jsem se jako vždycky probudil pozdě a jako vždycky na zemi. A když to bylo pozdě, tak jsem pospíchal na rozcvičku. Po rozcvičce jsme jako vždycky měli mňami, mňami, mňami, mňami snídani. Potom byla jako vždycky giga dlouhé rozezpívaní. Potom byla mňami svačina. Nejvíc se mi dneska líbila hra velká obrovská gigantická. Bylo to něco jako bojovkaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa. Potom byl fotbal a taky se mi líbili rybičky, rybičky rybáři jedou. „Zív.“ Byl konec Zív.

BEDIVERE (Dan) – Dneska jsme ,měli takový fejklý Vánoce, takže jsme ráno dostali v punčochách karty, ale já jsem to úplně nedostal v punčoše, protože můj byl moc velkej. Já jsem dostal stojan na čtečku a dával jsem Kryštofovi takovou šavli. A Radan dostal jabko v sáčku a Sam dostal ňákej náhrdelník, kterej mu byl strašně malej, takže si ho nenasadil. A potom se mi hodně líbily odpoledne stanoviště. Soutěžili jsme o magický roh a my jsme skončili čtvrtý ze sedmi a nejvíc mě z těch stanovišť bavila lukostřelba. Tam jsem dal já sám sedmnáct bodů ze dvaceti. A pak zrychleně půjdeme rovnou na večer. Tam jsme se bavili večer po večerce a našla nás Lenka. Takže jsme museli jít běhat. Takže jsme dělali indiánský běh a trvalo to asi tři hodiny (jednu, pozn. red.). A dvakrát nebo třikrát jsme potkali psy, ale byli buď za dveřma nebo přivázaný, ale Vojta vždycky šel napřed a mluvil na ně v jeho slovech klidným hlubokým hlasem. A pak jsme je potichu obešli. Ale byla to zábava. Přemýšlím o tom, že to uděláme zase zítra. A pak jsme stihli spát asi tři hodiny, než nás vybudili na bojovku. A to už je asi konec.

MORIEN (Lucián) – Dneska ráno zase pršelo, až na to, že jsme rozbalovali dárky!!! Protože byly Vánoce jakože! Já jsem dostal nožík od Čendy vyřezanej. Všichni jsme si ráno zpívali před snídaní a rozcvičkou vánoční kolegy v angličtině, jen tak sami od sebe. A jako minulý den byla rozcvička uvnitř, protože zase pršelo. Ke snídani bylo znovu kakao. Jo a zapomněl jsem říct, že Láďa a Matěj a David jsou podle rytířských jmen moji bratranci – a Štěpán můj strejda. Což je supeeeer! Potom byla samozřejmě zkouška, zkouška a zkouška … a potom svačina a potom zkouška, zkouška, zkouška … a potom oběd! O poledním klidu, jsme hráli Bang a pak jsem šel na akordeon. Závorka: čili harmonika. Nebyl to spíš kroužek, kde jsme se měli naučit hrát na akordeon, ale byla to vtipná hodina. Například, Marta tvrdila: „Ono to nejde zapnout, ono to nejde, ono to nejde!“ Přitom když to vůbec nedávala na knoflík. Anebo jsme zpívali a hráli na harmoniku Slavíky z Madridu a zpívali jsme je: „A-moll je veliká, Éčko mi utíká, E-moll mě příjemně snít! Éčko pod fíky, A-moll slavíky, Éčko s nima a E-moll.“ Pak byla velká hra, kde jsme měli spousta a spousta a spousta stanovišť, na kterých jsme museli dělat spousta a spousta a spousta úkolůůů. Například skládat básně, nemám dásně. Pak jsme si šli zahrát fotbal a pak rybičky rybáři jedou. A k večeři byl dneska chleba usmažený se zeleninou. A teď tu píšu tenhle velký a velký a velký deník. A to je úplně a úplně a úplně vše!

ELIAN (Josífek) – Dneska se mi nejvíc líbilo, jak jsem střílel z kuše. Pak se mi ještě strašně líbilo, jak jsem poznával hrníčky, čí jsou. Líbí se mi, že jsem to měl správně. A tvůj jsem měl taky správně? „Jo.“ K tobě se totiž hodil. Ten, co vypadal, jako bys ho vyždímala. A těším se, až budeme zase číst Parsifala. Ziv.

2018-08-26 - Neděle 26. – 27.8. 2018, 7.-8. Den, NOČNÍ BOJOVKA

Noční bojovka je nepostradatelnou součástí tábora. Není tedy divu, že kluci každý den bedlivě pozorují vedoucí, aby odhalili sebemenší náznaky toho, že se blíží „noc N“. I tentokrát se někteří špióni osvědčili a významně na nás pomrkávali, když uviděli v kuchyni připravený koláč. Ano, byl to TEN koláč, který dostanou ti, kdo se z bojovky vrátí živí a zdraví. Když pak v noci Lenka naše rytíře po jednom něžně budila, oznámila jim, že musí získat vzácnou perlu pro Merlina. Pokud společně nasbírají perel dost, prozradí Merlin králi Artušovi, kam ukryl kotlík odvážných – další ze třinácti pokladů Británie. Cesta za perlou však byla trnitá a především bahnitá. Vyskytovaly se na ní významné britské osobnosti, jako je Sherlock Holmes, William Shakespeare, John Lennon, Lochneska (s tou osobností je to v tomto případě trochu diskutabilní), Robin Hood, Alenka v říši divů, Alžběta II., Winston Churchil, Alexander Fleming a samozřejmě Merlin. Některé se spokojily s pouhým strašením, jiné po klucích požadovaly splnění roztodivných úkolů. Těm, kteří jí rytířsky pomohli v nesnázích, darovala Alžběta II. vzácnou perlu po královně Viktorii a Merlin mohl být spokojený. Nejdůležitější ale bylo, že všichni poutníci nakonec zdárně došli vytouženého cíle – čokoládového koláče.
Vivien, Lady of the Lake


Táborová anketa: Co se ti na bojovce nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – Letošní bojovka byla dost nudná, protože Honza tam ležel a bylo jedno, že tam jsem a on tam chrápal a nehlídal si svíčky, protože mu zhasly a když jsem do něj kopl, tak se na mne koukl lupou a nabídl mi, abych začal hledat nejaký kartičky a poslal mne Wiliamovi. Nějaký kytarista byl na dalším stanovišti. Ten mě poslal k nějaké ženské, která věštila z knižky a hledala nejakého košišáka a pak jsem šel k Winstnu Chirchulovi a u něj jsem se dozvěděl, že už mám mít perlu a žě jsem minul Anglickou královnu a potom jsem se vracel zpátky pro brýle. Jelikož byla hustá mlha, tak jsem viděl dost špatně. Bojovka byla super a koláče včer byly také skvělé.

BORS (Eliáš) – Bojovka byla straštně strašidelná, protože byla ve tmě a vypadalo to hrůzostrašně.Pak tam byla nějaká Královna, ktrerá si hrála na bílou paní nebo něco takového... a pak tam byla Marta jako Lochneská příšera a brečela, zě se jí to nelíbí jak vypadá. Pak se mi taky líbil Sherlok Holmes, ten na mne vybafl a měl v ruce lupu a já se lekl a poskočil jsem a pak jsem vyběhl do mokré a ledové trávy a tak jsem šel rychle a hrozně jsem se bál, protože tam byla mlha a pak jsem přisel ke světílku a viděl jsem Shakespeara a dal mi hádanku. já jí uhadl ... Pak jsem šel dál a přišel jsem k nějakému bláznovi, který zpíval něco o lásce a mluvil o kráse . Podle mne to byl bezďák , protože spal venku někde na posteli a neměl ani peřinu . Hrál u silnice a jedině kytara a brýle vypadaly hezky, tak jsem běžel dál. Tam byla Lochneska a říkala, že prý jsem Lochneska a nelíbí se mi to... pak jsem zaběhl do lesa a tam na mne vybafl další blázen, který na mne vybafl . A já byl v lesíku, takže jsem se krutě lekl a udělal jsem uuuaaaaa!!!! On řekl, beru chudým a bohatýým dávám a pak se opravil a řekl to naopak a pak mne poslal lesíkem a jestě mi rekl, že mi dá perlu Alenka, tak jsem vyrazil ale najednu anglicky začala mluvit Alžběta 2, která byla na druhém stanovišti. . Já anglicky vůbec neumím, tak js1em řekl : to budete mluvit pořád anglicky? A ona rěkla: nevíš kde to jsem ? A tak jsem jí řekl, že stojí na něčem hnědém a lepkavém.. JE TO POLE PANÍ ... COŽE ???? A JSEM V ANGLII RěKLA ? A VÍŠ, ŽE SE PŘED KRÁLOVNOU UKLÁNÍ HOCHU? Tak jsem se uklonil. A pak jsem šel dál a tam byl jěste nějaký generál a dělal, že kulhá a plácal nesmysly, po tom jsem odešel. Pak jsem šel k nějaké blaznivé holce co nechala nějaké bakterie, které ji zmizeli... asi měla nějaký problem.... Řekni mi čtyři nejšpinavější místa ? Řekl jsem: hlava, ruce, nohy a ona mi z nich vzala nějaký vzoreček, které mi hrozně páchli, protože jsem přošel po nějaké kadiboudě . Pak jsem dorazil do domu a s buchtou v puse jsem šel spát.

YVAIN (Šimon V.) – Úplně stejný jako Eliáš. Nejvíce se mi líbil Merlin, a Alžbeta 2 měla příšernou paruku a pak bylo dobrý, jak jsem byl u nějakého doktora, který vynalezl antibiotika a pak tam byla Lochneska, což jsem si myslel, že to je obří žížala a někde tam byla holka, která volala nějakého košišáka, ale my jsme ho vůbec nenašli, tak jsem musel jít dál pro perlu a když jsem šel ke generálovi a tam jsme dřepovali.

TOR (David) – Tak, já jsem jako spal a vždycky, jo já jsem se vzbudil a on mi říkal Davídku, ještě spi a já jsem mu říkal, že touhle dobou chodím na záchod taky někdy. Tak pak jsem zase usnul, když jsem se vyčural, pak jsem šel zase spát a po nějakou chvilinku mě zase Lenka vzbudila. Davídku vzbuď se a já jsem řekl. To je jako nějaká evakuace? A Lenka řekla. Ne není evakuace, je evakuace noční bojovka. No tak jsem se oblek, oblekl jsem se a vyrazil jsem teda. A říkal jsem si, že už jdu jako poprvé sám, jsem šel. A jak jsem šel a tak jsem si u toho trochu zpíval a než jsem došel k pláni, k zelený pláni, tak na mě vybafl nějakej člověk. Říkal jsem si, eh co to je? Co to je?!?! No a on prej říkal, že to je jen nějakej známej detektiv, na poprvé jsem nevěděl kdo to je, ale pak mi došlo že když jsme v Anglii a všechno bylo anglický tak mi hlavou blesklo, že to může být jen Sherlock Homes. No a on říkal, prej, že vyřešuje nějakej případ a potřebuje 4 karty, tak jsem hledal a hledal a našel jsem je. Ona tam byla i pátá, ale tu jsem nechal, protože mi připadala nějaká divná. A najednou říkal,že jsem udělal dobře a najednou uviděl tu pátou a řekl. Hmmm nějaký oxid kyseličný nebo co to bylo. No a tak jsem vyrazil dál k zelený pláni. Tam jsem zase potkal Wiliama Shakespeara. No a ten mi říkal nějakou otázku o měsíci a já jsem si říkal, co to tak asi může být. Koukl jsem se na měsíc, při které se chodí v noci. Tak jsem to řekl a dobře, byla to správná odpověď. No pak jsem vyrazil, jako že by tam někdo brnkal na kytaru, tak jsem se šel kouknout a najednou jsem zjistil, že to byl ten, John Leenon od skupiny Beatles a ta byla známá taky v Anglii a chtěl mě přemluvit, abych si tam s ním zpíval nějaké písničky, já jsem mu řekl že nemůžu, že mám jinej úkol a tak jsem vyrazil. No a pak jsem teda šel dál, až jsem přišel k Lochneské příšeře, která řekla, ať ji přejmenuju. A když jsem se díval tak na hvězdy tak lusk. A najednou jsem věděl, jak ji pojmenovat. No místo příšery jsem dal hvězda. No a ona mi řekla, ať mám jít do toho lesa no a tak jsem šel k tomu lesu a bylo mi takové divné, že když jsem šel do toho lesa, jakoby tam byla vychřice. Říkal jsem si, kam to vede a najednou na mě zase někdo vybafl. Vybafl Robin Hood. On říkal, beru bohatým a dávám chudým, kdo jsem? A já jsem řekl. Robin Hood. A on. Správně, správně. No a pak jsem vyrazil z lesa, a šel jsem k nějaký paní, a pak jsem zjistil, že to byla Alenka. Ta mi říkala, že podle toho příběhu se jí ztratil kocourek Šklíba a říkala, že mám na toho kocourka zavolat. Tak jsem zavolal a šel dál až jsem dorazil. Jako jsem šel a věděl jsem, že tam jde nějaká paní. A říkal jsem, do prkýnka, co to může bejt. Když jsem přišel blíž, myslel jsem že to je bílá paní. Doprčic to je bílá paní, ale te já se přece nemusím bát a tak jsem šel blíž. A volal jsem na ni, paní, haló, paní a ona šla po zvuku, až jsem se jí dotkl a ona se lekla a řekla mi to anglicky, kde to jsem a co tady teď děláš. Ještě mi řekla, že se mám prej uklonit, že to není to, že to není zdvořilé, tak jsem se uklonil no a řekla, že to je prej Alžběta druhá, ta královna Anglie. Říkala, že když je úplněk tak je náměsíčná no a prej říkala, že aspoň někdy v sedm ráno, že má schůzku s Georgským ministrem obrany, to říkala. A já jsem jí teda řekl, ať jde nějak támhle a ona mi za to dala perlu od své prababičky. No a tak jsem šel dál, až jsem potkal toho, Churchila a von mi říkal, že potřebuje mít dobrou armádu proti německu, prej že začne druhá světová, že prej chce bojovat proti tamtomu blbcovi, ale nechci o něm takhle mluvit, protože to není hezký takhle psát do deníku. A já jsem mu teda řekl, že nemůžu a on řekl, že bych šel rád, ale teď mám jinej úkol a tak jsem šel dál a došel jsem k mikrobiologovi, eh prostě chtěl, aby mi vzal nějakým špendlíkem kousek podpaždí a ještě nějakých dvou, ale ty nechci říkat, protože to je divné říkat do deníku. No a ona mi to teda vzala, ty kousky no a tak jsem teda šl zas dál až jsem dorazil konečně k Merlinovi, kterej mi řekl, že to je dobrý, že možná budeme mít ten další poklad. No a tak mi řekl, že mám jít zas zpátky, tak jsem přišel teda za zpátky, dal jsem si čaj a buchtu, chvilku jsem si popovídal s klukama a šel jsem spát.

ALIMER (Kuba Š.) – Noční bojovka byla hooodně strašidelná, byl hodně mě vylekal Sherlock Holmes, protože on na nás vybafnul tak jsem se leknul. Než jsme odešli tak jsme nevěděli jeho jméno a pak jsme odešli a už jsme věděli jeho jméno. Pak jsme šli dál a došli jsme k Shakespearovi, kterej nám dával hádanku a my jsme ji uhodli. Pak nám ukázal cestu a my jsme šli tím směrem, který nám ukázal. Pak jsme potkali další postavu a hrál na kytaru a my jsme vůbec nemohli přijít na to, kdo to je, no pak jsme šli dál a on nám ukázal cestu. A potom jsme potkali lochneskou příšeru, která nám řekla, že máme jít podel lesa. Pak jsme potkali další postavu, nevim koho, ale šli jsme do lesíka a tam jsme potkali postavu, která nám řekla jakým směrem máme dál jít. Proběhli jsme lesíkem a pak jsme běželi za další postavou Alenkou, který jsme museli pomoct najít její kočku. A potom jakým směrem dál, šli jsme asi dalších 10 vteřin. Potkali jsme další postavu a byla bílá, mylsel jsem že to je duch. Duchové bývaj bílí, pak jsem si myslel že to je zombie. (Tor: Já jsem si myslel, že to je bílá paní) No a potom jsme šli dál a zjistili jsme, že to je anglická královna. Při uplňku byla náměsíčná, říkala nám, jak se dostane do Londýna a to jsem nevěděli a pak se zeptala, kde je tady civilizace a tak jsme ji ukázali kde je civilizace a ona nám za to dlal perlu pro Merlina. Šli jsme dál a jak jsme šli tak jsem ztratil tu svojí perlu ale my jsme siz toho nic nědělali a šli jsme dám. Pak jsme přišli k Merlinovi a řekli jsme mu, že jeden nenesl perlu a druhý ji ztratil a když se to všechno vyřešilo, tak nám Merlin řekl, že máme jít spát.

GAHERIS (Martin K.) – Stejně jako minulý rok, jsem opět poznal podle napečené buchty v kuchyni. Vzbudila mě Lenka a měl jsem vyrazit na cestu, jenže první svíčka zhasla, tak jsem nevěděl kam mam jít. Tak mi Lenka dala sirky, kterými jsem zapálil svíčku. Potom jsem šel dál a potkal jsem Sherlocka Holmese. Moc jsem se nelekl, protože jsem ho viděl přikrčeného. Pomohl jsem mu s případem a pokračoval dál. Naštvalo mě, že jsem musel jít vysokou mokrou trávou a bylo mi zima na nohy. Šel jsem k Shakespearovi a ten mi poradil, že když budu běžet, tam mi už nebude zima. Tak jsem to zkusil a fungovalo to. Prošel jsem kolem zpívajícího Johna Lenona, Lochesské příšery až jsem dorazil k Robinovi Hoodovi. Ten mi dal hádanku a zprávná odpověď byla Jeho jméno. Pak jsem šel do pol a tam jsem měl pomoct Alence. Museli jsme zakřičet jméno jejího kocoura. A tak jsem co nejvíc zařval přes celé pole ŠKLÍÍÍBOOOO!!!!!!! Poté jsem obdržel od britské královny Alžebety II. pelu, kterou jsem měl donést kouzelníkovi Merlinovi. Tak jsem šel dál a potkal jsem Churchila. U něj jsem musel prokázat sílu a udělat 5 kliků a 5 dřepů. Dále jsem potkal Flaminga, kterému jsem pomohl s výzkumem a potom jsem hned našel Merlina. Odevzdal jsme mu perlu a šel jsem spát.

DINADAN (Tobias) – Na dnešní bojovce mě vzbudila Lenka a potom jsem šel na noční bojovku, na které jsem potkal jako první Honzu, který byl převlečen za Sherlocka Holmse. Řekl mi, že málem vyřešil další případ, ale že to zapomněl a má ten případ napsaný na kartičkách. Ty kartičky byly přímo předemnou, ale já jsem si jich nevšiml a šel jsem dál. Potom mi trochu poradil a byly hned vedle sebe čtyři kartičky. Pak jsem šel dál a cestou jsem potkal Wiliama Shakespeara. Dal mi hádanku, která byla jednoduchá, ale mě přišla těžká. Potom mi ukázal na měsíc a já řekl, že je to Slunce, ale potom mi to ukázal znovu a já řekl že je to Měsíc, což byla správná odpověď. Pak, když jsem běžel, tak jsem slyšel, jak hraje na kytaru a zpívá si písnikčky od Beatles a ten, kdo hrál na tu kytaru byl John Lenon. Chvli jsem si s ním povídal. Přišlo mi to hezké, protože jsme se tam koukali na Měsíc a já jsem řekl, že už musím jít a on mi řekl anglicky ,,do u need is love" a potom jsem šel na pole, kde jsem asi třikrát spadl, protože jsem byl unavený. Nejzajímavější kostým měla Marta, protože měla kostým Lochnesské příšery ve spacáku. Když jsme k ní přišel, tak tak jenom stála a potom mi řekla, abych jí vymyslel nějaké jméno. Chvíli jsem nevěděl, jaké jméno mám říct, tak jsemřekl Elisabet a ona mi řekla, že to bylo nejkrásnější jméno, ktéré kdy slyšela. Pak jsem běžel k dalšímu stanovišti, o kterém jsem ani nevěděl, že je to stanoviště a potom tam přišel Robin Hood a dal mi hádanku. Nejdřív jsem nevěděl co je správná odpověď a potom mi to řekl, že je Robin Hood. A potom jsem běžel dál, ale na mě celou dobu křičela Alenka v říši divů. Z dálky na mě volala, nejdřív jsem nevěděl co to je, ale potom jsem k ní běžel, ale stavil jsem se u ní jenom chvilku. Řekla mi, ať zavolám na její kočku Šklíbu. Zavolal jsem, ale nic se nestalo a pak jsem běžel dál. Pak jsem tam viděl královnu Alžbětu II, no je pravda že jsem ze začátku nevěděl, že je to královna, myslel jsem si, že je to Bílá Paní. Šel jsem potom dál, ale chvíli jsem se tam zastavil. Vypadala hodně divně. Potom tam přiběhnul Alex a vzbudil jí. Nejdřív mluvila na Alexe anglicky a potom na mě. Rozuměl jsem jí, co mi říká. Ptala se mě ,,who are u?". Já jsem řekl, že jsem ritíř Dinadan a jelikož jsem to řekl česky a ona na mě začala volat taky česky. Potom mi dala perlu, kterou jsem ztratil a potom taky Alexovi a ten jí neztratil. Taky mi přišlo vtipné, že když ukazovala na Londýn, tak když jsem se k tomu přiblížil to byl kostel u vody. Mezi tím co si Alex povídal s královnou, tak já sem potkal, někoho koho jsem vůbec neznal a on mi řekl, že je Churchill. Říkal mi o tom, že ztrácí vojáky a řekl mi, že by potřeboval, aby další vojáci rukovali do armády. Tak mi řekl, že jestli chci do války, tak musím udělat 5 kliků a 5 dřepů. Potom jsem šel dál a byl tam nějaký vědec, který mi řekl, že cestu k Merlinovi mi ukáže, jenom když mu s něčím pomůžu. Měl jsem najít tři nejšpinavější vzorky na těle a potom jsem je měl přendat do nějaké plastové nádoby a potom jsem šel k Merlinovi a ten chtěl perlu, ale já jí ztratil a potom mi řekl, že můžu jít.

BALAN(Míša) – V noci jsme se vzbudili a Lenka mě hnala, abych se převlíkl. Tak jsem se převlíkl a šel jsem na bojovku. Šel jsem s Kubou. Šli jsme a tam nás překvapil Sherlock Holmes, zkoumal nás, jestli nejsme zloději. A potom jsme šli k básníkovi, už si sice nepamamtuji jeho jméno, ale dal nám hádanku která byla o měsíci. ŠKLÍBO! Potom jsme šli k hudebníkovi. A potom jsem šli a šli a narazili jsme na Lochneskou příšeru. A Lochneska se nás ptá, kdo jsme. A povídám, že jsem rytíř, to už si nepamatuju. A potom jsme šli k tomu Robin Hood. A potom jsme šel k Alence. A potom jsme šli ke královně z Londýna. Ta byla nejdřív náměsíčná a já jsem jí vzbudil. A ta se nás ptala, kudy vede cesta do Londýna. A já jsem jí řekl, že nevím. Potom jsme šli za Merlinem.

TRISTAN (Sam) – Takže jsem vstal, normálně. Ještě před tím jsem běhal. Krásná cesta to byla. Vojta je frajer. A Kuba taky. Pak mě vzbudila Lenka na bojovku. Jsem čekal a pak jsem vyšel, že jo. Pak, jako nějakej Tarzan, na mě vyskočil Honza. Frajera na mě dělal. A já jsem mu řekl: ,,Hele, nedělej na mě frajera!" Pak jsem mu ještě řekl: ,,Honzo, buď dobrej!" Potom jsem mu musel najít frajerský karty, víš co. Pak jsem, že jo, šel za tou.....kdo tam byl? Jo Vojta. A Vojta si hrál na Shakespeara. No tak dobře. No a pak mi vytáhl mega trapnou hádanku. Tak jsem ji uhodl. Potom jsem mu dal frajerskou hádanku a on na ni frajersky odpověděl. Tak jsme si frajersky pogratulovali a pak jsme dělali frajery. Hahaha.

DAGONET (Čenda) – Dneska byla bojovka a já jsem se probudil, když Lenka budila kluky (Míšu a Martínka). Já jsem si myslel že je budíček a že jsme zaspali na rozcvičku. Koukl jsem se z okna a ještě byla tma a Lenka mi vysvětlila že je bojovka. Zhruba v půl čtvrtý jsem šel taky na bojovku. Šel jsem sám. Potom jsem šel na stanoviště. První byl Honza (Sherlock Holmes) a asi z dvaceti metrů od něj na mě začal řvát že jsem zloděj. Pak mě tam začal prohledávat lupou ve tmě a prej že mám zlatý zuby a říkal že jsem kradl. A na důkaz že jsem to nebyl já jsem musel najít karty. Tak jsem musel najít čtyři karty, aby mohl vyřešit případ. A přitom jsem mu malém šlápl na chrastitko který měl schovaný v cestě pod mechem. Potom jsem šel mokrou trávou a šel jsem k Shakespearovi a řekl jí do půlky a já jsem ji uhodl. Potom jsem došel za Tomášem (John Lennon). Ten se mě tam jenom začal vyptávat co tady dělám. Pak jsem potkal Lochnessku na cestě. Říkala že ji mám dát nový jmeno, protože se ji Lochnesska nelíbí. Já jsem ji dal Královna jezer. Ona něco řekla, já jsem ji nerozuměl. Potom řekla že se hned cítí líp. Potom jsem teda šel a v takovým lesíku na mě vyskočil Robin Hood. Ten mi řekl že mám jít do prostřed pole. Já jsem tam došel a tam byla Alenka v Říši divů. Ta se mě taky vyptávala na to stejný jako ostatní. Poslala mě ještě dál do pole a tam byla Monika jako Anglická královna Alžběta ll. Tak jsem se ji tam musel poklonit a poradit ji kde by sehnala čaj s mlékem a nějakej koláček. Šel jsem dal do pole a tam byl Cherchil a ten po mě chtěl udělat pět kluků a pět dřepů. Potom jsem došel do nějaký laboratoře za jedním vědcem. Potom jsem šel k čarodějovi Merlinovy, kterému jsem dal perlu, kterou jsem dostal od královny za radu, kde sehnat čaj a koláček. A odpoledne musí náš tým vyhrát kotlík, za kterej jsme si zaplatili perlama za prozrazení místa kde najdeme kotlík.

ECTOR (Šimon Z.) – Dneska večer jsme měli bojovku. Měli jsme svíčky a takový ty svítící náramky, který se ohnou aby mohli svítit. Hledali jsme karty a to bylo strašně lehký, protože byly všechny vedle sebe. A hledali jsme kotlík. My jsme se strašně báli jít do lesa.

GALAHAD (Radan) – Potom jsme šli spát a najednou nás vzbudili, že jsme něco provedli, fakt si nevzpomínám, co jsme provedli, že jsme museli jít běhat. Takže šli jsme běhat – hodně daleko – a ono to už prakticky ve čtvrtině cesty to nebylo běhání, ale spíš rychlá chůze, protože jsme zalezli docela hodně hluboko do lesa, kde byly už soukromý pozemky, nějaké rozbořené areály. Bylo to strašidelný, tak nám Vojta říkal, jak se ubránit všem potencionálním nepřátelům. Což bylo celkem fér a takhle jsme šli hodinu a na posledních patnáct minut jsme potkali hlídacího psa, kterej se pokusil na nás zaútočit, ale Vojta ho zneškodnil a tak jsme mohli pokračovat dál. Jak tam stojí ta koza, víš kde…. A on na ni rozsvítil a to bylo uplně strašidelný, ona tam stála uplně zamrzlá a jenom ten její usměvavej fejs. Napiš to česky. Ale než jsme šli spát, jsme uslyšeli a chodbě skleničky a já jsem šel zrovna na záchod, což jsem docela pofailil, protože vedoucí.

LIONEL (Toník) – Noční bojovka byla tento rok velmi krátká. Ze začátku jsem se bála, ale jak začalo být čím dál víc stanovišť, tak prostě když už jsem byl u stanoviště, kde byla královna – královna byla monika – předtim bylo ještě: 1. Sherlock Holmes, kterýho hrál Honza, druhé stanoviště bylo u Williama Shakespeara, kterého hrál Vojta a u třetího stanoviště byl John Lennon z Beatles. Čtvrtý stanoviště bylo u Lochnesské příšery, kterou hrála Marta a pak pátý bylo Robin Hood a toho hrál Kuba. Šestý stanoviště bylo u Alenky – postava z knížky Alenka v říši divů, hlavní postava – a tu hrála Klára, sedmý byla anglická královna, potom alchymista – neim, kdo to byl a mezitim byl ještě Winston Churchill a uplně poslední stanoviště, což je myslimže osmý, byl Merlin, který byl samozřejmě Gema. U královny Alžběty jsem dostal perlu a musel jsem jí dát Merlinovi. A pa byl konec noční bojovky a já byl ještě vevnitř s klukama. Těsně předemnou byl Eliáš, za mnou byl Davídek, za ním byl Čenda a před Eliášem byl Matěj. A jak jsme přišli s klukama do postele, tak jsme se tam všichni viděli a povídali jsme si. Chvilku. Asi tak patnáct minut. A pak jsme usnuli a to byl konec noční bojovky.

AGRAVAIN (Martínek H.) – Když jsem spal, tak mě z ničeho nic Lenka probudila a řekla, že je noční bojovka. Řekla, že máme jít sehnat kouzelnou perlu pro Merlina, aby prozradil Králi Artuši, kde se skrývá další poklad – kouzelný kotlík. Tak jsem šel prostě, přešel jsem první stanoviště což byl Honza, který tam dělal něco s trávou. Měl tam plechovku s dírama, v ní byla svíčka a tam rozžhavoval trávu a řekl, že má najít čtyři karty. Pak jsem musel jít dál mokrou trávou, což bylo asi nejhorší – ponožky se mi ještě pořád suší na pokoji. Byl tam William Shakespeare, kterého hrál Vojta. Ten mi řekl básničku, pak jsem šel dál, tam byl Tomáš, který hrál Johna Lennona, ten mi řekl, jestli znám frázi „All you need is love.“ já jsem mu řekl, že to znám a že je to z disku Yellow submarine, pak jsem šel dál, tam byla Lochnesská příšera – pro tu jsem měl vymyslet jméno, šel jsem dál, tam jsem dohonil Kubu Šorfa a Míšu, pak jsme šli do lesa, kde na mě vybafl Robin Hood. Řekl: „bohatým beru a chudým dávám. Kdo jsem?“ já jsem řekl: „Robin Hood.“Pak nám řekl, že máme jít lesem, tam pak byla Klára, která hrála Alenku v říši divů a říkala, že se jí ztratila kočka. Jmenovala se Šklíba. Pak šli Míša a Kuba dál, já jsem ještě chvilku zůstal a četl. Pak jsem šel dál, tam byla Anglická královna, která mi dala perlu. Pak byl Winston Churchill u kterého jsem nastoupil do vojenské služby a měl jsem udělat pět klidků a pět dřepů. Nejhorš byli kliky. Mít perlu v ruce a k tomu dělat na poli kliky…… Pak tam byl doktor Alexandr, kterého hrála Connie. Ta tam měla něco s plícní a řekla mi že mám určit tři nejšpinavější místa na lidském těle. No, pak byl Merlin, tomu jsme museli dát perlu, pak byl konec, buchta a šlo se spát.

PALAMEDES (Alex) – Vzbudila mě Lenka, že je noční bojovka a že nás král Artuš volá, abychom sehnali perly pro Merlina. Na začátku byl Sherlock Holmes a ten byl dost vtipnej. Dal mi za úkol najít 4 karty. Pak jsem šel dál a narazil jsem na Shakespeara, který mi dal hádanku. Potom jsem došel k Johnu Lennonovi a s nim jsem si tam chvilku povídal. Šel jsem dál a narazil jsem na Lochnesku (alias pickwick/ostružina). Ta mi řekla, že není příšera a že doopravdy vypadá takhle, což byla humanoidní postava s cedníkem a světýlkami před obličejem. Potom jsem potkal Robina Hooda a s tím jsem si skoro nic neřekl. Dál jsem potkal Alenku v říši divů, britskou královnu, která vypadala dost bizarně a dala nám perlu, kterou jsme měli dát tomu Merlinovi. Potom jsem potkal Churchilla a ten řekl, že mě chtějí do armády a že mám udělat pět dřepů a pět kliků. Došel jsem k Alexandrovi Flamingovi (což je mimochodem můj jmenovec) a tam jsem mimochodem musel dlouho čekat kvůli Tobíkovi, kterýmu to dlouho trvalo. Pak, když jsem k němu konečně došel, tak jsem si musel nechat odebrat vzorky z nejšpinavějších částí těla (přes oblečení). Pak jsem došel k Merlinovi a dal jsem perlu a do rána si četl.

LAMORAC (Matěj) – Zdál se mi strašný sen, že jsem už doma a najednou mě někdo začal budit a já si myslel, že je to máma a budí mě do školy. Tak jsem dělal, že spím a uslyšel jsem hlas Lenky. Když jsem se probudil, tak jsem nad sebou měl Lenky obličej a ten obličej říkal- „Matěji stávej je noční bojovka.“ Tak jsem se oblíkl a tu se vzbudil David, protože potřeboval na záchod. Lenka mi dala na ruku svítící kroužek a řekla, že musím najít perlu a dát ji Merlinovi což byl Gema. Tak jsem šel a najednou jsem potkal muže, který byl shrbený nad svíčkou a potom na mě vybafl s lupou a řekl mi, ať ukážu zuby. Řekl, že je Sherlock Holmes a že hledá zlaté zuby. Já jsem mu musel najít pět karet, což byly nějaké důkazy asi. Tak jsem mu je našel a šel jsem dál a potkal Williama Shakespeara, což byl Vojta. Ten mi dal hádanku, kterou jsem uhodl. Správná odpověď byl měsíc. Potom jsem potkal Johna Lennona, což byl Tomáš a ten mi řekl něco s láskou a chvilku jsme si popovídali v jeho postýlce. Potom jsem šel dál, dál a dál. Poté jsem šel opravdu dlouho a potkal jsem Lochneskou příšeru (Martu). Říkala, že se jí nelíbí její jméno a že jí mám vymyslet nové, tak jsem jí dal jméno Velké zvíře z hlubin. Poté jsem potkal Robina Hooda (Kuba). Pak jsem potkal Alenku a ta hledala Šklíbu a tak jsem musel co nejvíc zařvat Šklíbo. Také jsem potkal anglickou královnu, která byla náměsíčná. Já jsem jí pobudil a musel jsem se jí poklonit a dělat takové ty slušné věci. Já jsem se zeptal, jestli nechce někam do pivovaru, ale ona chtěla do kavárny. Potom mi dala perlu a ještě se na mě zlobila, že jí tykám. Šel jsem dál a potkal jsem Churchilla (Štěpán) a ten se mě zeptal, jestli jsem rytíř a já řekl, že ano a on řekl, že to mám dokázat pěti kliky a pěti dřepy. Také se mě snažil přesvědčit, abych šel bojovat do 2. světové války, abychom zbili Hitlera. Potom jsem šel dál a potkal jsem mikrobiologa, což byla Conny a ta mi řekla, že prý pěstuje bakterie a těch bakterií začalo něco růst a t je ničilo. Potom potřebovala moje vzorky tak jsem je jí dal. Nakonec jsem potkal Merlina, kterému jsem dal perlu. Pak jsem šel dovnitř, dal jsem si čaj a buchtu a šel spát. A to je konec!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

CARADOC (Kuba N.) – Zdál se mi sen, už jako včera úplně stejný, který se mi pokaždé hodně líbil. Uměl v tom snu lítat. Doletěl jsem do nějakého bazénu a v něm jsem mohl dýchat. Potom mě z toho snu něco vyrušilo. Vyrušila mě Lenka a říkala mi- „Noční bojovka dobrodružství.“ První jsem dorazil k Sherlockovi Holmesovi, který pořád běhal kolem stromu a hledal něco tam lupou. Byly to chrastítka. Nevím, proč je hledal, tak nám řekl, ať mi najdeme nějakých pět karet tak jsme je našli a mohli jsme jít dál. Potom se Šimon, který šel se mnou ve dvojici, se začal bát. Šli jsme pořád dál mokrou trávou, což byla nuda jít pořád dopředu. Došli jsme k Johnu Lennonovi, který hrál na kytaru ve své postýlce. Tak jsme si v jeho postýlce chvíli povídali a on říkal něco o lásce, a jak krásně svítí měsíc. A potom nás poslal dál nějakým směrem. Tak jsme šli a šli a šli nějakých padesát metrů a tam byla Lochneska, která říkala, že si o ní lidi myslí, že je strašTak sjem ná příšera, ale že to to tak opravdu není a že si myslí, že je krásná. Potom nám řekla, abychom šli dál. Potom tam byla šipka do lesa ze svítících tyček a potom se Šimon začal bát, protože ta šipka mířila do lesa. Tak jsme tam nešli a přeskočili jsme stanoviště. Na dalším stanovišti nějáká paní volala svoji kočku už nevím jakým jménem. Zeptala se, nás jesli ji nevidíme a mi, že ne a tak jsme šli dál. A tam byla náměsíčná královna Alžběta II. Ta po nás hmatala a pak do nás narazila, probudila se a strašně se lekla. Ptala se nás, kde je a mi jsme jí řekli, že v Česku. Řekli jsme jí kudy je civilizace. Šli jsme dál a potkali jsme Churchilla a ten se nás ptal, jestli nechceme do vojny. My jsme řekli, že ne a on nám řekl, ať aspoň uděláme 5 kliků a 5 dřepů. Tak jsme šli dál a potkali jsme tam vědce a ten nám řekl, abychom mu dali vzorky našich špinavých míst. A dorazil jsem zpátky. Konec.

BEDIVERE (Dan) – Na začátku jsem potkal Sherlocka Holmese, nebo spíš Sherlocka Honzu, který se mi opravdu moc nelíbil, protože byl strašně krutej. A u Shakespeara jsem musel hádat hádanky, to bylo lehký, uhodl jsem, že je to Měsíc. Pak jsem šel k Johnu Lenonovi od Beatles a pak jsem se začal trochu bát, protože ten je prej mrtvej. A ten mě poslal k Lochnesce. Tam se nic nedělo, jdeme dál. Pak jsem šel k Robinu Hoodovi, který mě chtěl okrást, ale nalhal jsem mu, že jsem chudej. Pak jsem šel ke Kláře a musel jsem jí přivolat kočku. A ta mě poslala ke královně Alžbětě, která nevěděla, kde má brýle a taky se ztratila v Česku, tak chtěla vědět, kde je. Ale pak došlo k nedorozumění. Nevím, jak to bylo, ale nějak jsme se pohádali. A ona řekla, že mám udělat ňákej dobrovolnej úkol, tak jsem ho neudělal. Ale ona to ňák zkomplikovala, takže jsem nevěděl, že za to dostanu tu perlu. Takže jsem šel bez perly, ale to jsem nevěděl – já jsem myslel, že to bude nějak dál, třeba až u Merlina. No tak jsem šel dál k Churchillovi. A pak jsem musel prokázal, že jsem dobrej voják tím, že udělám pět kliků a pět dřepů, pak jsem šel ke zdravotnici, tam se nic moc nedělo, takže to prostě přeskočím a pak už byl Merlin a ten se na mě naštval a řekl mi, že bude musel vykalkulovat, jestli jsme mu dali jako tým od Artuše dost perel, aby nám dal kouzelný kotlík. Ale když jsem se vrátil, tak jsem zjistil, že hodně lidí taky ztratilo tu perlu, takže jsem byl v pohodě. A nakonec jsem dostal buchtu.

MORIEN (Lucián) – Když jsem vyrazil, byla docela pěkná zima. Bylo 5 hodin ráno. Šel jsem podle svíček, zase nám dali trasu do naší vykopaný cesty, což mě trochu naštvalo, ale byla to pěkná trať – těma rostlinama – a navíc jsem ji znal. Mezi stromama jsem potkal Sherlocka Holmese, který na mě vybafl, takže jsem se hóóódně lek. Tam jsem mu našel 4 kartičky, pomohl jsem mu s případem a poslal mě dál. Pak jsem šel přes pole a podíval jsem se na nebe a tam byl krásnej úplněk, deset metrů ode mě byla malá mlha a tráva byla mokrá od rosy. Když jsem přešel tu trávu na druhou stranu k lesu, tak jsem potkal Williama Shakespeara, který se mě zeptal na otázku, aby mě moh poslat dál. Byla to otázka, na kterou se odpovědělo „měsíc“, tak mi ukázal, kudy dál. Tak jsem šel k silnici, furt po trávě, a u silnice jsem narazil na Johna Lenona z Beatles, který si se mnou chvilku povídal a řekl mi jeho přísloví „All you need is love“, podle písničky. A řekl jsem mu, že mám hrozně promočený boty a on mi řekl, že klidně můžu zůstat chvilku u něj na posteli a nechat si je uschnout. Ale já jsem řek, že musím jít dál. A on mě furt přemlouval, abych u něj zůstal a klidně tam s ním byl. Tak mi ukázal, kudy ját dál, přešel jsem silnici až na vyoraný pole a šel jsem zas podle svíček. Pak jsem potkal Lochnesku s cedníkem před obličejem, tak jsem se jí zeptal, jestli má kouzelnou perlu pro Merlina, abychom získali kotlík, ale řekla mi, že to nemá. A zeptala se mě, jestli bych jí nemohl dát nějaký jiný jméno než Lochneska, protože si nepřipadá jako příšera. A že ji moc lidí vidět nemůže. Lochneskou příšeru dělala Marta, a tak jsem jí dal jméno Morgana. Tak mě poslala dál, tak jsem šel. Pak tam byl malej úseček, jenom na kraji lesa cestička, kde jsem potkal Robina Hooda. A tak jsem se ho zeptal, jestli nemá perlu, ale taky ji neměl a řekl mi, že Alenka, že by ji mohla mít, ale ať prý radši nechodím. A to samý mi řekla Lochneska, ať za tím světlem, u kterýho byla Alenka, zatím nechodím. Robin Hood mi potom řekl, ať si zapamatuju, že mi nic neřek. A tak jsem šel dál podle náramků, až u konce byla šipka zas na pole za Alenkou. Tak jsem za ní šel a zpíval jsem si při cestě. Přišel jsem za Alenkou a zeptal jsem se jí, jestli nemá perlu, ale taky ji neměla a chtěla po mně pomoct, abych jí pomohl zavolat kočku Šklíbu, že ji hledá. A tak jsme spolu zavolali do lesa: „Šklíbóóó!“ Tak jsem jí pomohl, čekal jsem že kočka Šklíba vyleze z lesa, ale nevylezla, a tak mě poslala dál, že určitě přijde. Tak jsem šel dál a tam jsem potkal náměsíčnou královnu Alžbětu II. To jsem tak trochu nechápal. Tak jsem ji probudil, řekl jsem jí Dobrý den a že se jmenuji Morien a že hledám perlu pro čaroděje Merlina. Ona se mě zeptala na jméno, já jsem sí odpověděl. A pak se naštvala, že jsem se jí neuklonil. A ona se mě zeptala: „Kde to jsem?“, tak jsem se jí to bál říct, tak jsem řekl, že v Čechách na poli a že musela přejít Blatské moře. A ona se dost divila a zeptala se, kdy by mohla najít ňáké dobré lidi, kteří by jí mohli udělat třeba kávu nebo čaj, a tak jsem jí ukázal na náš dům a řekl jsem jí, že tam ji přijmeme a že jí klidně uděláme čaj. A tak mi dala za odměnu kouzelnou peru pro čaroděje Merlina. Tak jsem jí řekl „Na shledanou“ a šel jsem a ona se na mě znovu naštvala, že jsem se neuklonil. Tak jsem se jí znovu uklonil a poslala mě dál. Pak jsem potkal pana prezidenta, který se mě ptal, jestli se nemůžu přidal k armádě, protože Hitler na Anglii hodně tlačil. Tak jsem řekl, že ano a on o mě chtěl, abych prokázal že jsem dobrý voják, pět dřepů a pět kliků. Tak jsem je udělal a on řek, že jsem dobrý voják a že budou rádi, když se k nim přidám. A tak jsem mu řek, ať si dá pozor, že bude Hitler bombardovat. A on se mě zeptal, jestli nejsem špeh a já řekl, že ne. A že vím, co se stane v budoucnosti. Tak jsem mu řek „Na shledanou“ a šel jsem a on řek, že se jim ještě budu hodit. Potom jsem narazil na profesora sira Nicolase, který se mě zeptal, co dělám v jeho laboratoři, a tak jsem mu řekl, že jdu předat kouzelnou perlu panu čarodějovi Merlinovi. On mi řekl, že ví, kde je a že mi ho pomůže najít ale že mu napřed musím s něčím pomoct. Tak mi řekl, že pracoval na takových bakteriích a že pak odjel na dva týdny na odvolenou a když se vrátil, tak v jednom nebyly bakterie, ale ňáká plíseň, nebo co. Tak mi řekl, že to může bejt možná lék na ty bakterie a jestli to nemůžu dát do všech ostatních bakterií, jestli to nepomůže. Tak jsem to dal na ty bakterie, a pak po mě chtěl tu věc: chtěl po mně vzorky tří nejšpinavějších míst na mém těle. Tak jsem ho nechal vzít z mého krku, mokré boty a ruky. Pak mi ukázal, kde je Merlin a šel jsem za ním. Potom se stala dost blbá, protože: přišel jsem k Merlinovi, řekl jsem že mám perlu, on řekl, že už ji hodně lidí poztrácelo, že je dobře že ji mám – a když jsem ji vyndal z kapsy, tak mi spadla na zem. Takže jsem tam hmatem hledal korálek na zemi v mokrý trávě a Merlin mi potom posvítil baterkou, aby mi pomoh. Nakonec jsem ji našel a předal Merlinovi. A řekl mi, že děkuje a že neví, jestli ten kotlík nám dá, protože hodně lidí tu perlu ztratilo. A tak jsem šel už domů, dal jsem si koláč s čokoládovou polevou, chvilku jsem si popovídal s Tobiasem a Alexem, a pak nás Lenka poslala spát. A to je pro dnešek úplně, ale úplně vše!

ELIAN (Josífek) – Líbilo se mi, když jsem vyrazil, jak byla zima. Šli jsme ve dvojici. Šli jsme k první svíčce a pak jsme šli vysekanýma cestičkama, který sekali kluci, aby si tam mohli hrát. A pak jsme došli mezi stromy a tam na mě vybaf Sherlock Holmes a lek jsem se strašidelně a přišlo mi vtipný, jak mě pořád vokukoval přes svoji lupu. Pak jsem mu pomoh najít dvě karty. Řekl jsem: „Našel jsem jednu kartu. Ne dvě! Ne, tři! Ne, čtyři!“ Pak jsem šel dál po poli a úplně mi promokly boty. Pak jsme potkali Shakespeara a pak jsme šli dál, už jsem měl úplně promočený boty. Přešel jsem silnici na pole. Šli jsme dál, pak tam byla ňáká Lochneska. Potkal jsem i Johna Lenona, který myslím minulý rok umřel. Nebo ne? No, to vyřešíme pak. A pak jsme potkali ňákou Lochnesku, vypadala docela smutně – a sežrala nám Martu“ Byly tam její boty … Pak jsme šli a potkali jsme Robina Hooda a ten nám řek, že máme jít k ňáký Alence, která hledala kočku. Zdálo se mi, že ona je kočka. … Měla kočičí uši. A měla ještě králíčka. A pak nás poslala dál … k ňákýmu dalšímu šílenci. Další postava byla Alžběta II. Tak jsme jí poradili, kam má jít, kde může přespat a odtamtud ráno může jít na letiště. Tak nám za to dala zlatou perlu. A pak jsme šli dál, byl tam ňákej náš novej velitel, který nám chtěl velet v boji proti Hitlerovi. U něj jsme dělali dřepy a kliky. Pak jsme se zvedli a šli jsme na konec, tam byl vědec, který zkoumal různý plísně a takový a pak odjel na dovolenou a nechal to otevřené a když se vrátil, tak to bylo zarostlý. A řek, že kdyby tu nemoc někdo dostal, tak by se to dalo vyléčit tímhle. A pak z nás odebral kousky nejšpinavějších věcí, co na nás byly – třeba mezi prstama …. fujky fujky fuj. A tam někde na konci mi vypadla perla z kapsy, nevím jak se to mohlo stát, protože nebyla děravá. Ale perla tam nebyla. A pak jsme došli k Merlinovi, kde jsme odevzdali jednu jedinou perlu a vrátili jsme se nazpátek a tím skončila bojovka. Pak jsme si schrupli, ráno jsme se probudili a šli jsme na snídani.

2018-08-25 - Sobota 25. 8. 2018, 6. den

Dnešek byl poměrně náročným dnem, jak pro družinu od kulatého stolu, tak i pro ostatní obyvatele Kamelotu a celou Artušovu rodinu. Dopoledne začalo poměrně náročným tématem v kapitánském kruhu a dál se neslo v duchu rozkrývání nepráv k nimž občas mezi rytíři dochází. Také v rozeznění a dopolední zkoušce se tato atmosféra projevila, ale vše se upokojilo a jedna z nejhezčích chvil dne byla společné vyrábění dárků u velkého stolu před domem, kde vládl duch pospolitosti a hmatatelné vzrušení ohledně nastávajícího štědrého večera. Ještě před večerem si členové dvora zahráli polo a už se honem spěchali ustrojit ke slavnostní tabuli. Atmosféra byla vskutku báječná a když jsme s Artušem a celým průvodem vstupovali do vyzdobené síně, kde na svých místech u kulatého stolu stáli rytíři v pláštích z prostěradel s pozdvihnutými číšemi, muzika hrála ty nejlepší britské koledy, krůta voněla po celé chodbě a jmelí a oslavná hesla nám zdobila strop, říkala jsem si, že máme zde v dutém kopci vskutku skvělý život. Král měl krátký a úderný proslov při kterém se nejedna duše naplnila hrdostí na svého panovníka. Po večeři, táboráku a čtení na dobrou noc nám father Christmas skutečně naplnil naše punčochy u postelí a druhé ráno jsme se mohli radovat z drobných milých pozorností. Jak skvělý cituplný den!
Queen G.


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – Dneska byl nejlepší oběd, protože k němu byly nejlepší knedlíky a při obědě nám bylo oznámeno, že jsou "Vánoce" a pak jsem vyráběl dárek a hodně by mne zajímalo, kdo dělal dárek pro mne a k večeří byly těstoviny se sýrovou omáčkou.

BORS (Eliáš) – Dneska se mi líbila snídaně a pak se mi líbila svačina a oběd a potom se mi líbilo, že jsem dělal dárek a potom se mi libílo, že jsem něco uřízl pilkou a pak se mi líbila hra, ale byla hodně těžká a pak se líbila druhá svačina a večeře a jesti dneska bude druhá večeře, tak se budu těšít ješte více.

YVAIN (Šimon V.) Nejvíce se mi líbila hra. To, co se v ní hralo, to už si nepamatuju, ale pak se mi líbila svačina a oběd a pak večere a Vánoce. Libilo se mi, jak píšeme deník a to je všechno. –

GAUVAIN (Kryštof) – Byla dobrá rozcvička, dělali jsme vláček. Jeden běžel, sednul si před někoho, a ten mu dělal masáž. Potom bylo všechno dobrý. Dobrá zkouška. Dneska jsme si hráli na Vánoce. Merry Christmas! Každej si vylosoval jméno nějakýho rytíře, i vedoucího, a měl pro toho člověka vyrobit dárek. Potom byla hra, která mě nebavila. David byl kůň nebo já jsem byl kůň a veprostřed byl míč. Měli jsme florbalovou hokejku a chodili jsme do kruhu a měli jsme ten míč odpálit nejblíž ke svýmu stanovišti. Potom byly normální hry, nebyly už na body. Co jsme to hráli? Přetahovanou, podbíhání pod lanem a přetlačování ve dvojicích a potom jsme si ještě plácali do stehen. To byla taky hra ve dvojicích, Monika počítala od desíti do nuly a museli jsme co nejvíckrát plácnout druhého do stehen. Rukou, ne nohou ani ničím. Potom jsme měli večeři, mohli jsme ještě dovyrobit ty dárky a zítra ráno to budeme mít v punčochách. Jako v Anglii. Byla večeře, měli jsme se převlíknout do kostýmů králů a rytířů. Já jsem z královskýho rodu. A byla moje teta, moje další teta, strejda a dva bráchové. Byla výborná večeře. Bylo to spíš italský. Těstoviny s kuřecím masem a sýrovou omáčkou. Mňam, mňam.

TOR (David) – Vstávání bylo hééézké, bylo takové ulevující, ale najednou Vojta na mě: „Vstávej, vstávej, vstávej“. Rozcvička byla dobrá, dělali jsme tance, to bylo hezký. (Předvádí taneční krok.) Na snídani to taky bylo dobrý, nebo spíš to bylo takové… trošku mi to nechutnalo, protože v tom byly rajčata. A já je nemám rád už od svého narození. Bylo taky dobrý, že jak jsme si vyráběli dárky, tak jsem si vylosoval Lenku, ale myslel jsem si, že je to Šimon, takže jsem obmotával klacek jako dýku. A když jsem zjistil, že to je Lenka, tak jsem běžel tady za dům, tam jsem našel hezké kytičky a udělal jsem dárek. Nelíbila se mi ta hra. Ta byla tak hrozná. Já jsem musel vyskočit na Kubu Šorfa. (Monika: Ale unesl tě v pohodě.) Jo, ale taky jsem běželi a Sam měl tady zadek a my jsme do něj nabourali. Tak jsem si šel lehnout na louku. A ještě chci říct svojí mámě, nebo i všem, ale hlavně svojí mámě, které se to taky stává, že křikem, naštvaností a křičením se nic nezmění. Že to prostě není dobrý lék, že to je to černé, co v sobě máme. A hlavně byla dobrá ta hostina. Byl tam i můj tatínek a měl jsem tam dva bráchy. Napiš do závorky, že to nemyslím tak, že by moje rodina nebyla moje rodina, ale myslím moji rytířskou rodinu. Nejlepší bylo, jak jsme vzali ty krechy (crackery, pozn. red.) a museli jsme roztrhnout. Byly tam dvě čapky a nějaký vtípek. A těším se na táborák. A milionkrát konec.

ALIMER (Kuba Š.) – Dneska se mi nejvíc líbilo, jak jsme hráli hru přetahovanou. Taky se mi hodně líbilo, že jsme vyráběli dárečky. Potom byl hodně dobrej oběd – borůvkový knedlíky. Nejlepší na vánoční večeři byl ten balíček, co jsme měli roztrhnout (cracker, pozn. red.) A to je asi konec. Už se mi zřejmě nic nelíbilo.

GAHERIS (Martin K.) – Ráno pršelo takže rozcvička byla vevnitř a zkouška byla taky vevnitř. Bylo málo místa, ale vešli jsme se. Odpoledne jsme hráli polo a přetahovanou a další hry. Potom přijel Bohdan. Večer jsme měli slavnostní vánoční večeři. Teď ale musím připravovat táborák, protože máme 5 minut zpoždění.

DINADAN (Tobias) – Dneska se mi líbila rozcvička, protože byla výjimečná, protože venku pršelo a my jsme měli rozcvičku vevnitř. Hra byla dobrá, ale přišla mi, že byla určena jen pro dva týmy a né pro sedm, protože se sedmi týmy nešlo vůbec hrát. Večeře si mi líbila, protože byla výjimečná. Byla taková sváteční a že jsem si to užil.

BALAN(Míša) – Na táboráku se mi líbilo, že jsme zpívali Jóžina. Ráno jsme měli rozcvičku a na ni se mi líbilo, že jsme dělali vláček. Líbilo se mi, že jsme dělali takovou.. že jeden byl kůň druhý byl jezdec a třetí člověk...ten měl...ten měl… florbalovou hokejku. Ve prostřed byl míček. Míček Fortnite (vtip...) v kruhu byl kůň... mohli být jenom 10 sekund. Potom byly další hry jako přetahovaná nebo kočkovaná. Potom byla královská večeře a tam si každý měl vzít nějaký kostým. Já jsem byl za lesního čaroděje. A Tonda hrál za teroristu. Tak abych byl trochu vtipný, tak tám dám trochu vtip. Pepíček letěl v letadle s babičkou, po hodině se babičkovi chtělo kakat, babíííííí mě se chce čůrat. Pepíčku víš, že v letadle nejsou záchody? Tak pepíček šel... vyčůrat z okna. Potom přišla letuška.(hahahah) a ptá se . Pepíčku co to děláš? Zalívám kytičky(hihihihaha). Potom se pepíčkovi chtělo zase kakat. Babí mě se chce kakat. A babička víš, že v letadle nejsou záchody! Tak pepíček... šel se vykadit z okna. Potom přišla letuška. Pepíčku co to děláš? A pepíček. Bombarduju Němce! (hahhiahihihaihaihai) Ten troll face.

TRISTAN (Sam) – Dneska jsem se probudil, díky bohu, na posteli. Pak byla rozcvička vevnitř. Potom byla snídaně, asi. Pak bylo rozeznění, víš co. Ne, frajera nebudu dělat. Pak šel normálně den. Hráli jsme o poledníku Bang a pak hráli na kytaru. Potom začly hry. No a pak přijel Bohdan a hry končily a dali jsme si se Štěpánem a Radanem páku.

DAGONET (Čenda) – Dneska se mi nechtělo vstávat, tak jsi dal panáka Kofoly na zlepšení dne. Potom byla rozcvička vevnitř. Potom bylo cvičení tanečků a dál byla snídaně. O snídani mi spadlo rajče z chleba do čaje. Potom bylo rozeznění a bylo takový zajímavý. Potom byla zkouška a učili jsme se anglickou hymnu. Pak byl oběd a polední klid, kdy jsme připravovali dárečky pro ostatní a zítra ráno ty dárečky objevíme v nějaký punčoše, i když žádnou nemám. Haha. Potom jsme hráli hry a dodělávali dárečky. Potom byla večeře. Konec. Hahaha.

ECTOR (Šimon Z.) – Nechtělo se mi vstávat. Na zlepšení nálady jsem si dal aspoň pět kyselých žížalek bombonových. Měli jsme snídani a když byla večeře, tak jsme měli anglický Vánoce, takový malý. Taky jsme dělali dárky. A ráno dostaneme dárky.

GALAHAD (Radan) – Takže Klárko, dnes jsem před chvílí říkal královna Klára na klavír hrála. Proč jsem to říkal? Protože jsem řekl, že závěs je prostěradlo a za to, že jsem – proč to tam píšeš podruhý? Já to neříkám. (pozn.red: urážel mě ještě i jinak.) Ale předtím jsme měli english x-mas a proto jsme museli vyrábět dárky. Můj dárek byl velice drobný. Protože jsem musel klukovi vyrábět dárek a ten kluk měl na sobě triko supermana, tak jsem mu ukutil bat-rang, který byl velice složitý na udělání, protože tam bylo víc jak čtyři materiály. Tenhle dárek se mi tak moc líbil, že jsem mu ho málem nedal, protože se mi líbil, ale nakonec jsem si řekl, že k čemu mi vlastně ten dárek bude? Protože je to dárek a byl k tomu i vytvořen. Doufám, že se mu bude dárek líbit, protože je superman. PS: je mi líto, za Tomášovu hru, nechtěl jsem ji tak bojkotovat. Tu omluvu myslim vážně. A teď musíme jít, jinak přijdem o táborák, kterej může bejt rekordně dlouhej.

LIONEL (Toník) – Dnes jsme dělali to, že jsme si hráli jakože jsou Vánoce. A měli jsme za úkol udělat dárek pro někoho jinýho. Každý si vytáhl papírek se jménem a tomu musel udělat dárek. Já jsem měl (já to pošeptám do ucha) šeptem: pro Čendu – Dagoneta. No tak to bude asi tak všechno.

AGRAVAIN (Martínek H.) – Dneska jsme zjistili, že budeme připravovat vánoční dárky. Já jsem udělal kanón tak, že jsem nejdřív vypil zbytek Viney, pak jsem se asi čtvrt hodiny dobýval do láhve, když jsem ji konečně roztříhal, tak jsem horní část přilepil hrdlem dolů. Potom jsem napsal návod, pak jsem udělal cedulku na kterou jsem napsal Merry Christmas a ještě jméno toho, pro koho jsem to vyrobil. Pak jsem ještě vyřezával něco, nakonec z toho nic nebylo, pak byla večeře, měli jsme se oblíct do něčeho slavnostního, tak já jsem si na sebe vzal prostěradlo jako plášť. To je konéc.

PALAMEDES (Alex) – Ráno byla rozcvička vevnitř a byla dobrá, protože venku pršelo. Následující byla zkouška vevnitř. Pak byl voběd (dobrý borůvkový blbouni). O poledním klidu jsme si měli vyrobit dárky jako na Vánoce. Potom jsme hráli hry a dodělávali ty dárky. Největší událost dne byla vánoční večeře, kdy jsme si popřáli hezké Vánoce a měli jsme na sobě hábity (jako rytíři). Potom jsem dlouho dlouho připravoval táborák a teď píšu deník. Konec.

LAMORAC (Matěj) – Byl super den, protože jsme našli strom, který nás mohl přenést z jakýkoliv doby do doby Vánoc. Tak jsme dostali lístečky, kde bylo jméno, a museli jsme pro toho člověka udělat dárek. Já jsem měl, nemůžu to zatím říct. Hráli jsme hru nějaký pólo a byla přetahovaná a různý bojové hry. Byla večeře velmi zvláštní, protože to byla vánoční večeře. Prosím vás, toto je konec mého 25.8. deníku.

CARADOC (Kuba N.) – Dneska jsem se neprobudil na zemi. Ale hned po probuzení jsem tam spadl. Pak jsem se jako obvykle po budíčku zase koulel oblíkat. Když jsem se tam dokoulel tak jsem vylezl ze spacáku a oblíkl jsem se, což byla se stáhnutým spacákem sranda. Pak jsem šel na rozcvičku, která byla k mému potěšení nejkratší. Potom byla svačina, která byla k mému potěšení pudinková s piškotama. A teď se přesuneme na čas 12:30, což byl oběd, který mi moc chutnal, ale polívka mi nechutnala, protože jsem tam rozkousl dvě kuličky pepře. Ale to co mi na něm chutnalo, byly ovocné knedlíkyyyyyyyyyy!!!!!!!!! Potom byl můj nejoblíbenější klid, který totiž nebyl klid, protože jsme šli kouzelným lesem ve hře, protože jsme v tom kouzelném lese potkali strom, který z jakýhokoliv času nás přesune na Vánoce. A mi jsme pro ostatní dělali dárečky. Po klidu byla hra přetahování lanem. Potom bylo z lana najednou švihadlo a my jsme ho podlézali. Potom jsme měli večeři Štědrého dne a konec.

BEDIVERE (Dan) – Nejvíc se mi asi líbila přetahovaná. Většinou jsme vyhráli. A taky se mi hodně líbila večeře. Vánoční. A dárky byly strašně zábavný, protože jsem vůbec nevěděl co udělám a byl jsem strašně pozdě. Pak jsem prostě našel kus klacku a ulomil jsem z něj půlku nebo čtvrtinu, já nevím. A udělal jsem z toho takovou šavli, narychlo. Dárky jsme pak odevzdali a prostě jsem všude úplně hledal, kdo je ten rytíř, kterýmu jsem to dával a nakonec jsem si uvědomil, že je vlastně na nástěnce u bodů. Těším se na táborák.

MORIEN (Lucián) – Ráno o snídani jsme zjistili, že jsme na cestě v kouzelným lese potkali takový kouzelný strom, který v jakoukoliv dobu nás mohl přenést do doby Vánoc. Čili nám vysvětlili, že si máme vyrobit pomocí nůžek, papíru, kartónu a tak dále dárek pro někoho s rytířským jménem a to jméno – týkající se rytíře u kulatého stolu – jsme si vylosovali. Nebudu říkat, koho jsem si vylosoval, protože to má být tajné. Já jsem vyrobil krabičku, do který jsem něco dal, ale to nebudu říkat, co. Plus jsem k tomu udělal přáníčko, aby to bylo hezký. Udělal jsem to vše přes odpolední klid a večer. Dárky jsme potom odevzdali buď tady Morganě, anebo panu královi „Vojtovi“ - protože jeho rytířské jméno nevím. Večer potom byla hostina vánoční, kdy jsme si všichni udělali pláště a ozdoby, a tak dále. Ráno pršelo, tak místo rozcvičky jsme dělali vláček a vždycky ten poslední vyběhl dopředu. A vždycky tomu před sebou masíroval záda. A to bude dnes vše.

ELIAN (Josífek) – Nejvíc se mi líbila asi ta přetahovaná a pošta. Taky se mi líbilo, jak jsem se snažil dopsat tátovi dopis, i když mi někdo něco říkal. Líbila se mi i večeře a taky se mi líbily ty převleky a jak tam byl kdo oblečenej. Teď jsem zjistil, že nebubnuje buben, což se mi ňák extra nelíbí. Docela mě otravuje, jak tady kluci sekaj dřevo, když píšu deník. Taky se mi líbilo dělání těch dárků, protože jsem to měl hodně lehký. Pak mi ještě chutnal oběd, zdá se mi, že jsem se přecpal. A strašně moc se těším zase, jak budem číst Parsifala a chtěl bych, abychom zase přečetli tak moc kapitol. A chtěl, abych večer dopsal ten dopis. A zjistili jsme, že u nádoby na pití je mraveniště. Dneska píšu deník docela brzo, jindy ho píšu mnohem pozdějc. Snažím se napsat co nejvíc dopisů, zíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííív, konec, ta ta táááá.

2018-08-24 - Pátek 24. 8. 2018, 5. den

V pátek ráno se stala nepříjemná událost. První rytíř krále Artuše jménem Lancelot onemocněl. Jezerní paní Vivien, nevlastní matka Lancelota svého syna prohlédla a oznámila všem rytířům, že Lancelot má leknínovou nemoc. Nemoc je silně nakažlivá, proto jsme se museli vydat na cestu k léčebným pramenům. Cesta nebyla vůbec jednoduchá, museli jsme projít jeskyní Na pomezí, kde bylo příjemných 7,7 stupňů. Bez jeskyně bychom se nemohli vydat hledat prameny. Po ukončení klimatické adaptace, kdy mnozí odmlžovali brýle, hned vzápětí je měli zas mokré, nás Přepadla nás bouřka ze zálohy tak rychle, že jsme přemýšleli, zdali jsme nerozlobili Merlina. Po skvělém promoknutí jsme změnili plán a pochod přírodou se trochu uskromnil. Nasedli jsme do autobusu směr Jeseník. Navštívili jsme Vlastivědné muzeum Jesenicka, poté měli pánové vytoužený rozchod kdy mohli nakoupit brambůrky, bonbóny a jiné zdravé dobroty. (Zdali mysleli i na vás ctění rodiče, nemůžeme potvrdit) Nakonec došlo i k léčení u pramene na náměstí. Pak už jen cesta zpět a táborák.
Král Marc


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – Dneska byla úplně nejlepší večeře, co tady kdy byla, protože k ní byl guláš s chlebem. Hmmm. Hmmm. Dneska jsme šli na výlet, do jeskyně a žije tam devět druhů netopýrů. A je tam stálá teplota 7,7 stupňů. Potom jsme odjeli do Jeseníku, a tam jsme měli na hodinu rozchod a mohli jsme si tam do jakýho jsme chtěli obchodu a koupit, si co jsme chtěli. Nakonec jsme tam museli vymyslet ódu na vodu, abychom se vyléčili z nemoci, kterou se nakazil syn Jezerní paní. A potom jsme se od něho nakazili i ostatní.

BORS (Eliáš) – Tak, já jsem dneska, se mi líbila snídaně a pak jsme se připravovali na výlet. Jo, a k snídani jsme měli loupáky a kakao. Pak jsme vyrazili, šli jsme jen kousek do vesnice a na autobus, pak jsme nasedli na autobus, jeli jsme do jeskyně. Venku bylo asi 27 stupňů, možná víc, pak jsme šli do jeskyně, a tam bylo 7 stupňů. Pak jsem tam viděl díru, která byla tak úzká, že ji nezvládli prozkoumat, a věří, že vede až do pekla. Pak jsme šli a byl strašnej slejvák, pak jsme hlasovali, kdo chce jít pěšky nebo autobusem. Já hlasoval pro to jít pěšky. Nakonec jsme stejně jeli autobusem. Pak jsme dojeli a šli jsme na náměstí, tam jsme měli rozchod a já jsem si koupil sladkosti. Pak jsme šli hledat Albert. Já jsem si tam koupil chipsy a žvýkačky a pak jsme šli zase zpátky na náměstí a pak už jsme tam měli čekat a pak jsme zase nastoupili do autobusu a pak jsme vystoupili a pak jsme šli, á jsem šel s Klárou a pak jsem ještě šel, myslím, že jsem šel s Kryštofem a říkali jsme si vtipy. Pak jsme došli a vybalili jsme si z baťohu. Pak jsme šli na večeři a pak jsme po večeři psali deník a pak jsme měli druhou večeři. A konec

YVAIN (Šimon V.) – Hledali jsme pramínek léčivé vody, protože jsme dostali leknínovou nemoc a pak se mi nejvíc líbilo, jak jsme si sami nakoupili sladkosti. Ehhh, koupil jsem si žvýkačku a duhový cukrový hady a odfalšovanou nabarvenou pěnu. (Honza: Co to mělo být?) To mělo být něco ovocnýho.

GAUVAIN (Kryštof) – Rozcvička byla horší než normálně. Po snídani jsme si sbalili a měli jsme jít ven. Šli jsme pěšky do Mikulovic, pak autobusem do Jeseníku a pak jsme šli do jeskyně Na Pomezí. Začalo lejt, no, když jsme vyšli z jeskyně. Jeli jsme do Jeseníka, šli jsme na prohlídku do nějakýho hradu nebo co (vodní tvrz, kde je muzeum, pozn. red.). Potom jsme si mohli jít do centra koupit jídlo nebo pití. Můj nejlepší přítel Lancelot byl nakažen, takže jsme jeli do Jeseníku ho uzdravit. Tu chorobu dostalo hodně lidí, někdo byl slepej, někdo němej, někdo nemohl chodit. Lancelota jsme uzdravili léčivou vodou. Potom jsme jeli zpátky a vybalili jsme si. Mohli jsme si hrát na vojáky a tak. A dobrá byla večeře.

TOR (David) – Spaníčko bylo fakt suprový. Zdál se mi takovej sen, že jsem byl v Globusu s maminkou, tatínkem a bráškou a místo nanuků byly v mrazácích velké kýble se zmrzlinou. A já jsem si chtěl dát malinovou, ale dole to bylo modrý… a já chci ještě říct jenom to, že jak mi to maminka nabrala, tak to bylo z pěti procent, pěti milimetrů modré, pak pět centimetrů růžové, jako malina, a pak pět centimetrů žluté. A najednou, než jsem si to olízl, tak to zmizelo a začala hrát hudba. A když jsem se probudil, tak ta hudba byl budíček. Sváča dobrá. Výlet se mi fakt líbil. Taky se mi líbilo, když byl rozchod, a já jsem si koupil asi takhle (ukazuje cca 30 cm, pozn. red.) dlouhej pendrek. Já už jsem měl hlad, tak jsem si musel něco koupit. A ještě chci říct, že jsme šli do informací a já jsem si koupil dvě turistický vizitky. Jedna byla Čertovy skály, nebo jak se to říká, a druhá 100 let republiky. A byli tam ti tři, kteří vymysleli Československo – Beneš, Masaryk a Štefánik. Večeře taky byla dobrá. Jsem rád, že jsem dostal nějaké dopisy, a to je všechno. A těším se na táborák.

ALIMER (Kuba Š.) – Nejvíc se mi líbil ten vejlet. Koupil jsem si tam takový sušenky a potom se mi hodně líbilo, jak jsme si mohli koupit nějaký krystaly a já jsem si koupil netopýrka. A taky jsme byli v jeskyni. A to je pro dnešek asi všechno. Já to mám dneska krátký.

GAHERIS (Martin K.) – Ráno jsme se sbalili a vyrazili na výlet, jeli jsme autobusem do Jeseníku a pak jsme šli do velmi zajímavé jeskyně, ve které byly krápníky. Rozloučili jsme se s průvodcem písničkou Všechno dobré ti budiž přáno. Poté jsme šli na prohlídku skalní tvrze. Od Connie jsme dostali přednášku o kostře. Poté jsme měli rozchod a vyrazili zpátky do Mikulovic.

DINADAN (Tobias) – Dneska se mi líbila rozcvička, protože jsme běhali víc než minule a taky protože jsme tancovali. Potom byl výlet, který byl zajímavý, protože jsme museli zachránit Lancelota před chorobou, kterou jsme potom dostali taky. Taky jsme mi líbilo, že jsme byli v jeskyni, kde volně poletovali netopýři. Líbilo se mi, že pršelo, protože před tím bylo vedro, tak jsem se osvěžil. Potom jsme si šli něco koupit na náměstí. Já jsem si koupil sliz za 45 Kč sprej, byl hrozně divnej. Měli jsme při cestě zázračnou nemoc, kterou jsme museli vyléčit pomocí zázračného pramene.

BALAN(Míša) – Líbilo se mi že jsem si mohl koupit nějaké suvenýry a že jsme byli v muzeu. Nelíbilo se mi že pršelo, hrozně jsme zmokl. Líbilo se mi, že jsem si zahrál Bang. Na jeskyni se mi líbilo, že tam byly legrační věci. ,, A tady pod tím je květák," říká průvodce jeskyně. Líbilo se mi, že jsem si koupil krystal. Líbilo se mi že jsme stavěli ze dřeva panelák.

TRISTAN (Sam) – Tak jsem se probudil, tentokrát ne na podlaze ale na stropě. Byla příprava na výlet, po snídani. Na výletě jsme měli směr do Jeseníku. Dorazili jsme do těch jeskyň a ty týpci tam měli divnou představivost. Šlehačkovej vodopád? Jistě… Když jsme šli pryč, tak jsme šli do vlastivědného muzea, kde byly poukazy na zvířata a 1. světovou válku. Pak jsme se chvilku procházeli po náměstí, a pak jsme jeli domů.

DAGONET (Čenda) – Včera jsem se dozvěděl, že dneska pojedeme na výlet do Jeseníku. Šly jsme do jeskyně, ve který byla hrozná zima, nebo ne hrozná, ale jako jo, hrozná. No, a potom jsme vyšli, venku bylo hrozný dusno. Za chvilku na to jsme si dali přestávku dvacet minut. No, a já jsem si koupil turistickou známku a najedli jsme se. No, a, ehh, potom nás zastihla bouřka, nebo bouřka, liják. Hodně kluků hlasovalo pro to, aby jsme šli pěšky, a potom se rozpršelo. Nakonec jsme jeli autobusem. Dojeli jsme do Jeseníku. Měli jsme rozchod a šli jsme si nakupovat nějaký věci. Za hodinu přišla Marta a řekla nám že musíme vymyslet básničku, a pak jsme museli bejt jeden slepej, druhej chromej na nohy a třetí neměj. Vymýšleli jsme básničku pro vodu ze zdejší fontány, protože jsme onemocněli leknínovou nemocí. A potom nás ta voda uzdravila. Potom jsme šli na autobus, a potom už jsme šli sem.

ECTOR (Šimon Z.) – Byli jsme na vejletu a byli jsme v jeskyni, a tam byly takový divný krátery, teda krápníky. Měli tam strašně předražené suvenýry. Jeli jsme tam kousek autobusem.

GALAHAD (Radan) – Čau Kláro! Takže Giny, nebo Klárko, teď ti řeknu svůj deník. Dnes jsem si na začátku dne nadávkoval trochu paralenu. Uf. (Napiš tam jakože oof.) Paralenu, ne paralyzeru. A pak hned jsme vyšli na výlet, výlet byl dobrý. Šli jsme někam hlouběji než jsme normálně. Haha. Prostě jsme šli hlouběji než normálně. Tedy lze usuzovat, že jsme byli v podzemí. Když jsme vyšli z podzemí, omylem začlo pršet. Čekali jsme na autobus, kterým jsme jeli někam, už nevím kam. Pak jsme šli domů, teda do areálu, kde se spí. A začali jsme jíst. Já jsem si neměl kam sednout, tak jsem si sednul co nejdál jsem seděl. Tedy jsem se dostal tam, kam jsem se ještě nikdy nedostal. Večeře byla docela dobrá, až na to, že se hodně těžko jedla, protože to byl hybrid mezi polívkou a gulášem. Ale zjistil jsem, že mám dělat oheň, tak jsem šel dělat oheň. Ale řekl jsem si, že fantazii se meze nekladou, tak jsme s druhým družstvem šli dělat oheň tak, že jsme postavili místo klasického podstavce pro Husa krásný panelový dům s balkóny a ohromnou anténou až do nebes. A potom jsem šel psát deník, při kterém jsem řekl, že jsem postavil místo ohniště krásný panelový dům až do nebes. Jop. To tam nepiš a když už to tam chceš psát, tak to napiš s tvrdým Y. Yop. Pak jdeme na táborák, u toho budeme zapalovat a zpívat a to je konec. Ne já kecám. Budeme tam potom zpívat a potom půjdeme opět spát, jo, a ještě přijde Vojta Forman a já jsem si myslel, že na něj všichni zapomněli. Pray for Vojta Forman. Napiš to jako prej, jako česky. Protože tady nejsme na žádnym anglickym soustředění, tady se píše česky. Takže jsem zjistil, že Vojta Forman přijde na soustředění a já si myslím, že dnešek byl mokrý. Odspoda až nahoru. Lolz

LIONEL (Toník) – Dnes jsme měli službu na táborák, byli jsme celej den na výletě. Vrátili jsme se domu v 6 PM. Šli jsme na výlet, protože se vyskytla leknínová choroba a museli jsme najít léčivý pramen. Při cestě jsme zmokli. Mami a tati, pokaď si toto čtete, rád bych abyste mi poslali poštou jednu knoflíkovou baterku a k tomu malý šroubováček. Křížový. Jo, počkat ještě něco. Míšovi jsem koupil jeden balíček marshmallows a sobě taky a taky jsem každýmu z nás koupil jeden balíek tictac gum. Tic Tac Gum, samý velký písmena, jo? Noo, a to si myslim, že je všechno.

AGRAVAIN (Martínek H.) – Dneska byl výlet, bylo to kvůli tomu, že jsme museli získat vodu z kouzelného pramene, protože se tady vyskytla nějaká leknínová nemoc. Byli jsme v jeskyni, byli tam netopýři, na mě třikrát káplo a pak jsem si koupil polodrahokam. Když jsme přijeli z výletu, tak jsme šli zase do základny, pak byla večeře, trošku jsme… no… prostě, jak si hrajem na druhou světovou, tak tam je pak taková panelová silnice a ještě tam je louka. My jsme tam občas dělali to, že jsme se tam plížili. Kluci Kryštof, Lucián a Tonda zaběhli až do lesa. Nooo, a pak museli byt vyznačený nový hranice, vyznačili je vedoucí, že se za tu panelovou silnici nesmí. Konéc!

PALAMEDES (Alex) – Dneska byl zajímavý den, protože se šlo na výlet. Ráno byla konečně dlouhá rozcvička. Jeli jsme autobusem do Jeseníku a odtamtud do Jeskyní na Pomezí. Byly tam opravdu zajímavé krápníky například: pejsek, ženská držící dítě, hřbitov, římské lázně. V jeskyních bylo kolem sedmi stupňů Celsia. Pak, když jsme vyšli ven a já jsem si dal zmrzlinu, začalo pršet. Já jsem byl perfektně schovanej ve svým ponču - pláštěnce. Teď si představte, že se posouváme v čase na čas 15:00, kdy nám začínal rozchod. Já jsem si koupil 4 balíčky bonbónů, 3 balíčky chipsů a velkou točenou zmrzku. Zapomněl jsem zmínit, že po celý výlet jsme cestovali za kouzelnou vodou kvůli tomu, že jsme byli nakaženi virem (ve hře), načež se ukázalo, že je to kašna na náměstí. Museli jsme složit básničku, aby nám kašna vydala vodu na uzdravení. Vodo vodo vodo, ty jsi všecko začala, vodo vodo vodo, ty jsi život na planetě zemi počala. Voděnko voděnko, my potřebujem zdraví býti, abychom mohli normálně na planetě žíti. A když jsme řekli básničku, tak jsme se „jakože uzdravili“ a pak jsme jeli na základnu, kde byla večeře a táborák. Konec.

LAMORAC (Matěj) – Dnešek byl eňoňuňo bezva den, protože jsme byli všichni nemocní, kvůli Kubovi, který nás nakazil leknínovou chorobou. Vypadalo to tak, že jsme všichni měli modrý pupínky na těle a bolela nás hlava. Pak jsme museli jít do Jeseníku přes krápníkovou jeskyni, kde byla léčivá voda. A když jsme tam došli, tak byl rozchod a to jsme si koupili spoustu zdravých věcí, spoustu velmi zdravých věcí, jako jsou třeba brambůrky či kofola. Potom nám Monika neboli Vivien, paní z jezera, řekla, že je ta nemoc ještě horší než jsme mysleli a že jeden z našeho týmu je němý, druhý slepý a třetí chromý. Potom jsme šli normálně domů. No, a ještě v té krápníkové jeskyni to bylo velmi krásné. Cestou domů jsme si povídali vtipy, a když jsme došli domů, tak jsme si hráli na vojáky. A pak byl normálně táborák a konec. Dobrou noc.

CARADOC (Kuba N.) – Jako obvykle jsem se ráno probudil na zemi. Hned potom mě vyrušil budíček, tak jsem hned sprintoval, abych se šel oblíct. Ne, počkej, řekni, že jsem se hned koulel, abych se šel oblíct. Když jsem se oblíkl, tak jsem šel na rozcvičku, která jako obvykle byla těžká. Pak byla snídaně a asi po čtvrté jsem nemohl pít kakao, protože jsem alergický na mlíko. Potom jsem šli na výlet do jeskyníííí!!!!!! A tam jsme viděli haldu netopýrů, kteří svištěli vzduchem. Tak jsme na ně koukali, oni na nás nekoukali a pořád dál svištěli. Byly tam krápníky, byly ze zdola nahoru a ze shora dolů. Viděli jsme tam jezera, který na nás nešplouchaly. Byly tam peníze, bylo jich tam osmdesát (počítal jsme je tam). Pak jsme nakonec vyšli. Pak začalo prrrrrrrrrrrrršet. Voda tekla z kopce dolů a my jsme sprintovali na autobus. Autobus svištěl přes zastávky, kde zastavoval. A potom jsme zastavili u Penny. A šli jsme od Penny na náměstí, kde jsme měli konečně rooooooooooooooooooooooozchod! Potom jsme si nakoupili sladkosti a já jsem si nakoupil perníkové srdíčko, chipsy, lízátko a zmrzlinu, a to byl můj celý nákup za 157 korun. Pak jsme jeli zpátky autobusem a koooooooooooooooooooooooonec.

BEDIVERE (Dan) – Dneska byl takovej smutnej den. Protože dneska byl prostě extra těžkej den na koncentráku. Museli jsme jít těžkou túru a pracovat tam. Taky to bylo, abychom neumřeli. Jsme měli chorobu ovcí. A pak jsme se vrátili, vlastně složili jsme básničku pramenu léčivýmu, abysme neumřeli. Pak jsme připravovali táborák a připravili jsme socialistický a komunistický panelák pro soudruhy. Spolu se soudruhem Radanem a spol. Pak jsme nechali Tondu zapálit táborák. Po táboráku jsem šel hrát fotbálek. A vyhrál bych, pokud bych nebyl odtáhnut z přestávky na další těžkou práci na počítači tady (psaní deníku, pozn. red). Tak to už je asi všechno, teď jdu zase hrát fotbálek.

MORIEN (Lucián) – K snídani jsme měli další výjimečnou věc – loupák. Po snídani nám řekli, že se půjde na výlet do Jeseníku. A tak jsme vyrazili. Šli jsme na autobusovou zastávku a tam jsme hráli evoluci a potom samuraje. Pak jsme nastoupili do autobusu, jeli jsme až ke stanici Lipové Lázně. Tam jsme vystoupili a ušli jsme půl kilometru k jeskyni. Pak jsme vešli do jeskyně na prohlídku a bylo zajímavý, že když se otevřely dveře do jeskyně, tak se okamžitě prudce ochladilo. Procházeli jsme se tou jeskyní a pan průvodce nám ukazoval různý sochy, domy a síně z vápníku a různých dalších hornin. A pak nám ještě řekl, že je tam 7.1 stupňů. Lítali tam dokonce i netopýři. A pak se stala taková věc, že jsem si šáhnul na mokrej vápník, podrbal jsem se na hlavě, dal jsem si ruku dolu – to už mi uschla, podrbal jsem se znovu na tom samým místě a když jsem se podíval na svoji ruku, tak jsem na ní měl vápník. Pak mě překvapila vtipná věc, že tam byl z vápníku a různých dalších hornin třeba mapa Jeseníku, socha hradu Bezděz a Trosky, nebo třeba obří květák a vyrýsovaná hlava orangutana. Když jsme vyšli, tak bylo ještě chvíli u těch dveří chladno – a pak se zase prudce oteplilo. Potom začal hroznej slejvák, tak jsme došli na autobus, zajeli jsme do Jeseníku, a tam jsme si dali na hodinu rozchod na náměstí, závorka: k na koupení mnohých zdravých a výživných věcí. My jsme zašli asi půl kilometru někam od náměstí do Alberta. V Albertu jsem zjistil, že maj všechno za megalevno a skoro tři čtvrtě věcí v akci. A mimochodem, vypravili jsme se do Jeseníku kvůli nákaze velmi nebezpečné choroby, která byla nakažlivá. Proto jsme se vydali za zdravým pramenem, závorka: fontána na náměstí v Jeseníku. A když už jsme byli u fontány, tak choroba byla tak šílená, že – v týmu jsou vždycky tři lidi – a jeden byl slepý, druhý němý a třetí chromý, že nemoh používat nohy. A aby nás voda vyléčila, tak jsme pro ni museli složit báseň. Ta naše zněla: „Ó pramene mocný, zbav nás choroby ovcí. Budeme tě chránit a plýtvání bránit.“ Podle Kláry a ještě Moniky, tak jsme to měli podle nich nejlepší. Pak jsme vyrazili na autobus, dojeli jsme zpátky do Mikulovic a pak jsme došli asi ten kilák zase na chatu … nebo mám říct do koncentráku? Pak jsme znovu hráli na vojáky, pak byla večeře – guláš, a pak jsem dostal dopisy! Od tety a od babičky. Závorka: teta mi poslala poukaz na „jeden, nebo radši dva nanuky“. A to je vše.

ELIAN (Josífek) – Nejvíc se mi líbil asi ten výlet. A nejvíc ze všeho ta jeskyně. Líbily se mi tam ty krápníky, jak tam byly stalaktity, stalagmity a stalaktáty. Taky se mi líbilo, jak tam byla zima – málem jsem tam umrz. Znám jeden takovej dobrej vtip se zimou. Přimrzne bruslař k ledu, vedle něj si sedne smrtka a říká: „Co děláš?“ „Klepu kosu.“ A smrtka říká: „Já taky.“ Pak se mi ještě líbily chodbičky a věcičky, co jsem si koupil. A těším se, až budeme zase číst knížku – zajímalo by mě, o čem to bude. Co se zase ten Parsifal vyvede? Co uvidí v těch jeho Mlžnejch horách za přizrak, nebo co… Bylo to hodně vtipný – vypravovali jsme se v městečku do Alberta – ale jako sami, úplně bez dospělýho. Pak se mi ještě líbilo, jak mi promokly boty – a jak jsem přišel na to, že mám nafukovací pláštěnku, ale u ventilu je díra. A taky se mi líbí, jak se mi loupou nohy. A líbí se mi, jak se tady hihňám. Líbí se mi, jak jsem teď šáhnul na múru a ona tady začala třeštit… Docela mi chutnala večeře … snažím se nejíst pepř … byla gulášová polívka. … Líbí se mi, jak mi máma pořád posílá dopisy, já jí ten svůj musím taky už konečně dopsat. Ještě bude 3 kilometry dlouhej. … A taky mě zaujalo, že nejdelší pendrek na světě má 13 metrů a ten pán, kterej si ho koupil, tak ho to stálo tisíc a žužlal ho tři hodiny. A pak ještě: zííííív. Jdu spááát, konec: ta ta ta tááááááá, ta ta ta tááááááá.

LANCELOT (Kuba T.) – Líbilo se mi, jak jsem v jeskyni vyšel mimo vyznačenou trasu, a tím jsem porušil pravidla. Cítil jsem se velmi drsně. A poté moje opojení přerušila kapka, která spadla ze stala...gnitu a narušila moji psychickou stabilitu. A pak mi přišlo nefér, že když jsme čekali v dešti na autobusové zastávce, tak na druhé straně byla budka, ale na té naší ne. Takže diskriminace lidí, co jedou do Mikulovic.

2018-08-23 - Čtvrtek 23.8. 2018, 4. den

Rozcvička, tanec a rozeznění se už stávají krásným nepostradatelným obřadem a vstupem do táborového dne. I když od rána praží slunce a všechny smysly zpomaluje, zkouška proběhla zdárně venku a provázela mě a Artuše až hluboko do lesa, kam jsme vedli trasu pro odpolední hru. Dnes se rytíři ocitli v roce 1609, čerstvě po vydání Shakespearových sonetů a musí získat už třetí ze třinácti pokladů Británie – meč Dyrnwyn, který se dostal do společenství Anglických básníků. Kluci se rychle musí naučit část sonetu č. 99 a předat si ho štafetou. Všechny týmy zvládli paměťovou štafetu krásně, ačkoliv některým cestou odpadlo více jak osmdesát procent slov. (Přikládám textovou přílohu originálního znění sonetu a konečnou verzi, jak ji ze svých úryvků sestavili kapitáni.) Nicméně meč Dyrnwym se jim podařilo získat. Také si v první půlce odpoledne vytvořili každý svůj štít, aby jejich výstroj byla kompletní a sešlo se nám tak pestrobarevné spektrum výtvarných počinů, od minimalismu po hyper dekorativní vyjádření. Večer jsme zakončili klasickým táborákem, který je den ode dne vyzpívanější a vyhranější. Kytaristé i akordeonisté se zlepšují a flétnových předeher přibývá. Také večerku už umí všichni a zkrátka náš tábor už se stává sžitým organismem, který má společný dech i tep.
Queen Ginevra

Raný květ fialky ja vyplísnil jsem přísně: "Ty sladký zloději, kdes vzal ten vonný dech, ne-li mé lásce z úst? A purpur, jenž se pyšně rozlévá na těch tvých měkkých a hebkých rtech, sis v modři jeho žil obarvil bezostyšně!" Lilii káral jsem, že okradla tvé dlaně, Majorán s poupaty, že oloupil tvůj vlas, a růže na trní se chvěly ulekaně, Ta hanbou nachová, ta hrůzou bílá zas: Třetí, jež nebyla červená ani bílá a kradla od obou, loupila tvé vůně: Ji na smrt užírá mstivý červ v jejím lůně. Tisíce květů jsem viděl, leč plátky všech u tebe kradly buď barvu nebo dech.

Tisíce květů, leč barvy ukradly u tebe barvy. Nebo dech. Červená ani bílá. Majorán v poupěti uloupil tvůj vlas, růže na trní se chvěly ulekaně. Sis modře jeho žil obarvil bezestrašně. Karvát stiskla do dlaně. Raný květ fialky vyplísnil jsem přísně: Ty jeden zloději, kde jsi vzal ten vonný dech? Není mé lásky z úst a purpur jenž se pyšně rozlévá na těch tvých měkkých a hebkých rtech. A kradla od obou, loupila tvé vůně. A k smrti lstivý červ užírá v jejím lůně.



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – Dneska byla neobvyklá snídaně, protože k ní byl párek a u snídaně se zaved řád, že se musí chodit po levé straně chodby, protože jsme jako ve Velké Británii a taky u snídaně bylo oznámeno, že budou hádanky, a my získali další poklad Británie. Odpoledne byla hra, že jsme museli přenášet úryvky z Shakespearova sonetu a použít ho jako heslo, abychom se dostali k meči. Po svačině byl program, že jsme stáli na laně a museli jsme se seřadit podle abecedy, aniž bychom opustili lano. A ještě jsme namalovali štíty. Asi konec.

BORS (Eliáš) – Mně se dneska asi nejvíc líbilo, jak jsme běhali, že nás Tomáš doved na stanoviště, tam nám dal papírky a na těch byly napsaný nějaký verše myslím a ty jsme si měli přečíst a zapamatovat a pak jsme běželi za někým z týmu, já jsem běžel za Šimonem a měl jsem mu pošeptat nebo říct, co bylo na tom papírku a pak si to měl zapamatovat a běžel za Ládíkem a Ládík běžel do cíle a tam to napsal. Jo a ještě se mi líbila snídaně a svačina, k snídani jsem si dal cornflaky a k svačině byl borůvkovej koláč. A pak se mi líbilo , že jsme si stoupli na lano a pak jsme se měli podle jmen srovnat do abecedy, tak to byla sranda. A pak mi chutnala večeře /a co v ní bylo?/ těstoviny se šunkou myslím, zapekaný a k tomu jsme měli okurku. A pak jsme připravovali oheň a to je všechno …

YVAIN (Šimon V.) – Líbily se mi nejvíc ty hry. Nejvíc se mi líbilo, jak jsem furt si nepamatoval tu básničku. Pak se mi líbila ta druhá hra, jak jsme stáli na laně a jak jsme z něj hopsali. A pak se mi líbila snídaně , k ní jsem si dal párek a chleba a pak se mi líbila svačina hodně, k ní byl borůvkovej koláč, večeře se taky moc líbila a k ní byly zapečený těstoviny . A to je všechno.

GAUVAIN (Kryštof) – Dobrý den! To tam nepiš! Nejlepší bylo z dne – to tam můžeš napsat – vyrábění štítů, to mě hodně bavilo. (Cos měl na štítu?) Hádej! Mám tam černou plochu s královskou korunou Alžběty II. A potom byla svačina jako vždy a potom jsme měli dobrou hru, že každej tým vybral, kdo bude první – my jsme měli Davídka – druhý byl Kuba a já poslední. Ten první si přečetl básničku na stanovišti a musel běžet za Davídkem, aby to řekl tomu dalšímu. A ten si to musel zapamatovat a já jsem běžel oběma bránama, oběhl jsem budovu k našim takovým … sbormistryním… ne! Tetám tam napiš. (Marta a Klára, alias Morgana a Guinevra, příbuzné Sira Gauvaina. Pozn. red.) Tam jsem to musel napsat na papír a na táboráku se to vyhlásí. Konec. A dobrá byla večeře.

TOR (David) – Na konci budou ty jídla, jo? Takže, rozeznění se mi líbilo a v druhé zkoušce jsme zpívali anglickou hymnu, a to se mi na tom líbilo. Umím i 15 % francouzské hymny. A trochu americké: tú-tu-du-tu-tu-tú… Vyrábění štítů se mi fakt líbilo. Takhle na vokraji jsem dal modrou, pak jsem tem zbytek natřel žlutou jako slunce a pak jsem chtěl černou, ale nešlo mi to, tak je tam šedá, ale já si říkám, že je to černá. Takový černý štít. Kdybychom zítra zase útočili na Frenky (Franky pozn. red.) a oni by měli papírové koule, tak bychom se bránili těmi štíty. Líbila se mi hra, jak jsme si museli zapamatovat báseň. Lucián vyběhl jako první, ale pak to trvalo, jak to diktoval a ostatní si to nemohli zapamatovat. A on tam pořád stál a pořád stál. To je asi všechno, ale ještě: všechny jídla mě chutnala a těším se na táborák.

ALIMER (Kuba Š.) – Líbilo se mi hodně, jak jsme hráli takovou štafetu, že jsme si předávali štafetu se slovy a běželi jsme potom k Martě a Martě (a Kláře, pozn. red.) a měli jsme napsat básničku, kterou jsme si měli pamatovat. A líbilo se mi vyrábění štítů. Na mým štítu je kalich, protože mám husity, protože můj táta má hodně rád vojáky a zná hodně o vojácích a různých bitvách.

GAHERIS (Martin K.) – Včerejší táborák se mi líbil, protože jsem hrál na harmoniku. Dopoledne jsem byl rád, protože bylo rozeznění na trávě a ne jako minule na asfaltu. Odpoledne byla štafetová hra, při které jsme si ale nepředávali kolíky, ale básničku, kterou jsme si museli zapamatovat. Skoro se nám to povedlo.

DINADAN (Tobias) – Líbilo se mi to, že jsme zpívali písničky a vybíralo se nové rytířské jméno a líbilo se mi, že jsme zpívali Montgomery. Ráno se mi líbila rozcvička, na které jsem si zaběhal a protáhl. Potom jsme si hráli na vojáky s klackama. Na zkoušce se mi líbilo, že jsme zpívali anglickou hymnu. Na poledním klidu se mi líbilo, že jsem si odpočinul a kreslil si. Líbila se mi hra, která byla potom trochu těžká. Hráli jsme provazovou hru, která se mi líbila, protože byla zajímavá.

BALAN(Míša) – Včerejší táborák byl dobrý. Líbila se mi rozcvička, protože mě konečně vyvolili na vybrání cviku. Polední klid se mi nelíbil, protože jsem pořád prohrával. Odpolední hra byla dobrá. Líbilo se mi, že jsme byli pátí.

TRISTAN (Sam) – Dnešek začal stereotypně. Probudil jsem se na podlaze. A pak byla rozcvička. A pak byla snídaně "mlask". Dále bylo společné rozeznění. Potom den probíhal normálně a pak byl oběd. Ano. Ne. Je mi to fakt trapný. Pak byl normálně polední klid. Ano. My jsme hráli Bang, a pak byla společná hra, v které jsme měli za úkol dělat štafetu s básničkou od Shakespeara. Ehhh ehhh. Kuba má pěknej účes. Kapa. Z hry jsem měl divný pocit.

DAGONET (Čenda) – V noci jsem se probudil a slyšel jsem, že si Lenka s Martou a Connie povídají. Ráno jsem se probudil s tím, že jsem slyšel nějaký štrachání. Byl to Martínek a bral si oblečení z kufru. Potom vytáhl jojo a hrál si tam s ním. A potom byl budíček. Líbilo se mi moc rozeznění. Polední klid jsme hráli Bang a Míša našel moji ztracenou kartu. Potom byla hra, nebo ne hra, ale vyráběli jsme si štíty. Chvíli na to byla hra. Já jsem žadonil u Sama abych byl poslední, tak mi to dovolil, tak jsem byl poslední. Pak přišel Šíma a řekl mi nějaký verše, já jsem je napsal a odevzdal Kláře. Potom jsme hráli takovou hru na provaze. Já jsem po pár krocích spadnul.

ECTOR (Šimon Z.) – Takže jsme hráli hru. A ta hra byla, že mi někdo řekne takovou báseň a já jsem ji musel přenést Čendovi. Pak jsme si hráli na válku. Dál se těším na táborák.

GALAHAD (Radan) – Takže dnešek byl velice nudný, protože jsem byl marod. Odpoledne jsem byl marod. Teď v podvečer se mi zdá, že jsem méně marod, doufám, že nejsem marod. Celkový den byl marod.

LIONEL (Toník) – Ráno jsme se učili tančit, děláme to každý den. Při zkoušce jsme se učili anglickou hymnu. Já si to potřebuju rozmyslet. Ať jde teď někdo jinej, pro mě je to nečekaný teď takhle ten deník. (po zápisu Martínka:) No už jsem si to rozmyslel. K svačině byla houska s čokoládovým krémem, bylo to moc dobré, chutnalo to skoro jako Nuttela. (nezapomeň, nuttela jsou dvě T) večeře byla také moc dobrá – k věčeři byly šunkofleky. To už je konec.

AGRAVAIN (Martínek H.) – Ráno byla rozcvička, zase jsme tancovali, pak byla snídaně, chvilku volno, rozeznění, pak byla valná hromada, pak jsme zpívali, naučili jsme se anglickou hymnu. Pak byl oběd, poledňák – to jsme zase hráli Bang. Pak jsme malovali štíty, já si namaloval něco, co vypadalo jako lilie, pak jsme hráli hru, že jsme si předávali kousku Shakespearových sonetů, já jsem byl v té hře v druhé části, byla to v podstatě štafeta. Radana nám zaskakovala Monika. Pak bylo chvilku volno, pak byla večeře a to je konec.

PALAMEDES (Alex) – Dneska byl fakt super den. Začalo to zatím nejlepším rozezněním celého tábora, pak výborným obědem, nejlepším odpoledním klidem. Po poledním klidu byla hra od Kláry, ve které mě nejvíc bavilo naučení se části sonetu. Potom jsme dělali abecední seřazení podle našich táborových jmen na provaze. Pak byla dobrá večeře, táborák a večerka.

LAMORAC (Matěj) – Rozcvička byla poněkud jinačí, protože mě bavila a jako každý den jsme si hráli na vojáky a vojáci, kteří nechtěli být s námi, stavěli nový bunkr a dělali to tak, že mlátili klacky do kopřiv a vysoký trávy, také váleli špalek po té vysoké trávě, což bylo rychlejší. Potom byla taková hra a to jsme bojovali o desátý poklad, což byl kouzelný meč. Bojovali jsme o něj tak, že jsme hráli štafetobojovkokouskobásničkonaučitelku. Potom jsme ještě hráli, že jsme si museli stoupnout na provaz podle abecedy a z toho mě pořád ještě bolej nohy, protože jsme si museli sundat boty. Konec.

CARADOC (Kuba N.) – Jako obvykle jsem se dneska ráno probudil. Potom bylo rozezpívání, Pak jsme v trávě sekali cesty. Potom mě popálilo v té trávě asi deset kopřiv. Pak byl oběd. Po obědě byl nejlepší odpolední klid v třech dnech, protože jsem byl opravdu unavenej, tak jsem opravdu celej odpolední klid proležel. Pak jsme si malovali na štíty, které byly z kartonu. To mě hodně bavilo. Potom jsme měli štafetu a ta se mi hodně líbila a zadejchal jsem se u ní. Pak Čenda topil včely. Pak jsme se podle abecedy skládali na provaz. Pak byla večeře a konec.

BEDIVERE (Dan) – Dneska ráno jsme začli, že jsem se probudil jako včera v šest ráno a četl jsem si až do budíčku. Takže si myslím, že vyhraju soutěž o sladkosti. Rozcvička byla asi tak dlouhá, jako včera. Snídaně mi docela chutnala myslim. Rozeznění byla zábava, ale bylo to mnohem delší, než jsem si myslel, že bylo. Když jsme šli na oběd, tak na konci nám Marta řekla básničku, ale museli jsme ji doplnit. Ale bylo to lehký, protože jsem ji znal. Pak jsme malovali štíty. Štíty se mi hodně líbily. Pak jsme hráli Shakespearovou hru, ale špatný na ni bylo, že jsme museli obíhat strašně velký kolečka, i když byla ostatní skupina třeba 20 metrů od nás. A pravděpodobně jsme prohráli. Pak tam byla vyhejbací hra na provaze, při který všichni aspoň jednou spadli a všichni si mysleli, že to bude přetahovaná. Po večeři jsme šli hrát fotbálek – a byl jsem tam nejlepší hráč, jako vždycky. A pak jsem šel psát deník a to je zábava docela. To už asi můžu skončit, ne?

MORIEN (Lucián) – Při rozeznění jsme tentokrát seděli ne na asfaltě, ale na trávě a byl velmi pěkný vzduch. K snídani jsme měli výjimečně párek a jak říkaj kluci, jejich známou řeč: „Dnešek byl párek, protože nebyl špenát.“ Závorka: Původně se to říká „Dnešek byl špenát, protože nebyl párek.“ K obědu jsme měli květákové placičky s brambory, odpolední klid byl klasika – Bang, pak jsem šel jako každý den na akordeon, po poledním klidu jsme malovali erby. A po erbech jsme splnili s Martinem hádanku, protože jsme našli na ni odpověď. A pak byla volná chvíle, takže jsme si hráli zase na vojáky, ale tentokrát jsme jenom stavěli další chodby. Pak jsme hráli další hru o poklad, která mě potom docela naštvala, protože byla postavená v našich chodbách. A byl to štafetový běh, kde jsme se museli na začátku naučit básničku z papírku, pak běžet k tomu druhému na stanoviště a tam mu říct tu básničku a naučit ho ji. Já si ji ještě pamatuju: „Není-li mé lásky z úst? A purpur, jenž se pyšně rozlévá na těch tvých měkkých a hebkých rtech. “ Ten druhý potom běžel přes ňákou trať, která vedla těma chodbama ke třetímu, naučil to toho třetího, ten běžel dál podle trasy, až příběh k cílovému stanovišti a tam se to snažil bezchybně napsat. Dozvím se, jak to dopadlo u táboráku. Potom jsme šli stavět chodbu do travnatého pole a dostali jsme se tam. Pak nás Lenka zavolala a dostali jsme úkol, že jsme se všichni měli náhodně postavit bosýma nohama vedle sebe na provaz a pak se bez toho, aby se jakákoliv noha dotkla země, poskládat podle našich přezdívek podle abecedy. Nejvíc se mi dneska líbilo asi malování erbů.

ELIAN (Josífek) – Nejvíc se mi líbilo, jak mi Gema vysvětloval, jak se dělá ta jeho píšťalka. Je to jednoduchý: vezmeš co nejtlustší mrkev, co doma máš, vyvrtáš třeba vrtačkou do tý mrkve díru – podle toho jak je dlouhá – tak někam do půlky, a pak musíš udělat kolečko takový, z kusu tý mrkve, něco jako špunt, aby tam byl vzduch. To šoupneš do tý dírky vyvrtaný – a musí se ti to tam vejít. A pak musíš udělat šikmej sklon a pak takový to rovně. Až do tý díry se musíš provrtat. A strašně moc se těšim, až budeme zase číst toho Parsifala. Včera bylo nejvtipnější … nechci vysvětlovat celý ten příběh, protože to by zabralo hodně času. A mně se nejvíc líbilo, jak když přijel do městečka, tak jeden kluk se mu vysmíval a chtěl ho co nejvíc ztrapnit a pak když mu dal Parsifal do rukou opratě svojí herky, zůstal stát jako vyvoranej s votevřenou pusou a držel ty opratě. A pak se mi ještě líbila soutěž a líbilo se mi, jak k snídani byl párek a povídáme tady, „když není párek, tak je pořád špenát a když není výjimečně špenát, tak je pořád párek.“ Ale moc to nefunguje, protože špenát jsme neměli ani jednou – a párek jenom jednou. Zííív. Konec.

2018-08-22 - Středa 22. 8. 2018, 3. den

Ve středu už při rozeznění popeláři nepřijeli. Ale rozezněli jsme i bez nich. Zkouška byla. Co bylo k svačině, to vám určitě poví Alex. Druhá zkouška byla taky venku a oběd byl těstovinový s omáčkou. Po poledním klidu se někteří nadšenci vrhli do hry na kytaru, akordeon, bubny a flétnu, což se projevilo večer při táboráku, kdy nástrojová sekce čítala osm členů, tj čtvrtinu osazenstva. Odpoledne se vydali rytíři krále Artuše na velmi důležitou misi. Měli získat další z třinácti pokladů Británie – kočár Morgana Mwynfaira – který je odnese, kamkoli si budou přát. Bylo ale třeba dokázat konstruktérské a řidičské kvality. Tak si kluci si vyrobili nosítka, ve kterých pronesli jednoho ze družstva trasou napříč Británií. Po cestě si navíc museli zapamatovat názvy míst, kudy projížděli. Uspěli. Kočár získali. Pak šli vypustit zbytky energie při hře Kubb, kterou je učil Kuba (a Tomáš, ale to už není tak vtipné), potrénovat se v trpělivosti u házení kroužků na cíl nebo poškádlit literární múzu psaním dopisů Klárou. (Rodiče nadšenců do slohů, čekejte poštu.) U ohně se zpívalo zuřivě a svorně. Good night everyone!
VIVIEN (Monika)


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – Dnešek byl špenát, protože nebyl řízek. (Honza): Trapný kecy už jsi řek, takže přistoupíme k deníku. (Láďa): Nejlepší byla večeře. Protože byla vánočka se šodó, nakrájená. My jsme měli asi nejhezčí nosítka, protože jsme je měli polstrovaný. (Honza): V čem spočívala hra? No museli jsme postavit nosítka a procestovat s nimi Británii, VB. Taktika byla bejt co nejrychlejší. Hmm a potom jsme měli polovičně volnej program. (Honza): To se ti líbilo? Jo, protože jsme mohli dělat jakoby co jsme chtěli.., ze tří možností. Ehhh a já jsem hrál kubu, nebo jak se to jmenovalo.

BORS (Eliáš) – Nic se mi nelíbilo kromě her a večeře.(Honza) Proč se ti nic jiného nelíbilo? Nevim, protože se rozbilo okno… aaa nevim. (Honza) Co se ti líbilo na hře? Nosítko, protože se nám povedlo. Nasekali jsme dřevo asi na 20, 25… no asi tak na 50 cm. No a pak jsme měli dvoumetrový klacky, na který jsme přivázali ty menší a pak jsme udělali z menších klacíků držátko. A pak jsme jeli závod. A to bude konec.

YVAIN (Šimon V.) – Ehm… naše hrozně dobrý… ty nosítka. Opěrátko. Pak byla nejlepší snídaně, svačiny a večeře. (Honza): Co ti nejvíc chutnalo? No buchtičky se šodó. No celý den jsem měl náladu tak stejně. Teda mě jen hrozně štve, že jsem si spálil jazyk. Protože jsem jedl ty horký buchtičky se šodó. No nejvíc mě potěšila večeře.

GAUVAIN (Kryštof) – Co to chci? Cejtil jsem se dneska dobře. Že byla středa už, protože kdybysme sem jeli v neděli, tak by to bylo ještě dýl. Měli jsme suprovej oběd. Co jsme to měli? Byla zeleninová polívka s nočkama a k druhýmu byly boloňský špagety s eidamem. Já nemusím makarony, ale ta omáčka byla dobrá. Měli jsme první hru, a ta byla o tom, že jsme si museli udělat nosítka ze dřeva a provázku. U nás v týmu si tam nasedl Davídek a měli jsme cestu po Anglii na fotbalovým hřišti. První byl Londýn a tak dál. Z jihu na sever a zpátky. Potom jsem napsal dopis tátovi, dal jsem to do obálky a zejtra napíšu mámě, jestli bude čas. K večeři byly buchtičky se šodó. Byly vynikající.

TOR (David) – Ráno se mi líbilo, že jsem zjistil, že mám dva bráchy, jednoho otce a jednoho kamaráda. Jenom chci říct mým rodičům, že to nemyslím takhle, ale jen v těch rytířských jménech. A taky jsem zjistil, jak jsem umřel. Umřel jsem v bitvě. To moje rytířské jméno, ne jako já. To bych to tady neříkal. A taky jsem zjistil, že můj brácha (Matěj) byl na nějakým večírku a von mu tam někdo dal jed, napil se a bác. Oběd byl fakt dobrej, i ta snídaně. Ke snídani byl chléb s vajíčkem a máslem, fakt dobrý. K obědu byly boloňské špagety, ty byly fakt vynikající. Fakt ale fakt ale fakt vynikající. Večeře byla taky suprová, byly buchtičky se šodó. Jen mi to trošku spadlo na tričko, ale vyřešil jsem to tím, že jsem si to olízal. A hra byla taky dobrá, jak jsme jezdili po Anglii. Byli jsme v Londýně, v Loch Ness, v Liverpool, na nějakým tom islandu (anglicky ostrov, myšleny Shetlandské ostrovy, pozn. red.) Ale naštvalo mě, že jsme tu patnáct minut museli dělat básničku a ztratili jsme fůru času. Hra na vojáky byla taky dobrá, ale jenom chvilinku, protože potom se rozbilo okno. A nemůžu se dočkat na táborák a těším se, až si zase zahrajeme s klukama.

ALIMER (Kuba Š.) – Dneska bylo nejlepší to, že jsme vyráběli nosítka a hráli jsme hru, že jsme si měli zapamatovat nějaký města a potom jsme vyplňovali mapu. Pomáhal jsem sekat sekerou dřevíčka. (A šlo ti to?) Jo, já mám zkušenosti s mačetou. (Cože, ty jsi sekal dřevo mačetou?) No jasně, to bylo na takovým vegetariánským táboře a tam jsme tím osekávali větve. Večer jsem hrál Kubb. Bylo to dobrý, dopadlo to vyrovnaně, protože nikdo z nás nedostal všechny Kubby, nám jeden Kubba zbyl. Abych to vysvětlil, ty Kubby, to jsou taková dřevíčka, co se dávají na lajnu.

GAHERIS (Martin K.) – Byl jsem rád, že včera jsme hráli u táboráku Slavíky z Madridu. Dobrý byl i Anděl, kterého jsme zpívali na počest okupace. Nejlepší ale byla hra, při které jsme stavěli vozítka na kterých jsme museli přenést určitou dráhou, po které byly rozmístněné cedule s názvy měst, která jsme si museli zapamatovat a napsat do slepé mapy. Potom jsem se naučil novou hru Kubb.

DINADAN (Tobias) – Včerejší táborák se mi líbil, protože se zpívali krásné písničky. Na rozcvičce jsem se zacvičil. Potom jsme si zatancovali skotský tanec. Pak bylo rozeznění. Na rozeznění se mi líbilo, to že jsem se naladil na hudbu a potom byla hra, ktetá se mi taky hrozně moc líbila. Byla o tom že jsme měli postavit auto z klacků a ze šňůry a potom jsme ho nesli s pasažérem. Moc se mi to líbilo. (top moment dne?) Podařilo se nám rozbít okno.

BALAN(Míša) – Na včerejším táboráku jse mi líbilo, že jsme konečně zpívali Dráčka Paff. Ráno jsme brzy vztali, ale mě byla zima.(proč?) Protože, jsem neměl deku(jakto?) Prostě tam nebyla. Potom jsme šli na rozcvičku, ale mě se nelíbilo, že jsem nemohl udělat taky nějaký cvik, ktery by udělali všichni. Potom jsme šli na snídani. Po snídani bylo rozernění. Líbilo se mi, že jsme dělali vláček. Po rozeznění jsme si šli hrát a potom zpívat. (bavilo tě to?)Trochu mě to bavilo. A potom byla hra. A stavěli jsme vozítka. Líbilo se mi, že jsme tam měl polštářek. Měli jsme si zapamatovat určité města: Londýn, Yrakos. (co jste si zapamatovali?)Zapamatovali jsme si skoro všechno. A potom kamarád rozbil sklo. Jeden kamarád ho taky naváděl.(jaká hra se ti nejvíc líbila?) Nejvíc se mi líbali hra házení kroužků.

TRISTAN (Sam) – Ráno jsem se vzbudil. Pak byla rozcvička, ze které mám pocity ,,uauarhg." Pak byla snídaně, ze který ti už nebudu psát pocit. Pak bylo společné rozeznění, ze kterého dobrý pocit, protože jsem ukradl Martu Tomovi. Po obědě následovala hra, při které jsme stavěli nosítka, při které jsme museli objet celou Anglii, samozřejmě ne doslova, abychom si rozuměli. Z hry jsem měl dobrý. A teď se můžu těšit na táborák.

DAGONET (Čenda) – Dnešek se mi hodně líbil. Když jsem se ráno probudil, tak jsem byl ještě celkem unavenej, protože tam začal vyhrávat reprák. No a mě se potom líbila zkouška. Měl jsem zní dobrej pocit. Celeou dobu poledního klidu, jsem počítal karty od Bangu a zjistil jsem, že mi jedna chybí. Možná jsem ji zapoměl doma. Potom jsem na konci poledního klidu šel za Monikou a naučil jsem se Ddur na flétnu. Potom jsme hráli hru kde jsme vyráběli nosítka. Potom přijel Šimon, kterej je s náma v týmu. On jel na těch nosítkách. Hra spočívala v tom, že jsme běhali kolem číslíček od jedničky do devítky. No a u každýho čísla bylo jedno z názvů Anglických měst. Moc jsem si to užil.

ECTOR (Šimon Z.) – Hráli jsme hru, kde musíme vyrobit lehátka a někdo na nich musel byt a já jsem to byl. Bavilo mě hodně to vyrábění. Pak jsme si hráli v lese, a pak Kuba zničil okno.

GALAHAD (Radan) – Takže dnes mě bolela hlava, tak moc, že mi hlava bolela. Doufám, že se to zlepší, protože cítím nějký pokrok, protože si chci užít táborák. Dnes jsme hráli také hru, která mi přišla zajímavá, až na to, že jsem jí pokazil tím, že jsem nepočítal se sílou svého týmu. Jinak si myslim, že můj vozík neměl až tak moc velkou vadu. Jelikož by uvezl tak nějak velkou spoustu lidí. No nic, asi se to nějak nepovedlo. Pro mě bylo důležitý účastnit se a vyrobit vozítko. Ale vyrovnalo se to tím, že jsme hráli velice zajímavou a komplexní hru, při které jsme museli házet jakési tyče po jakýchsi kvádřících, kterým se říkalo Kubb. Takhle hra mě bavila, až na to, že když jsem si chtěl sednout, trvalo mi nejméně šest sekund než jsem si mohl sednout, jelikož mě nějak bolely nohy. A také mě do toho začala bolet hlava. Buďto to bylo spánkem, nebo to bylo mým ležením na slunci a minimálním příjmem vody. Ale nyní píšu deník a hned po něm půjdu nejspíš na táborák, při kterém budeme zpívat doufám spousty písniček, které by mě bavily. Yo a také jsme dneska konečně zkusili se trochu normálně učit, jelikož tam dnes nebyli ti, co to kazili. A myslim, že je to všechno. A dej tam velkej font na tečku. . Protože já když píšu tečku, tak to myslim vážně. Já totiž moc tečky nepíšu. Yo, v pohodě.

LIONEL (Toník) – Dnes jsme vyráběli vozidla a na nich jsme museli projet určitou dráhu. My jsme měli myslim nejhorší vozidlo ze všech, protože Radan byl línej udělat básničku na vylosování provázku, takže jsme to měli blbě pevný. Dnes jsme si opět hráli na válku, ale občanskou. Dnes byla občanská válka velmi krátká. Rozdělili jsme si role, ale jakmile jsme si je rozdělili, tak jsme šli na plac, kde se hrálo a slyšeli jsme, že mají jít všichni na jedno místo, tak jsme tam museli jít. Teď možná později bude dokončená občanská válka, kterou dokončíme. Doufám, že mi zítra přijde pohled. Přišel nám jeden s míšou společnej a pak každej jeden. Od babičky a dědečka. Jo! K večeři byly buchtičky se šodó, což jest mé nejoblíbenější jídlo. Na druhým místě je pizza. No nevim co dál, tak konec.

AGRAVAIN (Martínek H.) – Dneska byla rozcvička trošku jiná, naučili jsme se nové taneční kroky, pak bylo rozeznění, pak byla zkouška, žádná nová písnička, pak byla svačina. Po obědě byl polední klid, kdy jsme chtěli hrát bang, ale celý to skončilo tim, že Čenda celou dobu přepočítával karty a nakonec se zjistilo, že jedna chybí. Pak Míša usnul, po poledním klidě spal pořád, takže ho někdo asi musel budit. Pak byly odpolední hry, vyráběli jsme vozítko, já jsem nosil Tondu a pak jsme byli asi časově poslední. Pak byly jiné hry, já jsem hrál hru Kubb a jediná kostka, kterou jsem shodil byla uplně na můj první hod. Pak byla večeře, byly buchtičky se šodó a to je konéc. Dobrou nóc. Nashledanou.

PALAMEDES (Alex) – Dobrý den, dnes to byl klasický den. Byla super hra, museli, jsem stavět nosítka a to mě hodně bavilo. Pak mě taky bavilo skládat básničku, abychom měli další provázek. S těmi nosítky jsme jakoby běhali slalom po Velké Británii a Irsku. Každý praporek představoval jedno město. A ty města jsme si museli zapamatovat a zapsat do slepé mapy. Pak jsme hráli hru kubb, předpokládám, že si pravidla najdete na internetu. A taky jsem hrál takový házecí kroužky. K večeři byla vánočka se šodou a moc mi chutnala. Dneska to bylo zábavnější než včera.

LAMORAC (Matěj) – Museli, jsem najít kouzelný kočár. Museli jsme se ho naučit řídit. Tak jsme si museli postavit nosítka a na nosítkách jsme někoho nesli. Jezdili jsme podle vyznačené trasy. Naše nosítko se jmenovalo Modrý přízrak. Asi včera nebo dneska nám Klára četla o rytířích a dozvěděl jsem se, že mám tři bratry, bratrance a taťku. Hahahah. Heh. Mohli jsme si vybrat ze tří her a já jsem si vybral Kubb. To je taková hra, kde se shazují kvádry a potom král. Pak byla večeře klasická večeře. Prostě večeře. BYLY BUCHTIČKY SE ŠODOU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! EH konec.

CARADOC (Kuba N.) – Před rozezpíváním jsem se probudil. Potom jsme měli rozezpívání a tam jsme jako obvykle drželi notu. Potom jsme z dřeva a z deseti metrů provázku stavěli nosítka. A s nimi jsme museli oběhnout celé fotbalové hřiště. Na fotbalovém hřišti byly papírky s číslami a za těmi papírky byly napsané města Anglie, my jsme si je museli zapamatovat a potom to naspat v pořadí do slepé mapy. Potom někdo hodil do okna jablko a to okno se roztříštilo. Pak jsme hráli hru Kubb.

BEDIVERE (Dan) – Nejvíc asi ty vozidla, jak jsme hledali ten další poklad. A myslím, že jsme měli upřímně asi to nejbezpečnější vozidlo. Na rozdíl od Radana, který měl hromadu klacků na dvou kládách. A rozcvička byla docela dlouhá dneska, v porovnání se včerejškem. A ty malí si zase hráli na občanskou válku, ale nikdo neumírá, i když po sobě pořád střílí a hází granáty, takže si myslím, že je to ňák porouchaný. A hodně se mi líbila večeře a fotbálek jsme taky hráli, v tom jsem vždycky vyhrál, takže to bylo asi zábavnější než večeře. A jak jsem teď pomáhal stavět ohniště, tak to máme úplně vytuněný – máme tam pyramidu na paneláku takovým. Pak jak byly ty stanoviště po svačině, tak to jsem většinou asi kreslil a házel ty kroužky.

MORIEN (Lucián) – Na rozcvičce jsme konečně víc běhali. Po snídani jsme šli zase zkoušet, akorát rozezpívání jsme udělali jinak. O přestávce jsme si zase hráli na vojáky. Po obědě jsme si o poledním klidu zahráli Bang, dvakrát. Potom byly odpolední hry, kdy jsme měli sestavit nosítko, závorka: vozítko. Asi se nám to povedlo, to se dozvíme až u táboráku. Podle mě jsme asi dobře postavili to vozítko. Udělali jsme ho se třema větvičkama jako sedátko, plus jedna větvička dopředu jako opěrátko na nohy, neslo se to dvouma velkýma větvema, sedělo se na větvích i s polštářkem a ještě jsme tam připevnili pás i opěrátko dohromady – z lana. Byly tam úkoly, že bylo devět stanovišť, běželo se nejdřív 12345, potom slalom a pak 6789. A u každého čísla byl název jednoho významného místa nebo města. Měli jsme si co nejvíc zapamatovat. My jsme měli 4 chyby z devíti. I když jsme měli čas docela dobrý. Potom byl odpolední program, to jsme si mohli vybrat, jestli budeme hrát Kubb, kroužky nebo dělali … to už nevim co. Náš tým vyhrál v Kubbu a pak byla večeře, na který byly buchtičky se šodo – proto to říkám. A ještě před odpoledním programem kluci rozbili okno jabkem. A to je vše.

ELIAN (Josífek) – Včera večer se mi líbilo, jak jsme si četli knížku o Parsifalovi. Jeho táta zemřel, než se narodil jako princ v boji. Nikdy ho neviděl a jeho matka nechtěla, aby se o něm dozvěděl. A když je jednou spatřil, tak jeho matka ho hnedka zamkla do pokoje, který měl okna na dvůr kulatého hradu, aby nebxlo vidět na ulici. Zamkla ho tam a pak když odjeli, tak se sbalila a odvezla ho na venkov do lesa, kde vyrůstal. Máma mu řekla, aby si udělal luk a šíp. Tak si je udělal a učil se mířit a pak mu to šlo tak dobře, že i na velkou dálku se trefil do bodu. A jednoho dne takhle po obloze viděl letět malinkého ptáčka zpěváčka a jen tak – nechtěl ho trefit – natáhl šíp a vystřelil. Myslel si, že ho šíp mine, ale nepovedlo se mu to, takže šíp ptáčka zasáhl. Padal obrácený vzhůru nohama k zemi. Parcifal tam hned běžel, popadl ptáčka, vytáhl mu šíp z rány, cítil jak se mu zpomaluje srdce a jak začíná vychládat, královna odjela, protože musela vyplňovat svoje vladařské povinnosti. Parcifal byl od té doby smutný a když jednou jeho matka přijela, tak si myslela, že bude radostný, ale viděla ho vybledlého, jak stěna. A zeptala se jejich věrných, co se stalo a oni řekli: „My jsme nic neudělali, to ptáci.“ Tyjo, jsem nevěděl, že to budu mít takhle dlouhý! Parcifal vykřikl: „Mami, nech ty ptáčky být, nic ti neudělali!“ A královna řekla: „To je vlastně pravda, nic zlého na světě neudělali. A ňák si moc nepamatuju, jak to bylo s tím Bohem. A on se zeptal: „A jak vlastně přišli na svět?“ A ona řekla: „No přece je stvořil Bůh.“ „Bůh? Kdo je Bůh?“ Zkrátím to. „Bůh, to je nejzářivější věc a má pak ještě své, jak bych to řek, pobočníky. Bůh – anděl strážný a Boží Duch.“ A pak mu řekla, zkus si vyrobit oštěp. On si ho teda vyrobil a jednou kd chtěl se stát taky ryyž se vracel s kořistí tak potkal rytíře a jejich brnění se ve Slunci tak třpytilo, že byli jasnější než Slunce. Poklekl, sklonil se před nima a pak dojel ke králi Artušovi, usedl ke stolu a konec. A ještě něco k tý hře. Nevěděl jsem, že ta pohádka mi tolik zabere. Hra byla taková, že jsme si museli vyrobit ze dřeva a provázků něco jako královský nosítka, ale takový – jako lidi z doby ledový. Líbil se mi na tom ten čas, jak jsme měli. Ale ty města se nám nepovedly, protože jsme měli čtyři chyby z devíti. Obával jsem se toho už od začátku. Konec.

2018-08-21 - Úterý 21. 8. 2018, 2. den

Tak a je tu první den tábora v Mikulovicích. Ráno po rozcvičce a následné snídani proběhlo krásné rozeznění celého tábora. Dopoledne jsme klukům připomněli, co je stalo 21.8.1968, zazpívali si píseň Anděl od Karla Kryla a následně proběhla první zkouška celého sboru. Po obědě chlapci svedli bitvu s Franky o brousek, tedy první poklad Anglie. Po hře hoši měli volný čas a jak s ním naložili, se dočtete níže.
generál Artušových vojsk, král Marc (Honza)


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – Hra byla celkem dobrá. Cca. Honza se dal snadno vybít. (Eliáš: Taktika byla, že jsem ti zdrhnul a ukrad jsem klíč.) (Láďa): Líbila se mi snídaně, oběd i večeře. Konec

BORS (Eliáš) – Asi ta hra co jsme hráli odpoledne s těma koulema a to jak jsme měli volnej čas. Líbilo se mi, že jsem vzal klíč. Tak a jste na řadě vy, já mám deník napsanej.

YVAIN (Šimon V.) – Nejvíc se mi líbilo…. noc. (Eliáš: Vždyť jsi ještě nespal) Šimon: Ale stejně se mi bude líbit. A ještě se mi líbila hra a svačina na tý hře. Ta byla nejlepší ze všeho. Žádnej nejlepší zážitek ze hry nemám.

GAUVAIN (Kryštof) – Dneska jsem vstal asi o hodinu dřív, nebo o půl hodiny, nebo patnáct minut. Potom byl budíček, kterej byl o deset minut pozdějc, nebo o dvacet. Pak byla rozcvička, snídaně, rozeznívání a šli jsme zpívat k táboráku. Dali jsme tam piano a zpívali jsme písničku „Pojď za mnou“. První řada zazpívala… To pak řeknu rodičům doma, jo? Pak jsme měli svačinu, to byl jogurt s rohlíkem a taky nedojezené svačiny ze včera. A byl tam salám. Potom jsme ještě měli volno a potom jsme měli, hádej co, oběd. (A zkouška už nebyla?) NE. Nebo možná deset minut. Pak jsme měli poledňák. Mohli jsme hrát karty, Uno, deskové hry nebo si půjčit knížku v klubovně. No, a druhej polední klid jsme mohli hrát na kytaru nebo na harmoniku. Já jsem si maloval nebo jsme hráli karty. Já jsem cítil, že k obědu bude špenát na česneku a knedlíky, ale pak bylo něco jinýho. Třeba Isolda nemá ráda česnek a cibuli. Její táta je Ital, a když byli malí, tak jim říkal, že když budou jíst česnek a cibuli, tak jim sebere pas a nepojedou do Itálie. Potom byla hra, že bylo sedm týmů. Jsme Britové, včera jsme se rozdělili do skupinek a máme jména. A každej měl svoji barvu. My jsme měli například fialovou. Měli jsme se dostat doprostřed, abysme sebrali klíče a brousku nebo co. (Brousek.) A měli jsme se snažit ukrást z jejich pole takový dřevěný klacíky s barvou a měli jsme koule, co jsme házeli po lidech, a vybíjeli si tak životy. A dobrá byla večeře. A stačí?

TOR (David) – Ráno jsem se vzbudit, to už byl dávno vzbuzenej Kryštof s Matějem. Hrozně jsem měl proleženou ruku. Pak se všichni vzbudili na budíček, pak byla snídaně, která byla dobrá, jako tady budou všechny. Po snídani bylo rozeznění, to bylo taky dobrý. Přijeli tam popeláři a Eliáš říkal: „Pozór, Němcí!“ A Alex říkal: „To se neříká.“ Pak byla zkouška, to bylo taky dobrý, protože jsme si aspoň zopakovali „Pojď za mnou, za mnou, za mnou, za mnou, za mnou, za mnou pojď“. Oběd byl taky suprovej. Vodpoledňák taky, i ten druhej. Výprava taky dobrá. Jenom mě strašně naštvalo to, že jsem to mohl skončit, že bych získal ten brousek. Já jsem se schovával a pak jsem hodil po Martě (papírovou kouli), ona si mě všimnula, tak jsem se rozběh, ale ona mě plácla a bylo to. Z toho jsem byl tak naštvanej, že se mi chtělo brečet, ale nebrečel jsem. A Lenka mě aspoň povzbudila, že mi řekla, že to musím zkoušet znovu a znovu. Pak to skončilo, vyhrál teda Lucián. Pak bylo taky dobrý, že jsme měli klid na hraní. Hráli jsme si na druhou světovou. Rozdělili jsme se na dva týmy, jedni byli Němci a jedni Američané. Odešli jsme s Čendou, Matějem a Martínkem a prostě jsme pak viděli, jak támhle se blíží z branky k budově č. 5 a tam byli Němci, jejich generálem byl Lucián. A oni jak tam útočili, ti Američani. a já jsem viděl, jak tam bojujou, tak jsem to vzal brankou a pak podél lesa. Pak si mě všiml Lucián, hodil po mně granát a prej, že jsem umřel, ale nebyla to pravda. No a já jsem tam běžel, ale stejně mě zabili. Pak bylo srandovní při nové hře, jak jsem vyběhl na kopec, Němci se domlouvali, já jsem byl schovaný za křovím u kopřiv a najednou přišel Lucián a řekl něco německy: „Támhle jsou Američani!“ Tak jsem vzal granát, hodil jsem ho a Lucián utekl. No, pak byla dobrá večeře, pak dobré pití, až Monika vyhlásila, že někdo bude mít volno, někdo bude pracovat. Ti, kteří měli volno, šli psát deník. A teď to můžu říct znovu. První dva dny byly super!

ALIMER (Kuba Š.) – Ráno jsem se vzbudil a vlastně jsme s klukama ještě čekali. Byli jsme celkem zticha, ale jednou nás přišla napomenout Klára, abychom byli víc potichu. Potom, když byl budíček, tak byla rozcvička. Kdo zvládnul rozcvičku, tak pak byla snídaně. (A někdo ji nezvládl?) Ne, to ne, ale někteří byli hodně unavení. Potom byla snídaně a rozdávali jsme si úkoly, který budeme dělat. Nevím přesně, jak to bylo, ale vím, že jsme si něco rozdávali. Hodně se mi líbila ta bojovka, taková ta bitva. Ale hodně mě naštvalo, protože v nějakých chvílích jsem třeba nedával pozor a Tomáš mě trefil koulí nebo se rozběhl a plácnul mě. A bylo hodně zajímavý to, jak jsem chytal jabko do jedný ruky, a to se mi někdy nepovedlo. Oběd byl taky hodně dobrej. Vím, že byly brambory a okurkovej salát a řízek a omáčka. Ty dva poledňáky byly dobrý a po poledňáku bylo dobrý, jak jsme se rozezpívávali. (To bylo přece po snídani.) Jo? Tak to jsem nevěděl. Líbilo se mi, že jsme zpívali nějaký kánon. A potom se mi hodně líbilo to, jak jsme hráli druhou světovou válku s klackama, jako že to jsou pistole a granáty. A různě jsme si vymýšleli, byli tam Američani a Rusové. A potom byla večeře. Ta byla taky hodně dobrá a vlastně bylo hodně dobrý to, jak jsme s klukama běhali a schovávali se a hráli hru. A hodně se mi stýskalo po včerejší večeři.

GAHERIS (Martin K.) – Ráno jsme brzo vstali a k snídani byl chlupatý chleba. Poté bylo rozeznění, ale to nám přerušili popeláři. Po obědě nám Honza půl hodiny vysvětloval pravidla jedné hry. Hra spočívala v tom, že jsme si navzájem kradli trofeje a nosili do svého stanoviště. Ale za nejvíc bodů byl brousek, který byl přísně střežen. Bohužel se nám ho nepovedlo ukradnout.

DINADAN (Tobias) – Líbila se mi rozcvička. (Co se ti na ní nejvíc líbilo?) To, že tam přijeli popeláři. A potom byla snídaně. Potom jsme si hráli s klackama na vojáky. A potom byl oběd a po obědě byl odpolední klid. A potom Honza vysvětloval pravidla hry. Pravidla hry zněla tak, že byly týmy a ostatní týmy musely krást trofeje. A hlavní výhrou byl brousek. A brousek měl 100 bodů. A potom se začla hrát ta hra. Ta hra se mi moc líbila. Potom byla večeře a potom byl táborák.

BALAN(Míša) – Druhej den jsme všichni brzo vstali. Šli jsme na rozcvičku. Po rozcvičce jsme šli na snídani a po snídani bylo rozeznění. Na rozeznění se mi líbilo, že jsem dýchal čerstvý vzduch a byl jsem prostě ve přírodě. Po rozeznění jsme se bavili o 21. srpnu. K obědu byla polívka a ještě brambory s řízkem. A potom byla hra. Hra spočívala v tom, že každý tym měl za úkol získat 1 brousek. Brousek je... řeknu to, jak se to vyrobilo. Ten brousek byl kus dřeva. A ten brousek byl ještě z alobalu. Večeři jsem nejedl, protože jsem neměl hlad.

TRISTAN (Sam) – Dnes byla rozcvička a potom snídaně a potom následovalo rozeznění . Pak bylo dlouhé povídání u ohniště (O čem? )O svobodě a o tom, jak to dřív vlastně bylo, jak jsme byli za komunistů a že nás socialismus ovlivnil jako celej stát (A kvůli čemu jsme dnes povídali?) Že dneska je 21. srpna. Potom byla zkouška, kde jsme si zkusili „Pojd za mnou, za mnou“ a potom byl oběd. O poledním klidu jsme hráli BANG a pak jsem hrál ještě na kytaru s Tomem. Potom bylo uvedení hry, které bylo nesmírně zdlouhavé a hra spočívala v získání brousku. Ze začátku jsem myslel, že to bude někde v blízkosti na trávě, ale nakonec to bylo v lese, všude mezi klacky a jehličím a dost blbě se tam běhalo na začátku hry jsme se snažili vzít klíče, který měly otevřít brousek. Ale byl v tom háček, takže brousek bránili vedoucí, kteří nám znesnadnili přístup k brousku a celkově hru. Kromě klíčů a brousku jsme mohli získávat ještě trofeje ostatních týmů. Hodně jsem se bál vedoucích, který nás naháněli a házeli po nás koule. Jednou jsem takhle utíkal Tomovi a to jsem se tak potom hrozně zpotil, že se mi náramek, který vlastně určoval životy, celej promočil. Nakonec jsme odešli ze hry s docela velkým „lupem“, dá se říct. Brousek nakonec vzal Lucián a hra skončila. Hra mě hodně bavila a to je asi všechno.

DAGONET (Čenda) – Dneska se mi líbila rozcvička, potom byla snídaně po rozcvičce, potom se mi hodně líbilo rozeznění a hodně se mi líbila odpoledne ta hra, že jsme běhali po lese a sbírali jsme trofeje a klíče k brousku a někdo ulovil i brousek a životy. A potom jsem se vrátili, hráli jsme na druhou světovou /všichni chlapci sami

(Šimon Z.)

GALAHAD (Radan) – Takže včerejšek začal hezky, když jsem vstal a pak jsem si uvědomil, že pojedu dalších hodně hodin vlakem někam do Bruntálu. V tom areálu, kde nyní bydlíme, jsem byl velice smutný, jelikož jsem si představoval Hříběcí a namísto toho jsme byli v nějaké boudě všichni v jednom patře a dělí nás od sebe jen jedna ohromná chodba. No nic, tak jsme šli hrát nějaké ty hry. Ty hry mě bavili až na to, že jsem musel brát ohled na ty mladší. Šli jsme na dvacet minut k táboráku a pak jsme šli spát. Divadlo jsem nepostřehl (jakto, žes ho nepostřehl?) postřehl. Jenom ho nechci popisovat. Ráno jsem vstal na nějakém šutru, pak jsem zjistil, že to byla postel a nezdálo se mi to, protože ta postel byla šutr oproti všem ostatním. Měli jsme rozcvičku, při které jsme museli běhat, což mi vůbec nevadilo, protože jsme nemuseli běhat třicet koleček kolem jednoho velkého hřiště, ale museli jsme běžet jedno kolečko kolem malého hřiště. Protahování bylo protažlivý a nějaký protáhlý. Pak jsme měli snídani, která byla dobrá. Byl ke snídani chlupatý chleba, po kterým jsme šli na ranní zkoušku, kdy jsme leželi na betonu a málem nás zajel popelář. Pak byla svačina, která byla dobrá a inovativní do zbytku dne. Následovalo to druhou zkouškou, která byla nějak nepřirozeně krátká, zazpívali jsme jednu písničku, což mi přišlo trochu zbytečné, protože hned potom jsme měli oběd, po kterým jsme šli na polední klid, který jsme zakončili tím, že jsme vyrazili do vzdáleného prostoru od našeho spacího areálu. Zahráli jsme si hru, která mi přišla absolutně nespravedlivá, jelikož jsem měl vyhrát. Měl jsem vyhrát, ale nevyhrál jsem, protože ostatní hráči mě zabíjeli hned jak jsem vyrazil, tudíž jsem neměl žádnou šanci získat zpátky, co mi ukradli. Potom jsme šli na večeři, kterou jsme snědli a hned potom jsem šel psát deník, kterej jsem skončil, protože ještě musím říct, že jsme šli na táborák, o kterym jsem nevěděl, jak dlouho vůbec trvá. Potom jsme se šli vysprchovat a pak jsme šli spát. Celkový verdikt: bylo to ez.

LIONEL (Toník) – Tak já nevim čim začít. Dnes jsme s kamarády hráli na druhou světovou válku, já jsem byl Američan, schovávali jsme se v trávě a já jsem měl nejlepší místo. Nejvíc ukryté. Já bych chtěl, aby teď tam bylo Vlak, dvojtečka. Jakože příjezd. Vlak: trvalo nám to přibližně pět hodin, než jsme dojeli, bylo to velmi zdlouhavé. Divadlo. Tak divadlo. Divadlo bylo velmi krásné. Bylo tam hodně postav a skoro všechny postavy jsou teď s námi, byl tam například Merlin, kouzelník, král Artuš a rytíř Lancelot no a to bude asi všechno.

AGRAVAIN (Martínek H.) – Dneska jsme měli za odpolední hru bitku a Klára dělala lékaře. Já jsem byl celkově třikrát vybit a jinak jediný koho jsem vybil byl tobias. Pak jsme hráli na druhou sv. válku, já jsem byl Američan, schovávali jsme se v trávě a pak jsme měli pár menších bitek. Nejlepší bylo na začátku, když jsme se propašovávali do nepřátelské základny. Kluci byli v základně a já jsem se schovával jen tak tak před Němci za stromem. Je to tu hezký. Když si představim, že to tu bylo zaskládaný bednama s municí….

PALAMEDES (Alex) – Je tady dobrej objekt. Bejvalý vězení. HAHAHAHA. Je tu taky fotbalový hřiště. Taky tu docela dobře vařej. Lenka je docela hodná, zatim. Ne, to tam nepiš. Proč je tady ta lampa, když nesvítí. Taky si kluci pořád hrají na vojáky. Sever válčí s jihem. Řeknu vám vtip tejdne. Šli dva a prostřední upad. HAHAHA. Jsou tady zamřížovaný okna. Docela dobrý. Začnu začátkem dne. Tomáš: „To si děláš srandu!“ Alex „ Ne!“ Pokračujem. Takže první byla rozcvička a byla dost ubohá. Protože se běhalo jen jedno kolečko. Bylo to dost optimální, ale divil jsem se. Pak byla snídaňa. A bylo rozeznění a přijeli popeláři, my jsme na ně mávali, oni troubili a mi jsme byly happy jak dva grepy. Pak jsme si povídali o roce 68, kdy nás obsadili komunisti. Pak byla konečně zkouška. Potom byla svačina. A taky přijela pošta, asi rychlostí osmdesát kilometrů za hodinu. Byl voběd, ten mi moc chutnal. Potom byl polední klid pasivní i aktivní. Taky jsem hrál na harmoniku. Pak byl sraz v klubovně, kde nám Honza dal hluboce vysoký dlouhý výklad. Byla pak divná hra s pazourkem a trofejemi. Dál. Svačina. Sbírání dříví, pak hraní Bangu. Pak večeře a táborák. Dobrou noc.

LAMORAC (Matěj) – Klasicky jsem se probudil klasicky jako první, i když přede mnou se někdo probudil, ale pak zase usnul. Potom byl budíček, byla to písnička jako POPOPOPO. Potom jsme si udělali takovej Hopsasa tanec. TANYTANYTANEČEK. Pak byla snídaně. Chlupáč chleba. Pak bylo rozeznění a po rozeznění jsme si říkali, že je dvacátéhoprvního. (A co tě zaujalo o tom povídání?) Hm, že se probudili na jednom táboře a byly obklíčeni tanky. Byla pauza a my jsme si hráli na druhou světovou. Byla to hrozná sranda. Měli jsme klacky místo pistolí. Potom byla zkouška, to jsme zpívali nějakou českou písničku. Zapomněl jsem, jak se jmenuje. Byla pauza. Potom myslím byla svačina. Byl oběd a po obědě byl polední klid, o kterém jsme hráli na kytaru. To se mi hodně líbilo. A potom nás Honza svolal na hru. Hra mě moc bavila. Hledali jsme brousek. Pak byla večeře i táborák. Přijel Štěpán. A potom jsem… KONEC!

CARADOC (Kuba N.) – No tak jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem na kraji postele. Potom jsem hned spadl. Probudilo to Šimona. (Bolelo to?) Nee, nebolelo. Potom se mi líbilo, že jsme se rozeznívali, protože jsme drželi notu. Potom jsme se šermovali klackama. Potom jsme měli zkoušku. Potom jsme měli takovou větší vybíjenou, to se mi opravdu líbilo. Potom jsme měli svačinu, u které mě kousl mravenec, a to hodně pálilo. Potom jsme mě měli večeři. K večeři jsme měli rýži. Po večeři jsme šli chystat táborák. A když jsme ten táborák zapálili, tak jsem se dost vyzpíval.

BEDIVERE (Dan) – Včera jsme dlouho jeli ve vlaku, ale vždycky mi sebral místo Lucián, kdykoliv jsem chtěl být s vedoucíma. Dneska ráno byla rozcvička, to se mi líbilo, protože to bylo kratší, než obvykle. Pak jsem neměl hlad, takže jsem si nedal snídani, jenom pití. Ke svačině jsem taky neměl hlad, tak jsem si dal jenom pití, ale pak nakonec jsem si ještě dal trochu jídla. Pak po svačině nám Honza dal kázání. Kázání o pravidlech hry. A pak jsme šli do lesa, hráli hru a vyhráli jsme ji, takže to byla zábava. A pak jsme se vrátili a měl jsem žízeň, takže jsem vypil tři kelímky šťávy. Pak jsme měli dvacet minut volno, nejdřív jsme hráli Bang a tam jsem hned umřel, protože mě všichni postříleli a spikli se. A pak jsem se chvíli díval na to, jak se učí harmoniku a taky chvíli jsem si hrál na DJ u klavíru. Pak byla večeře a pak mě hodně bavil táborák. (Co tě na něm bavilo?) Že byl delší než včera. Pak byla druhá večeře. No a pak jsem psal deník a Honza vyhání sršně. (A líbilo se ti včerejší divadlo?) To se mi líbil ten rytíř – ten co byl Kuba (pozn. Lancelot).

MORIEN (Lucián) – Dnešek byl úplně suprovej. Ještě jsem zapomněl říct k minulými dni, že jsem v týmu s kapitánem Danem a nováčkem Josífkem. Je dobrej, docela nám pomáhá. Jako vždycky byla rozcvička, akorát že jsme běhali na fotbalovým hřišti, ne nikde jinde, ale u nás na zahradě. Každopádně byla snídaně a po ní zkouška. Po obědě byl polední klid, při kterým jsme jako vždycky hráli znovu Bang, a pak byla ta nejlepší část dne – týmový hry. Každej tým měl své území - týmů bylo sedm. Ty území byly rozdělený fáborkama podle týmů a byly v nich trofeje, s fáborkou týmu. Úkol byl sebrat vedoucím tři klíče, zapomněl jsem jméno těchto nepřátel. Když byly klíče sebrány, tak se mohla hlavní cena sebrat, což byl brousek. A díky mně tým vyhrál, protože jsem chytil první klíč a brousek. Taky jsem se rozsekal, že jsem zakopnul o větev. Ještě bych chtěl dodat, že hráči mohli vybíjet životy ostatním míčkama a ty jejich životy vybitý, který buď našli nebo si je vzali od vybitých hráčů, tak jeden život byl za dva body. Potom byly tři klíče, k otevření truhly. Jeden klíč byl za dvacet bodů a když už sis ho vzal a dotkl ses ho a vybili tě až potom, nebo tě nevybili, tak už jsi ho měl a tvůj tým dostal dvacet bodů. Když byly všechny klíče sebrány, tak byla truhla otevřena a byl vložen do pole nepřátelů brousek, který nám ukradli. Brousek byl za sto bodů. Když někdo vzal brousek a držel ho, tak byl konec hry a tým, který měl nejvíc bodů, tak vyhrál. Ještě tam byly trofeje, u každého týmu, které byly v poli týmu a členi toho týmu, tak do svého pole nesměli. A když na konci hry jste měli jakoukoliv trofej, klidně svoji, tak jste dostali za tu trofej 20 bodů. Každopádně, pro dodatek, náš tým vyhrál. Potom jsme nasbírali dříví na oheň a šli jsme na chatu. Pak se roztočilo kolečko služeb a naše skupina společně s Alexovou skupinou připravovala táborák. A až jsme ho připravili, tak jsem šel sem psát deník. Konec!

ELIAN (Josífek) – (Co se ti dneska a včera nejvíc líbilo?) Dneska se mi nejvíc líbila ta bojovka, jak jsme šli hledat ten první poklad a včera asi ta cesta sem. Bylo to dobrodružný. Líbí se mi tady. Včera a dneska jsme dělali táborák. A líbí se mi, jak si tady s klukama hrajem. (A na co si hrajete?) Třeba na tu válku, nebo si prohlížíme knížky, a tak … Líbilo se mi, jak jsme vyhráli ten brousek. A líbilo se mi, jak jsme zpívali ty písničky. Je to tu hezký. Spolu s mým týmem jsme lámali dřevo, bylo to super. Bylo super sedět u táboráku a dívat se do ohně. I když tam byl oheň, tak jsem umrzal. Líbí se mi, jak tady pořád lítáme. Líbilo se mi to dneska ráno při rozezpívání a zkoušce.

2018-08-20 - Pondělí 20. 8. 2018, 1. Den

Píše se 20. srpen roku 2018 a Bruncvíci se vydávají na další tábor tentokrát do Mikulovic u Jeseníku. Hříběcí školu jsme nahradili bývalým vojenským areálem, který se nazývá Muna. (Bývalé muniční sklady) Cesta vlakem z Prahy přes Zábřeh na Moravě, Jeseník do Mikulovic utekla rychle a za necelých 5 hodin jízdy jsme bezpečně (v plném počtu) dojeli k cíli. Poté už jen 2km pěšky a byli jsme na místě. Chlapci si zahráli pár seznamovacích a běhacích her. Po večeři byli hoši zasvěceni, že musí najít 13. pokladů Anglie s králem Artušem v čele. U táboráku byli rozděleni do družin a vylosovali si jména. Pak už se den nachýlil ke konci a chlapci ulehli do spacáků.
generál Artušových vojsk, král Marc (Honza)

Rozdělení rytířských družin

PARSIFAL (Láďa) –
BORS (Eliáš) –
YVAIN (Šimon V.) –

GAUVAIN (Kryštof) –
TOR (David) –
ALIMER (Kuba Š.) –

GAHERIS (Martin K.) –
DINADAN (Tobias) –
BALAN (Míša) –

TRISTAN (Sam) –
DAGONET (Čenda) –
(Šimon Z.) –

GALAHAD (Radan) –
LIONEL (Toník) –
AGRAVAIN (Martínek H.) –

PALAMEDES (Alex) –
LAMORAC (Matěj) –
CARADOC (Kuba N.) –

BEDIVERE (Dan) –
MORIEN (Lucián) –
ELIAN (Josífek) –


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


PARSIFAL (Láďa) – Nejlepší byla večeře, konec.

BORS (Eliáš) – Včera se mi líbilo… ty hry. Jak jsme hráli tady s Monikou trojnožku a ponožky. To je za včerejšek asi všechno. Cesta byla hodně dlouhá. To za včerejšek je už vše.

YVAIN (Šimon V.) – Ty všechny hry. Ehhhh… a nejlepší z toho bylo spaní. Ale ještě táboráček, na ten jsem nějak zapomněl. Aaaaa to že tu je krásná krajina. No nic víc.

GAUVAIN (Kryštof) – Že jsme jeli čtyřikrát vlakem, nebo pětkrát, ne, třikrát! No, já už nevím co… Přišli jsme do Muna, do toho táboru, a Gema nám vzal kufry, a rozdělili jsme se po pokojích. Já jsem s Luciánem, Matějem, Davídkem, Eliášem, Toníkem a Tobiasem. Máme za to nejlepší pokoj, protože tam máme skříně a je největší. A máme kamna! Ubytovali jsme se, vyndali spacák, ustlali si a tak, abychom večer mohli jít spát. Co to chci? Ty nevíš, viď? Potom jsme měli svačinu a třeba například jsme hráli trojnožku, to byly tři klacky, my jsme se drželi za ruce v kruhu a tahali jsme se, aby ten jeden člověk shodil ty klády. Neměl bys to shodit. Spoustu her jsme hráli. (Bylo něco, co sis užil?) Jo, jak jsem spadl a udělal jsem kotrmelec. No, a… co to chci, nevíš? Potom byla výborná večeře – řízek se šťouchanejma bramborama a kmínem. Dneska je druhá večeře? (Asi jo.) Po večeři jsme si sedli k ohni a povídali jsme si s Lenkou, jakej jsme měli pocit, jak jsme sem přijeli, na co jsme se těšili. Ale na mě nevyšla řada, protože jste přišli vy. Klára nám řekla, ať jdeme k brance, tady jsou bez sítě, takže tam bylo dobrý to divadlo. Hrála tam Viena, Viona (Vivien), to byla Monika, krále Artuše hrál Tomáš, Klára hrála, počkej, kdo to byl? Morgana je Marta. A řekni mi, kdo byla Klára. (Guinevra) A jo. Honza hrál na mandolínu a zpíval při tom nějakou českou písničku. Zpíval jako holka. Bylo to vtipný. Kuba hrál Lancelota. A Marta hrála i čaroděje Merlina. Potom jsme se osprchovali a chráp... spinkat jsme šli.

TOR (David) – Strašně jsem se těšil, že pojedu potřetí na tábor, že už je to něco jinýho než minule. Že už jsem tam znal všechny. Prostě, když jsem tam byl podruhé, tak tam jakože přišli nováčci. Matěj, Martin a tak. Bylo to těžké, protože já už jsem jim mohl ukazovat… jak to říct… je to takový pocit, že přijde někdo nový a já už nejsem ten nejmladší. A tenhle tábor už vím, co mám dělat, protože už jsem to zažil. Ale přejdeme k věci. No tak jsme vyrazili vlakem, jízda prvním vlakem byla příjemná, i ta druhá, i ta třetí. A ještě k tomu chci říct: strašný horko! Úplně mi tekl pot studenej. Když jsme sem přišli, tak jsem si jako představoval, že jsem jako ti Němci, co tu předtím byli. Ale stejně bydlíme někde, kde jsou spíš sklady: budova číslo 5, támhle budova číslo 3, číslo 4. Líbilo se mi – jasně že snídaně, všechny jídla (Monika: Vždyť včera jsi ještě snídal doma.) A jo, ale chutnala mi svačina od maminky a oběd a svačina a večeře. Ale přejdeme zase k věci. Šli jsme aspoň, si myslím já, kilometr a půl. Jakože to bylo kilometr a k tomu ještě půl kilometru, takže skoro dva kilometry. A líbilo se mi, že jsme byli takhle dobře rozděleni do pokojů. Tak jsem byl trošku rád, že jsme přišli do největšího pokoje, kde jsme měli výhodu: skříňky a pec. Líbila se mi skříňka, kde jsme schovali sladkůstky, ale ztratili jsme od ní klíč.

ALIMER (Kuba Š.) – Nejvíc se mi líbila trojnožka, a líbila se mi ponožka a taky jak tam byl závěs a vy jste ho odkryli, a kdo řekl dřív jméno, tak vyhrával. A potom se mi večer líbil táborák, hlavně ty písničky. (A bylo něco, co se ti nelíbilo?) Jo, jak mě kluci při té trojnožce shodili na zem a tahali, takže už to nešlo a musel jsem se pustit.

GAHERIS (Martin K.) – Velmi se mi líbila cesta vlakem. Hráli jsme timeline. Když jsme došli do bývalého muničního skladu, tak jsme venku hráli různé hry, například trojnožku. K věčeři byl řízek. Večer bylo překrásné divadlo a táborák, u kterého se losovala naše středověká jména.

DINADAN (Tobias) –Mě se líbilo, jak jsme jeli vlakem a potom… potom byla večeře a k večeři byl řízek. A potom bylo divadlo. Líbilo se mi to. Bylo to krásné divadlo. A po krásném divadle následoval táborák, u kterého se zpívaly třeba tři písničky.

BALAN(Míša) – Včerejší divadlo bylo krásný. Potom byl oheň a potom jsme šli spát. Chvilku jsem se díval, co se bude dít dál. Potom jsem usnul.

TRISTAN (Sam) – Ráno jsem vstal a pak jsme vyrazili na Hlavní nádraží. Tam jsem pozdravil kamarády a povídali jsme si. Potom následovala cesta vlakem, která probíhala celkem v klidu. Když jsme přijížděli do Mikulovic, tak se mi začalo chtít do Hříběcí. Po dvou kilometrech jsme dorazili na místo. Místo na mě nemělo tak dobrý dojem, jak jsem očekával. Ale hned po ubytování jsem si zvyknul. Celý den pak probíhal tak, že jsme hráli hry a po hrách měli vedoucí vystoupení. (Myslíš to divadlo?) Jojo,no. Nám vlastně představili celou etapovku na tenhle tábor. Poté následoval táborák, kde se rozdělovaly týmy a dávaly se jména. Pak jsem zjistil, že se mi nějak rozrostla rodina, že mám dalšího strýce a tetu. Dostal jsem jméno Tristan, které mě pobavilo, neboť to bylo jméno mé kočky. Mým strýcem je král Marc = Honza a teta je zdravotnice Connie – jen ted nevím, jakou dostala přezdívku. pak byla normálně večerka.

DAGONET (Čenda) – Cesta byla poměrně dlouhá, dvakrát jsme přestupovali. Líbilo se mi, že jsme si mohli popovídat s klukama ve vlaku. Když jsme sem přišli, tak já jsem si myslel, že to tady bude nějak celý rozpadlý a když jsem vstoupil dovnitř, tak jsem si myslel, že tam budou polorozbouraný sklepy, ale zjistil jsem, žej sou tam celkem utulný pokoje. No a tak jsme si s klukama hráli BANG a potom byla večeře. Potom jsem šli k táboráku a já s Kryštofem jsme měli takovej pocit, že za náma někdo je, že se někdo vynoří ze tmy z lesa a že nás zezadu někdo napadne. Tak jsme tam každou chvilku posvítili baterkou. A předtím bylo ještě divadlo.

PALAMEDES (Alex) – Dan mi bral moje gummybears, který mu vůbec nechutnali. Jeli jsme lokomotivou Brejlovcem. Cesta byla kratší než do Hříběcí. Líbil se ti táborák. Jo, líbil se mi táborák. Mám dobrej tým a je to tady dobrý oproti Hříběcí. Nejvíc se mi líbilo divadlo, kde hráli vedoucí. Byla tam paninka z jezera, která dala nějaký meč nějakýmu Artušovi. Jsem kapitán. Byla tam Morgana a taky nějaký Merlin. Dobrý. Konec.,

LAMORAC (Matěj) – Přijeli jsme. Byla to pohoda. Nováčky jsem všechny znal. Vybalili jsme si. „Noo hry se mi líbili všechny“ (říká matěj s plnou pusou chleba) Hry byly super, protože to byly super hry. No potom byly, myslim, že svačina, mňamka koláčky Klasika! Po koláčcích byly zase hry. Klasická večeře. Byl i táborák. Čauky!

CARADOC (Kuba N.) – No spíš to byla nuda. Ve vlaku byla nuda. Byl jsem překvapenej, jak to tady vypadá. Líbili se mi odpolední hry. Líbilo se mi chytání ponožky. Potom byla večeře, potom byl táborák a hodně se mi to líbilo. Spalo se mi ve spacáku dobře.

MORIEN (Lucián) – Cesta sem byla hodně dlouhá, asi delší, než na minulý tábor v Hříběcí. Dokonce byla i kratší cesta ze stanice vlakový do naší budovy. Je to tu takový hezčí, i když to byl dřív koncentrační tábor. Tak vězení nacistický. Je to dokonce i vidět na budově, že tam jsou mříže před oknama i za dveřma. Maj to tu rekonstruovaný, že to tu maj fakt jako hezčí. Když jsme se vybalovali, tak jsme hráli Bang. A pak jsme šli k táboráku, kde jsme dostali přezdívky. A zapomněl jsem, ještě předtím, tak bylo divadlo, ve kterým byl úvod hry, že jsme něco jako svatý Václav – že spíme v hoře a že se snažíme najít 13 pokladů, akorát, že jsme Britové. A moje přezdívka je Morien. U táboráku jsme si hnedka první den zazpívali moje nejoblíbenější písničky, což mi dalo náladu na ten tábor. Když jsme šli spát, tak jsme si ještě četli knihu Alenka v říši divů. P.S. Druhá večeře nebyla. Závorka: achjo.