english e-mail

"Tati, já už nechci chodit na karate! Já chci zpívat!"

Soustředění sboru Bruncvík 2019

Je to možné? Ano, je! Doma je konečně klid, protože Váš malý rytíř odjel na soustředění sboru. Ale aby se Vám nestýskalo, budeme Vám psát, jaká dobrodružství tam zažívají...





2019-08-29 - Čtvrtek - 12. den

Poslední den v táboře. Poslední rozeznění, poslední zkouška, chlapci se najednou vzchopili, jakoby každou minutu chtěli prodloužit, rozeznění bylo v krásném souznění, zkouška plná vtipu a téměř soustředěné práce… Po jak jinak, než výborném obědě začala závěrečná hra, na které se hochům konečně zjevila – při zpěvu vlastní písně, kterou jednotlivé oddíly skládaly po hudebních přeborech – konečně se jim zjevila tak dlouho hledaná SOVA. Tedy jen prvním čtyřem, ostatním se trasu bojové hry nepodařilo projít, v lese se totiž zjevili místní myslivci, kteří právě potřebovali lovit a tak všichni vedoucí ihned stahovali kluky co nejrychleji zpět do tábora, za dozvuku výstřelů… Večer bylo vyhlášení výsledků všech her, byli oceněni nejlepší čtenáři a vyhlášen nejúspěšnější oddíl. Danuška vyrobila úžasný dort a každý dostal v tombole nějakou hloupost … Chlapci si odpolední smutek vynahradili organizací svatby ORLA se SOVOU, která proběhla za zpěvu keltských písní, v dokonalém obřadu, ba padala i rýže … Večer skončil velkým ohněm a pasováním nováčků na nové rytíře Bruncvíky… A teď již jen dohledat ztracené, vše zabalit, uklidit tábor a stihnout zítra vlak…
Lenka


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa)

TALFRYN (Eliáš)

RÓNÁN (Tobias)

MYRDINN (Martínek H.)

ORWENN (Kryštof S.) - Mně se líbilo (protože jsem byl nemocnej), jak jsem si hrál s Matějem stolní hry.

BRANDUBH (Čenda) – Dneska, poslední den tábora, dneska byla denní bojovka, ale hned skončila, protože se začalo v lese lovit a viděli jsme v lese myslivce a slyšeli jsme výstřel.

DAIOC (Matěj Š.) – Mně se líbilo, že jsem byl nemocnej a bolelo mě břicho a hráli jsme s ostatními marody UNO.

FAERGHAS(Josífek) – Mně se dneska líbila rozcvička, rozeznění, první a druhá zkouška. Pak se mi líbil polední klid, kde jsem si balil a kreslil do svého deníčku. Pak se mi líbila bojovka, na prvním stanovišti jsem musel zadržet dech a na druhém stanovišti jsem musel uhodnout hádanku. A na třetím jsem musel podle obrázku poznat ptáky a ptačí vajíčka. A na čtvrtém stanovišti, kde jsem dělal morseovku a dál nic, protože do lesa přišli lovit myslivci a tak jsme se museli vrátit. A to je vše.

FAOLAN (Alex) – Nejvíc se mi nelíbilo, že jsem celej den učil děti písničku, kterou jsem pak ani nikomu nemohl zazpívat. A bojovka byla přerušená českou myslivostí, což je zjevně tradicí každý rok (zrušení bojovky). Nicméně byla svatba orla se sovou, která se povedla, vyhlašování výsledků soutěže, které se povedlo, dort, který se povedl, táborák, který jsme s Láďou připravovali, který se povedl, a pak dobrou noc, jet domů dobrou noc.

EDERN (David) – Mně se nejvíce nelíbilo, že nás tam Alex pořád jenom učil tu písničku. Já jsem chtěl mít taky volno, chtěl jsem si prostě taky trochu odpočinout a on nás tam pořád, „běž taky na tu pisničku“. A stejně jsme to ani nezazpívali, takže, trošinku na prd. A bojovka na začátku byla dobrá. Jsme šli, a pak jsme zjistili, že myslivci tam zase honí ňákou bachyni nebo kance. Proto to muselo být přerušený. Ale večer byl takovej spíš veselejší. Ceny se mi vážně líbily. A velkej táborák byl vážně super, protože tak velkej plamen jsem ještě neviděl. A teď jedeme domů, a to je asi z celého tábora konec, u mě.

URVAN (Jeník V.) – Včera se mi nejvíc líbila ta bojovka. Jenom mě mrzelo, že to ostatní nemohli dokončit, protože myslivci tam zrovna měli lov. Takže to vlastně dokončilo jenom 5 dětí. Pak se mi ještě líbil závěrečný táborák, jenom jsem se chvíli bál, že to nebude, protože pršelo. (A co svatba?) Svatba byla dobrá. My jsme měli s Luciánem nést vlečky, jediný bylo, že vlečka nebyla, takže jsme jen tak za ní šli.

EVAN (Ondra M.) – Evan (Ondra M.) Nejvíc se mi líbilo, jak jsem šel s Matějem a nemusel jsem jít sám, protože jsem měl někoho, s kým jsem si cestou mohl povídat, takže jsem se nenudil. Nelíbí se mi teďka, protože vono prší teďka večer, tak nemůžu si venku hrát a mrzí mě to. Ale líbilo se mi i jak jsme běhali pro ty lístečky. Ani jednou jsem se nevracel na start. A to bylo na tom úplně nejlepší. A bylo potom dobrý i to, že jsme byli druhý. A když jsme šli, tak jsme uviděli boha, kde jsme měli úkol a museli jsme potápět hlavu pod vodu. Druhej bůh nám dával takovej úkol, že jsme museli uhádnout, na co myslí a díky tomu, že jsem byl s Matějem, tak jsme si pomohli a společně jsme to vyřešili a ta odpověď zní zajíc. A potom byl bůh, kterej nám dával úkol, že jsme museli brát toho ptáka, jak vypadá, jak se jmenuje a taky jaký má vejce. Potom byl jinej bůh a ten bůh, to byl bůh světla. A to byla morseovka. Museli jsme totiž, právěže, když bliknul krátce, tak to byla tečka, a když dlouze, tak to byla čárka. A byly to písmena, A, U a další. Potom byl další bůh, a to byl bůh radosti, mládí a hudby. A on tam hrál na kytaru a on nám řekl tóny a museli jsme je podle toho poznat a říct, jak se jmenují. Potom byl orel a to jsme museli ulovit co nejvíc ryb. Těch ryb tam bylo celkem 12 a my jsme jich ulovili 9. Tak 3 zůstaly ve vodě. A potom se stalo to, že my jsme museli zazpívat písničku, kterou jsme vymysleli v celém týmu a tím jsme přilákali sovu. A já jsem se nejdřív trošku rozhlíd a tu sovu jsem uviděl. A večer byla potom svatba. My jsme byli v celým táboře třetí a dostali jsme docela dobrý věci. Sice radši bych byl jelen nebo bachyně, protože jeleni byli první a bachyně druhý a ti dostávali lepší věci, než my, který by se mi víc líbily. Třeba tam byl nůž, taková klamačka, že sis to dal na hlavu a vypadalo to, jakoby sis ho zaříznul do hlavy. A potom on si ten nůž chtěl Martin s náma vyměnit, za hot wheelsáka. Ale nevyměnili jsme to.

GORMAL (Martin K.) – Po rozcvičce jsme tancovali a dopoledne byla zkouška. Po obědě byla hudební hra, kterou jsme vyhráli a večer byl táborák.

JOSSE (Matěj D.) – Celý den začal v noci. Probudil jsem se a bylo mi blbě. Tak jsem šel vykonat svoji potřebu na toalety. Potom jsem se šel zase vyspinkat. To nešlo, protože mi bylo blbě. Tak jsem šel za Martou a ta mě dovedla za Renatou. Ta mi dala nějáký prášky. Já to měl nejdřív zapít čajem, potom šťávou a pak vodou. Potom jsem šell spát, ale já jsem neusnul a proto jsem celou noc nespal. Potom bylo ráno. Kuba mě přinutil jít na rozcvičku, i když jsem nemohl. Potom byla velká nespravedlivost, protože průšvih jsem dostal já a ne Kuba. Potom jsem ležel v posteli místo zkoušky. Vlastně jsem byl celý den v posteli. Jen když byla hra Kubb, tak jsem šel ven, ale to jsem neměl dělat, protože mě začalo bolet bříško. Tak jsem teda šel dovnitř a tam za mnou přišla Renata, že budeme hrát s Kryštofem Sudkem hry. Potom přišel Sam a říkal, že já s ním mám psát deník, který už jsem napsal. On se spletl. Měl ho psát Kryštof. Potom byla večeře. Potom byl táborák, na kterým jsem hrál na kytaru "Jupí čerte". To mě naučil Tomáš, který teď se mnou píše deník. Potom nám Marta četla Válku s mloky. Tak na shledanou.

ERIN (Kuba N.) – Kuba Nový - Eryn Dneska jsme měli jako velkou hru zápas ve hře Kubb. My jsme prohráli. Pak jsme měli hudební přebory a tančení. Chodili jsme na chůdách. Pak byla večeře a konec.

NUALLAN (Matěj B.) – Ráno jsem se probudil ještě před rozcvičkou, oblíkl jsem se a potom jsem si ještě lehnul. Po rozcvičce jsme šli do háje, tam jsme se seznámili s novým bohem. Šli jsme na snídani. Po snídani jsme měli volno a potom rozeznění. Po rozeznění jsme šli na zkoušku. po zkoušce jsme si šli hrát na vojáčky. Po vojácích jsme měli oběd. Po obědě jsme měli polední klid a po poledním klidu jsme měli hry. Po hrách jsme si dělali zase něco svého, potom byla svačina a po svačině jsme si zase dělali něco svého. Potom byla večeře a pak byl táborák. Konec

LACHLAN (Jenda Š.) – Dnes jsme se trošku vyděsii nad našima pozicema na mapě a ne jenom z toho důvodu, že byly všechny špendlíky na jednom místě, také z toho důvodu, že jsme špatně pochopili proslov a vysvětlení pravidel a situace. Každopádně v této hře jsme měli na mapě dojít za sovou, což bylo blbé: a) z toho důvodu, že nejbližší přístav u sovy byl uzavřen a i tak jedna loď stála dvacet korun! Což bylo těžké získat. Poté jsme měli úplně total závěrečnou hru, úplně, úplně, úplně total závěrečná hra!!!! A jelikož by to nebyl můj život, aby do tohoto tábora nevstoupila karma, tak si zde myslivci musili udělat hon. Takže jsme se poté přesunuli na vnitřní stanoviště, kde jsme to tak nějak udělali a při vyhlášení zjistili, že se to vůbec nezapočítalo do celku. No každopádně náš tým si vyfasoval krásné, druhé místo, jeeeej, a to mně osobně stačí. Plus u táboráku byla moje matka, takže skvělý! Nepropadejte panice, ochraňujte želvy, protože já to prostě nezvládnu…

BEDAN (Kuba Š.) – Bedan/Kuba Š Dneska to bylo dobrý jsme měli denní bojovku a na tý bylo ohodně dobrý, že jsme tam museli poznávat morseovku a taky jsme museli poznávat ptáky, jejich jména a vajíčka. A to se mi na tom hodně líbilo. A potom, když jsme si sedli u táboráku, kterej byl závěrečnej, tak ze začátku to bylo větší, než když jsme si stoupli na lavičku/ten oheň-vysoká vatra, pozn.red./, ale potom, když vyhořelo chrastí, tak to bylo zase normální. Ale zas to bylo dobrý, jak jsme to museli bortit klackama do sebe. A potom když jsme si dali večerku, tak jsme šli spát. A to bude konec. Děkuji za krásný den.

KADWAN (Lucián) – Tak po poledním klidu nastala velká hra, kdy jsme běhali pro lístečky a penízky, abychom se co nejdříve dostali k sově na mapě. My jsme se k sově dostali jako čtvrtí a potom, když nastala další hra, tak byla denní bojovka a když jsem došel tak do půlky, tak jsme museli odejít, protože myslivci prostě zrovna v tý době denní bojovky, měli hon. A pak jsme připravovali na svatbu orla se sovou, která se potom konala a potom bylo vyhlašování. V soutěži bodování pokojů jsem se umístil na prvním místě, ve čtenářské soutěži jsem se umístil na třetím místě, v hádankové soutěži na čtvrtém místě a v týmové soutěži na druhém místě, s Jendou, Kryštofem Koutským a s Kubou Šorfem. A šli jsme spát asi o dvě hodiny pozdějc, než byla večerka, z důvodu oslav. A potom, když už bylo zhasnuto, tak jsme si ještě povídali s Tobiasem, když už ostatní usnuli. A teďka sedím ve vlaku a píšu tenhle deník. Chichichi, tenhle deník byl moc krátkej, achjo.

AIDAN (Kryštof K.) – Dneska se mi líbila bojovka, protože jsme museli dělat různé úkoly. Museli jsme poznávat ptačí vejce. Naučili jsme se morseovku. A mrzí mě, že jsem bojovku nedodělal. Večer byl obří táborák. A to je všechno.

Písně k přivolání sovy:

HAVRANI
– na melodii Máš má ovečko dávno spát
Sovo zjev se nám
my přízeň bohů potřebujem
přijď na svatbu s orlem
nad vodopádem

BACHYNĚ
– na vlastní melodii
Zkus si získat přízeň všech bohů,
sídlí nad mraky, jó opravdu nad.
Chceš-li najít opeřenou sovu
snad se ti zjeví, snad.
Jestli ve věštbě máš, že to všechno zvládneš,
sovu s orlem čeká velká svatba.
Ale teď si dej pořádnej nádech,
protože před tebou stojí velká hradba.
Ou jéé.

HADI
– na melodii Buráky
Nad zelenými kopci
bohové zjevte se.
Vaši přízeň jsme si
nakloni-i-li.
Na svatbu s orlem chceme
opeřenou sovu.
Pomožte nám pomožte
ve jménu bohů.
/:Hej hou, hej hou
zjev se sovičko
potom s orlem budete
mít jedno vajíčko:/

JELENI
– na melodii Mrtvej vlak
Chceš-li najít opeřenou sovu
musíš si získat přízeň bohů.
Každý den se ti jeden bůh zjeví
a ty musíš jeho úkol splnit.
Když najdeš sovu, ona se ožení
s orlem, který lítá vysoko nad zemí.
Bude zde velkolepá svatba,
a nejspíš z toho vznikne veliká pařba.

LOSOSI
– na melodii Černý muž
Zjev se sovo opeřená
a vdej se za orla.
Budeš mít míti velkou svatbu
na zelené pláni
přiletí ptactvo z lesa i strání.
R. Bohové ti dají přízeň.

2019-08-28 - Středa - 11. den

Středa byl krásný den, opět se vrátilo krásné teplé počasí, neslo s sebou sice lehkou únavu, ale ta se projevila pouze při zkoušce, hry ve volném čase / na vojáky/ ani hru odpolední již nepostihla, hoši byli plni energie. Hudební přebory, schované do různých her /lezení na laně, pod provazem, chůze na chůdách, hod do misky apod. hoši nadšeně plnili a i v denících ocenili … Krásný den zakončil nádherný táborák, Mrtvej vlak či Jupí čerteeee, které hoši zazpívali do telefonu všemi zbožňovanému sbormistovi, panu Kosterovi z Opavy a znělo přes hory až k Pradědu. Pro mne ovšem nejkrásnější scénka byla těsně před večerkou, kdy místo milované druhé večeře, kterou snědli jen mimoděk, hoši zpívali u nástěnky /a to nejen ti notoricky pilní ../ s vervou francouzskou píseň, opravdu francouzsky …
Lenka


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa) – No takže byla normálně zkouška a potom byl oběd, po obědě byl polední klid, kdy jsem si četl. Po polednim klidu byla hra nebo spíš hudební přebor a skončili jsme třetí, těšim se na večeři a až dopíšu tenhle deník, konec.

TALFRYN (Eliáš) – Takže. Byl budíček jako vždycky, pak byla snídaně jako vždycky a mezitim byla rozcvička. No, pak byly zkoušky no a po zkouškách byl oběd. Pak byl polední klid a pak byla hra. Ta se mi líbila a líbilo se mi v ní to, že Tomáš, jsme museli vytleskávat rytmus a snažili jsme se ho porazit v jedné hře. No a pak ještě tam byla Klára u který byly políčka jako v ropovodu a jenom si musel podlízt pod provázky, když si to prošla a pak tam byly kartičky za takovou dekou a ty jsme si měli zapamatovat a zase jsme to zpátky přešli. No pak ještě u Marty se mi líbilo když se házela do mističky pecka. Každá byla jedna osminka. U kuby se mi líbilo lezení na provaze a pak se mi líbilo strašně u Gemy chodit na chůdách a taky se mi hodně líbilo tančení. Pak byly nějaký věci a uplně nakonec byl dobrej táborák, kterej jsem si užil. A to je konec.

RÓNÁN (Tobias) – No dneska se mi líbily hudební přebory a celkem mě to bavilo, ty stanoviště, to lezení po chůdech i když jsem ani moc nezvlád po těch chudách chodit a žejo vždycky jsme splnili daný stanoviště, tak jsme za to dostali peníz, kterej jsme dali bohovi, který byl Bůh radosti, hudby a ještě nevim čeho všeho, ale potom se z něj stal Bůh financí a ptal se jestli mu nechceme něco prodat třeba dům nebo auto nebo jiné cenné věci. Tancování to m celkem šlo u pavlíny, tam mi šel hodně ten rytmus… to tancování taky celkem, ale hlavně ten rytmus, za to jsem dostal hodně bodů. No a když u jsme u toho rytmusu, tak u stanoviště kde byl Tomáš, tak celkem jsem to zvládal ten rytmus. I když občas jsem to musel udělat na více pokusů. No, bavily mě všechny stanovistě, u Kuby jsme to nestihli, ale řikal, že to tam nikdo nestihl. Ale jako líbilo se mi to. No celkově se mi to prostě jako všechno z toho líbilo. I když ta výhoda, co jsme z toho dostali nebyla nějaká extra výhoda. Že kdybychom ji neměli, tak bychom to taky zvládli. Potom táborák byl super.

MYRDINN (Martínek H.) – Ráno bylo jako vždycky, poledne taky, byla jenom trošku kratší zkouška. Potom, odpoledne byla hra, kde jsme měli pro boha radosti dělat úkoly, za které jsme dostávali penízky a kupovali indicie u boha. Nejvíc se mi líbily chůdy u Gemy a na konci, když jsme šli od Tomáše, tak smlouval, že z toho papírku čerpá svou monopolní moc a že za to abychom ho dostali mu musíme přidat do kapitálu něco cennýho. A pak se zase nic nestalo. Konec.

ORWENN (Kryštof S.) - ORWENN /Kryštof Mně se líbila zkouška včera, po obědě jsem si lehl a bolelo mě břicho. Potom byla odpoledne hra a to jsem celý proležel. A na táborák jsem vstal a mně se líbil.

BRANDUBH (Čenda) – Dneska se mi líbila velká hra na který byl šest stanovišť, měli jsme chodit třeba po laně a pamatovat si písničku po taktech a potom ji napsat a dostli jsme za to penízek. Potom jsme šli k Radanovi, což byl bůh ten den a nám za to dal papírek, když jsme mu dali ten penízek. Potom tady byly třeba chůdy, tanec, skládání orchestru , hráli takovou hru s notama, a ta hra spočívala v tom, že Tomáš začal a dál třeba čtvrtovou notu a myjsme dali třeba půlovou a on osminku a myjsme jí museli dát taky a prohráli jedno kolo. A kdo tam dal poslední notu / do toho čtverečku ze dřeva co máme?/ ano. A potom jsme házeli pecky do mističek, ve který byly noty a jedna pecka byla jedna osminka. Byla to dobrá hra a to je konec.

DAIOC (Matěj Š.) – Dneska byl takovej program , že tam byly různý stanoviště a a na jednom stanovišti byl Gema a tam jsme si vytáhli nějakou pomlku – a třeba osminová byla půl metru, půlová byla dva metry a cela pomlka byla čtyři. /a co s tím?/. A na chůdách jsme museli ujít tyy čtyři metry a pokud jsme nechtěli jít na chudach, tak jsme to mohli odskákat, ale dostali jsme za to polovinu bodů. A potom, když jsme to teda udělali, tak jsme dostali penízek a s tím jsme potom běželi za bohem, který nám da jedno slovo do písničky, kterou tedka skládáme pro orla, aby si s tím přivolal sovu. /kolik slov máte?/dostali jsme nějakých šest. A zbytek jsme si něco domysleli. Včera byl eště táborák/je každý den, ale do deníku se většinou nedostane../, byl předposlední a zavolal pan Kostera. A na táboráku zpíváme nějaký sborový písničky ze zpěvníku/táborový/, jako třeba MRTVEJ VLAK, nebo Ruty šuty Arizona Texas! A to je asi všechno.

FAERGHAS(Josífek) – Mně se líbila rozcvička, pak se mi líbilo, jak jsme tančili, jak jsme šli do háje a potkali jsme tam nového boha a byl to bůh radosti a hudby. Potom Se mi líbil velká hra, protože jsme vlastně měli takový různý stanoviště a na ty jsme chodili a vždycky jsme tam měli úkol a ten jsme splnili a běželi jsme k bohovi a ten nám za penízek dal takovej papírek a na jednom z nich byl čtverec, na druhým kolečko, na třetím klikihák, na dalším trojúhelník a srdíčko a spirála a z druhé strany byla slova. A z toho jsme měli vlastně měli složit báseň nebo písničku, kterou pak přivoláme tu sovu. A první úkol byl, že jsme vlastně přišli na to stanoviště a tam byly natáhnutý dva provazy a tam jsme vlastně chodili po tom provaze a každej si zapamatoval jeden takt, ve kterým byly noty a potom jsme vlastně měli kousek hotovej a skončil limit a já jsem si myslel , že je to Rodné údolí /byla to Červená řeka/. A ON NÁM POTOM DAL TEN PENÍÍZEK A DOSTALI JSME JEDEN Z TĚCH PAPÍRKŮ. Mně se hodně líbilo, jak jsme chodili tam na chudach, protožože tam jsme losovali kartičku s notou a měli jsme podle její delky jít. A já jsem měl pul metru, ale nemhl jsem na ty chůdy vylézt, protože jsem vždycky spadl a tak jsem šel kousek dál od toho políčka a Gema mi pomohl vyézt a pak už jsem se rozchodil a prošel jsem to !!. A chyběl nám jeden člen, protože ležel a něco ho bolelo, tak Čenda to zašel za něj. A pak jsme dostali ten penízek a zase jsme běželi zpátky A pak jsme šli na další staoviště, který se mi líbilo ,protože jsme tam tančili. A to se mi líbilo, protože jsem ten tanec poměrn uměl a chválili mě, protože jsem se zlepšil hodně. A pak jsme šli zase zpátky a pak se mi líbilo, jak jsme – tam byly mističky a v nich byly noty a házeli jsme tam pecky podle počtu dob. A pak se mi líbil taborák ten byl hezkej. A to je všechno.

FAOLAN (Alex) – Líbila se mi ta hudební hra, jak jsem zkoušel chodit na chůdách a bavilo mě skládat orchestr a skládat do mističek pecky, tancovat, skládat rytmy a tak. Byla dobrá večeře. A k svačině byly výborný palačinky. A taky jsme hráli Kubb.

EDERN (David) –Ráno se budím a říkáme si s Tobiasem, „Cože, proč je mňam mňa Bobík?“ haha. Já nechápu, proč nám nepustí ňáký normální písně, jako třeba Pavlína, a ne ňáký „Já jsem taky popelář nebo mňam mňam Bobík. Líbila se mi hra, ty penízky byly náhodou hezky vyrobené. Se povedly. Já už jsem si chtěl jeden vzít, ale nemoh jsem, to byla smůla. Nejvíc se mi líbilo u Pavlíny a u Kláry. Ten orchestr, to bylo zajímavý. U Pavlíny jsme tancovali, ale každý měl jiné tempo. Já jsem třeba měl rychlou, ale ne zas strašně rychlou, jako třeba Lucián, který říkal, že to zvládl na poprvé- Ale stejně jsem dostal za to maximum bodů. Čili pět. A táborák byl dobrej, jsem si užil „Jupí čerte“. Včera jsem si ho nemohl užít, protože jsem musel jít spát. Ale slyšel jsem všechno. Jak tam zpívají Buráky, Jupí čerte a Anděla. Bylo zajímavý, i Anděla, který je v klidu, slyšíš až sem (do chodby), tak to je úžasný. Že do toho dávaj prostě to srdce, že je to baví. Ale přijde mi zase k dnešku, a těším se na zítřek, že bude závěrečný táborák a bojovka

URVAN (Jeník V.) – Hodně se mi líbila velká hra, jak jsme tam měli ty penízky. Jenom mi přišlo takový docela podlý od boha radost a kamarádství, že zvyšoval cenu za papírky. Takže se z něj stal takovej bůh financí.

EVAN (Ondra M.) -– Líbilo se mi nejvíc, jak jsme hráli tu hru. Jak jsme sbírali penízky. Nejvíc se mi líbilo to, jak to nedokázal ani Alex přejít (na chůdách) ty noty. A musel jsem to za něj všechno přeskákat. Taky se mi líbilo, jak jsme museli házet pecky do mističek. To je asi všechno co se mi dneska líbilo.

GORMAL (Martin K.) – Po rozcvičce jmse tancovali a dopoledne byla zkouška. Po obědě byla hudební hra, kterou jsme vyhráli a večer byl táborák.

JOSSE (Matěj D.) – Celý den začal v noci. Probudil jsem se a bylo mi blbě. Tak jsem šel vykonat svoji potřebu na toalety. Potom jsem se šel zase vyspinkat. To nešlo, protože mi bylo blbě. Tak jsem šel za Martou a ta mě dovedla za Renatou. Ta mi dala nějáký prášky. Já to měl nejdřív zapít čajem, potom šťávou a pak vodou. Potom jsem šell spát, ale já jsem neusnul a proto jsem celou noc nespal. Potom bylo ráno. Kuba mě přinutil jít na rozcvičku, i když jsem nemohl. Potom byla velká nespravedlivost, protože průšvih jsem dostal já a ne Kuba. Potom jsem ležel v posteli místo zkoušky. Vlastně jsem byl celý den v posteli. Jen když byla hra Kubb, tak jsem šel ven, ale to jsem neměl dělat, protože mě začalo bolet bříško. Tak jsem teda šel dovnitř a tam za mnou přišla Renata, že budeme hrát s Kryštofem Sudkem hry. Potom přišel Sam a říkal, že já s ním mám psát deník, který už jsem napsal. On se spletl. Měl ho psát Kryštof. Potom byla večeře. Potom byl táborák, na kterým jsem hrál na kytaru "Jupí čerte". To mě naučil Tomáš, který teď se mnou píše deník. Potom nám Marta četla Válku s mloky. Tak na shledanou.

ERIN (Kuba N.) – Dneska jsme měli jako velkou hru zápas ve hře Kubb. My jsme prohráli. Pak jsme měli hudební přebory a tančení. Chodili jsme na chůdách. Pak byla večeře a konec.

NUALLAN (Matěj B.) – Ráno jsem se probudil ještě před rozcvičkou, oblíkl jsem se a potom jsem si ještě lehnul. Po rozcvičce jsme šli do háje, tam jsme se seznámili s novým bohem. Šli jsme na snídani. Po snídani jsme měli volno a potom rozeznění. Po rozeznění jsme šli na zkoušku. po zkoušce jsme si šli hrát na vojáčky. Po vojácích jsme měli oběd. Po obědě jsme měli polední klid a po poledním klidu jsme měli hry. Po hrách jsme si dělali zase něco svého, potom byla svačina a po svačině jsme si zase dělali něco svého. Potom byla večeře a pak byl táborák. Konec

LACHLAN (Jenda Š.) – Takže: Dnes jsme měli pro náš sbor velice tematického boha: byl to bůh veselí a hudby. Hlavní hra k němu byla převážně v oblastech hudby, což bylo velice hezké a líbilo se mi to a nejen kvůli tomu, že je to v oblasti hudby, ale i díky tomu, že jsem si zkusil a naučil se chodit po chůdách. Což mě velice, velice bavilo. Každopádně nemám co říct, takže se nyní vrhnu na pár kravinek, které mě k tomuto napadly, no…vlastně jen jedna. A to ta, že se neumím tvářit jak bych chtěl, abych se tvářil . /Počkej, to mi vysvětli?/ No, například, když si myslím, že se tvářím pohodově, tak často dojde recenze, jak kdybych chtěl všechny postřílet ! Nebo když se usmívám, tak prý podle všeho vypadám jako psychopat / kde jsi tohle slyšel???/ No, třeba u Pavlíny jsem si myslel, že se tvářím právě n pohodu, a usmívám se, ale právě mi řekla, e se tvářím, jak kdybych chtěl všechny zabít! / no někdy to není jen o tobě, ale o tom, který Tě tím častuje…/hm, někdy jo a někdy ne.. Nepropadejte panice, ochraňujte želvy, protože já to asi nezvládnu.

BEDAN (Kuba Š.) – Dneska to bylo dobrý, protože na rozcvičce se hodně cvičilo a když jsme běželi zpátky, tak jsme se snažili běžet co nejrychlejc, protože jsme chtěli už tancovat a když jsme dotancovali, tak jsme šli do háje poznat novýho boha. Byl to bůh radosti a přátelství. A potom jsme šli na snídani. Snídaně byla výborná a potom se mi hodně líbila velká hra. A to bude dneska konec. Hůůůůůůůhůůůůůůůůůů, děkuji za krásný den.

KADWAN (Lucián) – Včera jsem už si myslel, že rozcvička nebude, ale byla, naštěstí byla taková lehčí. A jelikožtohleto doba deníku, tak se přesunujeme do doby poledního klidu. O druhé části poledního klidu jsme šel hrát na harmoniku a potom eště před velkou hrou jsme hráli hru Kubb a kdo zvítězí v turnaji v Kubbu, tak bude mít výhodu ve velký hře a Láďa vyhrál. A potom přišla velká hr. Při velký hře bylo spousta stanovišť a učili jsme se různý věci k hudbě s pohybem a vždycky, když jsme dodělali stanoviště, celej tým , tak jsme šli k bohovi a on nám dal za peníze/ ze stanoviště, pozn.red./ papírek se slovem. A takhl to šlo dál a dál a jedno stanoviště bylo zajímavý, že jsme tam dokonce chodili po chůdách, to byla strašná sranda. /a šlo ti to, ušel jsi?/ Jo! Docela jsem se to naučil! Ale nechali jsme, aby Jenda přešel všechny části který měl podle vylosování a udělal je, protože někteří na chůdách neuměli /tun. že on chodil i za vás?/ hmhm, na body. A potom, dnes máme za úkol (píšu to od den později, než se to událo) po snídani/, napsat z těch slov básničku, abychom přivolali sovu. A teď na to s Jendou zrovna jdu. A př táboráku byla strašná sranda, protože jelikož to byl poslední popopopořádnej táborák, protože zítra/dnes bude vyhlašování/ a v pátek odjíždíme, tak jsme dělali strašný blbosti / zpívali i s „játrama“/ a třeba při Jupí, čerte, jsme spadli z lavičky dozadu, hmmmmmmmmmmmmmmm / zpívali do telefonu panu Kosterovi-starý sbormistr z Opavy- , který za námi nemohl přijet/. Jak jsem pana Kosteru sbormistr z Opavy pozdravil, řekl jsem mu „ČAU“, jak to on říká nám, aby byl rád /byl šťastný/. A to je myslím pro dnešek vše …chichichichiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii.

AIDAN (Kryštof K.) – Dneska se mi líbila velká hra a hudební disciplíny. /zaujala Tě některá víc?/ líbily se mi všechny disciplíny. A ještě se mi líbila harmonika./říkala Marta, žes byl moc šikovný/. A pak se mi líbil táborák. /a dokázal jsi něco na těch chůdách?/ Jenom trochu.

2019-08-27 - Úterý 10. den

Únava dostihla i velení, hoši tedy velmi ocenili místo zkoušky tanec, ba velkou hru, neb „Nor“ hlásil na odpoledne vydatný déšť … Předpověď se nakonec nesplnila, až později večer, ale volnější den prospěl všem. Místo zpěvů se hoši více učili tanec, den pak patřil králi bohů, který měl pro bohy velmi zajímavý úkol… Večerní zpěv / řev/ od táboráku potvrdil, že hlasová pauza byla velmi prospěšná
Lenka


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa) – Dneska nebyla zkouška a místo ní jsme měli nosit špejle s barevnými proužky a podle barvy měla špejle účinek na hru a počet bodů. K obědu byla svíčková. Odpolední program byl jakoby hudební. Těšim se až dopíšu tento deník. Konec. –

RÓNÁN (Tobias) – Dnešní budík byl velice vskutku kvalitní. Nevim co je z těch budíků nejlepší jestli „Já jsem taky popelář“ nebo „Válelo se slůně“ ale musím uznat, že „Mňam mňam bobík“ vás nastartuje do celého dne a nemám s ním žadnou skrytou propagaci, jenom to říkám, protože to byla hudba puštěná k budíku. Dnešní den byl diskutabilní. Dnešní hra s tyčkami ostrými mě bavila nevíc mě bavilo, když jsem si vytáhl černou tyčku a hned jsem ji zase musel zahodit, protože byl jsem trefen smrtí. Au au to pálí. (Pro čtenáře, kteří čtou tento můj deník, tak to prosim neberte vážně.) A jelikož Eliáš čeká a už je hodně naštvaný, aby už napsal svůj deník, tak musim udělat bžum bžum teleport a začíná Eliášův derík.

TALFRYN (Eliáš) – Dneska byl budíček „Mňam mňam bobík tři dva jedna teď“ Jednou byl taky budíček „Já jsem taky popelář“ ale to nebylo tak dobrý, jako „Mňam mňam bobík tři dva jedna teď“. Pak byla rozcvička, pak snídaně a pak rozeznění. Lenka nám řekla, že dneska zkoušky nebudou, protože bude velká hra hned před obědem. Lenka mezitím jela pro jízdenky. Pak byla hra boha Dagdy a ta byla strašně dobrá. No a to byla taková hra, že jsme měli domečky a patnáct metrů dál byli zapíchané tyčky a na koncích měli barvy. Modrá, žlutá, červená, zelená, bezbervá a černá. Černá byla za deset bodů. Byla nejlapším, ale když jste jí vytáhli, tak tam začli běhat velký kluci a honit a když tě chytli, tak jsi ji musel odevzdat, ale když jsi utekl do domečku, tak jsi měl deset bodů. Pak byl oběd a po obědě byl polední klid a teď je večer a já už to trošku urychlim, protože už se dává večeře a je tu strašný hluk. Těšim se na táborák a už se taky těšim na mámu. A konec Vžooooom.

MYRDINN (Martínek H.) – Dneska to bylo trošku přeházené, protože doposud nebyla zkouška a místo toho byla hra, kde jsme tahali tyčky ze země a podle barvy, kterou měli, tak to ovlivnilo průběh hry. Potom to bylo normální jako vždy. Konec.

LACHLAN (Jenda Š.) – Tento den jsme potkali krále bohů, který měl u sebe nápadnou sklenici a nechtěj zmiňovat, co první mě napadlo, když jsem ji uviděl! Jelikož nejde o její tvar jako o obsah. Každopádně dost o zmiňování o alkoholických nápojích, získávali jsme si jeho přízeň tím, že jsme prokazovali, jestli dokážeme držet v rukou jeho hůl. Což někdy bylo velice obtížné, ale nějak se to zvládlo. Poté bylo něco podobného, jako poslední hra včera, což nemám nic proti tomu, ale jestli se tohleto bude dělat pořád dokola, tak pravděpodobně odjedu nebo spíš odejdu po svých už ve čtvrtek. / to je výhrůžka ?/ Ne, jen trapný pokus o vtip! Uvidíme, co bude dál…. Nepropadejte panice, ochraňujte želvy, protože já to asi nezvládnu…

KADWAN (Lucián) – Den krále bohů, s tyčí smrti a života, to vtipný na něm bylo, protože on ztloustnul, protože objevil lidské jídlo a je strašně naštvanej, protože drží dietu. A ještě se dneska pozměnil strašně program, protože v době zkoušky jsme se učili tanec a byla velká hra / odpoledne mělo hodně pršet, pozn.red/. A k obědu nebyl špenát, jak dřív říkal Kubos, los mlados, ale svíčková, les čechos. A odpoledne tak bylo v době velký hry, byl další hudební program, že nejspíš pozítří, podle mě, bude denní bojovka. A docela se těším teda na zítřek, protože mě strašně ty hudební hry bavěj /Jenda chce kvůli nim odejet, vyhrožoval! pozn. red./ Fakt? A taky chce ochraňovat želvy, protože to sám nezvládne ! Nenene to nee! To bylo nepředpokládané! Prosím, zapomeňte na věty ,které byly napsány před touhle a před touhle! Asi jsem vám zamotal mozek, ale to je jedno! Tak a potom jsme hráli fotbal, po hudební hře, když jsme se učili tentokrát francouzskou písničku aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa.í Tedka tady sedím a píšu deník, myslím, že tohle bude vše, protože nevím, co bude k večeři / buchtičky se šodó, pozn.red./. Děkuji, že jste odposlouchávali a nechali jste si zamotat mozek, dobrou noc. Chichichi. Jestli jste právě vstali, tak to je jedno. chichichi.

BEDAN (Kuba Š.) – Dneska to bylo dobrý, protože jsme opět si hráli na vojáčky a to bude dneska konec. Děkuju za krásný den.

AIDAN (Kryštof K.) – Dneska se mi líbila rozcvička a druhá část rozcvičky, ve které jsme tančili. Před obědem jsme hráli hru /o čem byla?/ a museli jsme vytahovat ze země špejle a byly tam různé barvy. Odpoledne jsme hráli hudební hry a líbilo se mi, jak jsme hráli na harmoniku/ na jednom ze stanovišt si každý mohl sám harmoniku zkusit…, pozn.red./

FAOLAN (Alex) – Jsem se dneska ráno vzbudil, šel jsem na rozcvičku, k snídani jsem měl chleba a mrkvičku. Potom jsem jel na pohotovost, a měl jsme toho dost. Asi neuměli hodiny, čekal jsem snad dvě hodiny. Stehy tři mi vytáhli. Potom jsem se vrátil, a bylo to dobrý. Potom byla dobrá hudební hra, k obědu svíčková, nosili jsme s Láďou dříví na velkej táborák. A hráli na vojáky a dobrou noc.

EDERN (David) – To hraní na ty vojáky bylo dobrý. Jsme se posouvali do jiných minulostí. A jsem po dnešku takovej ňákej unavenej. Musel jsem jít pro echinaceu, ne tu štiplavou, ale takovou tu medovou, protože mě trošinku šimralo v krku a teď mě trošinku ještě bolí hlava, ale zítra už to bude dobrý. A jinak se mi líbilo všechno. Spálil jsem se o kopřivy, ale už je to v pohodě. A to je všechno.

URVAN (Jeník V.) – Mně se dneska líbilo, že jsme měli hodně času na fotbal. Taky se mi docela líbila ta hra, jenom jsem byl po ní hodně unavenej a taky mě pobavilo, že nám za budíček dali „Mňam mňam Bobík.“ Svačina byla dobrá – jsme měli koblihy, ty byly strašně dobrý. A taky – dneska to je vlastně můj největší zážitek, že jsem dočetl celýho Harryho Pottera až do sedmičky a jsem z toho strašně nadšenej, protože já když si třeba vzpomínám, jak jsem četl ten první díl, tak mi připadá, že to bylo jako před padesáti lety.

EVAN (Ondra M.) -– Dneska se mi nejvíc líbilo, jak jsme hráli tu hru. Ale ne tu jak jsme běhali pro ty tyčky, ale tu potom – tu zpívací. Taky se mi dneska líbilo to, že jsem si hrál na vojáky. Líbilo se mi svačina. Že jsme měli koblihy. Celej dnešek se mi líbil. A líbilo se mi i to, jak jsem se koukal z okna jak hráli tu hru, jak si museli vzít tu tyčku. A viděl jsem to, jak se přidal i Kuba do našeho týmu a jak tam utíkal s nima. On vytahoval hlavně ty černý. A nakonec oni nevybíhali z háje, ale vybíhali rovnou od těch tyček, to bylo ještě těžší. Protože kdyby vybíhali z háje, tak by to bylo lepší, protože by měli náskok. Zatím se mi na táboře líbil každej den.

GORMAL (Martin K.) – Dopoledne nebyla zkouška, ale strašně dlouho jsme tancovali. Potom jsme hráli hru, která se mi hodně líbila. Odpoledne jsme byly pro dřevo a hrali fotbal a KUBB. Večer byl táborák.

JOSSE (Matěj D.) – Probudil jsem se a v háji byl bůh všech bohů, který měl hůl a když jedním koncem to do někoho zabodl takl ho oživil a druhým koncem ho zabil. Velká hra byla, že jsme běhali a vytahovali špejle ze země a vždycky tam byla barvička podle toho co ma za funkci. Teď vám řeknu funkce barviček, které nějaké měli. Zelená-všichni museli skákat po jedné noze jen ty jsi nemusel, potom bez barvy-ostatní se museli zastavit a ten kdo bvytáhl tyčku tak ten mohl normáklně odejít do domečku, a potom tam byla černá barva-a to znamenalo, že vybíhají vybíječi a vybíjejí všechny dokud nevybijou toho se špejlí a nebo ten s tou černou špejlí nedoběhne do cíle. A černá barva byla za 10 b. hgsfguifkbaufa tohle byla slavná řeč. Nashle nerad se s vámi loučím ale musí to být. Nazdar!

ERIN (Kuba N.) – Dneska jsme místo zkoušky měli tancování. Po tancování byla svačina, ke které byly chleby, které mi velice chutnali. Pak byla velká hra. Tam jsme sbírali špejle ze země. Ta hra se mi velmi líbila. Pak byl oběd ke kterému byla opravdu výýýýýýýýýýýýborná svíčková. Pak jsme hráli fotbal pak byl táborák a pak KONEC.

NUALLAN (Matěj B.) – Ráno jsme se vybudil před rozcvičkou. Za 2 min jsem se oblékl a potom jsem si šel ještě lehnout. Vzbudil mě budíček. Já jsem si zal jenom mikinu a šel jsem na rozcvičku. Ale stala se mi taková malá věc rozbil se mi sppacák. Když jsme přišli z rozcvičky tak se mi líbilo seznámení s bohem. Líbilo se mi na snídani to že byla zatím co tady jsem nejlepší. Potom jsme měli volno, potom rozeznění. Po rozeznění jsme šli dělat hru. Po hře jsme šli hrát jinou hru po té jiné hře jsem si šel hrát na vojáky. Potom jsme šli na oběd. Po obědě jsm měli polednák. Po něm jsme měli volno. PO volně jsem šel hrát fotbal a po fotbale jsem šel hrát na vojáky a po nich jsem šel psát deník a potom byla zkouška. KONEC.

BRANDUBH (Čenda) – Dneska se mi líbila hra, že jsme vytahovali ze země špejle, byly tam žlutý, zelený, červený, modrý, bezbarvý a černý. /A to se nějak lišilo?/ Jo. Modrá, červená, žlutá neznamenaly nic a bezbarvá znamenala, že se zastavil čas a jenom ten, co ji vytáhl, mohl běžet až do svého domečku a pak se to zrušilo. Zelená znamenala, že všichni musí skákat po jedný noze kromě toho jednoho, kterej ji vytáhl. A černá znamenala, že vyběhl Sam s Radanem a honili všechny ostatní a když se jim to podařilo, musili odevzdat špejli a vrátit se do domečku. Potom byla hudební hra, museli jsme složit foneticky písničku /???/, podle normálně napsaného dát slova ještě foneticky. Potom jsme tancovali tanec a potom jsme museli vymyslet /já na dvě čtvrtky s tečkou a jednu čtvrtku/ slova. Já jsem vymyslel „dobrý den“ a potom jsme dělali pexeso a nakonec jsme si zahráli jednu krátkou písničku na harmoniku. A to je všechno.

DAIOC (Matěj Š.)

FAERGHAS(Josífek) – Mně se líbilo rozeznění, to bylo hezký a potom rozcvička se mi líbila. A potom se mi ještě líbilo, jak jsme měli velkou hru a v tý jsme dělali – to byly špejle, který byly zabodnutý do země a jak jsme je vytáhli, tak na nich byla barva. A potom, když jsme je vytáhli, tak tam byly ty barvy a modrá byla za jeden bod, žlutá za dva a červená za tři a zelená, že všichni ostatní kromě mě museli skákat po jedné noze. Bílá bez barvy - tak to se zastavil čas a mohl jsem běžet jenom já a ostatní stáli na místě. A černá to byla vlastně smrt a vybíječi běželi a snažili se ti sebrat tu černou barvu. A pak jsem vlastně po svačině s mým týmem šli po takových stanovištích a a u jednoho jsme skládali takovou písničku, kterou se učíme, už ji máme skoro naučenou, ale ještě ji doděláváme a pak jsme šli na další stanoviště, kde jsme tancovali a pak jsme šli na další, kde jsme dostali takový noty už složený a vymysleli jsme na to nějaký slovo, který by se tam hodilo, tak já jsem vymyslel „sněhuláčka“. A pak na dalším stanovišti jsem hrál na harmoniku a na dalším jsme skládali pexeso a pak se mi líbil táborák./ A líbilo se ti něco nejvíc?/ Mě zaujalo hodně, jak jsem hrál na tu harmoniku, protože jsem zjistil, že je to zábava.

ORWENN (Kryštof S.) - Mně se líbila velká hra, kde se mi nejvíc líbilo, jak jsme vyndavali klacíky s barvami. Potom se mi líbila dobrá hudební hra, kde byla různá stanoviště a na nich jsme museli plnit úkoly. To je vše. 

2019-08-26 - Pondělí 9. den

Dnes ráno nás navštívila laskavá bohyně Birgit a slíbila svou pomoc při hledání sovy, pokud splníme její přání. Celé odpoledne hoši hledali bylinky, ba vykopávali kořeny a určovali v knihách, nakonec vytvářeli herbáře. Ve volných chvílích velcí válečníci (tábor ovládla nejstarší klukovská hra, včetně vlastnoručně vyrobeného kanónu – něco na způsob středověkého praku), tedy drsní válečníci se nadchli pro botaniku a krásnou bohyni až dojali svým zaujetím a nádhernými herbáři. Následovaly hudební hry, které zčásti prověřily, ale snad i naučily hochy hravou formou rytmy a slova připravovaného koncertu, těšte se !
Lenka


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa) – Včera byla dopoledne zkouška, potom byl oběd, to byli řízky s šťouchanými bramborami. Potom při odpolední hře jsme dělali herbář. Těšim se až začnu psát další den. )

RÓNÁN (Tobias) – Včerejšek byl jako normálně zkoušky nemusim to říkat, protože prostě normálně jako vždycky. Potom byla žejo hra o herbáři. Psali jsme bylinky. Jenom ty zdravé, protože bylinky jsou jenom zdravé. Vzali jsme dokonce i kostival, ale vzali jsme buďto moc mladý nebo moc starý, ne v té střední fázi, kdy je fialový. Potom byli hudební hry. Nejdřív se hralo žejo no no to psaní těch not. A potom jsme měli to, že jsme se museli zastavovat u stavišť. Když jsme byli teprve u druhého stanoviště, začal foukat vítr jako fakt hodně. Místo toho aby pršelo, tak ze stromů padali listy. A když jsme šli dovnitř, protože je to nebezpečné, když ti spadne list do oka, tak jsme viděli, jak venku prší, fakt hodně prší. Musím opakovat „fakt“, protože to dává důraz do té věty a možná, že si zvětším IQ body. A jelikož to bylo moc dlouhé musím na další den. Bžum bžum bžum teleportuju se.

TALFRYN (Eliáš) – Takže byl budíček. To byl dost drsný budíček, protože bylo bubnování, ale to nebylo nic proti rozcvičce. Rozcvička byla strašná, protože jsme klikovali a dřepovali. Pak byla snídani a po snídani bylo rozeznění. Po rozeznění byli zkoušky, ale Lenka se naštvala a tak byla jen jedna. Pak byl oběd a pak byl odpolední klid a pak byla velká hra a ta byla nejlepší. Takže to jsme dělali herbáře z bylinek. Když jsme našli nějákou bylinku, tak jsme z ní vzali list a květ. Pak jsem našel zázvor a to bylo boží teda křen. To je asi konec, protože tady všichni řvou.

MYRDINN (Martínek H.) – Ráno jsme se vzbudili a byla rozcvička, snídaně, zkouška. A tak to bylo jako vždy až do hry, kdy jsme dělali herbář. Ráno jsme něco dostavěli. (Je to tajný) Konec tohoto dne.

LACHLAN (Jenda Š.) – Dnešní den mě sem tam potěšil i sem tam vyděsil. Měli jsme si získávat přízeň bohyně léčitelství a zaměřovalo se to hlavně na bylinky. Být lékařem by se mi líbilo, ale biologie ve směru poznávání bylin jde úplně mimo mne. Takže proto potěšil i vyděsil. Abychom si to přiblížili, měli jsme dělat herbář a nejen, že jsme měli zapsat jména rostlin, ale i nalézt v knihách jejich účinky, což by mi úplně nevadilo, kdybych na to měl víc, jak polovinu odpoledne. Poté jsme měli hru o zapisování textu písně po slově/opiš ze stromu vždy jedno slovo irské písně a doběhni s ním na stanoviště a zapiš…, poz.redakce/ , kde se objevil trend slíkat si ve vedru tričko a také tato hra byla celkem zmatená /v čem?/ ne pro náš tým, ale pro Martina i pro Alexe . / nebyl to zmatek, spíše porušili pravidla, pozn.red./. A takže se tato hra nepočítala do bodování a jakoby naschvál jsme zrovna tuto hru vyhráli. No a poté jsme měli různá stanoviště, kde jsme hráli hry s hudební motivací. Což se podařilo, kdyby nezačalo pršet… /ale přeci jsme dohráli uvnitř?/ Jojo, jakože jo, ale venku se mi líbilo teda mnohem víc, takže jsme je dohrávali uvnitř. A místo táboráku, který nebyl kvůli zmoklému dříví, jak už jste asi pochopili, bylo - říkejme tomu terapeutický kruh . Nepropadejte panice, ochraňujte želvy, protože já to asi nezvládnu.

KADWAN (Lucián) – Když jsme dnes hned po rozcvičce šli do posvátnýho háje, tak tentokrát tam byla bohyně bylinek a o čem byla hra se dozvíte odpoledne. Najednou se přesunujeme do doby, kdy je oběd. K obědu jsme měli řízek s bramborem, aneb uvař si to jak chceš / štouchané brambory s cibulkou, pozn.red./. A po poledním klidu – magicky se přesunujeme rovnou po poledním klidu k velké hře, kdy jsme měli co to bylo… sbírat bylinky a vytvořit si herbář – pozn: samozřejmě jsme používali knihy o bylinkách, protože jsme sami názvy nevěděli. Největší práce byla asi hledat bylinky, i když psaní a lepení těch bylinek tak trvalo dýl. Prostě nějaká dobrá bylinka se hledá dlouho. A potom po svačině, když jsme měli tyčinku Milka a rohlík, tak byla hudební hra a to jsme chodili po stanovištích, tak jsme se učili třeba rytmus k písničce a na jednom i text – to dělali všichni společně – a na jednom doby not atd. Potom začalo pršet, tak jsme šli dovnitř. A tam jsme dokončovali ty stanoviště. A potom po večeři, jelikož pršelo, tak jsme neudělali táborák, tak jsme si sedli do klubovny do kroužku a tam jsme si říkali, co se nám nelíbí a také co bychom chtěli zlepšit a tak dále. Myslím, že tam taky bylo trochu toho vtipu, hlavně ohledně ponožky, která byla pověšena na pisoáru a byla navoněna novou neobjevenou vůní zadkos los průjmos. Na konci můžete vidět titulek k objednání ponožky! A potom, tak už jsme šli spát a toto co čtete, je popisek k objednání ponožky s novou neobjevenou vůní zadkos los průjmos, k objednání nebude, protože záchod je záchod a musíme dodržovat jeho pravidla. A navíc, ani nevíme koho ta ponožka je, tak děkujeme za vyslechnutí reklamy.

BEDAN (Kuba Š.) – Dneska to bylo dobrý, protože jsme si opět hráli na vojáčky a to bude dneska konec. Děkuju za krásný

AIDAN (Kryštof K.) – Dneska se mi líbilo, jak jsme vyráběli herbáře a hráli jsme hudební hry. To stačí.

FAOLAN (Alex) – Oběd mi chutnal. Dostavěli jsme si katapult a začali jsme si hrát na vojáky a byla to fakt sranda. O poledním klidu jsme museli být v klidu a na velkou hru jsme dělali herbář z různých rostlinek na našli jsme krkavec toten. To je vzácná rostlina a zastavuje krvácení a tu jsme našli. Měli jsme ji jako jediní. Jsem štábní generál a mám tři divize. A už jsme válčili dvakrát. A potom jsem šel spát.

EDERN (David) – Líbilo se mi, že jsem chodil pro ty květiny. Našel jsem třeba jednu ze vzácných léčivých bylinek – krvavec toten. Já nevím, jestli je to vzácný, ale někdo mi to říkal. A to je všechno.

URVAN (Jeník V.) – Dnes se mi líbilo, ale nemám z toho žádné extra zajímavé zážitky.

EVAN (Ondra M.) - Líbila se mi svačina, taky se mi líbilo, jak jsme hráli tu hru. Jak jsme dělali ten herbář. A líbila se mi i ta druhá hra. Byl to taky super den.

GORMAL (Martin K.) – Po dopolední zkoušce a tancování byl oběd. Odpoledne jsme vyráběli herbáře a byl naukový přebor. Celé odpoledne lilo.

JOSSE (Matěj D.) – Probudil jsem se, byla rozcvička, v haji byl bůh, který léčí rostlinkamy. Potom byl normální den a velká hra byla taková, že máme nájít nějaký hezký kytky. Zjistit jestli léčí a potom je vlepit do herbáře a popsat je. A tohle je takovej obrovskej KONEC. Pac a pusu Matěj.

ERIN (Kuba N.) – Dneska jsme hráli hru KUBB a vyhráli jsme. Pak jsme měli svačinu. Pak jsme měli kruh ve kterém jsme si sdělovalii nějaké věci. Pak jsme šli spát. KONEC

NUALLAN (Matěj B.) – Ráno jsem se probudil, obléknul jsem se a počkal jsem 5 min. a začala rozcvička. Po rozcvičce jsme šli tancovat. Po tancování jsme měli volno. Po volně jsme měli rozeznění. Po rozeznění bylo volno. Šli jsme si hrát na vojáčky to se mi moc líbilo. Ještě jsme se seznámii s bohem a šli na snídani. Po snídani jsme šli něco dělat. Já jsem si zase hrál na vojáčky. Potom jsme měli oběd. Po obědě jsme měli polední klid. Potom jsme šli plnit jeho úkol, což bylo vyrobit herbář. Když jsme ho vyrobili, šli jsme na večeři. Po večeři jsme si dělali co chteli potom byl táborák KONEC:

BRANDUBH (Čenda) – Dneska se mi líbilo, jak jsme si ráno hráli na vojáky. Velká hra se mi líbila, pak 2. velká hra. Všechno bylo prostě supr dupr a nazdááár!!

DAIOC (Matěj Š.) – Mně se líbila rozcvička, potom se mi líbila velká hra, kde se mi líbilo, jak jsme sbírali kytičky a vyhledávali si je. Pak se mi líbila 2. hra, kde jsme si měli zapamatovat slova z písničky, které jsme pak přepisovali na papír.

FAERGHAS(Josífek) – Mně se líbilo rozeznění, první a druhá zkouška, pak se mi líbil polední klid, kde jsme hráli Bang a měli jsme žranici! Pak se mi líbila velká hra, kde se mi líbilo všechno a pak se mi líbila večeře, protože jsme měli nudle s mákem.

ORWENN (Kryštof S.) - Líbila se mi rozcvička, potom rozeznění, první a druhá zkouška, oběd, velká hra, kde se mi nejvíc líbilo nalepování bylin. Pak se mi líbila hudební hra, to je vše.  

2019-08-25 - Neděle, 8. den

Dnes k nám sestoupil bůh zvířat Cernunos v leopardím kožíšku a s medvídkem v ruce a promluvil takto: „Pozoruji, jak se vy lidé chováte k nejmenším z tvorů. Vosy zavíráte do kelímku, sršně ubíjíte a klíšťata vytahujete pinzetou. Abyste si zkusili, jaké to je, žít hmyzí život, proměním vás teď v mravence.“ Že mravenci nemají lehký život, jsme se přesvědčili, když se kluci po velké hře vraceli celí zpocení a udýchaní, zuřivě propočítávali, kolik kdo donesl jehličí, klacíků a vody, a ještě se třásli při pomyšlení na žravou kobylku, která je sužovala dnem i nocí. (Nutno dodat, že kobylka Kuba T. byla podobně zpocená jako mravenci a červotoč Gema strávil dopoledne provrtáváním klacíků. Taky fuška.) Ale ukázalo se, že úděl mravence je nejen těžký, ale také naplňující, protože kluci – mravenci si hru hodně pochvalovali. Co se pěveckých činností týká (o vyřvávání Mrtvého vlaku psát nebudu), kluci už se zdárně prokousali skotskou, francouzskou a dvěma irskými písněmi a dnes také Lenka zkoušela se sólisty. Teď se moc těšíme na nácvik výslovnosti bretonské písně, kterou pro nás připravila Pavlína :)


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa) – No, takže dneska odjel Ondra s Michalem a taky Eliška s Terezkou, odpoledne byla hra při který jsme měli nosit šišky, jehličí, klacky a vodu a stavět hmyzí hotel a nevim kolikátý jsme byli, ale nejspíš čtvrtý. Těšim se na večeři a končim deník.

TALFRYN (Eliáš) – Takže dneska byl budíček, no. A ten byl dobrej, pač to byla písnička Hej ty, já jsem taky popelář. No, a pak byla samozřejmě rozcvička, no, a po rozcvičce byla snídaně. Ještě se mezitim šlo do háje, tak jsme potkali boha zvířat, no, a pak byla teda ta snídaně a po snídani bylo rozeznění, no, a pak byly zkoušky dvě, jako vždy, mezitim byla svačina, pak byl voběd a po vobědě byl polední klid. A po poledním klidu byla velká hra a ta velká hra byla dobrá. Hmhmhmhmmm, a co bych napsal dál? No, a po hře byla svačina. Nejlepší na světě. Koláč a zmrzka. To bylo hustý. No, a po svačině byly takový divný věci, který se říká psaní deníků. A dopisy! Mami, už jsem ti napsal dopis. A těšim se na tebe, mami. A konec.

AIDAN (Kryštof K.) – Dneska se mi líbila bosá stezka. A ještě se mi líbila velká hra. (Marta: A cos tam zažil zajímavého?) Museli jsme sbírat šišky, jehličky a nabírat do brčka vodu. A to je dneska všechno.

EDERN (David) – Dneska ráno se mi stalo, že byla hezká píseň o tom, že Hej ty, já jsem taky popelář. No, potom mi chutnal vážně mega dobrej oběd. Při odpoledním klidu nám tam zůstalo městečko Palermo, takže jsme udělali takovou bitvu. Lucián musel být v posteli, tak nemohl hrát. Tak jsme hráli s Tobiasem a Čendou, že jsme měli postavy. Nejdřív jsme si vybrali, kdo bude kdo. Jen tak ze srandy. Čenda byl osobní strážce, nějakej černoch, bodyguard. Potom Tobias byl nějakej ten soví muž a já jsem byl křečkodlak. Pak jsme ostatní role vybrali lidem z tábora a ze sboru, kteří tam ani nebyli, a potom to byla vážně dobrá bitva. Byl tam třeba Gema, kterej bojoval proti Tondovi. A vyhrál to jasně Gema. Dá se říct, že to vyhrál ten tým, ve kterým jsem byl já, Čenda a Tobias. Byla velmi velmi velmi ale velmi malá žranice. Teď se těším na strašně dobrou večeři, kterou cítím už tady. Píšeme deník a potom se těším na táborák. A potom se těším, až usnu, až si budeme jako vždy říkat vtípky.

JOSSE (Matěj D.) – Probudil jsem se, byla rozcvička. Potom jsme tančili. Potom jsme šli do háje a tam byl bůh zvířat, který na nás něco foukl a koukal se na nás lupou. A řekl: „Jste krásní mravenečci.“ Potom jsme šli na snídani. Potom bylo rozeznění, kde jsme se rozloučili s Ondou Pajkem a MIchalem Vernerem. Potom byla zkouška. Svačina. Zase zkouška. Potom jsme šli na oběd. Potom byl poobědový klid. Nešel jsem na kytaru, protože včera jsem dostal za úkol nést celý den frisbee, proto jsme nešel na kytaru. Potom byla velká hra, kterou jsme nejspíš vyhráli. A potom jsme šli na mapu, kde jsme došli na boha, kde jsme hráli Kubb. Potom byla večeře a pak táborák. A to je konec. Pac a pusu.

BEDAN (Kuba Š.) – Dneska se mi hodně líbila hra, protože to bylo hodně dobrý a po hře, když jsme šli na svačinu, na který byla zmrzlina a dortík, jsme šli dělat mapu. A potom jsme šli dělat bosou stezku. A teďkon píšu tenhle deník. KONEC.

GORMAL (Martin K.) – Ráno byl pozdější budíček a potom zkouška. Odpoledme byla fakt dobrá hra, kterou popíše někdo jiný. Nejspíš ji vyhrajeme. Večer byl táborák.

RÓNÁN (Tobias) – Takže, takže, k rozcvičce na budíku se pouštěla velice kvalitní písnička – Já jsem taky popelář. A potom jsme šli na velice kvalitní rozcvičku, velice kvalitní v tom, že jsem měl něco s nohou, neměl jsem ji nataženou, natáhnul jsem si ji totiž až pozdějc, a proto jsem běhal poslední. Potom byl klasickej program, rozeznění, zkoušky. Zkoušky při kterých jsem většinu prospal, při poledňáku jsme hráli Bang! a potom byly hry. U tý první jsme měli stavět hotel pro hmyz, takže pro nějaký, nevim, pro co všechno, ale prostě pro normální hmyz. Museli jsme to stavět za to, že jsme předtim ušlapávali sršně, mravence a vosy, takže jsme na oplátku museli tady tohle udělat. Hra byla velice zábavná. Až na konec, protože jsem si natáhnul nohu. Teď už mě nebolí, ale furt jako s ní něco mám. A teď právě jsme dostali plastové nástroje, na který jsme si zahráli a potom šli na bosou stezku a teď právě v tuhletu hodinu, v tuhletu minutu, v tuhletu setinu píšeme deník. No, a to je asi všechno a těšim se na táborák a na večeři.

BRANDUBH (Čenda) – Dneska se mi líbila zkouška, potom hra, kde se mi líbilo všechno, a super byla svačina, protože byla zmrzlina a dortík, protože je neděle.

LACHLAN (Jenda Š.) – Podrobný výklad dne Jana Šebka zkráceně: Vstal jsem, poté byla matoucí rozcvička, poté vcelku jednoduchá hra, která vcelku připomínala svým charakterem nádech mýho oblíbeného tábora (Bíšnického), poté jsme podepisovali petici za neodjíždění Elišky a Terezky, což se porušilo – no vida, politika prochází už i sem. A poté jsme získávali boha se svým týmem, což jsme napoprvé nedali, ale to byla první verze tohohletoho získávání a poté jsme dělali druhou, kterou už jsme zvládli. Nyní zde koluje nová petice, za neodjíždění Moniky, která se dle mého taktéž nedodrží. Nepropadejte panice, ochraňujte želvy, protože já to asi nezvládnu.

MYRDINN (Martínek H.) – Dneska při rozcvičce jsme běželi takovou cestou polem a tímto areálem. Pak bylo všechno jako normálně. A pak byla hra že jsme dělali hmyzí hotel. Museli jsme sbírat šišky a jehličí. Také jsme si mohli koupit hádanku, za kterou byl klacík. Pak jsme šli na mapu, jsme teďka na bohovi a budeme stavět něco. Konec!

NUALLAN (Matěj B.) – Ráno jsem se probudil děsivým kašláním a ještě nevím, kdo to byl. Zítra vám to napíšu. Oblíkl jsem se a ještě jsem si lehl. Vymýšleli jsme novou skrýš na klíč. Napíšu vám, kde to bylo při posledním dni, aby to nikdo nezjistil. Je to totiž přísně tajné. Když jsme to vymysleli, začal budíček. Potom jsme šli na rozcvičku první část. Potom jsme šli na rozcvičku 2 - tancování. Potom jsme se seznámili s bohem, který nás na každou hru proměnil na mravenečky. Doufám že se udobříme. Myslím že vyhrajeme. V té hře, co si myslím, že vyhrajeme, jsme nosili šišky, vodu a jehličí. Šišky jsme nosili po dvou, jehličí po jednoum a vodu taky. Potom jsme mohli získat klacík, který byl speciální. Dostávali jsme za něj 50 bodů. Pak byla svačina. K ní byla zmrzlina. Náš nepřítel ve hře byly kobylky, když se spojili tři mravenci, ona na ně nemohla. Když se jednoho nebo dvou dotkla museli dělat mrtvého až do druhého dne. Druhý den byl po nejdřiv po 3 minutách a potom po minutě a půl. Pak jsme měli dlouho volno a pak jsme šli na mapu. Na mapě jsme šli na jednoho krále, tam jsme museli shodit všechny malý kůly. Byla to obtíž, protože to bylo prvně postavené rychle. Potom jsem šel spát deník. Pak večeře a pak táborák.

FAOLAN (Alex) – Ráno jsem byl vzbuzen příšernou písní o tom, jak jsem ztratil popelnici, neboli Hej ty, já jsem taky popelář. No, potom… co bych vypíchnul? K snídani byla zajímavá růžová marmeláda. No, na vánočce. Pak se mi líbil polední klid, protože jsem celej polední klid hledal hádanku a pak jsem hrál Bang! A potom byla fakt epic mega super nejlepší fakt dobrá hra, protože jsme byli mravenečci a nosili jsme dřevo, šišky, jehličky a vodu. Jsme pravděpodobně druzí z propočtů pana velmistra Mgr. Alexandra Bürgermeistera. Takže potom byla epic mega super fakt dobrá svačina s kopečkovou zmrzlinou, která byla fakt super. K tomu byl mega dobrý dort a to kvůli tomu, že byla neděle. Šel jsem bosou stezku potom. Kubb hrál jsem. Deník psal jsem. Teď budou k večeři smaženky, a to je epic mega super výborný nejlepší. Fakt dobrý. A potom bude epic mega super (Monika: Néééé, už nééé!) Potom bude… táborák. Konec to může býti.

DAIOC (Matěj Š.) – Mně se líbilo rozeznění, pak se mi líbila velká hra. Tam se mi nejvíc líbilo, jak jsme nosili vodu v brčku. Pak se mi líbila svačina.

ERIN (Kuba N.) – Ráno byla rozcvička. Pak byla snídaně. A pak jsme měli rozezpívání. Pak byla zkouška, tam jsme se pěkně nudili, protože kluci za mnou vyváděli a převraceli mi židli. Pak byla svačina. K ní byly loupáky. Pak jsme šli na velkou hru. Tam jsme museli nosit vodu v brčku a nosit šišky a jehličky. Pak byla svačina. K ní byla výborná jahodová zmrzlina. Pak byla večeře a pak táborák. KONEC

URVAN (Jeník V.) – Já to budu mít rychlý a stručný. Mně se dneska líbilo úplně všechno. Nevím, co bych vybral, protože to bych pak opominul to ostatní. Takže radši řeknu jen, že se mi líbilo všechno.

KADWAN (Lucián)

FAERGHAS(Josífek) – Mně se dneska líbilo rozeznění, první a druhá zkouška. Potom se mi líbil polední klid. Pak se mi líbila velká hra, kde se mi líbilo všecko. Pak se mi moc líbila svačina, protože jsme měli zmrzlinu, kterou jsem si dvakrát přidal. Mňam!

EVAN (Ondra M.) - Nejlepší bylo, jak jsme hráli tu mravenčí hru. Na ní jsem byl hodně dobrej, protože mě jenom čtyřikrát zabili. Rozcvička byla dobrá, že jsem se dobře protáhl po noci. Líbilo se mi, jak jsem dneska byl na flétně. A líbil se mi ranní budíček. Byl dobrej oběd a i svačiny a byla dobrá i snídaně. Celej dnešek byl supr a těšim se na večeři a na oheň. A těšim se i na zejtřejší ráno a chtěl bych vědět, jestli bude stejná rozcvička nebo jiná. A líbilo se mi, jak jsem dneska zpíval tu francouzskou písničku a tu skotskou taky.

(Kryštof S.) - Mně se líbily obě dvě zkoušky, potom velká hra, kde se mi prostě líbilo všechno.

2019-08-24 - Sobota, 7. den

Dnes jsme se ještě víc dostali do keltského rytmu, protože přijela Pavlína a začali jsme zkoušet s harmonikou. Navíc nám s Eliškou zahrály u táboráku několik irských písní, na které malá Terezka zkušeně zatančila s použitím akrobatických prvků, především balancování na lavičce. Tím se oslím můstkem dostáváme k tématu dne: dřevěná lavička → dřevo → strom → Esus, bůh stromů. Ve velké hře se nám představily některé stromy z keltského kalendáře. Věděli byste například, kdo je největší čahoun v okoli, ale není to Kuba T.? (Opověď zní: - / - - - / . - - . / - - - / . - . . ) Čímž se dalším obratnou logickou konstrukcí dostáváme k druhé části hry, kde kluci luštili zašifrovanou báseň, rozvěšenou po stromech v okolí. Báseň vám nepřinášíme, protože si ji zaslouží jen ten, kdo se dvě hodiny potil nad šiframi. Mozkové aktivitě zdar!
Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa) – Ráno jsme měli posunutej budíček. V odpolední hře jsme měli rozluštit šifry a těšim se, až dopíšu deník.

TALFRYN (Eliáš) – Skákali jsme přes provaz. Doskákal jsem se do šestnáctého kola. Rozcvička byla o hodinu posunutá. Pak mi chutnal oběd, páč byly knedlíky. No, a těším se na táborák a na mámu a tátu.

AIDAN (Kryštof K.) – Dnešek se mi líbil, protože byla velká hra, která se mi líbila. A to je dneska všechno.

EDERN (David) – Zkoušky byly dobrý, že tam byla ó velká harmonika, která hrála sama. Potom se mi líbila hra. Ale počkat! Ještě žranice se mi líbila. Teď se těšim na táborák a to je konec.

JOSSE (Matěj D.) – Ráno jsem se probudil, byl normální den. Přišel k nám bůh stromů. Velká hra byla o tom, že jsme hledali stromy, a na každém z nich byla šifra, kterou jsme museli vyluštit. Potom jsme dělali mapu a dostali jsme se k jednomu bohovi. A potom jsme psali deníky a pak byl táborák. KONEC ZVONEC.

BEDAN (Kuba Š.) – Dnešek byl super. Byla velká hra, která se mi hodně líbila. Konec.

GORMAL (Martin K.) – Ráno jsme rozcvičku běhali okolo jednoho domu. A po snídani bylo rozeznění, při kterém mě bodla do hlavy vosovčela. Potom byla zkouška. Po výborném obědě, ke kterému byly ovocné knedlíky, byla velká hra, ve které jsme si vedli dobře. Večer byl táborák.

RÓNÁN (Tobias) – Od rozcvičky to bylo v pohodě, byl budíček o hodinu později kvůli bojovce. A pak jsme dohrávali tu hru, kde jsem vypadl v prvním kole. Pak byla hra kde jsme luštili šifry.

BRANDUBH (Čenda) – Dneska ráno bylo rozeznění, potom byla zkouška, první část. Potom byla svačinová přestávka. Potom byla zkouška, druhá část, na který jsme tančili. Keltský tanec. Potom byl oběd a potom byl polední klid. Hráli jsme městečko Palermo a Bang. Potom byla hra, na který jsme měli jenom dvě z šesti odpovědí. Bylo to hrozně těžký. No, a to je všechno.

LACHLAN (Jenda Š.) – Dnešek byl celkem zajímavý a mám pocit, že jsem nasbíral trochu víc agresivní energie do zásoby, každopádně jsme pokračovali ve hře, jež měla naznačovat přeskakování řeky, učili se další taneční krok, v čemž byl někdy zmatek, a poté jsme měli hru, ve které jsem si nasbíral již zmíněnou agresivní energii. Hra příběhově znamenala to, že jsme měli naslouchat stromům, což upřímně nevím, jak jsme udělali, ale nějak jsme to udělali. Takže super, jenže poté přišel další problém a tím byly zašifrované komunikace stromů !!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (Lenka: Proč agresivní?) To bylo tak, u některých šifer jsme dlouho dumali, jak je vyluštit, některé týmy, obzvláště jeden měl veliký náskok a celkem se chlubil, což v situaci, ve které jste uplně zoufalí, vám moc nepřidává na sebevědomí a tudíž jsme rozluštili dvě a čtvrt zprávy ze šesti. Nevím, jestli to bylo nejhorší nebo nejlepší, ale vypadalo to tak, že nezáleželo na tom, kolik jsme rozluštili zpráv, ale jestli jsme je správně pospojovali a našli odpověď. Což nebylo těžké, dle mého úsudku, takže se přikláním ke straně : nejlepší. No, a to by bylo asi vše. Nepropadajte panice, ochraňujte želvy, protože já to asi nezvládnu.

MYRDINN (Martínek H.) – Kvůli bojovce byla rozcvička později. Nejvíce mě zaujala hra, kde jsme luštili šifry u stromu.

NUALLAN (Matěj B.) – V sobotu jsme měli později budíček.Potom, když byla rozcvička, byla kratší rozcvička. Potom jsme se seznámili s novým bohem. Šli jsme na rozeznění. Po rozeznění jsme měli zkoušku. Po zkoušce jsme měli volno. Po volně byla hra. Po hře jsme dělali taky něco svého. Potom jsme šli přiravovat táborák. Po táboráku jsme šli spát.

FAOLAN (Alex) – Dneska jsme cvičili tanec, k obědu byly knedlíky, ty byly strašně dobrý, fakt moc, fakt hodně, fakt výborný. O poledním klidu jsme měli žranici a hráli jsme Městečko Palermo a Bang! A potom jsem měl harmoniku a naučil jsem se od Marty nový způsob hraní akordů. Potom byla vodpolední hra s hádanka, která byla hrozně gustá, fakt dobrá, jako výborná. To jsem skončil tak třetí, i když jako úplně nevím. A vodpověď byla Irsko, a to jsem věděl, i když jsem neměl všechno. Na mapě jsme získali novýho boha, musím vymyslet abecedu a složit z ní básničku. A to fakt super je. A to nyní konec může být.

DAIOC (Matěj Š.) – Za dnešek se mi líbilo, jak jsme přeskakovali řeku. Potom se mi líbila ta velká hra, jak jsme tam dělali ty stromy. Ještě dobrý bylo, že vlastně tady Kryštof říkal … prostě jsme si všichni mysleli, že budeme poslední a byli jsme druzí.

ERIN (Kuba N.) – Dneska bylo všechno posunuté asi o hodinu dýl. K velké hře jsme rozpoznávali stromy. Na nich byly šifry a ty jsme museli rozluštit. Když jsme je rozluštili, bylo tam, co stromy říkají. Pak byla večeře, pak táborák. KONEC.

URVAN (Jeník V.) – Mně se dneska nejvíc líbilo to skákání. Já byl mezi těmi třemi, co skákali až do konce, skákali jsme skoro 3 metry. Jim bylo deset a mně jen devět let. Akorát jak všichni z mého týmu vypadli dřív, tak jsme stejně skončili čtvrtí. Takže to je všechno.

KADWAN (Lucián) – Jelikož byla v noci bojovka, tak jsme vstávali pozdějc a byl jsem strašně rád, že jsem se mohl vyspat. Ale rozcvička byla stejná. A pak po rozcvičce jsme šli do posvátného háje a tam byl bůh stromů, čili bůh, od kterého jsme si měli získávat přízeň, aby nám pomohl najít sovu a ještě nám řekl, že nás sledují všichni bohové a nejsou vidět a je vidět vždycky jenom jeden. A když to řekl, tak jsem byl hodně překvapenej. A pak nečekaně jsme si šli dát první pokrm našeho dne, který se překvapivě jsmenuje: SNÍDANĚĚĚ !!! Tam tadadáááááááá. Pak byla zkouška a rozeznění a při zkoušce jsme písničky, co jsme se učili, už jeli hodně rychle, protože jsme se je už naučili.

FAERGHAS(Josífek)

EVAN (Ondra M.)<> - Nejvíc se mi líbila ta hra, jak jsme hledali ty stromy a luštili. A nejvtipnější mně přišlo, že jsme nemohli vyluštit jedničku, a pak jsme dostali jen jednu radu a hned jsme na to přišli. Trvalo nám to dlouho, ale rozluštili jsme to. A to skákání bylo tak dobrý. Já bych skočil víc, akorát jsem šlápl na tu čáru na začátku. A těším se, až budu pasován na Bruncvíka.

(Kryštof S.)<> - Dobrá rozcvička byla. Potom se mi líbilo hodně rozeznění. Potom byla první zkouška, ta byla dobrá a potom byla chvilku pauza. Potom byla další zkouška a tam jsme nacvičovali keltský tanec. Potom se mi líbilo ta hra skákání přes řeku. A potom byla další velká hra, o stromech. To je všechno.

2019-08-23 - Pátek, 6. den

Dnes byl výletní den, kterého se mnozí, jak poznáte v následujících odstavcích, nemohli dočkat. Přestože pro většinu byl vrcholným zážitkem rozchod a nákupy na náměstí, zažili jsme toho mnohem víc. Navštívili jsme Priessnitzovy lázně v Jeseníku, kde jsme si v Balneoparku vyzkoušeli různé procedury se studenou vodou. Někteří si při tom stihli neúmyslně i vyprat části oblečení, takže jsme zbytek výletu šli ověšeni schnoucím prádlem, čímž jsme kolemjdoucím jistě zpestřili den. Stavili jsme se také v Priessnitzově muzeu, na lanovém hřišti a zkoušeli jsme poznávat bylinky podle čichu. Na náměstí jsme pak museli se svými koňmi (byl den Epony, bohyně jezdců a poutníků) překonat rozvodněnou řeku. Poslední výzvou výletu bylo dotáhnout nakoupené zásoby od autobusu do kopce na táborovou základnu. Ponaučení: Dvoulitrová cola není dobrá volba.


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa) – Takže ráno byla jako obvykle rozcvička a potom se šlo na výlet do toho… do Jeseníku do lázní. Tam jsme si to prošli, potom byl krátkej rozchod. Teda, ještě předtím jsme byli v muzeu. Potom byl druhej rozchod, kdy jsme si nakoupili mnoho velice zdravých věcí. Zdravých dej do uvozovek. Potom jsme měli na náměstí hru, kdy jsme měli překonat řeku. A teď se těším, až dopíšu ten deník. Původně jsem to chtěl napsat do třech slov: Dnešek byl dobrej.

TALFRYN (Eliáš) – Dneska byla rozcvička, a ta byla strašně krátká. To bylo na ní výborný. Pak jsme totiž jeli na výlet, a ten byl taky výbornej. A na tom výletě jsme vyšli na velkej kopec a pak jsme na tom velkým kopci šli do muzea. Ale ještě předtím jsme se stavili na výborným hřišti, ve výborným bludišti, u budek, kde jsme hádali podle čuchu, co je to za bylinky. A pak jsme šli teda do toho muzea. V muzeu nám paní pustila repráky s povídáním a bylo to dobrý povídání. Pak jsme měli rozchod a to jsem si koupil vohřátý voplatky, ty byly moc dobrý. Taky zmrzlinu, ta byla dobrá, ale jenom ta jedna příchuť. Pak skončil rozchod a šli jsme doooooooooooooolůůůůůůůůůůů z kopce. No, pak jsme byli dole. Tam jsme měli druhej rozchod. To jsme šli do Albertu, tam jsem si nakoupil asi tři balíky chipsů, jedny pendreky a jednu limču. No, pak jsem šel ještě rychle na zmrzku a pak byla velká hra. Nejlepší na světě, protože jsme přeskakovali řeku, která byla ze dvou provazů, ale byl v tom jeden háček. Po každým přeskoku se to rozšířilo, jak se ta řeka rozvodňovala. U konce jsme skákali dva metry, ale ještě jsme to nedohráli, což mě trošku štve. Doufám, že to dohrajeme. Po velký hře jsme už jeli nazpátek z výletu. No, a pak jsme přijeli teda. Pak byla večeře, kterou jsem nestihl, protože jsem psal básničku. (Monika: Cože? Elíku!) Já jsem neměl hlad. Ale strašně mě bavilo psát tu básničku. Teď píšeme deníky. No, těšim se na táborák, no, protože u táboráku tu básničku budu říkat. Takže, poslouchej. Šel jsem, měl jsem oplatek, zaplatil jsem poplatek. Pak jsem šel do Penny, neměli tam mopedy. Pak jsem šel kolem Billy, neměli tam chilli. Zkoušeli jsme Priessnitze, neměli jsme čepice. Konec básně. A přišlo mi to úplně výborný. A to je asi konec.

EDERN (David) – Ráno jsme se vzbudili někdy kolem šestý. Chvilku jsme si povídali a pak Čenda navrhl, jestli si nezahrajeme potají Bang! P.S. Nikomu to neříkej. Rozcvička byla náhodou krátká. Potom jsme se začali připravovat na to, co mám asi ze všeho teďka na táboře nejraději – výlet do Jeseníku. Šli jsme do lázní, bylo to tam nádherné. Hlavně jak jsme si tam mohli chodit po tý vodě. Mně z toho normálně vylezla žíla. A paní doktorka mi říkala, že to je jako dobře, že to znamená, že se mi to prokrvuje. Takže jsem to dělal dobře. Byl první bazének, druhej, třetí. A u toho třetího jsem šel aspoň třikrát tam a dvakrát zpátky. Někdy jsem musel i vylézt, protože to bylo strašně ledový. Ale líbilo se mi to. A potom přišlo to, co mám asi nejradi na výletě. Bylo to 41 minut. A je to rozchod! To mám nejraději, že si můžeme nakupovat. A teď jsme se dohodli s klukama z našeho pokoje a ještě z jiných pokojů, že kdybychom měli po večeři a službách čas, tak že bychom si tam udělali žranici. A teďka sem na tábor někdo přijede. Kryštof, Tomáš, Klára a Pavlína a těším se na táborák.

JOSSE (Matěj D.) – Dneska jsme jeli na výlet. Měli jsme tam rozchod a ráno k nám na snídani přišel bohyně Epona (Kuba). Tak jsme teda šli na výlet. Tam jsme měli rozchod. A potom jsme přijeli. Tak jsme připravili věci na /tajemství/. Potom byla večeře. A potom byl táborák. Konec? Jo! Nashle, pac a pusu. Matěj

GORMAL (Martin K.) – Ráno byl budíček reprákem a po něm jsme se sbalili a vyrazili na výlet. Jeli jsme autobusem do Jeseníka a potom pěšky do léčebných lázní pana Preissnitze, kde jsme zkoušeli léčebnou vodu. Potom jsme měli rozchod na hřišti a v Jeseníku. Večer byl opět táborák.

RÓNÁN (Tobias) – Na dnešek jsem se tešil, protože jsme jeli na výlet. Na něm se mi líbilo bludiště a ty stezky. Ta studená voda byla rozdělena na tři části: v první jsem vydržel 6 minut, u druhý 5 minut a u třetí jsem moc dlouho nevydržel, protože nebyla nijak zvláštní, ale u tý nejstudenější jsem byl tři minuty. Přišlo mi super na tom, že jsem si otužil nohy. Potom byl krátký rozchod, to jsem si dal oplatky lázeňské. Pak druhý rozchod na náměstí, tak jsme si šli koupit s klukama velice zdravé věci a chceme se nima přecpat :) Ještě jsme hráli na náměstí jednu hru, u který jsem v prvním kole vypadl protože jsem nevěděl co se má dělat. Jo, a mám rád okurky se špenátem :D

BRANDUBH (Čenda) – Dneska jsme byli na výletě v lázních. Bylo to super. Potom jsme měli rozchod v Jeseníku a pak jsme jeli zpátky do Mikulovic.

MYRDINN (Martínek H.) – Dnes byl výlet. Šli jsme do lázní v Jeseníku. Líbila se mi tam bosá stezka (máchání nohou v studený vodě.) Potom se šlo na náměstí, kde byl rozchod. Tam jsem nakupoval jídlo, konkrétně kukuřici v plechovce. Pak jsme jeli domů, měli jsme večeři, která mi chutnala. A v tý studený vodě jsem vydržel asi deset minut. Tak ahoj :)

NUALLAN (Matěj B.) – Ráno jsem se probudil půl hodiny před rozcvičkou. Potom jsem jsem se oblékl a ještě jsem si lehnul. Líbilo se mi, co bylo na budíček (písnička o slůněti, pozn. red.) A šli jsme na rozcvičku. Na rozcvičce se mi líbilo, že byla kratší. Potom jsme šli na snídani. Potom jsme potkali boha. Potom jsme se šli sbalit na výlet. Potom jsme vyrazili na výlet. Pak když jsme došli na hřiště, hráli jsme si půl hodiny. Pak jsme šli dál. Potom jsme šli do bludiště, kde jsme bloudili asi patnáct minut. Potom když jsme dobloudili, šli jsme dál. Došli jsme na malé náměstíčko a pak šli dál. Když jsme došli do cíle, šli jsme do muzea o tom, jak se stalo vodní léčení. A pak jsme si ho zkusili. Čvachtali jsme se ve vodě a pak jsme přišli zpátky k muzeu a měli jsme rozchod. Nakupovali jsme si různé věci jako třeba jídlo nebo pohledy. Potom jsme šli dál, měli jsme rozchod, kde jsme všichni šli nakupovoat do Alberta. Potom jsme šli na zastávku. Já jsem speciálně jel autem a ostatní jeli aoutobusem. Když jsme se vrátili, měli jsme večeri pak jsme šli psát deník a pak byl KONEC.

FAOLAN (Alex) – Mně se líbilo, jak jsme si namáčeli nohy v tý vodě ledový. (Monika: Jaký to byl pocit?) No, potom to hezky hřálo. A chutnala mi teplá lázeňská oplatka. Strašně! A ještě mě bavilo nakupovat. A taky kopání flašky z kopce. To byla sranda, dokud tam nejezdily auta. A to už je, čoveče, asi všechno. Tak ahoj.

DAIOC (Matěj Š.) – Mně se dneska líbil výlet. Na výletě se mi líbilo, jak jsme si namáčeli nohy do studené vody. Pak se mi líbilo, jak jsme na náměstí v Jeseníku skákali přes lano (řeku).

ERIN (Kuba N.) – Byli jsme na výletě v Jeseníku. Byli jsme v lázních, kde se léčilo studenou vodou. Pak jsme jeli aoutobusem do tábora. Byla večeře. Konec.

URVAN (Jeník V.) – Mně se hodně líbily ty lázně, jak tam bylo v muzeu to vyprávění. A taky se mi hrozně líbilo to nakupování, to mě hodně bavilo. To bylo poprvý, co jsem si mohl koupit, co chci, a byl jsem sám. Jako ne jenom, že mě máma poslala, abych něco koupil, ale že jsem byl sám a nebyl to úkol. A to už bude asi konec. Já to mám takový krátký, ale já ještě potřebuju stihnout službu a žranici.

FAERGHAS(Josífek) – Dneska jsme byli v lázních. Líbilo se mi, jak jsem si natočil do lahve vodu z pramene. Pak se mi líbilo procházení bosou stezkou a poznávání bylinek.

2019-08-23 - Noční bojovka

Prý se objevila sova!!! S touto informací se uprostřed noci naši stateční Keltové neohroženě vydali na strašidelnou cestu s nejistým výsledkem. Vždyť najít sovu, manželku pro posvátného orla, se snažíme už téměř týden. Cesta vedla přes louku, les i po cestě mezi rozbořenými domy. Na ní se vyskytovali: 2x převozník, 1x druidka s paraplíčkem, 1x jelen, 2x hodný druid, 1x zlý černý druid, 1x neidentifikovatelná skřítčí hromádka hadrů, 2x sklerotický druid, 1x manželé druidovi a 1x kuře. Všichni Keltové úspěšně prošli celou trasou a získali cennou radu: Sovu nelze najít. Je třeba ji zavolat kouzelnou formulí. Jakou? To zatím nevíme, ale máme ještě týden tábora před sebou. Tak nám držte palce, ať na to přijdeme.


Táborová anketa: Co se ti nejvíc líbilo na bojovce?


SELWYN (Láďa) – Vzbudili nás v noci, abychom šli hledat tu ztracenou sovu. Obešli jsme okruh a nakonec jsme sovu nenašli. Na bojovce se mi nejvíce líbilo kuře Vodňánek.

TALFRYN (Eliáš) – Mně se dnes noční bojovka líbila byla dobrá. Šli jsme po svíčkách. Nejvíc jsem se lekl asi druidky když na mě vytáhla dešník.

AIDAN (Kryštof K.) – Noční bojová hra se mi líbila, byl jsem poprvé.

EDERN (David) – Na začátku jsem se docela bál, že jsem nikoho nepotkával, a přišlo mi to divný, protože tam byly rozsmístěný světla tak, žes je viděl i vpravo i vlevo, ale pak jsem zjistil, že musím nejdřív doprava a pak doleva. Potom (už mluvím, jako že jsme v lese) jdu, jdu, je tam zatáčka a tam je světýlko. Tak já tam jdu a vidím nějakýho malýho mužíčka nebo co to bylo. Potom jsem k němu přišel a on šel ke mně. Teď se mi objevilo před obrazovkou (jakože v hlavě) za a) nakrmit ho, za b) se bránit a za c) jít dál a nevšímat si. Tak jsem zvolil variantu b. Já jsem nevěděl, ten mužíček mi připomínal meděvěda z masopustu, jak je tam ta písnička Skákej medvěde, a ten medvěd se má skolit. Pak jsem ho jednou majznul do hlavy (Monika: To nebylo jednou. To byly aspoň čtyři rány!) Nene! Měl jsem v úmyslu jen jednu. Jsem nevěděl, jestli mě klovneš. Klovla jsi někoho? Pak jsem potkal ty dva, jak se o něčem dohadovali, nevím o čem. A hledali kuře. Asi vodňanský. A potom na mě vybafl tamten hroznej čert nebo kdo to byl. A říkal mi, že mám běžet. Za pět sekund, jestli nepoběžím, tak se mnou něco udělá. Tak jsem začal utíkat. P.S. Lucián udělal experiment, co se stane, když neuteče. A on ho chytil za krk. Potom jsme přišli sem do pokoje, povídali jsme si o tý bojovce a potom jsem šli spát.

JOSSE (Matěj D.) – Byla temná noc, začalo se mi chtít čůrat. Probudil jsem se a vidím Martínka a nad ním Lenku. V tu ránu jsem poznal, že je noční bojovka a nebo že je Martínkovi špatně. Pak Lenka řekla, že se mam obléct, že v lese viděli sovu a že se mám obléct teple. Hledal jsem ponožky. Když jsem se oblékl dostal jsem legendární odvar ze světlušek namačkaný do kroužku, který jsem si dal na ruku. Potom jsem vyšel, ale ještě předtím mi Lenka řekla, že tam bude pes, ale že je na řetěze a že se nemusím bát. A tak jsem tedy vyšel. Šel jsem po silnici a vidím tam nějakého strašáka, který ma ruku napřaženou směrem k poli. A najednou se rozdvojil a já zařval ,,Fuuj co to je!?!" Potom jsem si na ně posvítil svým legendárním odvarem ze světlušek a zjistil jsem že jsou oblečeni za vesničany a že jim to moc nesluší. Tomáš mi řekl, že mě dovede na poradu druidů, ale že jí hlída strašný pes a že musím být schovaný a že mě tam dovede. Schoval mě pod neviditelný plášt, přes jaký nemělo byt vidět a měl jsem jít podle zvuku, ale pro mě to bylo jednoduché, protože jsem přes něj viděl. Když šel zase zpátky, já jsem zůstal sám. A slyším, jak někde klapaj podpatky, a otevře to na mě rychle deštníček a já se strašně leknu. Potom to na mě ceklo: ,,Co tady chceš!!" A já jsem si posvítil svým legendárním odvarem ze světlušek a zjistil jsem, že to je Marta. Hned za ní přiběhla Pavlína čili jelen. A Marta byla nějaká hubatá kněžna nebo co to bylo. Měl jsem odpovědět na otázku a odpověděl jsem až na potřetí. Oni mi za správnou odpověd zaplatili korunou keltskou. Potom jsem šel dál. Vídím dvě cesty, jedna vedla na silnici a druhou jsem tak dobře neviděl. Tak jsem šel tam na tu silnici a tam byla šipka zpátky k martě. Potom jsem si myslel že to nějaký vítr převrátil, tak jsem se ohlédl za sebe a tam vidím světýlko. Jdu za tím světýlkem, a tam je Sam a říká ,,Matěji, jdi lesem!" Tak jsem tedy šel lesem a přišel jsem k němu druhou ztranou a to řekl: „Nazdar poutníku,“ a řekl, že mu mám najít nějakej šutr, že mu nohy neslouží. Tak jsem mu našel rovnou šutry dva. On je hodil na zem a zaplatil mi. A ještě mi ukázal cestu. Já jsem šel a potkal jsem bílé zvíře a řekl jsem: „Ahoj bubáčku.“ Ono to na mě vystartovalo a já jsem to pohladil a všimnul jsem si, že je to Monika. Tak jsem šel dál a vidím papeže. A volám na něj z dálky: ,,Hej, papeži, co tady chceš?" Ono se mi to začalo smát a řikat pořad dokola ,,papež hahaha." Potom se tam objevil druhý a říká: ,,Co jsi říkal?“ Potom se tam hádali, co říkali. A tak teda ten první, co se mi smál, tak mi ukázal cestu. Já jsem šel a šel jsem kolem hrozného domu. A uviděl jsem tam Gemu, a ten mi řekl, že prý tam je zlý druid, ale že tam je před ním skleněná zeď a že když po mně vyběhne, tak do ní nabourá. Potom mi zaplatil (Sam mi nezaplatil, to byl Gema). A potom jsem šel a vidím další zřícený dům a jsou tam nějaká okna. A najednou tam na mě vybafnul nějaký čert. Hned jsem ši všiml, že to je Kuba. A když na mě vybafnul, tak jsem se ohromňácky lekl. Takhle: ,,Aaaa!!!“ A potom tam bylo další okno a tam schodil cihlu. Ve třetím okně vylezl. Potom mě chytl za rameno a někam mě vláčel. Pak mi ukázal: „tam,“ a já jsem tedy šel, a on jako kdyby stepoval a přitom šel za mnou. A ja jsem na něj zavolal ,,Jupí, čerte, jdi radši dál!“ On mě nakopnul a šel pryč. Já jsem dorazil k Radanovi, ke kuřátku vodňátku, a to na mě udělalo: „Píp píp, já jsem kuřátko vodňátko. Ty hledáš sovu, viď? Tak to musíš jít tudy.“ Ukázal někam do pryč. Potom jsem hledal dlouho cestu. Nakonec mi ji kuřátko vodňátko ukázalo. Došel jsem zase k těm divnejm chlápkům, co jeden byl divnej, a ten hluchej mi řekl, ať jdu po svíčkách. Já jsem dorazil zase k Monice. A ta mi řekla že by možná manželé Druidovi mohli vedět, kde je sova. Tak jsem šel k manželům druidovým. Otec mluvil arabsky. A Jeho manželka mi to překládala do češtiny. Jestli chci říct, kde hledat sovu. Já jsem mu dal dva penízky a on po mě chtěl další, ale jeho manželka mi řekla, že ať mu další nedávám. Tak mi řekl, že sovu nenajdu, že ji musím umět zavolat. Potom jsem šel dál. Jelen mě odvedl k Tomašovi s Klárou a Klára mě odvedla zase na pole. Kde jsem šel po svíčkách zase do tábora. Tam jsem potkal Martínka, jak si dlouho čte Asterixe a Obelixe. A potom jse m šel spát.

BEDAN (Kuba Š.) – Noční bojovka byla dobrá, někdy to bylo náročnější a museli jsme si nahmatávat cestu, protože se to tam hodně kinklalo, a taky jsme potkávali druidy a ti nám říkali, kam máme jít. A málem jsme našli sovu, kterou celej tenhle tábor hledáme, ale my jsme jí nenašli, a to je škoda. Doufám, že se nám to někdy podaří. A to je konec.

GORMAL (Martin K.) – Jako každý rok jsem věděl, že bude bojovka, protože přijelo strašně moc lidí. Vzbudila mě Lenka a vyrazil jsem na cestu. Bojovka byla vzhledem k minulému roku poměrně dlouhá, ale byla o hodně lepší.

RÓNÁN (Tobias) – Dneska byla bojovka, která se mi líbila. Nejvíc mě pobavila Monika, která měla kostým jako nějaký hříbek. Docela divně vypadalo, jak skákala a ukazovala cestu.Taky se mi líbil Gema, který vyprávěl o takovým nepříjemným druidovi. Já jsem si myslel, že na něj mám mluvit, aby mi ukázal cestu, ale on na mě vyběhl a já jsem utíkal. Jo, a taky jsem zapoměl na takový ty dva chlápky, který vlastně hrál Ondra a Michal, který mi přišli vtipný, protože mi povídali o kuřeti a po tom Kubovi (nepříjemném druidovi) jsem uviděl dvě svíčky a mně přišlo divný, že by tam byly dvě svíčky, a když jsem tam šel, tak tam bylo kuře vodňánek. A potom co mi ukázal cestu, tak jsem se ztratil, protože tam byly sloupy a já se v nich ztratil. Pak jsem šel cestou nazpátek tam, kde byl Sam, a to jsem zapoměněl říct, že on už mi předtím řekl, že jdu špatně, ale potom když jsem měl jít nazpátek, řekl mi, že se mám nahlásit, ale já jsem to neudělal, protože jsem to nevěděl, tak mě hleda. To, že jsem šel špatně, mi připomínalo romský soustředění, kde jsem s Kryštofem šel od konce na začátek.

BRANDUBH (Čenda) – Bylo to celkem dobrý. Přešel jsem Radana jako kuře. Bál jsem se psa, kterej tam byl uvázanej. Dostali jsme dva peníze z gumy a jeden se mi roztrh. Šel jsem po cestě kolem takových pánů, kteří byli takoví divný. A jeden byl hluchej. Říkal jsem, že hledám sovu, a oni si mysleli, že hledám kuře. Potom tam byl Gema jako druid a hrál tam na takovej hudební nástroj. A říkal, že tam bude takovej druid, který se bude snažit zastrašit. Já jsem se u něj zastavil a čekal jsem. On se mě na něco ptal. A já jsem řekl, že chci najít sovu a on řekl, jestli jsem se od druida Gemy něco dozvěděl. A já, že se snaží lidi zastrašit. Tak jsem tam chvilku ještě stál a on říkal ňáký pět, čtyři – a já jsem vyběhl a běžel jsem k tý svíčce a on za mnou strašně začal dupat a pak se zase vrátil. A Gema říkal, že je tam takový sklo, přes který nemůže na člověka. A Lucián říkal, že ho ten zlej chytil za krk. Potom tam byla Monika jako ňáký strašidlo. A David říkal na pokoji, že si říkal, co mám udělat? Za a) nakrmit to, nebo pustit se do boje. Tak si vybral, že se s ním pustí do boje. Dal jí lehce pěstí. A lehký kopnutí. A potom jsem se vrátil zpátky a žádnou sovu jsem nenašel.

LACHLAN (Jenda Š.) – Dnes jsme šli na bojovku večer za účelem najít inofrmace o sově a dopomoci, aby se zrodil kříženec sovy a orla. Informaci, kde se sova nachází, jsme nezískali, ale já osobně jsem získal informaci o tom, že sovu musíme nalákati, a jak s obchodními zkušenostmi na tom byli ostatní, to nevím. První postavy, které jsem potkal, byli převozníci, celkem jsme se v nich viděl, a to zčásti kvůli mé zamlklosti. Další postava s deštníkem mi přišla dle mých výpočtů celkem ustaraná, a to kvůli tomu, že když jsem na konci sdělil, že jsem neodevzdal zázvor dědečkovi, tak promluvila svým, nevím jak to popsat, hlasem, že to bude její smrt! Poté byla část v lese, kde jsem si celou dobu myslel, že to bude jako na našem táboře, ale vypadalo to, že lekačky byly spíše očividné. Poté jsem našel stařičkého druida, který potřeboval najít kámen a trošičku víc mluvil přes třetí nebo čtvrtou stěnu, teď nevím. A ten mě po této menší službičce poslal dalším směrem, kde vládla spíše samota. Měl jsme sto chutí si něco nahlas zazpívat, ale sakra, já přeci nemohu v lese dělat rámus??!! Takže nic! Poté jsem našel hromadu hadrů, pod kterou se skrýval skřítek, který uprchl z Černobylu, nebo to byl pes? Nevím, ale mluvilo to, takže pes se vylučuje. Ukázal mi cestu ke dvoum buď bezdomovcům neboo nějakým chudým chudákům, každopádně se jim zatoulala slepice, což jsem se dozvěděl po velmi vtipné scénce, první zmínka o kuřeti mi naznačila to, že zanedlouho budu muset odevzdat mrkev, kterou jsem pro kuře dostal. Poslalo mne to tedy hloub do lesa, kde jsem našel již zmíněného dědu, kterého jsem nepoznal, že je nějak nemocný, aby potřeboval zázvor a podal bližší informace o lekačce, které jsem se prý nemusel bát. Takže strach prohrává 5:0 a poté jsem narazil na svítící lahev s pitím očividně , nebo nevím. Tam jsem si myslel, že budu plnit nějaký úkol, ale místo toho se tam ukázal druid AKA Kuba, který mě chtěl poslat na druhou stranu a poté mi ukázal zase na druhou stranu, kde už jsem viděl zase nějaké svíčky, takže to bylo trochu zmatené, ale můj zmatek přešel v pozornost, když se mě snažil vyděsit, že bych měl běžet, dokud nenapočítá do pěti. Začal počítat, já běžet a tím končí příběh o lekačkách. Poté jsem našel kuře, kterého jsem se trošku vyptával jako u ostatních, a co mě překvapilo, vypadalo celkem zmateně, když sem mu podával mrkvičku. Každopádně říkalo, že je vodňanské, takže nehledím na velmi hezkou budoucnost, tak jsem šel dál, až jsem našel Druidovic (předtím byla další postava, ale na tu už si bohužel nepamatuji, anebo nebyla a pletu si to s částí prologu kuřete, ale to je jedno.) Rodině druidů jsem dal jeden penízek a řekli mi, že… ale to jsem tu už řekl, ale to nevadí, opakování matka moudrosti, takže mi řekli, že sova se nedá najít, ale přilákat. A tak jsem šel dál, s kapucou na hlavě a cítil jsem se jako jedna z mých vymyšlených postav. Pak jsem došel ke staré známé postavě, která se bála o svůj život a doprovodil ji k převozníkům, kteří zase začali trošku mluvit přes čtvrtou stěnu – jako že – hej, kámo, tamhle vidíš tu šipku, tak prostě jdi. A tak jsem šel po šipkách, přemýšlel, co by mohlo být dál, nudil se, až jsem došel zpět, kde jsem začal. Toť konec. Nepropadejte panice, ochraňujte želvy, protože já to asi nezvládnu.

MYRDINN (Martínek H.) – Když byla bojovka, tak jsem se vzbudil já i Matěj Šťastný. Na bojovce mě nejvíc vyděsil Kuba, který byl za takovýho čerta, protože na mě vyběhl, ale já mu utekl. Po bojovce jsem šel spát.

NUALLAN (Matěj B.) – Lenka mě vzbudila v noci. Řekla mi s Jendou, že se máme rychle obléct. Dala nám světélkové náramky. Šli jsme podle světýlek. Jenda se hrozně bál, protože neměl brýle a slzely mu oči. Plnili jsme různých bohů přání, abysme měli penízky, a někteří nám jenom ukázali cestu. Došli jsme takhle k nějakému, který se s námi úplně nepřátelil, ale narazil do neviditelné stěny. A pak jsme dorazili k rodině, která nám řekla, že sovu nikdy nenajdeme, že ji musíme přivolat. Pak jsme došli zpátky sem do tábora a dostali jsme koláček za to, že jsme to zvládli, a šli spát.

FAOLAN (Alex) – Vzbudilo mě Čížečku, čížečku, jak se snažili malí kluci přivolat sovu, ale o tom až pozdějc. O půl hodiny pozdějc pro mě přišla Lenka, dal jsem si čajíček, ale byla mi hrozná zima a pak jsem šel. Když jsem potkal Kláru, tak to vypadalo, jako že se vznáší, a ta mě odvedla nahoru. Byli s Tomášem převozníci, který se rozestoupili a mělo to zajímavej efekt. První druid byl vtipnej a mluvil vtipným hlasem, protože to byla Marta. A vyděsila mě svým deštníčkem, kterej na mě otevřela. Pak mi dala hádanku a potom jsem potkal Sama. Samovi jsem přines nějakej šutrák. To byl taky druid, všichni byli druidi. A Martin mu přines obrovskej kámen. Dál jsem šel a našel mutanta z Černobylu/psa/ptáka/skřítka/husu/kupu hadrů. To skřehotalo jak nějakej papouch. Potom jsem šel k Michaelovi a Ondrovi, což bylo hrozně vtipný divadlo, jak se neslyšeli: Kuže? Cože, jaký kuže? Oni neuměli ř. Takže mi řekli, že se mám vydat za kuřetem. Pak jsem potkal Gemu, kterej mi řekl o strašidlu v báni (byl to druid ve skleněný kleci.) Ten se mě snažil vystrašit. Já jsem se bál, ale nezařval jsem. Potom se za mnou rozeběh, tak jsem doběh k Radanovi. Ten mi řek, že je vodňanský kuře. Tak jsem běžel dál. Jo, ještě mi dal hádanku. Pak když jsem to uhod, tak jsem běžel, doběh jsem zase k Michaelovi a Ondrovi a prošel jsem kolem Moničky k manželům Druidovým. Ty byli taky vtipný. Pak mě Marta vedla a štěkala tam liška. A Marta se bála a sahala po telefonu. Pak jsme došli k Tomášovi a Kláře, přešel jsem pole, domů. Začátek mého dobrodružství byl ve tři hodiny ráno a vrátil jsem se zhruba ve 4:15, v 5:00 jsem šel spát a v 8:30 jsem vstával.

DAIOC (Matěj Š.) – Líbili se mi ti druidi, jak tam byli a říkali mi, kam mám jít, jak mám jít, co mám dělat. Potom se mi líbil Kuba, jak tam strašil, něco jako čert. A ještě se mi líbilo potom po Kubovi kuřátko vodňátko. Potom byli dobrý ještě ty sousedi, jak tam byli jeden hluchej. A druhej ňák normální.

ERIN (Kuba N.) – V noci mě vzbudila Lenka na noční bojovku. Řekla mi, že se mám teple obléknout. Dala mi svítící kroužek. A pak jsme mohli vyrazit. Šli jsme po svíčkách. Po cestě jsme potkali Tomáše a Kláru, který nás zavedli do kouzelného lesa plného druidů. Pak jsme potkali Martu s deštníčkem a ta se mě zeptala, co tu pohledávm. Zeptala se mě na hádanku a já ji uhodl napoprvé. Za to nám dala penízek a ukázala nám cestu. Potom jsme potkali nějakého tuláka, který nás poprosil, abysme mu přinesli nějaký šutr. Já jsem mu ho donesl, ten mi za to dal taky penízek. Tak jsme šli dál a potkali jsme Moniku a ta se nás zeptala, co tu pohledáváme. My jsme řekli že sovu. Tak se začla smát a řekla, že žádnou sovu nenajdeme. Pak jsme šli dál a potkali jsme dva pány jeden byl hluchej a druhý zapomětlivý. A jeden se strašně začal smát a říká: ,,Tobě uteklo kuře,“ a druhý: „No, mně to kuře neuteklo a já jsem ho honil a ono mi uteklo.“ Pak si mě všimli a začli se oba strašne smát, co tu dělám. A já jsme řekl, že hledám sovu. A oni se začli ptát: „Kuře? Jaký kuře?“ Jeden říká: „Jedno jsem viděl támhle utíkat.“ Tak jsme šli směrem, kam ukazoval, a potkali jsme druida Gemu. A ten řekl, že na dalším je zlý druid. A řekl, ať si dávam pozor, ale že je v neviditené kleci. Tak jsem šel. A potkal jsem zlého druida Kubu, který mi ukázal směr cesty. Já šel a on na mě začal honit. Já jsem bežel a on naboural do neviditelné klece. Tak jsem šel dál a potkal jsem kuře, které povídá: ,,Pipip, já jsem vodňanské kuře.“ Řeklo mi hádanku, a když jsem ji uhodl, tak mi ukázalo cestu. Tak já jsem šel a potkal jsem Moniku, která říká: ,,Co tu pohledáváš?“ Já říkám: ,,Sovu.“ A ona mi řekla že by to mohli vědět manželé Druidovi. Tak jsem šel dál. A potkal jsme manžele Druidovy a druid arabsky povídá, že jestli chci vědět tajemství, ať mu dám peníze. Všechno mi to překládala jeho manželka. Tak jsem mu dal peníze. A jeho manželka mi přeložila, že sovu musíme přivolat. Tak jsem šel dál a zase jsem potkal toho tuláka. Prošel jsem kolem něj a on už na mě nemluvil. Tak jsem zase potkal Kláru, která mě dovedla zpátky na pole. A odtamtud jsem šel do tábora. Za odměnu jsme dostali buchtu a šel jsem spát.

URVAN (Jeník V.) – Jako já jsem se maličko bál, protože jsem neměl brýle a slzely mi oči a moc jsem neviděl. Jakože nakonec jsem byl rád, že tam nebyl žádnej bafák, protože já to moc nemám rád. Nakonec jsme to zvládli, protože jsme si zpívali a povzbuzovali jsme se. Maličko jsem se lekl zlýho druida, ale jenom na začátku, když jsme ho viděli poprvý. (Monika: Která maska ti přišla nejlepší?) Mně přišla hodně dobrá Gemova. Byl nějakej faraon nebo tak něco.

KADWAN (Lucián) – Tak když mě Lenka vzbudila, tak jsem si myslel, že na posteli ležím obráceně a že je ráno a když jsem se rozkoukal, tak jsem si všiml, že je noc a že na posteli ležím uplně normálně. Tak jsem byl strašně vyděšenej, že je dneska bojovka, že jsem si myslel, že to je nesmysl a pak jsem si uvědomil, že ne, tak jsem se začal oblíkat do extremně teplého oblečení, ale stejně jsem si myslel, že mi bude zima, protože jsem byl pořád vyděšenej. Nakonec jsem teda odešel. A první stanoviště jsem překvapivě potkal až za polem u silnice a myslel jsem si teda že bude blíž. A pak jsem chvíli musil čekat, než začnou mluvit, a tak mi vyprávěli o lese, že jednou za rok je kouzelnej a mají tam sraz druidové. A pak mě jeden z nich mi řekl, at zavřu oči, a chyt mě za ruku a pak mě vedl po silnici nahoru. A pak když jsem přišel nahoru, tak tam stála taková paní, tak jsem šel k ní a pozdrav il jsem a pak najednou rozevřela deštník, až jsem zařval, jak jsem se lekl (Lenka: To bylo slyšet až sem!) A ta mi ukázala potom cestu do lesa, že ta tudy mám jít, a už jsem se začal dost bát, že tam na mne někdo vybafne. Až jsem obešel takovou budovu, asi opuštěnou nejspíš, a tam seděl čaroděj a ten po mně chtěl, abych mu dal kouzelnej kámen do jeho lektvaru, a pak najednou jsem byl strašně překvapenej, když řekl, že libovolnej kámen stačí. Tak jsem se rozhlížel a dal jsem mu malej kamínek, ale řekl, že je to moc malý, tak jsem se rozhlížel a šel jsem pro takovej balvan a zas řekl že je to moc velký. Tak jsem vzal takovej kámen vedle a to už mi uznal. A tak mi ukazal cestu do kopce a už jsem se zase začal bát, že to povede lesem a že na mě někdo vybafne. A ještě víc jsme se začal obávat, jak to vedlo do kopce, tak jsem přestal vidět tu svíčku. A když jsem k tý svíčce přišel, tak tam seděla taková divná věc a řekl jsem jí „dobrý den“, ale místo aby mi odpověděla, tak se tak chraptivě zasmála. A začala jít ke mně, tak jsem ustupoval a pořád jsem se jí ptal na různý otázky, ale nic mi neodpověděla, tak jsem se zeptal, jestli aspoň neví, kudy vede cesta a ukázala mi, tak jsem začal radši utíkat. Myslel jsem si, že je to posava z anglickýho hororu. Tak jsem začal utíkat a jak jsem utíkal, tak jsem potkal cestou Tobiase v takový spojce, kde chodili cestou tam a zpátky a potom, jak se to zase rozdvojovalo, tak jsem potkal dva staříky, který jeden zapomínal a druhej tak špatně slyšel. A tak se mě zeptali, jestli nemůžu najít jejich kuře, který si chtěli dát k večeři. Já jsem jim řek, že jsem nic neviděl, tak se mě zeptali, jestli ho nemůžu jít najít. A tak jsem se jich zeptal, kudy vede cesta a řek jsem jim, že se budu snažit najít ho při cestě. A tak jsem šel dál ještě víc zmatenej. A pak jsem u cesty potkal druida, kterýmu hrála divná hudba, takže jsem se napřed bál a tak jsem šel k němu a pozdravil jsem ho a zeptal se, jestli neví něco o sově a on mi řekl, že ji určitě najdu. A ještě mě upozornil, že další druid, kterýho potkám, je protivnej a snaží se mě vystrašit, ale že se nemám čeho bát, protože mezi člověkem a druidem je taková skleněná stěna. A tak jsem vyrazil dál. Pak jsem, když jsem prošel lesem, zas na nějakou jinou silnici, tak na mě vybaf a já jsem se strašně lekl a už jsem byl extrémně vystrašenej. A pak začal počítat, že mám utíkat, než napočítá do pěti, a tak jsem zkusil počkat, než napočítá, a pak mě chytil za krk, až dopočítal a to jsem se ještě víc lek, když mi druid předtím říkal, že ke mně nemůže. A pak mi řekl: „Cesta vede támle,“ a ukázal do lesa a pak jsem se ho zeptal, jestli cesta nevede náhodou dál po silnici a řekl mi, že ale musím utíkat, tak jsem začal utíkat, vystrašeně. Tak jsem mu utekl, a pak jsem viděl, že nalevo, na druhý straně silnice jsem viděl dvě svíčky. Tak jsem k nim šel a najednou na mě vybaf nějakej pták, takže jsem zařval strachy zase. A pak mi řekl otázku a já jsem mu na ni měl odpovědět a naštěstí jsem odpověděl správně, a tak mi dal peníz a řekl mi, že mám jít dál a že mám jít k rodině druidů, která tam čeká. A tak jsem k nim přišel a pán na mě začal mluvit anglicky, tak jsem byl zase zmatenej a ta paní mi to začala překládat do češtiny a potom mi řekl, že mi poví tajemství, když mu za to zaplatím, tak jsem mu dal ten peníz a řekl, že potřebuje víc. (Pardon, zapomněl jsem zmínit, že čaroděj mi dal taky peníz) tak jsem mu dal i ten peníz a pak mi řekl, že sovu nemůžu najít, ale musím ji přivolat. A že se to musím naučit a ukázal mi cestu dál. A když jsem odcházel, tak začali zpívat takovou divnou píseň. A pak jsem došel zase ke dvoum staříkům a zeptali se mě, jestli jsem chytil to kuře a já jsem jim řekl, že vím kde je a ukázal jsem jim to, protože pak jsem si teprve uvědomil, že ten pták bylo to kuře. A pak mi řekli, že mám jít, že o kuřeti nic nevím a šel jsem zase silnicí, kde se potkávali lidi cestou tam a zpátky. A potkal jsem tam Martina, tak jsem mu řekl ahoj a najendou ta divná věc chraptivě zakřičela:“ NEMLUVIT!!!“ A ukázala mi cestu, kudy mám jít dál. Tak jsem šel, až jsem došel zas k kčarodějovi a ptal se mě, jestli jsem Tobias, a když jsem řekl že ne, že jsem Lucián, tak byl zmatenej (Byl to Sam, pozn. red.) A pak se mě zeptal, jestli jsem předběh Davida a Tobiase a já jsem mu řekl, že ne, že jsem je neviděl, a tak mi řekl, že se to vyřeší a poslal mě dál. A o kousek dál jsem zase potkal paní s deštníkem a najednou tam přišel ten člověk, kterej mě dovedl nahoru a říkal: “Co tady děláš?“ A ta paní s deštníkem řekla: “Já tady mám všechno pod kontrolou, tohle musí být nějaký zmatek!!“ A přitom tam došel Čenda a přišel tam mluvící jelen a odvedl nás dolů. Tak jsem začal být rád, že už se vracím, protože jsem byl strašně vystrašenej. A dole najednou ten průvodce tam stál, tak jsem si připadal zase zmatenej, ale ukázali nám cestu kudy se vrátit domů, že máme jít po šipkách a tak jsem došel domů. Dal jsem si koláček a šel jsem spát. A to je myslím vše, chichichi…

FAERGHAS (Josífek) – Mně se líbilo, jak mě Lenka probudila. A nejdřív jsem se strašně klepal zimou a potom jsme s Kryštofem vyšli a šli jsme po svíčkách až k takovým, který nás vlastně převedli z normálního světa do světa druidů a jiných postav. Potom jsem tam potkal … jak to bylo vlastně … beruška a jelen? A potom jsme od nich dostali gumovou platbu, kterou se platí v druidském světě. A šli jsme do lesa, ale pak jsme se spletli a šli jsme blbě, takže jsme se pak museli opravit a jít správně. A potom jsme vlastně potkali takového druida, který po nás potřeboval … on nám poradil, ale až po tom, co jsme mu přinesli dva kameny do jeho lektvaru. A potom jsme šli dál a svíčky byly daleko od sebe, takže jsme neviděli třeba za zatáčku. A potom tam byly takový zříceniny, takže Kryštof se trochu bál. A byl tam, něco jako kněz. Tak jsme mu řekli, že jsme Keltové a že hledáme sovu a on nám ukázal cestu, kudy máme jít. A potom jsme šli dál, až jsme potkali dva takový zvláštní … teď nevím, jak bych to měl popsat … druidy. Zvláštní druidy. A říkali jsme jim, že jsme Keltové a že hledáme sovu a oni nejdřív takový: „To jsou trempové.“ Nebo něco takovýho. A potom jeden neslyšel, takže to celý zkomolili a potom: „Jo, takže hledáte kuře!“ A pak nám ukázali, kudy máme jít. A po cestě jsme potkali Gemu a hrál na ňáký hudební nástroj a dal nám taky to gumové platidlo a poradil nám, že tam po cestě bude zlý druid, který vypadá ošklivě a je vlastně v takový kleci. Prostě taková neviditelná mříž to byla. A potom jsme došli k tomudle druidovi, nejdřív se tvářil mile, jakoby tam žádná cesta nebyla a potom nám ukázal cestu, my jsme šli a potom tam vlastně Kryštof šel trochu za mnou a von se potom za náma rozběh a rozehnal. Pak naboural do toho neviditelnýho skla a udělalo to takovej zvuk, prostě ňáký vibrace. A potom jsme šli dál a baflo na nás vodňanské kuře. My jsme říkali že hledáme tu sovu a on říkal, „tak tu sovu znám z mého gangu“. No, a pak jsme se brátili domů, to by bylo dlouhý, musím to zkrátit, protože za chvilku bude táborák.

(Kryštof S.) - Se mi líbilo, jak Lenka mě vzbudila. Budí dobře! Řekla, že je bojovka. A potom jsem šel po svíčkách k lesu, tam byl převozník, který mě dovez na druhý břeh. Potom jsem šel dál a tam byl jelen a něco, ty no (Marta). Se mi nejvíc líbilo, jak jsi otevřela ten deštník. No, potom se mi líbili ti dva, jak stáli na silnici. Já jim řekl, že hledám sovu a oni řekli, že myslím „to kuřeee!“. Chvilku jsme si s nima povídal. Potom jsme šel dál. Tam seděl Gema a řekl mi, že další člověk bude takový zvíře ve skleněný kleci. A on se taky ptal, co hledám. Potom začal počítat, tak jsem utíkal. A jsem se potom pozastavil a pak jsem zase začal utíkat. Potom se mi líbil ten konec, to kuře a tak dál. No potom jsem došel k Martě, ta mě vzala za ruku a šli jsme dolů za Tomášem. Tam mě taky ještě převez přes řeku, nebo co to bylo. Potom mi řek, že mám jít po šipkách a jít přes louku. No, a potom jsem došel do budovy, tam nikdo nebyl, tak jsem šel do jídelny a Lenka mi řekla, abych se napil najedl a potom jsem šel na pokoj a asi za pět minut přišel Martin a šel ještě do jídelny a potom přišli ostatní. A to je konec. Šli jsme spát.

2019-08-22 - Čtvrtek, 5. den

Bůh světla se zlatým kopím, jedna bretonská píseň o nenažrané kobyle, jedna irská o zeleném pobřeží, bojovka se sfoukáváním soupeřovy svíčky, slepá stezka jako test hmatu a čichu, pudink ke svačině, správný táborák se Slavíky a Generálem Laudonem – to jsou některé klíčové body pátého táborového dne. Osobní postřehy zúčastněných vám přinášíme na následujících řádcích.


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa) – Takže, dneska ráno byla rozcvička a po ní snídaně, a to se mi líbilo. Potom byla zkouška, kde jsme toho dělali víc, než obvykle na táboře, potom byl oběd a polední klid, kde jsem dočetl knížku, potom byl odpolední program a teď píšu deník a už končím.

TALFRYN (Eliáš) – Takže. Dneska byl budíček. No, tak nás budili, to pro mě bylo dost drastický, pač v noci mi nešlo moc usnout, ale vstal jsem, ale čekala na mě celá rozcvička, uplně všichni, protože jsem byl samozřejmě poslední. No, ale rozcvička byla dobrá, až na to, že jsem byl unavenej. No, ale pak během snídaně se to změnilo a už nejsem unavenej. No, a pak bylo rozeznění, který bylo na můj vkus strašně dlouhý, ale užil jsem si to. A po rozeznění byla zkouška a pak byla svačina a po svačině byla další zkouška a po zkoušce byl oběd a po obědě byl polední klid, kterej jsem si strašně moc užil. A po poledním klidu byla výborná hra, která mě strašně bavila a tu nebudu popisovat jako minule, protože to by bylo strašně na dlouho. No, a po hře jsem si hrál s Terezkou a teď píšem deníky. No. A už se těšim na mámu, ale i se těšim na zejtřek, na další hru a na dalšího boha. No, ale taky se těšim na táborák a teď si jdu hrát s Terezkou, tak ahoj.

AIDAN (Kryštof K.) – (Lenka: Líbil se Ti dnes ten den?) Líbil. (Lenka: A co se ti líbilo, hráli jste nějaké hry?) Hráli. Všechny hry mi šly. To je všechno.

EDERN (David) – Dneska nic jen tak nemůžu říct, ale jako bylo to dobrý. Líbila se mi ta první hra, ale líbila se mi jenom trošinku. Je pravda, že můžeme taktizovat, ale nemůže to být, že jsou dva týmy spolu proti dalším dvoum a proti jednomu týmu, pak tři proti jednomu a jednomu a potom čtyři proti jednomu. To se mi nelíbilo, že to nebylo férové. Bylo tam pět házečů a pět útočníků, ale oni čtyři nechali běžet a útočili jenom po tom jednom. Těším se na večeři a na táborák. A ještě ta druhá hra. Když jsem si něco nachmatal, tak pak když jsem to psal, tak jsem byl v takových nervech, že jsem si na to nevzpomněl. Ale vzpomněl jsem si, že tam nebyla štětka na záchod. I když Čenda říkal, že byla.

JOSSE (Matěj D.) – Dobrý den, dneska deník bude trošku jinačí, páč mám spoustu práce. Takže to, co se stalo tenhle den, se dozvíte od ostatních. Pac a pusu. Matěj.

BEDAN (Kuba Š.) – Dneska, když byla rozcvička, tak jsme běželi hodně daleko. A potom, když jsme se vrátili, tak jsme se seznámili s bohem slunce, světla nebo to je jedno… tak světla a potom jsme se šli nasnídat. Líbilo se mi, že se hrála velká hra, a pak se mi líbilo, jak jsme s Luciánem trošku kopali cestičky.

GORMAL (Martin K.) – Dopoledne byla rozcvička už venku. A potom byla zkouška. Odpoledne jsme hráli hru na sfoukávání svíček a cestu po provázku poslepu, na kterém byly zavěšené předměty, a my si je museli zapamatovat. Večer jsme připravovali táborák.

RÓNÁN (Tobias) – Tak dneska to bylo super, vstal jsem brzo před rozcvičkou, potom jsme měli snídani, která byla výborná, no, a potom jsme měli klasicky zkoušky. Zkoušeli jsme nový písně, potom byla hra, která se mi líbila: šlo o to, že jsme měli sfouknout svíčky brčkem a museli jsme to udělat rychle a ještě jsme si museli dávat pozor, aby nás nikdo netrefil. Pak jsme měli hru, u který jsme měli poznat podle hmatu nějaký věci, celkem jsem to poznal, bylo těžký, když jsem měl šátek na sobě, poznat barvy, protože jsem si musel tipovat podle toho, jestli je teplá nebo studená. To mi taky relativně šlo a potom jsme šli na mapu a po mapě jsme se šli podívat k nějakýmu traktoru a pán byl zrovna hodnej, tak nás pustil do toho traktoru a mohli jsme jet. Hodně to drkalo a to už je asi všechno…

BRANDUBH (Čenda)

LACHLAN (Jenda Š.) – Taaakže. Dneska to celkem haprovalo, ale jinak vše dopadlo dobře. (Lenka: A co haprovalo?) Ále, při tom rozeznění nějaký ty malý krávovinky. (Lenka: Co tím myslíš?) Občas že jsi musela napomínat kluky a tak. Poté jsme měli hru, kde jsme si získávali přízeň boha světla, tato hra se mi úplně nelíbila osobně. (Lenka: Proč?) Proč… jsem navyklý na jiný styl hry, možná to tedy bylo nezvykem… Ale spíš komunitou mezi hráči, a to v oblasti spojenectví, které se často hrozně měnilo, čili poté menší kluci z toho měli guláš v hlavě. Ke konci jsem z toho byl zmatenej i já! A poté jsme hráli další hru, kde jsme poslepu museli poznávat věci a zapamatovat si věci a pak je zapsat.. Toť vše. Nepropadejte panice, ochraňujte želvy, protože já to asi nezvládnu.

MYRDINN (Martínek H.) – Ráno byla rozcvička a snídaně a rozezpívání. Pak byla svačina, oběd a pak byl polední klid. O poledním klidu přišlo to, že se tam Tobias přestrojil za babku a pořád tam někoho honil. Pak byla velká hra část I., kde jsme měli sfoukávat jiným týmům svíčky, potom byla druhá část, kde jsme byli poslepu a šli jsme po provázku a hádali různé předměty. Byly tam i dvě stanoviště. Potom jsem udělal Tobiasovi dárek. Konec!

NUALLAN (Matěj B.) – Když jsem se ráno vzbudil, bylo šest hodin. Ležel jsem čtvrt hodiny v posteli. Pak jsem si začal povídat s ostatníma. Pak se většina oblékla. Pak jsme ještě chvilku byli v pokoji. Pak jsme šli na chodbu. Pak jsem po pěti minutách viděl Randana, jak si přináši kytaru. Potom byla rozcvička. Když jsme přiběhli, tak jsme se seznámili s novým bohem Slunce. Pak byla snídaně. Pak jsme měli volno a pak jsme měli rozeznění. A potom jsme měli zase volno. A potom jsme šli zkoušet. Pak byla snídaně. Potom jsme šli hrát hry. Potom jsme šli hrát druhou hru. Pak jsme psali deník. Pak jsme šel hrát znovu hru. A potom bylo volno. A potom táborák.

FAOLAN (Alex) – Dneska ráno byla snídaně. A byla dobrá. Rozcvičku jsme běželi až do Mikulovic. Rozezpívání bylo venku. O zkoušce jsme zkoušeli první francouzskou písničku. K obědu byla koprovka, kterou jsem jedl malou lžičkou vyrobenou od Gemy. Potom jsme měli polední klid. Nejvíc mě asi bavila hra s brčkama, kdy jsme ostatním museli sfouknout svíčku. Potom jsme měli hádání naslepo-provázek. A pak jsem si četl Děsivé dějiny, z nichž vám vyberu tři skotská přísloví:
Holá hlava se snadno oholí.
Slepec nepotřebuje zrcadlo.
Pes nevyje, když ho trefíš kostí.
Takže to je konec, více se dozvíte v ostatních.

DAIOC (Matěj Š.) – Líbila se mi velká hra. Hlavně poznávání věcí poslepu. Uhodnul jsem skoro všchno. Líbila se mi taky první hra, jak tam sfoukávači sfoukávali svíčky cizím týmům. Sice jsem nesfoukával, ale bránil jsem. Prostě se mi to líbilo a taky potom, jak jsem se svezl traktorem.

ERIN (Kuba N.) – Ráno jsem se probudil, jako vždy na zemi. Pak byla rozcvička. Velká hra byla o tom, že jsme museli velkým brčkem sfouknout protivníkovu svíčku. Pak byla večeře. Pak táborák. A pak byl konec.

URVAN (Jeník V.) – Dneska se mi to líbilo hlavně proto, že jsme měli dobrý úkoly. Třeba ta válka, nebo co to bylo, že to bylo dobře vymyšlený a dělaly se tam strategie. Jinak prostě nic nemám.

KADWAN (Lucián) – Dneska to bylo takový těžký. Když jsme vstávali, tak mě výjimečně vzbudil Gema bez budíčku, ale rozcvička byla stejně. A bylo zajímavý, že při rozeznění jsme se fotili… A potom o pauze jsem zjistil, že večer pudem do posvátnýho háje. A o zkoušce jsme se učili dvě nový písničky, jednu francouzskou a jednu anglickou, obě se mi hodně líbily. A hry se mi fakt hodně líbily, hlavně ta první, kdy jeden člověk běžel s brčkem a z každého týmu byl ještě obránce, který házel koule po útočnících z jiného týmu, aby se nedostal za lano, za kterým už na něj nemohli pálit, aby mohl sfouknout brčkem svíčku jiného týmu. A druhá hra byla, že jsme měli zavázaný oči a snažili jsme se ohmatat předměty na laně a byly tam tam dvě stanoviště taky, na kterých jsme buď čuchali k věcem a měli jsme poznat, co to je, a nebo bylo stanoviště, kde jsme měli poznat jakou má barvu papír, který jsme měli v ruce, a nesměli jsme se koukat. A taky náš tým postupoval na mapě a postoupili jsme na našeho prvního boha a jako úkol jsme na příští den dostal, že od rozcvičky musím celý den držet jeden předmět v ruce. A zrovna zítra jdeme na výlet. A to je asi vše.

FAERGHAS(Josífek) – Mně se líbilo rozeznění a obě zkoušky. Líbila se mi ta francouzská písnička a potom ta druhá, ale teď nevím, jak se jmenuje. Bavilo mě hrát po poledním klidu na flétnu. Velká hra byla super. Nejdřív jsme měli brčko, kterým jsme sfoukávali cizímu týmu svíčku, a přitom jsme měli omezený čas. Pak byla druhá hra: měli při ní zavázané oči, šli jsme po provaze, na tom byly přivázaný věci a museli jsme je odhalit. A přál bych si abych vyhrál.

2019-08-21 - Středa, 4. den

Bůh blesků zakončil svou včerejší vládu celonoční bouřkou a déšť pokračoval i během dne. To ale nevadilo, protože máme venku velký stan, pod kterým se dá schovat. Dnes jsme kromě keltských písní i rozšiřovali svůj táborákový repertoár. S potěšením oznamujeme, že kytarová, flétnová, akordeonová a bicí sekce roste každým dnem a zraje jako víno. Bůh Nuada nám slíbil svou přízeň, pokud se naučíme některým řemeslům, a tak jsme celé odpoledne zuřivě tkali, kovali, splétali provazy a šili. Více v následujících odstavcích.
Monika


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa) – Takže dneska skoro celej den pršelo a my jsme byli skorou celou dobu vevnitř, takže jsem měl čas si číst. Večer možná bude táborák, nejspíš. A dneska jsme měli za téma řemesla.

TALFRYN (Eliáš) – Ráno byla rozcvička, no, a ta byla ve stanu, protože venku pršelo. Padaly strašně velký kapky. A když jsme tam doběhli do stanu, tak byl trošku prohlej. Bylo tam strašně moc vody. Kuba s Alexem tu vodu vylili. No, a pak jsme se rozcvičovali a pak byla snídaně po rozcvičce. Snídaně mi chutnala. Hodně. No, potom byla velká hra a to jsme dělali pásek a sponu na pásek a měšec a lžičku. No, a pak po velký hře byla večeře, pač ta velká hra trvala čtyři a půl hodiny. A večeře mi moc nechutnala, protože v ní byly houby. A ty já nemám rád. No, po večeři… co bylo po večeři? Teď píšeme deníky a moc se netěšim na táborák, protože jsem už unavenej a těšim se na druhou večeři, protože mě povzbudí a hlavně se těšim, až nám bude číst Monika. No, a teď si asi jdu dát něco sladkýho. A konec.

AIDAN (Kryštof K.) – Dneska se mi líbilo, jak jsme vyráběli lžčku , váček a pásek a přezku. (Lenka: Co se ti líbilo nejvíc?) Líbily se mi všechny tři věci.

EDERN (David) – Ráno bylo už dobrý vzbuzení. To bylo klidnější. Rozcvička byla krátká. Mně se ale nelíbily ty jazykolamy. No, potom jsme hráli Bang se všema rozšířeníma, ale potom jsem odešel, protože se tam všichni hádali, tak mě to přestalo bavit. Potom jsem chvilinku četl, to je pro mě důležitý, jo? A potom jsme si vyrobili lžičku z hliníku, která se mi právě líbila. A všechny ty věci se mi líbily. A těším se na táborák, akorát doufám, že zase nebudeme poslední. (Alex: Nebyli jsme poslední. Byli jsme první a druzí.) A to je konec.

JOSSE (Matěj D.) – Ve sředu jsem se probudil. Rozcvička nebyla, protože pršelo. Teda byla ale ve stanu. Potom den normálně pokračoval. Zkouška byla trošku jiná, protože jsme zpívali písničky ze zpěvníku, které moc neznáme. Pak byl oběd, potom byl poobědový klid. A to mě Kuba neučil na kytaru, protože to nestíhal. Ale místo toho jsem hrál s velkejma klukama Bang! se všema rozšířeníma, které existujou. Potom byla velká hra. Ráno k nám totiž přišel bůh…, tak napiš: „nikdo neví jak se jmenuje.“ Museli jsme dělat řemesla. Museli jsme si ukovat měděnou lžičku, váček a přesku a pásek. Pak byla večeře (pásek jsem ještě nedodělal.) Potom jsem psal deník a táborák byl úžasnej, protože padaly bomby*. *dělám si legraci

BEDAN (Kuba Š.) – Dneska skoro celej den pršelo, když konečně přestalo pršet, tak jsme šli pod stan, abychom si řekli různá řemesla. Ta řemesla byla: dělání měchu, dělání lžičky a ještě dělání pásků (tím je zřejmě myšlena přezka, pozn. redakce) a ještě pletení pásků. Potom když jsme to udělali, tak byla večeře a potom jsme šli psát deník, který teďkon právě píšu, konec.

GORMAL (Martin K.) – Ráno byla rozcvička vevnitř, protože pršelo. Dopolene jsme zkoušeli a odpoledne jsme vyráběli různé věci - hliněnou lžičku (hliníkovou, pozn. red.), opasek a váček. Večer jsem hrál na harmoniku.

RÓNÁN (Tobias) – Ráno jsme měli rozcvičku, ale ta musela být v jednom stanu, protože venku pršelo. A pak jsme měli snídani. A potom oběd a potom začaly řemesla, který jsme měli dělat. Asi nejpracnější mi přišlo dělání pasu, protože se to šilo dost dlouho. A potom jsme si ještě vyzkoušel dělat další řemesla, jako třeba udělat si lžičku nebo měšec. A to už je asi všechno…

BRANDUBH (Čenda) – dneska se mi líbila velká hra, kde jsme vyráběli různé předměty: tkaný pásek, nad kterým jsem strávil dvě a půl hodiny času, lžičku z hliníku, měšec z kůže a skobu na pásek. Dnes máme službu na oheň.

LACHLAN (Jenda Š.) – Takže, dneska jsme si získávali přízeň boha řemesel, a tak jsme vyráběli pás, kožený pytlíček a lžičku, kde jsme ukázali svoji zručnost. A hra s mapou se velmi rozšířila, hádám, že už jste o ní četli od kolegů a rozvíjela se tím způsobem, ne že by někdo z vedoucích něco přidal, ale tím, že se začínají tvořit aliance. Nepropadejte panice a ochraňujte želvy, protože já to asi nezvládnu.

MYRDINN (Martínek H.) – Ráno pršelo a šli jsme rychle do stanu, kde byla rozcvička. Po rozcvičce za námi přišel bůh řemesel s jednou stříbrnou rukou už si nepamatuji, jak se jmenoval. Potom byla snídaně, pak rozeznění, pak byla zkouška a po zkoušce byl oběd, pak byl polední klid, potom byla velká hra ve které mi nejdýl trvalo vyrobit si opasek. Potom byla večeře. Konec!

NUALLAN (Matěj B.) – Líbilo jse mi to, že jsem se asi nejlépe vyspal. Museli jsme přeběhnou na rozcvičku do stanu přes déšť. Na rozvičce se mi líbilo to, jak jsme říkali jazykolamy. Když jsme se vrátili, už jsme byli informovaní o tom, že mame dalšího boha, u kterého máme možnost získat přízeň. Pak byla snídaně. Na snídani se mi líbilo to že byla dobrá. Potom jsem si šel uklidit do pokoje a ještě chvilkum jsem si lehnul do postele. Potom jsme měli zkoušku. Po zkoušce byla svačina. Po svačině jsme měli chvilku volna. Potom nám začaly hry. Kovali jsme lžičky, dělali jsme si měšec a dělali jsme si karabiny na pásek, a abychom neměli jen karabiny, tak jsme si vyrobili i pásek. Já jsem si měšec přidělal na pásek a do měšce jsem si dal lžičku. Potom jsme měli mezitím oběd a potom jsme měli volno. Potom jsme měli druhou svačinu. Pak už nevím co jsme měli. Pak jsme měli večeři. Pak jsme psali deníky. A pak jsme měli táborák. Jo, a půjdem do háje dneska? (na poradu v posvátném háji, pozn. red.)

FAOLAN (Alex) – No, jsem Faolan a štve mě, že mi někdo napsal na postel Faelon. Moniko, tos byla ty? (Monika: Jo. Jsem to spletla.) A přepíšeš to? (Monika: Jo.) V noci byla dobrá bouřka, to mě bavilo, jak pršelo. Doufám, že bude pršet i dneska v noci. Dneska jsem byl poprvý na rozcvičce. To bylo normální. Konečně jsem nestrávil den na pohotovosti ale ve zkoušce. O poledním klidu jsme hráli Bang v deseti lidech se všema rozšířeníma, to bylo dobrý. Potom byly úplně hrozně epický hry na téma „keltské vytvoř si“, kde jsme si měli vyrobit tyto věci: lžičku z hliníku, sponu z měděného drátu používanou u pásu, tím se dostáváme k třetí věci, pásek tkaný z látek, měšeč z umělé kůže s provázky. A nejvíc mě asi bavil ten pásek. Večeři jsem sněd tou lžičkou a teďko bude táborák.

DAIOC (Matěj Š.) – Mně se dnes líbila velká hra, kde jsme vyráběli s Gemou lžičky. Pak se mi líbilo vyrábění pásku a vyrábění měšce. Ještě se mi líbilo, jak jsme hráli o odpoledňáku Bang!

ERIN (Kuba N.) – Ráno jsem se probudil a byla rozcvička. Strašně lilo. Pak byla snídaně. K ní byly dobrý rohlíky s máslem. A velká hra byla s řemesly. Vyráběli jsme si lžičku, váček, pak byla večeře. Pak táborák a konec.

URVAN (Jeník V.) – Dneska se mi líbilo, že jsme neměli moc dlouhou rozcvičku, protože pršelo. A bylo dobrý, jak jsme říkali jazykolamy. A taky se mi líbila ta dílna. Byl jsem hodně překvapenej, že jsem zvládl tu lžíci, a maličko mě mrzí, že jsem nestihl ten opasek, protože bych už to chtěl mít hotový. Ale zas tak to nevadí, protože si to zítra asi dodělám.

KADWAN (Lucián) – Dneska když jsme se vzbudili, tak strašně lilo, jako půlku dne, a rozcvička byla pod stanem a tentokrát jsme dělali při rozcvičce i jazykolamy. A pak jsme se seznámili s bohem řemesel. Pak jsme šli na snídani a po snídani bylo rozeznění v herně, kde zkoušíme, když nemůžeme zkoušet venku. A pak při zkoušce jsme se učili písničky ze zpěvníku, které jsme zatím nezpívali nebo ne mockrát. A potom v druhý části zkoušky tak jsme se učili novou písničku o Titaniku. A pak po obědě tak byl polední klid a při něm jsme hráli Bang! dvakrát v sedmi lidech. A po poledním klidu přišla velká hra, kdy jsme si mohli udělat přezku na pásek z mědi, váček. (Lenka: Jaký?) Z kůže a lžičku z hliníku, která je strašně mrňavá a zkoušel jsem s ní dneska jíst večeři. A pásek jsem udělal tak ze třetiny, takže ho budu dodělávat postupně, když budem mít volný čas. A svačina byla super, protože jsme měli palačinky. A to je pro dnešek všecko.

FAERGHAS(Josífek) – Mně se líbilo, jak jsme měli rozeznění, první a druhou zkoušku, pak se mi líbilo vyrábění předmětů u různých stanovišť. A pak se mi líbilo, jak jsem si zavolal s mámou.

2019-08-20 - Úterý, 3. den

Dnes nás navštívil Taranis, bůh hromů, blesků a bouřky a poslal kluky na pochod, při kterém si měli zapamatovat názvy a tvary různých druhů mraků. Pak kluci sbírali blesky z mraku a za hromového křiku je nosili svému týmu. Samozřejmě se také zpívalo a dokonce i tančilo, ale to vám prozrazovat nebudeme. Přijďte v říjnu na koncert a uvidíte vše :)
Monika


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa) – No, takže dneska byla nejdřív snídaně, ta se mi hodně líbila, potom jsme měli zkoušku a potom byl oběd, k němu bylo maso na – já bych řek, že na hořčici – s rejží a potom byl odpolední program a z něho se mi asi nejvíc líbilo jak jsme psali názvy těch mraků, protože jsem toho část uměl už ze školy a těšim se na večeři a táborák!

TALFRYN (Eliáš) – Takže, konečně. Rozcvička byla kratší než včera, takže lepší. Akorát, když jsme doběhli, tak tam byli dva psi, jeden černej a pak se tam znenadání vynořil i druhej, a ten byl takovej oranžovo-žluto-hnědej. No, pak jsme doběhli zase zpátky a to bylo z kopce, tak to bylo dobrý. Jo, ještě kolem nás při rozcvičce ještě projel traktor a bagr a trošku nás to vyrušilo. A pak po rozcvičce jsme přiběhli zpátky a byla snídaně, která mi moc chutnala. No, a pak po snídani bylo rozeznění a po rozeznění byly dvě zkoušky a zkusili jsme si taneček irskej a byla to zábava. No, a po zkouškách byl oběd a pak byl odpolední klid, kterej jsem si moc užil a pak byla hra. A teď se zamyslim, co dál. Pak byla teda ta hra a já nevim co dál. Jak se jmenoval ten bůh? (Klára: Taranis) Pak jsme potkali ve hře Taranise – to byl další bůh, no, a ten ovládal blesky a bouřku a hromy a všechno takovýho, no, a pak byla teda ta hra. A v tý hře nám dali papír a na tom papíru byly mraky a my jsme se na něj podívali a pak jsme běželi po fáborcích a nacházeli jsme papíry na kterejch to bylo taky namalovaný, akorát u toho byly ještě jména těch mraků. A ty jsme si měli zapamatovat. No a pak jsme doběhli a napsali jsme ty jména na papír po číslech, který byly první. No, a já jsem měl šest. To jsem si zapamatoval z devíti. Teď se těšim na tu nejlepší část. A pak bylo lano, na který si všichni stoupli a asi o dvacet metrů dál byl další provaz, ale v obélníku a v něm byly papírky, na kterejch byly namalovaný blesky. Bylo tam celkově pět papírků. Na těch bylo od jednoho do pěti blesků a pět bylo nejvíc a tudíž nejlíp! V každym týmu byly čtyři lidi a měli jsme si určit čísla od nejstaršího do nejmladšího, nejstarší měl mít nejvyšší. Pak jsme běhali a vždycky když vyvolali naše číslo, běželi jsme do toho čtvěrce, teda obdélníku, a to byl bouřkovej mrak. A vzali jsme si ty blesky nějaký co tam byli a já jsem vzal dvakrát čtyřku a dvakrát pětku. Pak vzal ještě Martínek z mýho týmu pětku. A byla to strašlivá zábava. Pak byla výborná svačina, byl to koláč, moc mi chutnal. A pak byla mapa, vo který jsme se moc nerozmejšleli a šli jsme k prvnímu volnýmu bohovi, co tam byl. No a tam byla řeka a to už je asi konec.

AIDAN (Kryštof K.) – Mně se líbily dneska všechny hry.

EDERN (David) – Dneska ráno, když jsem spal a byl hezký klídek. A najednou bum, vykopnou dveře, přijde tam Kuba a začne mlátit do bubnu jako hlupák. Bylo to fakt blbý. Já jsem se strašně vylekal a on řekl: „Za pět minut.“ Neuběhly ani tři minuty a on řekl: „Za minutu.“ A hned jsme se oblíkali a mě to docela naštvalo, že jsme neměli čas se rozkoukat. Rozcvička byla taky vtipná. Běželi jsme nahoru do lesa a najednou tam vyběhne pes, haf haf haf haf haf. Pak vyběhne druhý a začnou štěkat na celý les. Potom jsme běželi. Všechna jídla byla dobrá. A to je všechno.

JOSSE (Matěj D.) – Jsem se probudil a oblíknul jsem se potom jsem si zase lehnul do postele a skoro sem zase usnul. V tu ránu už nevím, kdo začal bubnovat na buben, a já jsem se vzbudil. Byla rozcvička. Na rozcviče nás štvali psi a Kuba byl na chudáčky psy hnusný. Potom byla snídaně. po snídaní bylo rozeznění. Potom byly zkoušky. Mezi nima byla svačina. Po zkouškách byl oběd. Po obědě byl poobědový klid. V druhé části poobědového klidu jsem s Kubou hrál na kytaru. Pak byla velká hra. Jo, a ráno jsme šli zase do posvátného háje. Tam jsme potkali boha blesků a bouřky a spol. Jejda to je ale hloupý...hahahhaha...hahahahha.... Museli jsme jít podle zelených fáborků a byly tam obrázky, kde byly mraky. U mraků vždycky byl název toho druhu a číslo. Museli jsme si to zapamatovat a potom jsme to museli napsat na papírek. Potom byla další hra. To byla hra o blesku. Byl červeným provazem označen bouřkový mrak. Do něj dávala víla blesků blesky a my jsme měli čísla a bůh říkal čísla a my jsme vždycky vyběhli a museli jsme sebrat blesky. Kdo našl víc blesků vyhrál. Potom jsme hráli fotbal se Samem a s Kubou. Potom jsme se seznámili se svačinou… byl to koláč. Potom jsme nám Radan a Sam mapu, se kterou si budeme hrát každý den. Hledáme totiž v ní bohy. Potom jsme psali deníky. A táborák ješte nebyl. TAK AHOJ :))))

BEDAN (Kuba Š.) – Dneska když jsme se probudili, tak jsme šli hned na rozcvičku a běželi jsme o kus dál do lesa, abychom jsme se protáhli. Potom když jsme se vraceli, tak jsme se snažili běžet co nejrychlejc, protože už jsme chtěli hrozně na snídani. Po snídani bylo rozeznění a to bylo super. (Lenka: Co se ti na tom líbilo?) Jak jsme se uvolnili.. Potom jsme šli na zkoušku a po zkoušce jsme šli dělat cestičky ve vysoký trávě. Když už se zavolalo na druhou zkoušku, tak jsme utíkali, abychom už to měli za sebou, aby nám to rychle uteklo. (Lenka: To byla ta zkouška tak strašná?) Nebyla hrozná. Naučili jsme se tanec, kterej se mi hodně líbil. A to bude dneska konec.

GORMAL (Martin K.) – Po rozcviče byla zkouška, na které jsme se učili irský tanec. Potom byl oběd a po něm jsme hráli Bang. Odpoledne jsme hráli hru na zapamatování mraků a blesků. Večer byl zase táborák.

RÓNÁN (Tobias) – Líbila se mi rozcvička, i když nás tam otravovali nějaký psi, ale pak jsme odešli a bylo to v pohodě. Pak byla snídaně, ta byla dobrá, no, a konečně při rozeznění nás nevyrušil nějakej kamion. Po rozeznění byly dvě zkoušky a oběd, kterej mi chutnal. Po obědě následovala velká hra. Hra byla o tom, že jsme si měli zapamatovat různý mraky a bylo to dost těžký. Udělal jsem tam většinu chyb. Třeba jsem napsal místo stratus - startus… a taky jsem vynechal poslední stanoviště. A zapamatování těch věcí, těch mraků, nebylo jednoduchý. Protože když jsem si zapamatoval ty jména, tak jsme zjistil, že si ještě potřebuju zapamatovat mraky, protože na papíru jsou namalovaný mraky a až k nim se to musí přičíst. Potom následovala další hra, která byla relativně těžká, protože nejlepší bylo sesbírat pět blesků, což nebylo jednoduchý. A spoustakrát jsem vzal jenom dva. A potom jsme hráli fotbal a to už je asi konec. A jo, vlastně ještě bych k tomu chtěl přidat tu mapu. U mapy mi přišlo celkem několik věcí zvláštních, ale potom jsem to i pochopil. Důležitý bylo rozmístit si místa kam máme jít, takže jsme museli plánovat. A asi se těšim na táborák. No, spíš ať to tam je bez toho asi.

BRANDUBH (Čenda) – Mně se líbila velká hra. Tam jsme museli pojmenovat mraky, mně se podařilo vyjmenovat osm z devíti. Potom se mi líbila hra „sbírání blesků“, kde jsme získali 45 blesků. Konec.

LACHLAN (Jenda Š.) – Co bych tak řekl? Tento den byl o něco lepší než ten minulý. Dnes jsme si získávali přízeň boha hromů a blesků, zkoušeli jsme si taneční krok a to je asi tak vše, co bych řekl. Nepropadejte panice, starejte se o želvy, protože já to pravděpodobně nezvládnu .

MYRDINN (Martínek H.) – Dneska byla výborná rozcvička. Trochu nás tam rozčilovali dva psi a na konec jsme si zahráli hru uteč psovi. Kubův nápad. Snídaně byla výborná, ostatní jídla taky a taky byla výborná velká hra. Nejlepší bylo běhání, kde jsme brali blesky. Konec!

NUALLAN (Matěj B.) – Když jsem se probudil, vzbudil mě Radan. Oblíkl jsem se a rovnou jsem šel na rozcvičku. Ńa rozcviče se mi nelíbilo, že na nás neustále štěkali psi, ale líbila se mi cesta zpátky z rozcvičky. Když jsme přiběhli, šli jsme do postvátného háje, což se mi moc líbilo. Čekal tam na nás další bůh. Blesku a bouřky. Pak jsme navštívili snídani. A šli jsme na rozeznění. Potom jsme měli chvilku volna a pak jsme šli na zkoušku. Po zkoušce byla další zkouška. Potom jsme šli na svačinu. Pak jsme měli zase volno. Líbilo se mi to, že jsem mohl hrát různé hry. Potom jsme si označkovali bílá trička. Potom jsme měli oběd a pak polední klid. Líbilo se mi to, že jsme hráli Bang. Potom jsme měli volno. Pak jsme šli psát deníky. KONEC

FAOLAN (Alex) – Dnes ráno se nám zjevil bůh Taranis, bůh bouřky. Potom jsme měli dobrou vánočku s takovou burákovou nutellou, ale bylo pod tím máslo, a to mi trochu vadilo. Potom jsem jel do nemocnice na převaz, kde jsem čekal půl dne. O poledním klidu jsme hráli Bang s novým rozšířením, to bylo super. Potom jsme si museli zapamatovat devět mraků a nakreslit je, a to mě hrozně bavilo. A taky byla hrozně dobrá hra na blesky, kde jsme byli druhý. A kluci vyrobili epickou mapu postupu k jednotlivým keltským božstvům. Má tvar Evropy a je to fakt do puntíku promyšlený, a to se mi hrozně líbilo. Byla to sranda. A těším se na táborák. Ahoj.

DAIOC (Matěj Š.) – Mně se líbila velká hra, kde se mi nejvíc líbilo psaní názvů mraků. Pak se mi líbil fotbal a ještě se mi líbilo sbírání blesků ve velké hře.

ERIN (Kubík N.) – Ráno jsem se probudil na zemi. Tím pádem jsem neslyšel budíček. Takže jsem vstal pozdě. Pak byla rozcvička tam na nás štěkali blázniví psi. Pak bylo dvouhodinové rozezpívání. Pak byl oběd k němu byla rejže s masem. Pak byl polední klid. Pak jsme hráli fotbal. A pak jsme psali deníky. Večeře jeste nebyla. KONEC

URVAN (Jeník V.) – Z dnešního dne nemám moc zážitky. Jako líbilo se mi to, ale… (Alex: tak řekni, jak jsi sbíral blesky, že jsi přinesl pětku, tak se pochval!) Ráno se nám zjevil bůh Taranis, takovej zamračenej s parukou a v ruce měl... co to bylo? Deštník? (žezlo boha blesků, pozn. red.) Ne, já vím, měl deštník, aby se mohl bránit před svým vlastním dílem – před bouřkou. A přišlo mi docela dobrý, že jsme vyhráli fotbal. Já nevím, jak to mám říkat... (Monika: Tak zapomeň, že tady mám počítač, a dělej, že si se mnou jenom povídáš.) A můžu zapomenout, že je tady Monika, a říkat to počítači? (Monika: Jasně.) Tak jo. Náš milý počítači, taky bylo dobrý, že jsme tady hráli ty hry. Podle mě máme šanci, že bysme mohli být druhý. Byly taky dobrý svačiny. A taky jsem ještě zjistil, že mám dvě jedničky za úklid. Já jsem čekal, že budu mít minimálně sedmičku, nebo sedm mínus. A tadyto je asi konec, milý počítači. Doufám, žes to všechno zapsal, a jestli ne, tak to převyprávěj Monice a ona to zapíše.

KADWAN (Lucián) – Ráno když jsem vstal na budíček, tak jsem si rychle ještě před rozcvičkou uklidil, aby to bylo čistý, kdyby nám kontrolovali pokoje při rozcvičce. Na rozcvičce jsme běželi kus k lesu a tam za náma furt chodili dva psi, a i když jsme šli jinam, furt na nás štěkali. Na zkoušce jsme se učili skotský tanec a potom k obědu byla rýže s omáčkou a myslím hovězím masem /vepřová kotleta, pozn. redakce/. Po obědě byl polední klid, když jsme hráli beng novou verzi, která přišla Martinovi poštou. A potom byla velká hra, kdy jsme měli jít po trase a zapamatovat si co nejvíc názvu mraků a na jaký pozici jsou podle čísel a pak jsme je napsali na papír, soutěžně do týmu. Pak jsme hráli fotbal, kdy tým, ve kterým jsem byl já, vyhrál 4:2 a pak přišla další hra. Kdy bůh blesku zakřičel číslo a ti členi týmu s tím číslem podle stáří tak vyběhli a snažili se z kroužku z lana na trávě sebrat papírek s co největším počtem blesků. A to bylo jedna až pět. A pak byla svačina, pokračování po svačinové přestávce! Pak jsme šli do herny, kde nám vysvětlili v čem spočívají počty bodů podle toho kolikátý jsme byli, tak jsme dostali určitý počet bodů a mohli jsme se za jeden bod posunout o dva centimetry na mapě Evropy. A taky tam byly různý překážky, který jsme nevěděli kde jsou a lesy a hory, který nám ubraly tahy, když jsme přes ně šli. A našim úkolem bylo dojít k co nejvíce bohům a splnit úkol, čímž získáme jeho přízeň. A pak šli postupně podle umístění z minulé hry se týmy poradit o pohybech a taktice a spoustě dalších věcí na mapě. A to je pro dnešek myslím vše, chichichi!

FAERGHAS(Josífek) – Mně se dneska líbilo rozeznění, první a druhá zkouška a jak jsem běhal v cestičkách. Pak se mi líbila velká hra, kde se mi nejvíc líbilo běhat pro blesky. Pak se mi líbilo, jak jsem hrál s klukama fotbálek a pak se mi líbilo probírání taktiky s týmem na mapě. Konec.

2019-08-18 - Neděle a pondělí, 1. a 2. den

Dlouho očekávaným den – neděle osmnáctého srpna – nastal a skupina neohrožených chlapců a jejich ještě neohroženějších vedoucích se vydala na na čtyřhodinovou cestu vlakem do Mikulovic na Jesenicku. Čtrnáctý tábor Bruncvíku začal. Letos se nese v duchu Keltů, jejich zvyků, hudby a tance. Z jedné keltské báje jsme se dozvěděli, že orel, naše posvátné zvíře, hledá sovu, aby si ji vzal za ženu. Chystáme se mu v hledání pomoct, ale budeme k tomu potřebovat přízeň keltských bohů. Hned v pondělí se nám zjevil Tutatis, bůh sounáležitosti a ochránce kmenové soudržnosti. Jak se kluci popasovali s jeho úkolem si můžete přečíst v následujících zápiscích.
Monika

Rozdělení týmů

HAVRAN
SELWYN (Láďa)
RÓNÁN (Tobias)
TALFRYN (Eliáš)
MYRDINN (Martínek H.)

LOSOS
ORWENN (Kryštof S.)
BRANDUBH (Čenda)
DAIOC (Matěj Š.)
FAERGHAS (Josífek)

JELEN

GORMAL (Martin K.)
JOSSE (Matěj D.)
ERIN (Kubík N.)
NUALLAN (Matěj B.)

BACHYNĚ

LACHLAN (Jenda)
KADWAN (Lucián)
AIDAN (Kryštof K.)
BEDAN (Kuba Š.)

HAD

FAOLAN (Alex)
EDERN (David)
URVAN (Jeník V.)
EVAN (Ondra M.)

VEDOUCÍ
bachyně GVENDOLIN (Lenka)
orel MUNGUS (Gema)
havran NIAMH (Klára)
had AOIFE (Monika)
jelen LACHANN (Kuba T.)
losos GWANAËL (Sam)
jihozápadní vítr CAOIMGHIN (Radan)
(houslistka Eliška)
(Terezka)
FIONA (paní zdravotnice)
CIERAN (Dan)

Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


SELWYN (Láďa) – Takže, včera se mi nejvíc líbila večeře, potom táborák a že už jsem konečně mohl jít do postele. Dneska se mi nejvíc líbila snídaně, oběd a večeře (Martin H.: Večeře ještě nebyla!) Já to říkám dopředu. A taky se těšim na táborák a až už půjdu do postele. Tak já jsem nevyspalej, no! Já byl na táboře, kde už jsem dělal vedoucího! Chodil jsem spát o půlnoci a vstával v šest! Můžu si jít číst?

TALFRYN (Eliáš) – Takže, včera jsme přijeli vlakem, čtyřhodinovou asi jízdou. Mě to poslední asi hodinu strašně nudilo, protože jsem seděl, byl jsem namáčknutej a ve strašným vedru. No, a pak jsme přijeli a šli jsme do chalupy a pak jsme se ubytovali a pak byla večeře a pak byl táborák, ten jsem si užil, večeře mi chutnala a druhý den. Probudil nás budíček, pak jsme měli rozcvičku – běželi jsme až do vesnice a zpátky a pak jsme šli na posvátnej palouček a tam byl bůh Tutatus a měli jsme si získat jeho přízeň, takže pak bylo rozeznění, svačina a tyhle věci, oběd…. Pak byl polední klid – ten jsem si taky užil – a pak jsme si získávali teda tu jeho přízeň tim, že jsme udělali jeho portrét. No, a já jsem si tu hru teda užil, protože to byla zábava hledat v lese klacky a listy a kapradí a co jsme na to potřebovali všechno… bodláky jako knoflíky, no a pak jsme přišli, ostatní týmy to měli taky moc hezký, se mi to líbilo to jejich a pak jsme šli teda zpátky a hráli jsme tady nějaký hry, předtim byla ještě svačina a pak byla večeře. (Klára: Vždyť ještě nebyla.) Tak to jakože to píšu až potom. A těšim se na táborák. Co mu vzal? (Volá na kluky, kteří běží kolem, pozn. red.) Tak já bych řek, že konec. Jo, a ještě že se těšim na mámu. (Běží ke klukům: Hej, co to máš?)

AIDAN (Kryštof K.) – (Lenka: Co se ti dnes líbilo?) Že jsme hráli hry.

EDERN (David) – Začneme spíš včerejším večerem, to jsem se docela nasmál. Já jsem na pokoji s Čendou, Luciánem a Tobiasem. Pěkná trojka. Když se zhaslo, tak tam Lucián začal dělat nějaký zvuky, pak přestal a začal Čenda, a když ten přestal, začal Tobias. Pak říkali nějaký vtipy nebo něco, ale vzpomínám si, že nám asi dvacetkrát přišel Kuba vyhrožovat, že půjdeme běhat. Brzy ráno – tomu jsem se zasmál nejvíce z tohoto dne – vzbudím se, Tobias taky, Čenda už si čte Asterixe a najednou tam něco bzučí. Zjistíme, že to je vosa. My jsme se snažili otevřít okno, vosa pořád narážela do skla: bum, bum, bum. Tak jsme otevřeli okno a ta vosa najednou po takových sedmi minutách odletí z jednoho okna, narazí do toho druhýho a vyletí.

JOSSE (Matěj D.) – Neděle: Včera jsme přijeli a ve vlalku to bylo dobrý, protože Sam totálně rozladil kytaru, ale Radan hrál na moji pidi kytaru. Když jsme přijeli tak jsme se dali do pokojů a já spím s Martínkem, Eliášem a Matějem Š. Potom rozeřazení. Dále byla večeře a potom byl táborák. Tam jsem dostal jméno Josse. A zjistil jsem že orel si chce najít manželku a ten, jak se to jmenuje, ten vítr....joo jihozápadní vítr mu nafoukl do ucha, že by jsi mohl vzít za ženu sovu, která je moc moudrá. Abysme našli sovu musíme ji najít a přitom si získat přízeň všech bohů. Dále tam byly zvířátka. Losos (Sam), vrána (Klára), teda havran, jelen (Kuba – náš patron), potom bachyně (Lenka), (to není zvíře) jihozápadní vítr (Radan) a to je konec. PS: noční bojovka bude super. PO: To jsme vstali, já jsem vstal první z našeho pokoje. Potom byla rozcvička, a ta byla srandovní, protože ji dělal Radan. Potom byla snídaně, ta byla dobrá. Nebudu psát co k ní bylo, protože bych to prodlužovááál. Po snídani bylo rozeznění, potom byla zkouška. A potom byla svačina. A potom druhá zkouška, pak vobjed. Potom byl poobědový klid. A potom jsem se byl učit na kytaru s Kubou a naučil jsem se písničku, co budu hrát u táboráku. Potom byla velká hra. Jo, a ráno ještě nám Klára řekla o našem posvátnem hájku a potkali jsme tam boha Tutatise, který nám po obědovém klidu dal velký úkol. Museli jsme poskládat z přírodnin jeho portrét. PS: Alex si včera uřízl prst ehm...usekl... KONEC.

BEDAN (Kuba Š.) – Dneska se mi líbilo, jak jsme hráli různý hry a jak jsme stavěli boha. (Lenka: Jakýho boha?) Byl postavenej z větviček z ostružin, z listí a z kopretin z trojlístků, to jsme dělali dohromady celý tým.

GORMAL (Martin K.) – Neděle: Vlakem jsme jeli 2 hodiny do Zábřehu nad Moravou, a potom jsme přestoupili na vlak, který dojel do Jeseníku, a potom jsme jeli motorovým vlakem do Mikulovic. A odtamtud jsme došli do muničního skladu MUNA. Vybalili jsme si a potom připravili táborák a u táboráku jsme si zpívali a losovali keltská jména. Mé jméno je Gormal. Pondělí: Ráno byla rozcvička, kterou jsme běželi až do Mikulovic. Dopolede jsme zkoušeli a přijela zdravotnice. Po obědě, ke kterému byla rajská, jsme vyrazili do lesa na velkou hru v sestavovaní portrétu z lesních přírodin. Potom jsme hráli fotbal a vybíjenou. Po večeři byl opět táborák.

RÓNÁN (Tobias) – Takže já bych asi začal včerejškem. Nejvíc se mi líbila včera ta jízda vlakem, jeli jsme tak zhruba dvě hodiny. A líbilo se mi, že jsem tady sem mohl znova jet. V některých ohledech mi to tady přijde lepší než v Hříběcí, protože tady je větší prostor. A taky se mi líbil táborák. A přišlo mi divný, že se nezazpívala večerka na konci, což je prostě u každýho táboráku. No, a dneska se mi líbily ty hry, který jsme hráli. Taky jsem se něco novýho dozvěděl na tom, dalo by se říct, druhým rozezpívání. S Lenkou, co bylo potom, že každej šel. Zjistil jsem, že mám prostě hlubší hlas a že bych mohl už časem jako s tim hlasem už prostě být…. jako prostě jít do zadní řady časem. A teď se těšim na táborák.

BRANDUBH (Čenda) – Mně se líbila zkouška, hry, velká hra: tam se mi nejvíc líbilo stavění portrétu a pak se mi líbily večerní hry. 

LACHLAN (Jenda Š.) – Takže určitě už každej řekl do podrobna jaká byla cesta atd. Takže si to jenom shrnem. Jeli jsme vlakem s jedním přestupem (byly to tři vlaky, pozn. red), tak se dvěma přestupy, na konečný zastávce jsme šli deset nebo pět kilometrů (Prosím, dva, pozn. red.) až jsme došli ke skautské základně, kde jsme si teda rozdělili pokoje a s většíma dětma jsme nasekali dříví na oheň, jistě jste si už přečetli úraz, takže to přeskočíme. U táboráku jsme si rozdělili týmy, neboli družiny podle zvířat, vylosovali jména a zazpívali pár písní. Nepropadejte panice, starejte se o želvy, protože já to pravděpodobně nezvládnu. Pondělí: Dneska byla jako obvykle rozcvička, jako každý rok se to tak dělává, poté jsme měli zkoušku, rušenou svačinou, poté hru, kdy jsme si získávali přízeň boha a poté jsme si dělali jmenovky, jelikož jsem jaksi zapomněl, že jsem dal jmenovky do našeho auta, které jaksi odjelo dřív, než jsem si na to vzpomněl, no, a dál jsme hráli nějaké hry, které už určitě vysvětlili ostatní kolegové. Nepropadejte panice, starejte se o želvy, protože já to pravděpodobně nezvládnu!

MYRDINN (Martínek H.) – Včera se mi hodně líbila cesta vlakem – ty ČTYŘI hodiny. A potom se mi hodně líbil táborák. Konec! Pak ještě dnešek. Dneska mě překvapil posvátný háj a bůh Toutatis. A hra na získání jeho přízně. Pak se mi líbily hry potom a těšim se teďka na večeři. Konéc!

NUALLAN (Matěj B.) – Neděle: Ve vlaku byla děsná nuda. Když jsme přijeli do Jeseníku, už to bylo dobrý. Když jsme přijeli do Mikulovic, šli jsme pešky. Když jsme přišli, ubytovali jsme se. Měl jsem štěstí, že jsem v nejútulnějším pokoji. Nelíbilo se mi, že jsme nečetli. Pondělí: K snídani byl chléb, k obědu byla rajská, k svačině byl rohlík a meloun. Vytvořili jsme si boxy. A večer byl opět táborák.

FAOLAN (Alex) – Neděle: Takže v půl druhý jsme jeli z Hlavního nádraží expresem do Hranic na Moravě. (David: Do Záhřebu. - Zábřeh na Moravě, pozn. red.) Tam jsme přestoupili na vlak do Jeseníku a v Jeseníku do Mikulovic. Potom jsme šli na základnu, byla dobrá večeře. (Monika: Co bylo k večeři?) Alex: Můj prst, haha. Ne, sekaná. Pak jsme šli dělat dřevo a já se sekl sekyrou do prstu. Tak mi ho zavázali, teklo hodně krve, jeli jsme do Jeseníku do nemocnice (autem). Tam jsem šel nejdřív na rentgen. Neměl jsem nic zlomenýho. Potom mi to umrtvili a sešili. Tři stehy. A potom to znova obvázali. Potom jsme jeli zpátky na základnu a šel jsem spát. Pondělí: K snídani byla dobrá rybí pomazánka. Pak jsme měli rozeznění, ble, ble, ble. K svačině meloun a zkoušku. Potom byl oběd, polední klid a pak byla hra, při který jsme dělali boha, jmenuje se Tatumi, nebo jak... (Tutatis, pozn. red.) Ten náš byl hezkej, ale ostatní to měli ještě hezčí. Potom byl k svačině dobrej croissant – líbilo se mi, že ořechovej. Potom jsme hráli nějaký hry a četl jsem si knížku. Konec.

DAIOC (Matěj Š.) – Mně se líbila zkouška a velká hra: líbilo se mi stavění portrétu a večerní hry. 

ERIN (Kuba N.) – Neděle:Tak, včera jsme se setkali na nádraží a odtamtud jsme vyrazili do Mikulovic. Třikrát jsme přestupovali a nějak jsme to zvládli. Pak jsme došli na tábor. Tam jsme se ubydlili, pak byl táborák a pak spaní. Pondělí: Ráno jsem se probudil, byla krátka rozcvička. Pak byla snídaně. Pak jsme se rozezpívali. Nejvíc ze dne se mi líbila velká hra. Pak byla vybika, ta se mi taky libila. Pak byla večeře. Jako vždy táborák. Konec.

URVAN (Jeník V.) – Líbilo se mi, že jsme stavěli toho boha a že jsme si ho mohli udělat, jak chceme. My jsme udělali ležícího boha, kterej čeká, až ho někdo bude potřebovat, a zatím odpočívá. Pak se mi líbily ty hry, který jsme tady hráli, třeba bomba. Pak byl taky dobrej krocan, nebo jak se to... /bažant, pozn. red./ A taky fotbal. Zatím se mi to tady líbí.

KADWAN (Lucián) – Napřed včerejší den! Chichichi. Cesta vlakem byla poměrně dlouhá a docela mě naštvao i za Lenku, že v druhým vlaku (jeli jsme třema), že nám nedali vyhrazený místo. Když jsme došli až k Muně, tak jsme se pak ubytovali, dali jsme si večeři a šli jsme připravovoat napřed táborák, tak Alex si useknul ruku a jel do nemocnice a přijel po večerce (Seknul se do prstu, výsledek 3 stehy , pozn.redakce). U táboráku nám pak rozdávali jména a seznamovali s dějem, tak jsem se dozvěděl, že tento tábor bude na téma Kelti! Ráno jsme se všichni na pokoji vzbudili už před rozcvičkou. Poznámka: na pokoji jsem s Čendou, Davidem, Tobiasem. Tak jsme chtěli hrát Bang, než půjdem na rozcvičku, jenže jsme to ani nestihli celý připravit, takže jsme to hráli přes den. Na rozcvičce jsme běželi až do Mikulovic. A na zkoušce nám naše paní houslistka, která s námi bude hrát na koncertě ukazovala, jak se tančí skotský tance, a také jsme se dozvěděli, kdy budou další koncerty. O přestávce už jsme začali budovat cestičky ve vysoký trávě, letos je tam o dost víc kopřiv, a ještě jsme s Davidem vzali na to válcování takovej velkej špalek. Potom po obědě byl polední klid, a když jsme si mohli jít hrát ven, pozdějc, tak jsme hráli fotbal. Pak přišla velká hra, kdy jsme šli kus do lesa a tam jsme za úkol v našich týmech (jsem v týdnu s Jendou, Kryštofem a Kubou Šorfem) jakoby v lese najít různý věci z toho udělat podobu boha Teutatise. A my jsme měli dobrý, že jsem udělal oční důlky z ostružin a oči-bělmo z trojlístku. A ještě měl vousy, což byla jeho válečná podoba, takže v jedné ruce držel nad hlavou oboustrannou sekeru a v druhé zmačkanou plechovku zn. Tiger od energy drinku, jakože symbol Irska. Pak jsme se vrátili a dali jsme si svačinu a potom vedoucí připravili ještě další tři hry, jedna se jmenovala bažant, kdy jsme měli z jednoho člověka, který měl zavázaný oči, sebrat co nejvíce kolíčků, a když se nás dotknul, tak jsme museli běžet na jedno místo a pak zase zpátky.A hnedka prvního bažanta dělal Jenda a když jsme mu sebral kolíček na šátku, tak mi dal lepáka, protože nevěděl, že tam mám hlavu. Další hra se jmenovala bomba, kdy jsme měli tři lidi přenýst na jedno místo od branky k černýmu provazu a museli se držet a nesměli se dotknout země. A ještě v poslední hře ti tři lidi, co byli bomba, měli zavázaný oči, ale mohli mluvit (Pardon, zapomněl jsem říct, že nikdo nemohl mluvit.) A další hra byla, že jsme měli zavázaný oči a mohli jsme chodit v takovým čtverci, který byl udělán z lan a nandali nám náramky s určitým počtem kroužků, které jsme měli spočítat a musili jsme najít ostatní členy týmu, tj. se stejným počtem kroužků a vtipný bylo, že dokud mne můj tým nenašel, nevěděl jsem kolik mám kroužků, protože jsem je přes ostatní náramky necítil. A napřed jsem si myslel, že mám jeden kroužek, tak jsem táhl půlku hry za sebou Tobiase, pak jsem si myslel , že mám tři, tak jsem našel ostatní dva členy týmu se třema kroužky a myslel jsem, že jsme už vyhráli a zvedali jsme ruku, jako že jsme vyhráli a pak jsem si myslel, že mám čtyři, tak jsem se zase odpojil a Matěj mě našel a pak našel i Jendu a já jsem si myslel, že máme hotový tým se čtyřma kroužkama a když jsem si sundali šátek, tak jsem si všimnul, že mám pět kroužků a byl jsem tým s pěti kroužkama. A po konci hry tady píšu tenhle deník, myslím, že pro dnešek to bude konec, chichichi.

FAERGHAS(Josífek) – Mně se líbilo rozeznění, zkouška a velká hra: líbilo se mi stavění portrétu a běhání pro materiál. Bavilo mě se vyběhat a líbily se mi večerní hry.