english e-mail

"Tati, já už nechci chodit na karate! Já chci zpívat!"

Soustředění sboru Bruncvík 2022

Doma bude zase po dlouhé době klid! Brunvíci se totiž jako každé léto touto dobou chystají na letní soustředění, neboli tábor. Spousta legrace, rozcvičky, vypečené hry, noční dobrodržství, ještě další vypečené hry a samozřejmě nějaké to zpívání, to vše najdete zde v jejich zápiscích .. Těšíte se?





2022-08-30 - DODATEK


TÁBOROVÁ POEZIE


Básně z Werichovy vily:


dům U Hnědýho medvěda

Hnědá hrstka hrdinů,

hrajou hudbu hezkou,

hned hltají hrušku,

hruštičku hnědou.




dům U Černého koníčka

Koník kolem kola klopýtal,

když kohout kokrhal.

Krocan kráčel kolem koly,

konejšící kanibaly.




dům U Modré lišky

Lesní liška

lstivě lovila

lahodného labuťáka

línému lesníkovi.




dům U Bílého lva

Líný lev líně ležel,

líná lvice lvíče líže,

líté lvíče lačně loví,

líný lev lumíka loví.




dům U Zelené žáby

Žába žere žíravinu,

žužlá žlutá žížala,

žužlala žoužel žežlovitý,

že žere žlab.




dům U Červeného orla

Orel oblétl Orlík,

obstojně obědval orlík,

obyvatel odstřelil orla,

obyvatelé opěvovali orla.





Literární výtvory, alias výkupné za ztracené svršky


Neznámý autor

Spaní s Bruncvíkem


Byl jsem jednou na táboře,

spalo se mi překrásně.


Když jsem včera usínal,

s kamarády jsem si povídal.


Když jsem vstal,

koláč jsem si dal.




Básně Víťovy


BÁSEŇ O ZNUDĚNÉ NOZE

Kdysi dávno v jedné vsi,

žil malý chlapec a ten měl vši.

Jednoho dne matka rozhodla

že návštěva doktora by docela bodla.


Tak odjeli k Mudr. Prokopovi.

Ten usoudil, že nejlepší bude

amputovat hlavu

a pak bude klid všude.


Místo hlavy omylem amputovali nohu

a ta dodnes leží v místnosti v rohu.

Leží a nudí se,

vždy, když o ní někdo zakopne, tak vzbudí se.


Potřebovala by společnost,

se kterou by trávila třeba celou věčnost.

Jenomže má smůlu

má tam leda chcíplou můru.


Nikoho tam nemá

a z nudy je úplně němá.

Ale počkat něco se stalo,

neuvěřitelně velké štěstí ji potkalo.


Do kouta k noze spadl lidský pařát,

ale mělo to háček, on otravoval pořád.

Skákala na nohu,

potom chvíli přes nohu.


Noha se nudila ještě víc

a nemohla s tím dělat vůbec nic.

Pařát se hihňal, hihňal a hihňal,

ten hnát by ho tak rád vyhnal.


Ale zase by tu byl sám,

tak se rozhodl, že z ruky bude slušný pán.

Naučil hnát slušnosti,

od těch dob jsou na sebe hodní dosti.



PROČ ALEX SMRDÍ?

Tuto otázku si kladli už ve starověkém Římě.

Proč Alex musí nosit toto smradlavé břímě?

Jak to jenom Jenda dělá, že tak krásně voní

a Alex smrdí, jako výkaly od stáda koní.


Jenda se totiž ráno myje

a Alex jen ve smradu žije.

Jenomže když Elík bydlí s Alexem,

měl by taky smrdět přece.


Eliáš totiž používá deodorant

a Alex zase odorant.

Nebo Alex smrdí,

protože tolik prdí.


Prrrrrrrrrrrrrrrd,

jednou si u prdění i zapalovačem škrt.

Prdem vzplál

a nikdy to už nedělal.




DANKA SKVĚLE VAŘÍ

Danka vaří uncvancující jídla,

měla by nosit svatozář a křídla.

Když nám vaří máma, tak je ticho,

ale u Danky si přidáme tolikrát, že i Láďa má velký břicho.


Dělá obědy,

jak od dědy
.
Když ostatní mají koláč,

já dostanu ovocný pohár.


Když si dáváme svačiny,

všichni dělaj blbiny.

Potom, když už dojíme,

o poledňáku spíme. 


S jídlem v kuchyni čaruje

a pak za nás nádobí umyje.

K snídani pak máme chleba,

vždy však s pomazánkou teda?!


A když máme večeři,

nikdo chuti nevěří.

Skvělá je prostě Danuška

a někdy jí pomáhá i zdravotnice Věruška.


Danušce se kuchtění daří

a ve vaření přímo září.

Když je Danka nemocná,

Věrka je jí nápomocná.


Dá jí zázvorový čajíček,

který je 100% bez vajíček.

Danka má furt Bacila,

tak ho Věrka bacila.


Danka už je zdravá

a zrovna mi porci večeře nandavá.

To už je asi vše

a k večeři byla kaše.




JAK SE BOTA NAŠTVALA

Schválně jsem ztratil botu,

podruhé, potřetí,

a najednou,

bota nikde není !


Bota se naštvala,

že o ni nedbám,

a tak mi odešla

a já ji tu hledám.


Odešla mi, odešla

a mě tu nechala,

loučení neřešila

asi někamm spěchala.


Když už dlouho chodila,

tak se časem nudila.

Potkala hned sandály,

na to Kroksa se zeptala:

„kdo jsi, BOTO?“


Sandály se představila.

Každý za sebe sám,

zkamarádily se s botou

a šli spolu dál.

Šli a šli,až ven konečně došli.


Venku potkali mikinu modrou,

ta jim dala drogu dobrou.

Tak moc se sfetovali,

že se dlouho vzpamatovávali.


Mikina je asi zlá,

říká jedna sandála.

Mikina to zaslechla,

sandála ji málem prozradila !


Když se měli na odchodu,

děkovali PÁU BOHU,

že se takhle krásně sjeli,

cestou domů krásně pěli.

La la la la lá,

ale néé, mikina je pochytala!


Praštila je palicí

a hned usnuli všici.

K večeři měli fakt hnusnou kaši

a sandál povídá,

já vám to říkal, hoši !


Mikina je hlídala ve dne v noci

a utéct jí, nebylo v jejich moci.

Mučila je těmi nejhoršími metodami,

UČILA JE, JAKO KDYŽ JSME BYLI MALÍ!

Ale mikina přece jenom začala chrápat,

a bota náhle dostala nápad!


Uteče Mikině a půjde s ostatními domů,

až tam přijde, sandály dá někomu.

Plán se podařil a já jsem z nálezu boty ZÁŘIL !!

.

MATĚJ, aneb Mastné básně

JESENICKÝ KRAKONOŠ


Byl jednou jeden pán

a ten měl velký lán.

Krakonoš se jmenoval

a moc toho nepotřeboval.


Jednou si řekl: „To je přece jasný,

že Jeseník je místo krásný.”

Když se tam přesouval,

hodněkrát se pokakal.


Tak šel a šel,

když ho potkal sysel.

Sysel mu řekl: „Nechoď tam”, 

ale Krakonoš ho jenom odkopl.


Tak šel, když tu náhle ze skály

na něj čumí velký zvíře.

Zjistilo se však,

že je to pouhý rosomák.


Když tam došel ,ihned pošel,

protože neměl čuch,na ten strašný puch.


Co to tu smrdí?

To je přece jasný, že tam Matějda prdí.

Tak si postupně zvykal,

až z toho vzlykal.




ČENDA

PROČ NESKÁKAT DO OHNĚ


Neskákejte do ohně,

protože pálí hodně,

to je přece jasný,

že kdo skáče do ohně,

nemá mozek zdravý.


Když skočíš do ohně,

bude Tě to pálit, hodně.

Oheň je na táboráky,

ne na opalování nohy.


Oheň je horký,

na skákání není dobrý.

Skákej si v blátivé kaluži,

ne však v kamenném ohništi.


Snad jsem vás odradil od tohoto činu,

jak v lednu, tak i v říjnu.

Tak si táborák užívejte

a o skákání do ohně nepřemýšlejte.

KONEC




MATĚJDA KOLÁČNÍK

JE LEPŠÍ NOSIT BOTY


Jednou jsem šel k táboráku

úplně bos bez buráků,

šel jsem úplně bos,

protože mastnýmu smrdí nos.


Uviděl to snad Jenda,

a já řekl : JEJDA!

Chvíli jsem s ním smlouval,

ale on se naštval.


Zvedl se z lavičky

a chtěl mi nandat botičky.

Kopnul jsem ho do brady

a on odletěl do Prahy.


Odteď z této zkušenosti

mám už bosé chůze dosti.

Odteď budu nosti botky,

děcka, nepijte tolik vodky !




ELIÁŠ PAŠTIKÁŘ

KUŘECÍ PAŠTIKA


!!! UPOZORNĚNÍ - 18+ !!


Bylo jedno kuřátko

a já vám povím zakrátko,

jak stala se z něj paštika

a už nikdy nenaříká.


První mu podřízli krček,

a pak oškubali smrček,

a na tom ho uvařili,

no a potom ho zpracovali.


Potom z něj udělali paštiku,

a teď ji prodávají v obchůdku.

Já dřív jsem si je kupoval,

však teď bych toho litoval.


Jeho rodiče ho hledají

avšak nikdy se nedohledají.

Já jinak moc rád paštiku papám,

ale teď ji do pusy už nedám.

KONEC !



SRDCE RYTÍŘSKÉ

báseň od Bruncvíků pro Lenku


Byla jedna Lenička,

která byla zpěvačka.

Ta se jednou vzbudila,

že by Bruncvík založila.

A tak Bruncvík založila

a hned nováčky měla.


Potom první koncert konala,

to musela být KRÁSA.

Všichni lidi tleskali,

a pak se všichni přežrali.

Lenka byla načatá,

nové členy přizvala.


Když druhý koncert měla,

na cestu se dala.

Cesta dlouhá byla,

na táboře skončila.

Tábor pěkný byl,

bojovkou skončil.


Lenička se o nás stará hezky,

mluví na nás hezky česky.

Je to kuchařka, zdravotnice v jednom,

občas je i sovou.

Na soustředění nám vaří sekanou,

která má vůni skvělou.


Máme Tě moc rádi,

i když jsme občas pěkný smradi.

Vaření se jí fakt daří,

a prostě v tom hrozně září.

Je to skvělá sbormistryně,

a není závislá na víně.


Zkrátka žena, která vede boj,

proti lenosti své i Tvoj.


2022-08-29 - PONDĚLÍ , 11. den


CESTA DOMŮ

Zabalili jsme, uklidili, zazpívali naposledy na rozloučenou, Gema nám odvezl zavazadla na nádraží a my se vydali na dlouhou cestu k domovu. Všechny přestupy jsme zvládli, obsazená sedadla si uvolnili, ve vlaku dopsali deníky, kluci mastili karty, jiní se nedočkavě vrhli na mobily, vedoucí dospali těžkou noc... jen škoda, kdysi jsme se vraceli s písní, naše kytary burácely všemi kupé a nekoneční Slavíci z Madridu zněli až do Prahy. Ba, jednou k nám dokonce z druhého vagonu přiběhli muzikanti s nástroji, to byla krása … inu, třeba příště... Jméno autora úvodu



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač – Dnes jsme se ráno začali balit a vyrazili na nádraží, kde jsme nasedli na vlak, kterej dojel na jiný nádraží, kde jsme přestoupili na jinej vlak, pak jsme jeli do Zábřehu, kde jsme zase přestoupili a teď jedeme asi tak pět minut a Jenda se mnou teď píše deník. Koneček bobeček Matějda smrdí a tohle je poslední den vlastně tohoto tábora. (A co sis odtuď vzal za ponaučení) Ehhh, že nemáme skákat do ohně.

Bořivoj rourník – Měli jsme menší rozcvičku a po snídani jsme si začali balit, ikdyž já jsem měl zbaleno už před tím. Menší lluci dělali šípi a potom jsme šli na vlak. Lenka říkala, že jsme měli jít už v jedenáct, ale my jsme šli v půl dvanáctý a měli jsme to s předstihem. A potom ve vlaku Matějda s Mastným řekli Lence, že by se mělo udělat soustředění v Hříběcí, ale Lenka řekla, že se tam zhoršili pravidla nebo co. Jinak se tu nic neděje, jenom do mě tady Matouš se Šimonem šťouchají s klackem. (A jak sis užil tábor) Bylo to dobrý. Z her se mi nejvíc líbila ta s předělaným Carcassonnem.(A co sis vzal z tábora za ponaučení) Nevím. Asi nic.
David naplavač – Aha.. dneska ještě budu psát. Dneska jedem domů a já bych chtěl říct, že tento tábor patří mezi ty nejlepší tábory, co kdy byl, fakt.

Toníček mazanečník – Dneska se nedělo skoro nic. Jenom jsme dneska odjížděli a prostě skoro nic ( ...jenom balili, loučili se s kuchařkami a hlavně dostali nádherná táborová trička...pozn.red.) a to bylo všechno. 

Šimon kytléř – Jedeme vlakem a strašně se tu nudíme. 
Čenda pípař – Dneska jsme se proběhli naposled o rozcvičce kolem MUNY a potom jsme se sbalili, poskládali věci do auta a šli na nádraží, a pak už jsme jeli ve vlaku. A ještě zazvonil zvonec a tábora je konec. Bohužel.

2022-08-28 - Neděle, 10. den


CESTA ZA BRUNCVÍKEM
Poslední den tábora. … ráno začalo sice slibně, ale pak se opět rozpršelo. Po rozcvičce na hochy čekal rytíř Bruncvík a požádal je, aby zkusili projít jeho životní cestou, na jejímž konci by mohli nalézt hledaný třetí klíč k Praze. Při dopolední zkoušce jsme se pokusili alespoň trochu dohonit manko ve studiu ke koncertu. Je to vždy dilema, zda táborový program soustředit na adaptaci nováčků a celkové sezpívání sboru, či zuřivé studium repertoáru, ale však v Praze vše doženeme... Po tradičně skvělém obědě se nakonec počasí trochu smilovalo a my v mírném deštíku vypustili alespoň kapitány, aby mohli dokončit misi a sestavit třetí klíč. Zbytek mužstva byl úžasný, zástupci kapitánů přebrali roli a skvěle ostatní zabavili skalní bruncvíčí hrou Městečko Palermo. Nakonec jsme podlehli všeobecnému nářku mužstva a vypustili je na trasu, nicméně už ne jednotlivě, ale po družstvech. Doma byl pak připraven horký čaj a roztopená kamna. Mezitím, co všichni opustili tábor, v kuchyni byly velké cukrářské manévry. Postavení dortu sice dalotrochu práce, ale nejdůležitější rolí se ukázalo býti likvidace odřezků a zbytků krémů, čehož se ujal zmrzlý Gema (ze stanoviště u klíče) a jeden přijedší tatínek... . Po rychlé večeři pak v Lenčině ložnici probíhalo šílené rozdělování tisíce nesmyslů do 25 smysluplných balíčků, zatímco vedoucí obsadili jídelnu a zuřivě počítali. Mužstvo bylo vysláno do klubovny k improvizovanému táboráku, a protože skvělí kytaristé jsou i mezi kapitány, táborák bez dozoru si velmi užívali... Nakonec jsme všichni přece jen dokončili marný boj s balíčky i čísly, vyhlášení bylo bouřlivé i dojemné, pasování nových rytířů nádherně nadějné. Na závěr kapitáni předali „Petru Sísovi“ složený třetí zlatý klíč a za dveřmi „jeho domu“ na všechny čekal (nejen pro vítězné mužstvo) velký dort. Mužstvo se přejedlo a šlo spát, zatímco se veškeré velení pustilo do horečného balení, neb auto s proviantem musilo odejet v 5 hodin ráno ..
Lenka



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač – Líbilo se mi, že byla denní bojovka a to je vše. Všechno bylo jako vždycky, až na denní bojovku místo velký hry. Byly tam různý stanoviště a večer byl závěrečnej táborák a po něm dort, který byl ňam ňam ňam ňam ňam ňam ňam. Pak jsme šli spinkat a Matějda v noci chrápal. Koneček bobeček Matějda páchne

Bořivoj rourník – Dneska je předposlední den tábora, neboli poslední před odjezdem. Při zkoušce jsme zpívali nějakou písničku od Bedřicha Smetany. Po obědě šli kapitáni na bojovku a my jsme hráli městečko Palermo. Potom nám Lenka řekla, že my na bojovku nepudeme, že bychom zmokli. Byli jsme z toho smutní, a tak nakonec řekla, že půjdeme po týmech. Na prvním stanovišti jsme měli přeskládat vlaštovku ze sirek tak, aby se koukala na jinou stranu, protože nás moře táhlo na jinou stranu, a když jsme tam čekali, tak tam Kašpar začal dělat blbosti. Pak tam bylo stanoviště s jantarovou horou, kde jsme hledali trička, aby nás pták Noh odnesl. Potom tam bylo stanoviště, kde jsme měli zavázané oči a na provázku jsme měli hledat ptáky mezi jinými zvířaty. Pak jsme stříleli z luku na saň a nesměli jsme trefit lva. Potom jsme se ztratili, protože jsme nepochopili Láďu a pak jsme oslepili čaroděje, který upustil svůj meč, se kterým jsme ho zabili. Pak jsme u Věrky házeli prsteny na nějakou věcičku. A u Alexe jsme dělali básničku pro Lenku. Večer byl poslední táborák uvnitř. Z celého tábora jsem byl osmý, můj tým byl poslední a ve čtenářské soutěži jsem byl první.

Kašpar bednář


DŮM U MODRÉ LIŠKY

Antonín vrkočník – Začnu bojovkou. Jenom, protože jsem línej a zbytek je nedůležitej. Takže no, vyšel jsem na denní bojovku. U Tobiase jsem čekal asi tak 8 minut a pak jsem to velebně podělal. Šel jsem dál a našel jsem Martínka se zbytkem jeho týmu. Z dálky vypadali jako úplně cizí lidi a poznal jsem je, až když byli blízko u mě. Řekli mi, že můžou skipnout Tobiase, což se později ukázalo jako úplná demence. U Kryštofa si myslim, že jsem měl dobrej čas, protože jsem to našel tak za 4 minuty. Pak mi Kryštof zavázal oči a vedl mě potokem ale neřekl mi, kde ten potok bude, takže jsem nečekaně vkročil do potoka. Pak mi dal ruku na provázek a poslal mě po provázku, jenomže mi v půlce ten šátek spadl a viděl jsem, kudy mám jít, a taky jsem vidě,l když ke mně Martin přicházel. Tak jsem mu řekl, že můžu vidět a sundal jsem si ho. Pak mi Martin zavázal oči speciálním tričkem a měl jsem najít 10 ptáků mezi ostatními zvířaty. Když jsem to velebně podělal a našel jenom 4, tak mě Martin poslal čtvrt kilometru přes louku. No na konci tý louky byl Láďa a u něj se střílelo lukem. Řekl, že je tam sáňe (malá saň :-), pozn.red.) a útočí na lva a má rychle lvovi pomoct. První šíp jsem missnul, protože jsem potřeboval vyzkoušet ten luk a druhým jsem se hned trefil přímo do sáněte. Pak mi řekl, ať jdu tam na silnici, tak jsem šel a po cestě jsem si ukradl jablko. U Jendy jsem byl, podle toho, co mi říkal, nejlepší. Pak mě Jenda poslal k Věrce, která byla taky asi půl kilometru v poli. U ní jsme házeli prsteny. Pak mě Věrka poslala na poslední stanoviště. Musel jsem přebrodit potok, musel jsem rychle, protože na mě ostatní kapitáni řvali, ať si pospíším. Tak jsem běžel a oni mě epicky vytrolili s tim, že rytiř Bruncvík byl bossfight. Když jsem se umoudřil, tak jsem teda šel za Bruncvíkem a sepsal jsem dva verše básně pro Leničku. Potom nás Alex vedl do altánku, ale tak, abychom nevěděli, kam jdeme, ale já jsem viděl, protože mi ta páska pořád padala. Ukázalo se, že celou dobu byl ten třetí klíč v těch zapečetěnejch rolích, který jsme celej tejden sbírali. Pak se už nic moc nedělo, skončil jsem 15. v celkovým bodování. Nic víc co říct už asi nemám. Tohlencto je poslední deník. A já se loučím…

Matějda koláčník – Dneska jsem se probudil se slzou na víčku, protože je poslední den tábora (s tou slzou jsem si dělal legraci, ale byl jsem smutnej). Dneska docela dost pršelo a ona měla být denní bojovka. Dopoledne byla zkouška a tam jsme zkoušeli ňákou slavnou píseň od Smetany. A rovnou se přesunu k odpoledni. Lenka začala postupně vysílat kapitány na bojovku, protože musí nýst ty dary, který jsme vyhráli v těch hrách. Mezitím, co kapitáni vyšli, tak jsme hráli městečko Palermo. To bylo super, protože jsem byl vypravěč. A potom nám Lenka řekla, že prostě prší a že půjdou jen kapitáni a my nepůjdeme, tak jsme šli ještě hrát městečko Palermo a potom Lenka zakřičela, že se máme jít rychle oblíkat, že nakonec půjdeme taky, ale po týmech, takže jsem šel s Metůdkem. Lenka nás vyslala a došli jsme k prvnímu stanovišti a tam jsme se s ostaníma týmama potkali. Bylo to stanoviště u Tobiase. Tam byl ňákej hlavolam a těm před náma to vůbec nešlo, tak jsme tam čekali fakt dlouho a po Tobiasovi byl Kryštof a to bylo fakt dobrý a my jsme museli jít po provázku dolů po louce a bylo to magický. Na konci toho provázku byl Martin a jsme museli poznávat poslepu zvířátka pod plachtou a museli jsme vyndat ptáky. Potom jsme došli k Láďíkovi, kterej měl místo holinek nohy obvázaný igelitem a řekl nám, že se tam odehrává epický fight a musel jsem vstřelit do debílka lukem a netrefit frajírka lva. Nám se to s Metůdkem podařilo až na čtvrtej pokus. Potom jsme došli k Jendovi a ten nám řekl, že je ňákej černokněžník Zababa a tomu musíme vzít magický meč, který sám stíná hlavy a museli jsme vylízt na strom a osahat mu oči, aby nemohl vidět Meč mu vypadl z ruky a sťal mu hlavu. Podařilo se nám to skvěle a potom jsme došli k Věrce. Tam jsme házeli kroužkama na cíl a od Věrky jsme šli přes takovej potok, přes kterej vedla slacklina a Metůdek tam málem spadl. No a potom jsme došli k Alexovi, kde jsme psali básničku pro Lenku a potom jsme šli dovnitř a pak byl táborák. V osobním bodování jsem byl 17. z 19. V týmovym bodování jsme byli společně s Davidem pátý a ve čtenářský soutěži jsem dostal takovou malinovou čokoládu. Druhá večeře byl výbornej dort se třetím klíčem. No a Mastnej dostal ořezávátko jako nos a nechce mi ho za nic vyměnit. Koneček bobeček, Mastnej udav se nosem.

Metoděj pecivál – Takže začnu od rána. Ráno jsem vstal a snídaně byla moc dobrá a pak jsme šli a potkali jsme sochu. Byla to socha Bruncvíka a vedoucí nám řekli, ať jdeme dovnitř. On stál přímo před dveřmi. Tak jsme šli dovnitř a Bruncvík nám zabránil cestu mečem a štítem a začal nám říkat věci. Taky se mi líbilo, jak jsem viděl na tom Karlově mostě, co jsme měli na zdi pověšenej, že na ní bylo nakreslený policejní auto a ukradená socha. Já nevím proč to tam bylo, ale to je jedno (no, protože tu sochu někdo asi na mostě ukradl a vyšetřovala to policie, že a proto se den předtím nemohla zjevit mužstvu :-), pozn.red.) . Oběd byl jako vždycky moc dobrý. Hodně se mi líbila velká odpolední hra, jak jsme šli po fáborkách lesem. Na začátku té hry mě trošku bolely nohy, ale pak už mě nebolely.   Hodně se mi líbilo, jak jsme u stanoviště s Věrkou házeli kroužky na tyčky. Pak byla večeře a ta byla taky moc dobrá, protože byly párky. 


DŮM U BÍLÉHO LVA

Eliáš paštikář – Ráno byla rozcvička a pak tam stála socha Bruncvíka a říkala, že budeme muset projít jeho cestu, pak bylo to co normálně, a pak byla denní bojovka, akorát pršelo, takže skoro nebyla. Nejdřív byl Tobias, tam se přeskládávaly sirky tak, aby se otočila vlaštovka, pak byl Kryštof a u něj se hledaly trička a kombinéza a oblékli jsme se do nich. Mě se nejvíc líbilo stanoviště u Martina, kde jsme museli hledat ptáky mezi ostatními zvířaty. Jinak byla celkem dlouhá. Potom tam na dalším stanovišti byl Láďa a tam se střílelo z luku, u Jendy se lezlo na strom kde byly oči a my jsme se jich museli dotknout a tím jsme oslepili čaroděje, u Věrky se házely prsteny a pak byl Alex a tam jsme složili třetí zlatý klíč (ale kdepak, klíč složili až v táboře společně všichni kapitáni, pozn.red.) Potom byla večeře a pak táborák kde bylo vyhlášení a my jsme se umístili druhý. A já jsem se umístil čtvrtý v celkovém hodnocení a pak byl dort a konec.

Víťa hamerník – Začalo to normálním ránem šli jsme za sochou, a tam byl Bruncvík a ten nám řekl, že si musíme svoje jméno zasloužit, a potom byla snídaně atd. atd.. Pak byla zkouška, a pak byl oběd, po obědě byl polední klid. Potom šli kapitáni na bojovku a vypadalo to, že my tam nepůjdeme, protože bylo fakt hnusně. Tak jsme šli hrát městečko Palermo, ale nakonec jsme šli na bojovku taky. Tak jsem vyšel a šel jsem s Toníčkem z mého týmu, a tak jsme šli. Na prvním stanovišti byl racek ze sirek a toho jsme měli otočit, ale mohli jsme pohnout jenom třemi sirkami. Tak jsme to zvládli sice se třemi nápovědami a šli dál. Na dalším stanovišti byl Kryštof a ten nám řekl, že si máme zavázat oči a po provázku dojít až k Martinovi (po slepu) . A u něj jsme byli se zavázanejma očima a měli jsme hledat ptáky. My jsme jich našli 8 a šli jsme k Láďovi a ten nám řekl, že se "Lev dal do boje se sánětem a že máme to sáně zastřelit lukem " a my jsme to trefili na druhej pokus, potom jsme šli dál, až jsme došli k Jendovi a tam jsme měli vylézt na strom a dotknout se čarodějových očí a tím ho zabít. Pak jsme šli dál a došli jsme k manželce Bruncvíka a ta nám řekla, že musíme hodit kroužek a tak jsme získali 70 bodů a šli jsme dál. Došli jsme až ke Karlovu mostu (slackline) který vedl přes potůček. Zvládli jsme to a šli dál. Na dalším jsme psali básničku pro Leničku. Šli jsme do tábora a zjistili, že kapitáni našli třetí zlatý klíč. A šli jsme na táborák a tam se vyhlásilo, kdo byl první za celej tábor, za bojovku atd.. já jsem byl za celej tábor druhej oddíl a za bojovku první, za čtenářskou soutěž jsem dostal "studentskou pečeť" a ta mi hodně chutná. Potom jsme dali zlatý klíč Sísovi a on otevřel a nám zabouchl dveře, a tak jsme mu zazpívali:“ teď víš ty prase..“ a on nás pustil dál. Viděli jsme na stole dort , ale já jsem dostal pohár. Potom jsme šli spát usnuli jsme a měli jsme se krásně a AHÓÓÓÓJ.

Toník klokočník – Ráno jsme měli rozcvičku a pak jsme běželi zpátky. Potkali jsme sochu Bruncvíka a potom byla snídaně. Jsme měli rozezpívání a zkoušku a dostali jsme nový noty a potom byla svačina a k ní byl meloun. Pak pokračovala zkouška a pak byl oběd k němu byl ptáček (španělský, pozn.red.) a potom byl polední klid, pak šli kapitáni na bojovku a my jsme hráli městečko Palermo. A potom jsme šli taky, pak jsme došli na stanoviště kde čekaly další dva týmy a tam jsme měli přestavět vlaštovku přesunutím tří sirek a na dalším jsme šli se zavázanýma očima po provázku, a když jsme tam došli, tak jsme měli nahmatat 10 ptáků my jsme našli 8. Potom jsme šli k Láďovi a tam jsme měli střelit "sáně" a nezastřelit "lva" potom jsme měli přejít přes sleklajnu a na posledním jsme měli vymyslet básničku, přičemž jsme navazovali na básničku, kterou napsal někdo před náma. Pak jsme měli večeři a k ní byli párky v rohlíku. Po večeři jsme měli táborák a u něj bylo vyhlášení z bojovky a já skončil na pátém místě. A kolikátý byly týmy a my jsme skončili jako druhý. Pak jsme měli třetí zlatý klíč, a tak jsme šli za Petrem Sísem, a ten odemknul zámky a pak šel dovnitř a nechal nás venku, ale potom nás pustil dovnitř ,sa tam byl dort. A ten dort byl moc dobrý.


DŮM U HNĚDÉHO MEDVĚDA

David naplavač – Dneska se mi líbila denní bojovka a byla fakt dlouhá, že to nebyla bojovka na půl hodiny, ale třeba na dvě a půl hodiny. Stanoviště byla zábavná,  ale jediný co se mi na tom nelíbilo, že pršelo. Konečně jsme teda získali zlatý klíč a doufám, že závěrečnej táborák bude hodně dobrej. Chtěl bych ještě říct, že tábor byl celkově hodně dobrej. No a to by bylo z celého tábora pro mě všechno. Zazvonil zvonec táboru je konec. 

Toníček mazanečník – Tak dneska byla odpoledne denní bojovka a původně se říkalo, že půjdem normálně po jednom, ale pak se řeklo, že půjdou jenom kapitáni, a pak že půjdeme ve skupinách a tak to zůstalo, a tak jsme teda šli. Hodně pršelo, takže všude bylo mokro a pak jsme vyšli do lesa a pak už bylo mokro hodně. Pak jsme přes ten les vyšli na louku a tam bylo takový stanoviště, že jsme museli jít po provázku a pak když jsme došli, tak jsme si pořád nesměli sundat ty šátky. Byly tam dvě deky a mezi nima různý plastový zvířata. My jsme si měli dát ruce mezi ty deky a hledat ptáky, za každého ptáka nalezeného jsme dostali 10 vteřin navíc času a my jsme stihli  najít 5 ptáků a pak jsme šli přes tu louku a strašně jsme promokli, a tam jsme se snažili strefit saň, ale před ní byl papírový lev a toho jsme právě  nesměli strefit, ale nakonec se nám to povedlo a pak jsme šli dál po silnici , až jsme došli k takovýmu poli, přes který jsme měli jít, a tak jsme ho přešli  a tam bylo stanoviště, kde jsme házeli proužky z provázku na takový klacky a každej byl za nějaký body. Pak jsme šli dál k takovýmu posedu a tam jsme u Alexe dělali básničku pro Lenku, pak jsme honem běželi na večeři a k večeři byl párek s houskou. Pak byl závěrečnej táborák a já jsem byl v osobním hodnocení 12. Ve skupině jsme byli čtvrtopátý no a to bude s dneska asi všechno. Jo a taky jsme našli třetí klíč zlatej, díky němuž jsme se dostali do jídelny a tam na nás čekal dort a až teď to bude konec. 

Šimon kytléř


DŮM U ZELENÉ ŽÁBY

Lucián pasíř – No, tak dopoledne bylo normální, byla zkouška, svačina, snídaně, oběd, prostě klasička. Dnešní “BIG DEAL” bylo odpoledne. Byla totiž denní bojovka. Polední klid byl delší, protože pršelo, takže jsme šli trochu pozdějc, ale nakonec jsme vyšli. První stanoviště bylo u Tobiase, kde jsme měli obrátit vlašťovku ze sirek pouze třemi pohyby a zvládl jsem to v celku dobře. Dál bylo Kryštofovo stanoviště, kde jsem měl co nejrychlejc najít trička a koňskou kůži, aby mě Pták Noh odnesl z Jantarové hory. No dál jsem měl jít na louce po provázku, tak jsem došel k Martinovi. Tam byly dvě deky, kde jsem měl najít co nejrychleji figurky ptáku (byly tam i jiné figurky, ale za ty by byly vteřiny mínus). No prostě, v příběhu to mělo být, že bojuji s mláďaty Ptáka Noha. ehAAAAAAAAAAAAAAAA.. Dál jsem šel přes mokrou louku až k Láďovi, kde jsem měl lukem a šípy sejmout saň a netrefit lva. No to jsem hrozně zkazil, protože mi Láďa neřek, odkud můžu střílet. Ještě tam napiš, že jsem to hrozně zkazil, že ten lev už nejspíš umřel. No, nicméně dál byl Jenda, kde jsem musel co nejrychlejc vylézt na strom a oslepit černokněžníka. A pak seskočit dolů, a říct Zabababababa (mega hrdinné) no právě. Pak jsme šli za Věrkou, kde jsme házeli prsteny na tyčky. No, pak jsme šli už jako směrem k táboru, cestou jsem musel přejít Karlův most přes potok, což byla slacklajna, ale já se na to vykašlal a prostě to přebrodil. Protože Věrka řekla, ať na ten Karlův most nechodíme, že bychom spadli. A za tím potokem byl tábor, před kterým čekal na louce Bruncvík IRON MAAAAAAAAAAN. No, tam jsme napsali do básničky nějaký verše pro Lenku a pak jsme složili s kapitány klíč. No, nicméně, večer bylo vyhlášení. Já jsem udělal epické RAAAAAAAAAAA a vyhrál bodování jednotlivců. Tak Alexe už jsem umučil dost. lIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIiiiiihhhhi haha. Citoslovce na závěr: ehAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA, ehAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA,ehAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA,ehAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA,ehAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA,ehAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA,ehAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA,ehAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA,ehAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA,ehAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA. Jo ještě s týmem jsme se umístili třetí z šesti. Top cinqo scary jump scares, numero uno. (přesný význam a překlad pokřiku se bohužel nepodařilo zjistit :-), pozn.red.)

Eda krtičkář – Včera se mi nejvíc líbila bojovka. Při bojovce jsem byl na 18. skoro posledním místě. A pak teda osobně jsem byl na 14. Hodně mě to bavilo a nejlepší to asi bylo u Vládi, jak jsme trénovali lukostřelbu. Pak se mi hodně líbilo u Martina, to jsme hádali o jaké jde zvíře. Nebo takhle, to jsme měli poznávat pod dekou ptáky (mláďata Ptáka Noha). Hodně se mi to líbilo a to je asi vše.

Jakub dráb – Nejvíc se mi líbila denní bojovka, na které jsme chodili po fáborkách. Joo, taky jsme skládali zlatý klíč. Dneska jsem byl taky pasovanej na Bruncvíka. Dneska byl taky poslední táborák. Stříleli jsme z luku na terč, na něm byl nakreslenej drak a před nim byl na terči lev, kterého jsme nesměli trefit. Dneska večer nám taky četl Tobias. A to je dneska všechno.


DŮM U ČERVENÉHO ORLA

Čenda pípař – Včera byla denní bojovka, pršelo jako pokaždý, takže jsme se navlíkli do všeho nepromokavýho a vyrazili jsme ven. První stanoviště byl Tobias, který měl skládání vlaštovky ze sirek. Potom byl Kryštof a u něj jsme hledali oblečení – trička a nějaký hábit a pak jsme se do toho měli obléknout. Potom nám Kryštof zavázal oči a poslal nás po provázku k Martinovi (Cesta ptáka Noha, pozn.red.) a tam bylo stanoviště, kde mezi dvouma dekama byla zvířátka z plastu a my měli vybrat mláďata ptáka Noha. Potom bylo stanoviště u Ládi, kde jsme stříleli lukem a šípem do saně. Pak jsme přešli přes pozemek a došli přes vesničku k Jendovi. U Jendy jsme lezli na strom – oslepit zlého čaroděje. Sebrat mu meč a říct :“všem nepřátelům hlavy dolů!“ Potom jsem šel k Věrce. U Věrky jsme házeli prsteny, bylo to hodně krátké stanoviště a už bylo předposlední. Cestou na poslední k Alexovi se šlo přes hodně úzký Karlův most (slackline). Došel jsem k Alexovi, který kvůli dešti nebyl oblečen do kostýmu Bruncvíka. A tam jsme psali básničku pro Lenku o Bruncvíku, každý dva verše. A potom, až přišli všichni kapitáni, tak nám zavázali oči a odvedli nás na Munu, kde jsme z artefaktů, které jsme celý tábor vyhrávali, složili třetí zlatý klíč. A potom byl závěrečný večer, který se protáhl, kde jsme zpívali, takže to bylo megadobrý. V celotáborové hře náš tým byl první, poprvé jsme vyhrál a v osobním hodnocení jsem byl třetí. A to je všechno.

Martin šmukýř – Dneska byla velká bojovka. Při té jsme museli projít životní cestou rytíře Bruncvíka. Sice skoro nebyla kvůli dešti, a měli ji jít jenom kapitáni. Potom ale uprostřed „Městečka Palerma“ v jídelně (oblíbená hra – jen pro otrlé :-), pozn.red.), jsme zjistili, že nakonec jdeme. Sice jsme šli po týmech, ale nakonec jsme došli. KONEC.

Vincent noviník – Dneska byla celá bojovka v dešti, kde jsme chodili na různý stanoviště. Kapitáni chodili sami a my jsme chodili v družstvech. Měli jsme první stanoviště takový, že jsme měli jít po provaze až na další stanoviště. A ty byly různý. Šli jsme třeba do takovýho malilinkatýho městečka a pak jsme šli zpátky. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme musili lízt po stromě a dotknout se takových očí. A pak jsme měli táborák. Večer. Dali jsme klíče, všechny, Petrovi Sísovi aby odemkl všechny zámky od jeho domu. A čekalo nás překvapení, velký dort s klíčem. A my jsme dostali dort, protože jsme vyhráli.

Matouš koželuh – Včera jsme měli bojovku a museli jsme najít ptáky, byly tam i ostatní zvířata (pod dekou, pozn.red.) a když jsme vytáhli jiný zvíře, tak jsme dostali trestný body (-10 vteřin) a pak už nic … ( Nic ??? bojovka měla osm stanovišť, pak táborák, tombola s dárky, vyhlášení vítězů - byli jste první a vyhráli jste dort … ? Nic ? Achjo! ! Pozn..red.)Už nic.

2022-08-27 - SOBOTA, 9. den


HUDEBNÍ PŘEBORY
Sobotní ráno bylo ospalé (rozhodně pro vedoucí, kteří strávili celou noc v lese), ale mužstvo, ač si též trochu přispalo, bylo velmi čilé, jako vždy. Byli plni zážitků, které si potřebovali sdělovat, neboť asi opravdu uvěřili zuživému tvrzení,že letos se noční bojovka konat nebude! A tak po bojovce nadšeně kvitovali i ranní rozcvičku, byť vedenou pouze Lenkou a po snídani nadšeně usedli ke společnému nahrávání zážitků. Bohužel první tři řečníci asi stokrát překročili limit 10 vět :-), přepis tedy bude k dispozici až v tištěné verzi. Po svačině se probrali i páni vedoucí, alias Golem, vodník, bezhlavý templář, Petr Sís a byli hochy velmi nadšeně vítáni (hvězdář /Gema a paní Sísová/Věrka už od rána pomáhali Lence). Odpoledne byly tradiční hudební přebory, na jejichž přípravě se vedoucí opět vyřádili, a které si myslím všichni pořádně užili.
Na večerní táborák přijel Vítek (Lenčin syn), moderátor našich Slavíků a jeden z prvních táborových vedoucích, který svou basovkou krásně posílil naši kytarovou baterii. Táborák byl opravdu krásný, a to jsme netušili, že opravdový, s ohněm, je letos poslední.
Lenka



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač – Po noční bojovce ve tři ráno jsme hráli BANG, a pak nás načapala Lenka. Ráno nebyla rozcvička, protože vedoucí spali. Takže jsme zase hráli BANG a to až do oběda (To není dost dobře možné, protože s Lenkou rozcvičku měli a poté nahrávání zážitků noční bojovky, pozn.red. :-). Po obědě byly hudební přebory. To jsou stanoviště, kde se dělá něco s hudbou. Třeba u Jendy jsme házeli pecky a moc nám to nešlo a bylo to zvláštní. Pak jsme se přesunuli na další stanoviště, pak na další a další a další. Pak byla svačina, což byl velice dobrý koláček. Po svačině jsme hráli rybičky rybičky rybáři jedou, což bylo dobrý, protože bylo velký pole, ale Eliáš šel jen po mně, takže jsem prohrál, ale to nevadí. Po hře jsme šli psát deníky. To je pro dnešek všechno. Koneček bobeček Matějda smrdí a páchne a neumí hrát BANG.

Bořivoj rourník – Dneska po rozcvičce nám žádná socha nic neříkala a velká hra byla něco jako nauka /hudební přebory, pozn.red./. Někde jsme tam házeli pecky do nějaký tabulky, podle které jsme dostávali noty, které jsme vkládali do krabičky. Pak tady bylo něco jako nahrávací studio, kde jsme měli vybrat nějakou lidovou písničku, kterou jsme měli nazpívat do třech různých stylů. U Martina Mastnej vyťukal nějakej takt a my jsme museli poznat, co tam bylo za noty a v jakým pořadí. Teď si s Edou hrajeme na vojáky a stavíme bunkry ze dřeva.

Kašpar bednář – Strašně se mi líbilo, že byla noční bojovka. Dnešek byl zábavnej, protože jsme chodili po stanovišti. Začali jsme u Jendy, kde jsme házeli peckama, to bylo nejhorší. Pak jsme byli u Alexe, kde jsme hráli na citarku, a pak jsme šli na žebřík, kde jsem si vybral písničku běžela ovečka a musel jsem lízt po tom žebříku, jak šly noty. Potom jsme čekali na Tobiase, kde jsme pak zpívali jsme nějakou písničku v středověkým stylu a popu. Pak jsme šli ke stanu, potom k Lence a potom sem k ohništi a potom jsme šli na svačinu. A po svačině jsme hráli rybičky rybičky rybáři jedou.  


DŮM U MODRÉ LIŠKY

Antonín vrkočník – ak dneska bylo po noční bojovce. Vedoucí byli strašně unavený a vzbudil jsem se až v 9. Pak jsme v klidu šli nahrávat s Lenkou bojovku. No já jsem spíš jenom fotil různý momentky mezitím co tam ostatní blbli. Po obědě jsme šli dělat hudební přebory a bylo to odpočinkový. No a teď je po hudebních přeborech, já píšu deník a budu připravovat táborák.

Matějda koláčník – Toto je předposlední den, neboli den hudebních přeborů. Ráno jsme nepotkali žádnou sochu, protože v noci byla noční bojovka a všichni vedoucí spali, ale my už jsme věděli, že budou hudební přebory. Dopoledne místo zkoušky jsme nahrávali noční bojovku a odpoledne byly teda ty hudební přebory. My jsme začínali u Martina a tam jsme museli skládat takt. Potom jsme šli ke Kryštofovi a tam jsme museli poznávat noty a pomlky. Pak jsme šli k Lence a ta nám nejdřív dala takový otázky a to mi přišlo dobrý, protože jsem měl pocit, že to vim jako jedinej z celýho tymu a potom jsme lezli po slacklině a všichni jsme museli držet nějakej tón a dohromady to tvořilo akord. Potom jsme šli k Láďovi a tam byl žebřík, kterej byl jako notová osnova a my jsme na něm "vychodili" písničku. Pak jsme šli k Alexovi a tam jsme hráli na citerky a pak se mi hodně líbilo stanoviště u Jendy, na kterým jsme házeli pecky na cíl a doplňovali jsme tím takty. To mě bavilo asi ze všeho nejvíc. Naposled jsme šli k Tobiasovi s tam jsme museli zazpívat ovčáci čtveráci různejma hudebníma stylama a to byla fakt sranda, protože jsme to měli udělat stylem jazz, rock’n’roll a rap a to bude asi ze dnešního dne všechno teďka. Koneček, bobeček, Mastnej zatouchá.

Metoděj pecivál – Ráno jsme vstali a měli jsme snídani, jenomže jsme měli rohlík s vajíčkovou pomazánkou a ten já moc nemám rád, tak jsem poprosil Věrku, jestli mi nedá suchý. Věrka to pro mě udělala, já jsem jí poděkoval, a tak se to vyřešilo. Pak jsme šli k ohništi a tam jsme chtěli nahrávat noční bojovku, která byla v noci. Jenomže to jsme nevěděli, že přichází bouřka. Lenka se podívala na mobil a viděla, že to je obří příval bouřky, tak jsme šli do altánku.  Já jsem si říkal, že to bude asi ta bouřka, kterou jsme viděli z dálky při bojovce. Bohužel jsme to všichni nestihli a já to ještě někdy musím nahrát. Líbilo se mi, jak jsme na hudebnim přeboru házeli pecky do kostek, a hádali, který jsou Černý Petr a který jsou noty. Potom se mi líbilo, že jsme hráli rybičky, rybičky, rybáři jedou a pak jsme si mohli zahrát ještě ňákou hru, ale já jsem nechtěl a tak jsem si s klukama udělali volno a blbli jsme tady se dřevem. Dělali jsme to tak, že jsme u té hromady s dřívím u táboráku hráli s rozlomenou houpačkou a my to používáme k sekání dříví. Dělali jsme to tak, že jsme zvedli tu houpačku, podepřeli jsme ji nějakým dlouhým klackem, vedle konce té houpačky jsme dali malej špalek. Na ten špalek jsme dali ňáký dlouhý klacek, opřeli jsme ho o zeď chatky, která je vedle té hromady a ten jsme zbořili tím klackem, který podpírá tu houpačku, houpačka spadla na ten klacek a rozlomila ho. Někdy se to ale nepovedlo. Za chvilku bude táborák a já se těším. To je konec mého vyprávění. 


DŮM U BÍLÉHO LVA

Eliáš paštikář – Dneska to bylo skvělý, protože dneska budem nejspíš první nebo druhý. Ráno klasika až na to, že bylo ráno po noční bojovce, takže se ráno psal deník z noční bojovky. Můj zápis byl na půl hodiny audio záznamu. A taky jsem psal básničku o paštice z kuřat. Potom byl oběd. A dneska nebylo rozeznění a zkouška takže super. Odpoledne byly hudební přebory. A o poledním klidu jsme hráli "Bang" a bylo to hustý. Ahoj.

Víťa hamerník – Probudil jsem se a kdo ví proč jsem měl nohy venku z postele a probudilo mě jak mi do nich kluci bouchají jak do boxovací pytle. Potom jsme šli ven aby jsme psali deník z bojovky ale jakmile jsme se usadili tak začalo pršet a tak jsme museli jít do stanu. Tak jsme to doříkali a já šel psát básničku o šesti slokách PS. doteď jí nemám napsanou. Potom byl oběd a to byla kapustová polévka a brambory s masem. Potom byl polední klid a tam jsem skoro dopsal tu básničku a pak byla hra a ta byla že byli stanoviště s nohama atd.. Potom jsme šli psát deníky dnešek byl celkem rychlý (rychlý byl spíše dnešní deník, neb dnes byly velké hudební přebory, ale hamerník zřejmě spěchal na fotbal......pozn.red.). AHÓÓJ.

Toník klokočník – Ráno jsme běželi dvakrát okolo takového domečku a potom jsme pochodovali vždycky na jinou stranu (neboť jediný „živý vedoucí“ dnes ráno byla Lenka, pozn. red.).. A pak jsme měli snídani, a taky dneska nebyla socha. A po snídani jsme šli natáčet deník z noční bojovky. A potom začalo pršet, a tak jsme šli do stanu a tam jsme pokračovali. A pak jsme měli svačinu. Pak jsme šli dovnitř a tam jsme hráli fotbálek a pak byl oběd. Po obědě byl polední klid a po poledním klidu jsme hráli hru a tam byly stanoviště a když jsme čekali u posledního, tak jsme hráli rybičky rybičky a já zůstal jako třetí. Na jednom stanovišti jsme hádali noty a na dalším jsme házeli pecky, pak jsme chodili po sleklajně a hráli na citerku, a pak jsme hráli na vojáky. Byly dvě země červená a modrá a pak byla večeře a k ní chleba s pomazánkou a kyselými okurkami, a pak jsem šel psát deník.


DŮM U HNĚDÉHO MEDVĚDA

David naplavač – Dneska se mi líbila noční bojová hra a líbila se mi moc, pak se mi líbily hudební přebory. Potom se mi líbilo stanoviště s Tobiasem a to bylo, že mám tři hudební žánry např.: pop, hip hop, rap, jazz a heavy metal. Nooo, a těším se na táborák a dneska to řeknu stejně, zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Toníček mazanečník – Noo tak budíček byl vlastně dneska pozdějc..všechno vlastně bylo pozdějc. Dnešek byl celej takovej klidnej. Odpoledne jsme měli takovou odpočinkovou hru bylo to všechno možný o hudbě. Líbilo se mi to u Jendy, tam jsme házeli pecky do takový mřížky, a tam když jsme třeba někam hodili, tak nám řekl třeba, že je to nota celá. Pak tam byly dřevěné placky na kterých byly různě velké noty podle toho, jak jsou dlouhé a třeba všechny osminy by zaplnily celou tu krabičku na placato. Noo a takhle jsme to vyplňovali , takže když nám padla třeba nota celá, tak jsme vyplnili celou krabičku a když třeba v tý poslední krabičce jsme měli osminu a hodili bychom notu celou tak by to muselo začít od znova.....a to bude dneska asi všechno.

Šimon kytléř


DŮM U ZELENÉ ŽÁBY

Lucián pasíř – Papapááá. Fejkovali úplně všechno co bylo včera, takže noční bojovka byla. MLÉ. Goofy. CHCH. Dobře takže, dobře takže… Ehm. Dopoledne po bojovce jsme byli všichni úplně mrtvý a celý dopoledne jsme nahrávali deník po bojovce. No nicméně odpoledne byly hudební přebory, na které jsem kluky dost připravoval, takže myslím, že to bude dobrý. Nechci to ale zase zakřiknout, jako včera, protože jsme dopadli hodně úmorně. No každopádně po sváče čili po celé hře, jsme si s klukama zahráli KUBB. Jo a taky jsme nahráli heavy metálový skákal pes. Cože, studený obložený chleby k večeři? Si děláte srandu ne, měly být nudle s mákem (i paní kuchařka si potřebuje odpočinout, taktéž zužitkovat skvěloou vepřovou pečínku, která zbyla ! Pozn.red. :-) Bruh, tohle je mega fail. (Ať žije náš krásný jazyk český....pozn.red.)

Eda krtičkář – Nejvíc se mi líbila velká hra. Pak se mi  hodně líbila sváča. Když jsem vstával, tak se mi to docela líbilo, protože jsem čekal hodinu, než bude budíček, takže jsem toho mohl využít a číst si. Četl jsem Fredy největší strašpytel a přílet ufonů. Pak jsme tam o poledním klidu v druhé části uspořádali turnaje v zápasení. A to je vlastně všechno, nic víc mě nenapadá.

Jakub dráb – No. Jo! Líbily se mi hudební přebory. A potom jak jsme teď hráli rybičky rybičky, rybáři jedou. Líbil se mi oběd. Byl. Moc. Dobrý. K obědu byly knedlíky, maso a omáčka. Pak se mi líbilo, jak jsme hráli KUBB. A to je všechno.


DŮM U ČERVENÉHO ORLA

Čenda pípař – Dneska jsme nahrávali deník z noční bojovky a po poledním klidu byly hudební přebory a myslím, že na tom bodově nebudeme moc dobře. Na tom mě asi nejvíc bavilo, že jsme u Jendy házeli pecky do vyštrafovanýho čtverce a každý čtvereček byla jedna nota, která se měla vejít do krabičky , ty krabičky byly čtyři a my jsme poprvý nám přebývalo i v tý čtvrtý krabičce, takže jsme musili od znova a napodruhý, nám postačily jen tři krabičky. Ted bude táborák, tak se těším. Konec.

Martin šmukýř – Protože v noci byla noční bojovka, dneska nebyla rozcvička s běháním. Dneska byly hudební přebory. Bylo tam sedm různých stanovišť spojených s hudbou. Třeba u Lenky jsme chodili po slackline v akordu. U Ládi jsme zase šplhali na žebřík a u Tobiase jsme vytvářeli různé verze lidových písní. Například naše heavy metal verze Ovčáci čtveráci spočívala v Čendovi hrajícím na cembalo a mně, dělajícím rámus harmonikou. Nakonec nám do toho Tobias písknul na flétnu. Potom byla večeře, mně volala máma a potom píšu tenhle deník.

Vincent noviník – Ráno jsme se probudili celí unavení(proč?) museli jsme běhat kolečka za to, že jsme neposlouchali (kdy?) no za to, že jsme po bojovce nešli spát. A pak jsme se vzbudili na rozcvičku. Ta rozcvička byla dobrá. Snažím se na dnešek vzpomenout, ale nejde mi to. Po rozcvičce jsme měli snídani. (A po ní?) Po snídani jsme seděli pod stanem a mluvili jsme o bojovce. A pršelo. A pak po pár hodinách zase přestalo. A odpoledne jsme měli odpočívat a po odpočívání jsme měli hru. (hudební přebory, pozn.red.) První stanoviště bylo , jak jsem byl s Lenkou na slackline a měli jsme zpívat do rytmu (to určitě ne), joo, zpívali jsme akord. Potom když ta hra celá skončila (bylo ještě dalších šest stanovišt !!!, pozn.red.) , tak jsme si řekli s kamarádama, že si vymyslíme my sami hru, tak jsme si ji vymysleli a hráli jsme si ji. Nejdřív to byla válka proti Ukrajině a Rusku, bylo nás málo, ale pak se připojilo hodně větších kluků, bylo to myslím 8 na 2, ne na 6! A potom už byl večer a večeřeli jsme.

Matouš koželuh – Líbily se mi ty hry (jaký? Hudební přebory nebo co jste hráli potom?) No, jak jsme měli ty deníky (nahrávané vyprávění o noční bojovce, pozn.red.) a začalo pršet. Pak se mi líbila ta válka, jak jsme si pak hráli a pak ještě ty hry hudební, jak jsme skládali ty noty do toho čtverce. Pak se mi ještě líbila bojovka (noční), a to je asi všechno.

2022-08-26 - PÁTEK, 8. den



Dnes nás navštívila Svatá Kateřina. Asi si všimla pragmatismu na výletě, i požádala nás o zamyšlení „nad dary“,tj modlitbu před každým jídlem. Na mužstvu byla znát trochu únava, ale odpolední hra, tzv. běhací, která nakonec probíhala dopoledne místo zkoušky, je rozveselila. Počasí se nakonec umoudřilo a nahlášený lijavec se schoval, a tak i odpolední zkouška mohla být venku, na sluníčku. Pouze oznámení, že noční bojová hra rozhodně letos nebude (kvůli různým nachlazením, ale především úbytku energie všech zúčastněných), viselo nad táborem jako černý mrak. Ale zatímco hoši lkali, vedoucí pilně pracovali … ale o tom až příště.
Lenka



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač – Ráno jsme se vzbudili a byli jsme hrozně zklamaný, protože měla být noční bojovka, a pak jsme se dozvěděli od Lenky, že nebude. Po snídani to bylo naopak – dopoledne byla hra a odpoledne zkouška. Hra byla o obsazování hradů a kostelů. Po hře byl oběd a klid, během kterýho jsem vyhrál strašně dlouhou hru v BANGu jako odpadlík. Pak jsme šli zkoušet až do večeře. Před večeří jsem uklízel zkušebnu. Pak jsme šli na večeři a psát deník.

Bořivoj rourník – Dneska nám socha řekla, že se vždycky před jídlem, po jídle, před hrou a spaním máme modlit. Při velké hře jsme tady byli různě rozmístěné kostely a my jsme tady běhali a obsazovali je. Potom při svačině jsme se skoro zapomněli modlit a to samé se stalo při večeři.

Kašpar bednář – Dneska se mi líbilo, že jsme museli plnit modlitbu. Taky jsme konečně dostali svoje pečetidla a svoje domečky, a že jsme si mohli něco zapečetit. A taky se mi líbí, že už to mám za sebou a nemusím už odříkávat modlitby. Nelíbilo se mi, jak na mě spadl ten kříž (hoši neposlechli a bez dozoru šli na slackline, což mělo své následky, naštěstí ne velké, pozn. red).


DŮM U MODRÉ LIŠKY

Antonín vrkočník – Tak já to dneska zkrátim, protože musim připravovat táborák s Eliášem. Dopoledne byla hra, protože se to prohodilo, protože mělo odpoledne pršet. Hráli jsme hrady, což je taková hra, kde máš limitovanej počet křížků a musíš obsadit hrady a získáváš za ně různý počet bodů. Na konci dne u táboráku jsem se dozvěděl, že já a celej svůj tým jsme diskvalifikovaný. Bylo to kvůli tomu, že jsme použili o pět víc křižků. Já jsem si pěkně jistej, že to byl Metůdek. Nemám už nic co říct, protože jsem už unavenej. Jo ještě když jsme měli večer čas na mobilech, tak jsem dal prank call na Alexe o neobvyklých pohybech na jeho kreditní kartě. Pak jsem se Alexe zeptal u táboráku, jak si vede jeho kreditní karta, takže to hned poznal.

Matějda koláčník – Tak jo. Tento den začal strašně, protože se mi nechtělo vstávat. Po rozcvičce jsme potkali sochu sv. Kateřiny a ta nám řekla, že bychom se měli modlit a proto jsme se museli celý den před jídlem pomodlit. To byla docela otrava, protože k večeři byly skvěle vypadajíci špagety a já jsem se musel modlit, než jsem si je mohl dát. Zjistili jsme, že bude velká hra a zkouška prohozená, protože odpoledne má prý pršet. Takže teda dopoledne jsme hráli hru, kterou jsme hráli ve Lhotce. Byly to takový kostely, který jsme si jakoby obsazovali křížkama, kterých jsme měli jenom omezenej počet a ten kterej přesáhl ten počet, tak byl diskvalifikovanej. No a my jsme samozřejmě omylem přesáhli počet křížků, takže jsme byli diskvalifikovaní společně s Luciánem. Potom na zkoušce jsme zpívali dvě nové písničky. Zbytek dne se nic zvláštního nestalo. Jenom večer nám Jenda četl extrémně depresivní pohádku. 

Metoděj pecivál – Dneska nebylo rozeznění a to mě trochu potěšilo. Dopoledne byla velká hra. Moc se mi nelíbilo, jak jsme museli běhat, aby mě nikdo nechytil. A pak se mi líbilo, že když mě chytil třikrát, tak jsem dostal propustku a mohl jsem nastražovat pasti. Bylo to tak, že jsem si schoval propustku za záda a řekl jsem někomu pojď si mě chytit a já jsem mu tu propustku pak ukázal. Po hře byl oběd a byl moc dobrý. Hodně praskal táborák, stejně jako první táborák venku, co jsme tady měli.


DŮM U BÍLÉHO LVA

Eliáš paštikář – Ráno bylo jako normálně a pak to bylo divně prohozený že hra byla dopoledne. A hra byla o tom že všude po areálu byli rozmístěných hrady a každý tým měl k dispozici třicet křížků a hrad jsme získali tak že jsme tam měli nejvíc křížků. Ale taky jsme mohli být diskvalifikováni za to že jsme měli na hradech víc než maximální počet bodů já jsem měl o sedm míň než jsem mohl zakřížkovat. A nakonec jsme byli druhý ale mě to nevadilo protože mě dneska stačí abych měl o bod víc než Červený orel aby jsme vyhráli a odpoledne byla zkouška.

Víťa hamerník – Včera začal den úplně normálním ránem jako každý den. A šli jsme za sochou sv. Kateřiny a ta nám dala papír s modlitbami a říkala že je oblíbenkyní Karla IV.. Potom jsme šli na snídani před a po jídle jsme se museli poodlit (bylo to příšerný). A pak jsme zjistili že je zkouška prohozená se hrou. Takže byla velká hra a ta spočívala v tom že každý tým si vybral chytače a ten když někoho chytil tak získal křížek. A tohle se dělalo celou dobu a když chytač někoho chytil třikrát tak získal propustku a chytač ho už nemohl chytit. Když jsme skončili se hrou tak byl oběd a ten byl moc dobrej. Potom byl polední klid potom byla zkouška a to je asi všechno.

Toník klokočník – Ráno jsme zase běželi na rozcestí a tam jsme se rozcvičili a potom zpátky a potom jsme si chtěli zahrát hru a ale nestihli jsme to. Pak jsme šli za sochou sv Kateřina a ta nám řekla že se před a po jídle se budeme modlit a pak jsme měli snídani. Před snídaní jsme se pomodlili a ke snídani byl rohlík s marmeládou. A pak jsme si mohli jít uklidit a dneska jsem dostal sluníčko. A potom jsme měli hru a hráli jsme že jsme hledali hrady a měli jsme jednoho chytače a ten když někoho chytil tak jsme získali bod. Ten kdo.měl na hradě nejvíc křížků tak ho získal a ten hrad byl za různý počet bodů a za kolik jsme ho mohli získat jsme mohli zjistit u Kryštofa. A když nás chtíč chtěl třikrát tak jsme získali propustku a už nás nemohl chytat a měli jsme na to hodinu a půl. Hráli jsme to v areálu. Po hře jsme měli oběd ak ním byli knedlíky s borůvkami a byli moc dobrý a .po obědě jsme měli polední klid a v druhé části jsem se učil na flétnu. A po poledním klidu jsme měli rozezpívání a pak zkoušku a tam jsme zpívali dvě písničky od Karla Hašlera a potom jsme měli přestávku a pak jsme zpívali dál. A pak jsme si vzali svoje výtvory ze včerejška a pak jsme si udělali svojí pečeť do vosku. A pak jsme šli dělat oheň.


DŮM U HNĚDÉHO MEDVĚDA

David naplavač

Toníček mazanečník

Šimon kytléř – Ráno se mi líbila rozcvička. Pak se mi líbilo, jak jsme chytali s těma propiskama. Před jídlem jsme se vždycky modlili. (Proč jste hráli tu hru?) Abychom nasbírali křížky. Z tý hry budem první, nebo druhý. Bavil mě fotbálek. Líbila se mi ta svatá Kateřina. Těším se na oheň.


DŮM U ZELENÉ ŽÁBY

Lucián pasíř – No. Tak dnešní den byl trochu obrácenej, protože mělo odpoledne pršet, takže byla hra dopoledne a zkouška odpoledne. Ráno byl hrozně přesvědčivej kapitánskej kruh, že bojovka nebude, že to je hodně náročný. Jsme z toho deprimovaný, ale David furt říká fakta, proč bude. Já už jsem to teda úplně vzdal, tak nad tím radši nepřemýšlím. Celkem mě to štve. No nicméně dopolední hra byla vlastně opakovaná už ze soustředění, které bylo na podzim. Jmenovalo se to hrady, až na to, že to tentokrát byly kostely a byl pobožný den, takže jsme si říkali modlitby před jídlem. No každopádně, ňák jsem úplně nevypočítal, kolik můžu použít bodů a byli jsme venku ze hry, stejně jako Tonda. No, každopádně mám big čongus rýmu, takže jsem dostal uprostřed zkoušky čing čong náplasti. A poslali mě do postele. JO teda u táboráku jsem byl. Upřímně, zlepšilo se to do večera hodně. No, to by bylo pro dnešek všecko.

Eda krtičkář – .

Jakub dráb


DŮM U ČERVENÉHO ORLA

Čenda pípař – Dneska byla prohozená zkouška se hrou, takže dopoledne hráli hru, kterou jsme jednou hráli na Lhotce a to bylo, že jsme měli dohromady 30 křížků, které jsme dávali do tabulky pod obrázkem kostelu, které byly vyvěšené na stromě. Pak byla zkouška, na které jsme dneska zkoušeli dvě nové písničky. A po zkoušce jsme zkusili naše pečetidla, jestli fungují, jak mají. Konec asi.

Martin šmukýř – Dneska jsme po rozcvičce potkali svatou Kateřinu Alexandrijskou. Ta nám řekla, že po celý den máme dodržovat modlitby. Tu první jsme poznali už při snídani, to byla modlitba před jídlem. Pak byla modlitba po jídle, a pak jsme zjistili, že velká hra bude dopoledne. Ta dneska byla „zabírání kostelů“ . Každý měl určitý počet kříčků a na kostel musil mít určitý počet, aby ho zabral. Při zkoušce jsme zpívali Karla Hašlera. Pak nám Gema rozdal naše výrobky ze včerejška a byla večeře, konec.

Vincent noviník – Dneska jsme měli dobrou rozcvičku, běželi jsme až do Jeseníku (nene, do Mikulovic) , pak jsme běželi nazpátek co nejrychleji ze všech sil, protože jsme nestíhali snídani. Po snídani jsme měli dobrou hru, kde se schovaly nějaký papíry a my jsme měli fixu – barvu týmu – a měli jsme ty papíry hledat a když jsme to našli, tak jsme měli udělat křížek. (a co na nich bylo?) Byly tam obrázky kostelů a my jsme dostali – někdo z našeho týmu dostal papír, kde jsme měli hledat obrázky kostelů.

Matouš koželuh – Dneska jsme běhali, pak byla rozcvička. Potom jsme hráli hru, honili jsme lidi s fixou v ruce a hledali kostely. Potom byl oběd polívka z dýně a borůvkové knedlíky. Po zkoušce jsme zkoušeli pečetidlo, udělali jsme vrstvu vosk a přimáčkli pečetidlem. A pak jsme dělali ještě kulomety ze šišek, jsme stříleli šišky do vzduchu (ale to už byl váš program, ne?) jo!

2022-08-25 - ČTVRTEK, 7.den


STARÁ PRAŽSKÁ ŘEMESLA
Dnes hochy navštívila Svatá Anna, patronka řemeslníků. Odpoledne se tedy vydali do velkého stanu, vyzbrojeni kleštěmi z domova a napjatě očekávali, k čemu jim budou. Výroba vykrajovátek, ale především pečetidel je naprosto zaujala, po svačině si pak mohli ještě zkusit vyrobit kapesníček a zvolit ozdobnou výšivku, marnivost při jejím výběru ovšem předčila očekávání. Shrnuto, všechna řemesla byla přijata a vykonávána s nadšením, zkoušení hoši přežili. Lenka
Jméno autora úvodu



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač – Matěj dohazovač - Dneska se mi líbilo úplně všechno, no zkrátka: Ráno jsem vstal, ale vůbec se mi nechtělo a rozcvička byla podruhé venku. Byla mňamózní snídaně, a po ní byl dlouhý kapitánský kruh. Povídali jsme si tam o různých věcech, který nebyly nudný. Pak bylo rozeznění, který bylo podruhý venku. Potom byla zkouška, kde jsme zkoušeli první písničku, která byla super. Po obědě byly řemesla. Na řemesla jsme dělali pečetidlo, nějaký domeček ze železa, a pak jsme šili ubrousky. Potom jsme šli spát.

Bořivoj rourník – Dneska ráno při rozcvičce jsme konečně běhali a pak nám socha svaté Anny řekla, že bude řemeslný den. A při zkoušce jsme zpívali „Aha, to je ta Praha“. Po obědě jsme s Gemou dělali pečetidlo. To jsme vzali nějakou kovovou věc, do které jsme vyryli naše iniciály, ale zrcadlově, a potom jsme to přilepili na zátku. Potom jsme si dělali vykrajovátko domu. Tam jsme si vzali kleště a kovový proužek. Teď před chvilkou se dělali kapesníky.

Kašpar bednář – Líbilo se mi, že jsme konečně měli rozcvičku daleko, a že jsme pořádně běželi. Taky, že mám svoje pečetidlo, a že jsme si vytvářeli svoje vykrajovátko a šili. Pak se mi líbilo, že jsme měli palačinky, a že jsme měli všichni prasata. Taky se mi líbilo, že jsme si to vytvářeli skoro sami.


DŮM U MODRÉ LIŠKY

Antonín vrkočník – No tak snídaně byla v podstatě stejná jako vždycky. Byla zkouška a dělali jsme novou písničku Aha! To je ta Praha!. Po obědě jsme se dozvěděli, že bude řemeslnej den. První jsme si udělali pečetidlo a potom jsme si udělali vykrajovátko na perník a tak dále. Potom jsem měl jít vyšívat, ale k tomu jsem se nedostal, protože jsem Gemovi pomáhal zanejtovat ty vykrajovátka. No a v podstatě jsem celej den pomáhal Gemovi s tim nejtovaním, protože tam bylo 19 vykrajovátek a byli jsme na to dva a je to dost těžký udělat nejt ručně, protože jsme neměli nejtovačku. Táborák byl super.

Matějda koláčník – Dnešní den byl zábavný. Konečně nepršelo, takže jsme mohli mít rozcvičku, rozeznění i zkoušku venku. Ráno za námi přišla socha svaté Anny a ta nám řekla, že dneska bude řemeslný den. Na zkoušce jsme se učili písničku Aha, to je ta Praha! a o poledňáku jsme potom hráli Bang! a bylo to šílené, protože Eliáš měl Willy the Kida a pět Bangů. Takže co všichni čekáte. Všichni naráz umřeli. No a po poledňáku jsme šli na to tvoření. Upřímně vyrábění mě moc nebaví, ale tohle mě bavilo hodně. Nejdřív jsme si vyráběli pečetidlo tak, že jsme vyryli do takový zinkový placičky svůj monogram a potom to Gema zalepil ňákym lepidlem a to hodně dlouho schne, takže ještě nevim, co se s tim stane. Dále jsme vyráběli tvarovátka na perníčky a museli jsme udělat takovej domeček, já mam dům s divnym komínem. A potom jsme si ušili kapesník. Já na něm mám takový kachny. No a potom jsem šel psát deník. Tohle je koneček bobeček. A tohle je zpráva pro všechny Mastný, který mě zkopírovali v mym originálnim konečku bobečku: „Ste vy vůbec normální?! Lidé se vás bojí! Nechte toho!

Metoděj pecivál – Takže udělám to postupně. Ránem začnu. Ráno jsem vstal a překvapilo mě, jako vždycky, že je budíček vždycky 10 minut potom, co se vzbudím. Teď udělám odpoledne. Dneska jsem hodně kašlal, protože mě hodně škrábe v krku a Věrka už mi dala hodně léku a Věrky domácí lék mi hodně chutná. Hodně se mi líbilo, jak jsme dělali ty pečetidla a vykrajovátka, já jsem udělal vykrajovátko ve tvaru Národního muzea. Mezitím co jsem dělal to vykrajovátko, tak se přinesly k svačině palačinky. Moc mi to chutnalo, ale byla to na mě moc velká porce, takže jsem to nedojedl. 


DŮM U BÍLÉHO LVA

Eliáš paštikář – Ráno byla socha svaté Anny. A pak byla dobrá snídaně. Pak bylo rozezpívání a potom zkouška a tam jsme zpívali píseň "To je Praha" a potom byl oběd. Po poledním klidu byl tvůrčí den a mě to hrozně bavilo. Což je skvělý, protože mě to většinou nebaví ale letos mě to bavilo, protože jsme dělali pečetidla a to je něco jako razítko, akorát se tím tiskne do vosku já na něm mám E. B. (Eliáš Burgermeister). A ještě ho mám ozdobený a potom jsme dělali vykrajovátka a já udělal kostel a budu si s tím dělat perníky. A hrozně mě to bavilo a potom bylo ještě vyšívání, ale to jsem nestihl ,protože jsem se s tím patlal, ale asi by mě to nebavilo, protože jsem už vyšíval a moc mě to nebavilo. A teďka píšeme deník. Konec

Víťa hamerník – Začalo to normálním ránem, ale neprobudil mě budíček, ale moji spolubydlící a šli jsme na rozcvičku, a pak jme potkali sochu sv. Anny a ta říkala že je patronkou truhlářů a řemesel. A že si musíme její pomoc zasloužit. A potom jsme šli na snídani. Pak bylo rozezpívání a zkouška při níž jsme zpívali "To je Praha". Potom byl oběd. Ke kterému byly těstoviny se sýrovou omáčkou. A po obědě byl polední klid. A potom byla velká hra a ta byla super. Nejdřív nám Gema řekl, že budeme vyrábět tři věci. Nejdřív jsme vyráběli pečetidla, potom jsme si šli vyrobit vykrajovátka a já jsem si vyrobil katedrálu sv. Víta. A pak jsme si šli vyrobit třetí věc a to byl kapesník a spočívalo to v tom, že mi jsme si obšili kapesník a Lenka nám tam potom vyšila obrázky. Potom jsme šli volat rodičům a byl táborák a šli jsme psát deníky. AHÓÓJ.

Toník klokočník – Ráno jsme běželi na rozcestí a tam jsme udělali cvik pozdrav slunce a pak jsme rychlým krokem zase zpátky ,pak jsme šli za sochou a pak byla snídaně. A po snídani jsme hráli fotbálek. A potom bylo rozezpívání venku a pak byla sváča. A po svačině jsme měli zkoušku. A dostali jsme první noty do svých desek. A pak byl oběd. Pak jsme měli polední klid a při tom jsem se učil na flétnu. A pak jsme měli hru a tam jsme si měli napsat svůj monogram, ale zrcadlově a pak jsme ho měli vyrýt na pečetidlo a když jsme to měli vyrytý a obroušený, tak jsme si udělali vykrajovátko domu a museli jsme si ho vytvarovat kleštěmi co jsme si přivezli z domova. A pak jsme šli dovnitř si umýt ruce a vyráběli jsme kapesníčky nejdřív jsme to ohnuli, potom našpendlili a potom obšili jehlou. A když jsme to došili, tak jsme šli za Lenkou a ta nám tam vyšila, co jsme chtěli a potom byla večeře a k ní byli brambory a koprovka s vajíčkem.


DŮM U HNĚDÉHO MEDVĚDA

David naplavač – Dneska se mi líbily hry... byl řemeslný den takže jsme si mohli něco vyrobit a nechat si to zase, aby jsme si to odvezli domů a ze mě se pomalu začíná stávat Hercule Poirot a musím ještě vyřešit jednu záhadu, ale to vám řeknu až zítra..tím pádem den ještě pro mě neskončil, ale noc bude dlouhá (pozn.red.-představte si znělku s Hercule Poirot).To je všechno.

Toníček mazanečník – Dneska byl řemeslný den a to jsme vyráběli různý věci tak třeba: vykrajovátko. To se vytábělo tak, že sis na papír nakreslil, jak chceš aby to vypadalo, a pak jsi dostal takovej kus železa a s toho si tvaroval podle toho papíru. Nebo třeba jsme na takovým kusu látky jsme to na drůhy straně ohnuli dvakrát potom na další straně dvakrát, potom na další straně dvakrát atd..Pak jsme si to spojili těma špendlíkama, a pak jsme si to sešívali aby se nám to nerozrožilo a pak jsme přišli za Lenkou, která měla šicí stroj, a tam jsme si mohli vybrat jaký vzor chceme kolo po stranách...nebo jak to říct. Taky jsme si třeba vyráběli pečetidlo, to se vyrábělo tak že byl takovej přidanej kroužek na dřevě a taky si měl papír na kterej jsi napsal monogram zrcadlově a pak sis to tužkou napsal na ten kovovej  kroužek a pak jsme si to tam takovým malinkatým šroubováčkem vyryli podle tužky. Pak jsme si to vyhoblovali hoblovkou....no a pak jsme to dali Gemovi a on nám z toho udělal takový razítko no a to bude asi všechno. 

Šimon kytléř – Líbilo se mi jak jsme dělali ze železa formičky. Pak se mi líbilo jak jsme hráli fotbálek. A těšim se na oheň a těšim se, až ho zapálim. Těšim se na písničky.


DŮM U ZELENÉ ŽÁBY

Lucián pasíř – No, dnešek byl řemeslný den. Takže jsme vyráběli tři různé věci (mimo to, že jsme měli nutelové palačinky). První věc, která mě velmi bavila, že jsme si vyráběli vlastní pečeť, kromě toho, že jsme měli nutelové palačinky. Dále jsme si vyráběli vlastní formičku ve tvaru domu, já jsem si ji vyrobil v podobě kostela. Jo, potom jsme si dali ty nutelový palačinky a nakonec jsme si ušili náš ubrosek, ZDOBENÝ ubrousek. Jo hele, já jsem zapomněl, že jsme dopoledne na zkoušce zpívali Aha! To je ta Praha!. Ne velkým piš, caps lockem. Jsem to zařval ne, to tam napiš taky. No. Nesmím vynechat teda, že jsme měli ty nutelový palačinky. Jo a ty kombinačky byly na tu formičku, tak jsem použil dobře. No to bude možná pro dnešek všechno, už jsem se vyšťavil na včerejšku.

Eda krtičkář – Dneska jsem vstal a rychle se oblíkl, pak jsem vstal pak byl budík. Nejvíc se mi líbila velká hra, totiž vlastně byl řemeslný den. Což znamená, že jsme dělali řemeslnické díla. Nejprve jsme dělali pečeť. A pak jsme dělali vykrajovátko. A to je asi vše.

Jakub dráb –  Dneska se mi nejvíc líbilo. Ehm. Že jsme měli rozeznění venku a že svítilo sluníčko, potom jsme tady dělali ty, jak se jmenujou ty věci… Jo, pečetidla. Pak jsme šli a dělali si vykrajovátka. A to je všechno.


DŮM U ČERVENÉHO ORLA

Čenda pípař – Dneska byl řemeslný den, který měl tři části, v první části jsme vyráběli pečetidlo, to jsme vyryli do zinku svůj monogram, druhá část bylo vyrábění vykrajovátka na perníčky, které mělo vypadat jako štít domu. A poslední část bylo šití kapesníčku a potom nám tam Lenka na šicím stroji vyšila nějaký vzor … A to je všechno

Martin šmukýř – Dnes byl řemeslný den. Takže nás Gema a Lenka učili různá stará řemesla. Jako první jsme si vyryli do zinku své iniciály a pak na to Gema přilepil držátko. Právě jsme si udělali pečetidlo. Potom jsme dělali vykrajovátko na perníky. Mělo být ve tvaru domu. Já původně chtěl udělat prostě dům, ale pak jsem tam přidělal ještě nové křídlo. Potom jsme u Lenky vyšívali. Já jsem jako první udělal stehy , pak mi Lenka řekla, že jsem to udělal špatně, pak jsem to přešil. Zato jsem dostal dvojité vyšívání. To je tak asi všechno.

Vincent noviník – Ráno jsme měli sochu – byla to sv. Anna. Potom jsme měli rozcvičku a pak jsme měli řemeslný den. Dělali jsme , řemeslném dnu jsme dostali kov, na který jsme si měli napsat opačně svoje jméno. A pak jsme dostali kovou tyč(plát ) a vzali jsme si svoje vlastní kleště a vyráběli jsme si formičky a měl to být dům. A večer jsme měli nejlepší táborák!

Matouš koželuh – Včera jsme dělali vykrajovátka z plechu, pak jsme dělali pečetidlo ze želízka. Potom jsme vyšívali kapesník.

2022-08-24 - STŘEDA, 6. den


VÝLET
Cílem tradičního výletu byly tentokráte Zlaté hory, malé městečko kousek od Mikulovic. Do tématu dne – hvězdopravectví a alchymie – krásně zapadaly. Hoši se o chystaném dobrodružství dozvěděli až ráno, o to větší bylo nadšení a především rychlost, s jakou zabalili. Muzeum ve městě i skanzen zlatokopů, včetně rýžování zlata některé nadchlo, jiní vyhlíželi pouze nákupy v Coopu a počítali ušlé kroky, zřejmě se na internetu dočetli o škodlivosti chůze :-). Celkově si však mužstvo výlet užilo, chůzi přežilo, bez následků dokonce i důsledky vášnivých nákupů „zdravé stravy“.
Lenka



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač – Lidičky, dneska nás vzbudila epická songa na budíček. Už si nepamatuju jaká to byla, ale byla epická. Pak nám socha oznámila, že dneska půjdem na výlet. No, tak jsme vyrazili a nejdřív jsme jeli autobusem do Zlatých hor, kde jsme byli v muzeu, které bylo ucvancancující. To muzeum bylo o různých hornících, co kopali zlato, a pak jsme šli do nějakýho zlatokopeckýho skanzenu, kde byli samý zlatokopky. Tam jsme si to všechno prohlídli, a potom jsme šli o nějakých 100 metrů dál do nějakýho mlýnu, kde to provázel nějakej pán, kterej měl trrrapný vtipy. A tak jsme si tam teda rýžovali fake zlato. Pak jsme šli delší cestou, a tak jsme teda šli, ale pak jsme zjistili, že bychom nestihli autobus, takže Láďa s Tondou a Luciánem šli napřed, aby ho zdrželi, ale ten autobusák byl absolutně stupidní, takže ho nezdrželi. Pak jsme teda čekali na další autobus a povídali jsme si, no, a ten autobus nakonec přijel a jeli jsme do Jeseníku, kde jsme měli chviličku na přestup. No a pak jsme tedy jeli do Mikulovic, kde jsme si koupili nějaký žrrááádlo v Hrušce. Hruška je obchod. No a pak jsme šli sem, do Muny, kde jsme měli táborák. No ale před táborem byla dobrá večeře, ke který bylo nějaký maso, který bylo buď koňský nebo psí. Koneček bobeček, kopíruju Matějdu, kterej smrdí. Jenda voní.

Bořivoj rourník – Dneska po rozcvičce jsme viděli sochu nějakýho astronoma Keplera, který říkal, že od Alexe dostaneme horoskop, to je, že celý den, když se něco stane, tak na to zareagujeme. Já jsem měl to, že když někde budou něco v MHDéčku říkat, tak to mám zopakovat. Moc jsem to nedodržoval, protože tomu nebylo rozumět. Dneska byl výlet a jeli jsme do Zlatých hor. Byli jsme v muzeu nějakých věcí ze středověku. Pak jsme byli někde, kde nám řekli, jak se rýžuje zlato, kde jsme si něco narýžoali. Taky nám ukázali barák, který, pokud jsem to dobře pochopil, používali ti, kteří kopali zlato. Byl tam taky zvon, se kterým se ve čtyři ráno všichni svolávali. A pak jsme si tam ukazovali, jak se rýžuje zlato. A potom jsme šli šest kilometrů na autobusovou zastávku. Pak jsme jeli do Mikulovic, kde jsme si něco koupili, a šli jsme pěšky domů.

Kašpar bednář – Šli jsme konečně na výlet. Protože bylo konečně hezky. Dostali jsme denní horoskop a museli jsme dělat věci podle toho. (A víš proč jste to měli dělat) Aby to byla větší zábava. Prý jsme měli najít nějakou hvězdu, nevím, nenašli jsme ji. Taky se mi líbilo, že jsme zjistili, že před dvanácti lety bylo v Zlatých horách mistrovství světa v rýžování zlata. Svůj horoskop jsem použil jen jednou jedinkrát. Taky se mi líbilo, že to nebyl obyčejný výlet. Taky se mi líbila ta vodová tabule, po které jsme chodili jako Ježíš. A taky se mi líbil trezor, co byl v muzeu a moje zlato.


DŮM U MODRÉ LIŠKY

Antonín vrkočník – Tak dneska byl výlet. Bylo to úmorný. Snídaně byla dobrá, pak jsme vyráželi v 9:10 ráno, takže třeba dvě hodiny po probuzení, takže tak akorát. No jeli jsme do Zlatejch Hor, kde jsou zlatonosný vodní toky. Byla to dlouhá cesta. Celkem mi hodinky ukazujou 12km chůze, čili 23 045 kroků, takže pěkně úmorný. Nejdřív jsme byli na takový přednášce o tom městu a jak se tam dřív kopalo. No pak jsme byli na prohlídce, jak se to vlastně zpracovávalo. Pak jsme si zarejžovali taky. Bylo tam schválně dáno spoustu pyritu, čili kočičího zlata. Bylo tam prej asi tak 20 zlatinek na každou káď. Eeh… Nechal jsem si tak 3 krásný odlomky pyritu, protože ho tam bylo strašně moc. No měli jsme na výběr mezi dvěma možnostma, o kterejch jsme ani nevěděli co jsou a Lenka nám jenom řekla, ať si vybereme 1 nebo 2. Skoro všichni chtěli 2, takže jsme šli 6,5km místo 1,5km a k tomu jsme ještě s Láďou a Luciánem běželi napřed, abychom zastavili autobusáka a ani jsme to nestihli, i když jsme běželi tak třikrát rychleji. Takže jsme museli čekat ještě hodinu na další bus. A plán byl, že jsme jeli přes Jeseník rovnou do Mikulovic, kde jsme si měli něco koupit v Hrušce (ano, to je reálně obchod), místo potenciálního hodinovýho rozchodu v Jeseníku. Potom jsme si teda něco koupili v Hrušce, ta byla nakonec docela fajn. Lepší ňákej obchod, než žádnej. Tak jsme si něco koupili, pak jsem šel zase s Láďou a šli jsme do hlavní budovy. No a pak jsme pomalu šli připravit táborák a teď píšu deník. Toť konec.

Matějda koláčník – Dnešní den byl božský, protože byl výlet. Ráno za náma přišel hvězdář, ten moc neuměl svůj text, vůbec to neuměl říct, takže nám to musel vysvětlit Alex. Řekl nám, že jdeme na dlouhou pouť a že každej dostane horoskop věcí, co musíme dělat, když někdo něco řekne. Já jsem musel dělat, že jsem si vyklepával kamínek z boty, když někdo řekl, že smrdim. Na výletě jsme šli až do zlatokopskýho skanzenu. Tam to bylo vážně pěkný. Zkoušeli jsme si rýžovat zlato a já jsem si vyrýžoval samý fejky. Potom jsme šli na dlouhý výlet k autobusu a potom v Mikulovicích jsme si koupili chálku. To je jasný. Koneček, bobeček, nazdárek, párek. 

Metoděj pecivál – Hodně se mi líbilo, jak jsme hráli tu hru, že jsme k sobě dali ruce a postupně jsme probíhali mezi sebou a zvedali jsme je, když je někdo podběhnul. Taky se mi líbilo, jak jsem otevíral ty dveře od trezoru v muzeu, protože to vypadalo, jako kdybych otvíral dveře od ponorky. Jo a líbilo se mi, jak jsme přišli na rozcestí a tam byl takovejten barák s tim výjezdem hasičskejch vozů. Taky se mi líbilo, že když jsme přišli rýžovat to zlato, že ty dva mlýny vypadaly úplně stejně, jako na vstupence. Pak jsme šli dlouho pěšky a já už jsem nemohl, tak mě nesl Alex na zádech do kopce, ale pak už jsem šel sám. A jak jsme byli na nákupu v Hrušce, tak se mi líbilo, jak jsem potkal krabici s lízátkama s Patem a Matem, protože jsem jedno koupil bráchovi. 


DŮM U BÍLÉHO LVA

Eliáš paštikář – Dneska jsme byli na výletě. Ušli jsme asi deset kilometrů. A tam jsme rýžovali zlato, a taky jsme byli nakupovat v Hruškovi. A já jsem si koupil hodně dobrých věcí. Šli jsme krásnou přírodou a jeli hnusnejma autobusama, ale nebyly až zas tak hrozný. A doufám že mi přijde nějaký dopis, ale pokud ne, tak mi to vadit nebude, ale pokud jo, tak budu rád. KONEC. A pohádky je konec, hahaha. A jinak se mám dobře.

Víťa hamerník – Dneska jsme se probudili a šli jsme na rozcvičku, kde jsme nedělali, ale pochodovali jako vojáci. A potom jsme měli rozcvičku, která byla strašně krátká, protože jsme museli vyrazit na výlet. Hned po rozcvičce jsme šli za sochou a ta nám řekla, že nám její sluha rozdá horoskopy. A horoskopy nám rozdal Alex a já jsem měl v horoskopu, že když někdo řekne :“ pozor auto!“, tak musím udělat TŮŮŮ. Takže jsme se rychle zabalili a vyrazili jsme. Jeli jsme autobusem a když jsme dojeli do Zlatých hor, tak jsme šli do muzea. Tam byla ve sklepě mučírna a prostě mučící nástroje a jiné věci. No a na hoře byli jiný věci, jako zbraně peníze atd., a taky tam byly interaktivní věci, ale muzeum bylo lepší. Pak jsem si v obchodu se suvenýry koupil lahvičku se zlatem. A potom jsme šli do nějakého skanzenu kde jsme si i zarýžovali a bylo to hustý, já jsem vyrýžoval několik kousků pyritu. Potom už jsem se dali na dloooooouhou cestu do tábora. Pak jsme si dali večeři a šli psát deníky.

Toník klokočník – Ráno byla rozcvička a potom jsme viděli sochu Edvarda Kellyho, že nám rozdá horoskopy. A pak jsme se museli sbalit a šli jsme na celodenní výlet. A měli jsme si sbalit propisku, pláštěnku, láhev s pitím, peníze a pak jsme šli na zastávku a jeli autobusem. A když jsme tam dojeli, tak jsme tam dostali svačiny a oběd. A pak jsme šli do Zlatých hor. Když jsme tam došli tak jsme šli do muzea a tam byly zajímavý starý věci. A měli tam trezor a nebo starý foťák, kameru, žehličku a vařič. A měli tam i mučírnu a tam byly zatočený hřebíky v takovém prkně a taky tam bylo jezírko a nad tím byla kladka a obří sekera. A v druhý místnosti byla ruční motorová pila starej telefon, málem bagřík zvláštní a vrtačka. A ještě jsem si koupil rozpálený kámen a pohled. A pak jsme vyšli ven a šli jsme do druhého obchodu a v něm jsme si koupil kompas a zlato v lahvičce. A pak jsme šli do těch Zlatých hor (naopak ze Zlatých hor města do zlatokopeckého skanzenu, pozn.red.). A přišli jsme za paní která nám řekla, kdy byly závody v rýžování a pak jsme šli do takového mlýna kde jsme si zkoušeli rýžovat. No a pán nám ještě vysvětlil, jak se tam získávalo zlato, že se těšilo dvěma způsobama a jeden způsob byl, že byli v jámě a kopali to krumpáčem a druhý, že kopali lopatou. A pak když jsme si to všechno vyzkoušeli, tak jsme šli na zpátek asi šest kilometrů na zastávku a pak jsme jeli autobusem a jednou jsme přestupovali a pak jsme se stavili v obchodě "Hruška" a tam jsme si nakoupili dobroty a pak jsme šli nahoru a už nic .


DŮM U HNĚDÉHO MEDVĚDA

David naplavač – Dneska se mi líbilo rýžovaní zlata (i když tam žádný nebylo). Líbila se mi prohlídka muzea. Pak se líbilo nakupování u Hrušky... joo, potom se mi ještě stalo, že mě Eliáš a Lucián otravovali s horoskopy a ty horoskopy byly, že jsme dostali papírky a na těch papírcích bylo třeba napsaný, že když někdo řekl třeba slovo medvěd (můj spouštěč) a pak musel k nejbližšímu člověku a musel udělat brum brum... a pak jediný co se mi na tom dnu nelíbilo je to, že mi zase praskla struna a to je z dneška všechno.

Toníček mazanečník – Dneska byl výlet a před výletem jsme dostali horoskopy, to je jako když někdo třeba řekne ahoj a někdo odpoví bee, když někdo z něho poznal, co je jeho spouštěč tak si vzal jeho papírek a snažil se nabírat co nejvíc papírku. No a to jsme hráli celej den na výletě a když jsme nejdřív nastupovali do autobusů, tak jsme se všichni nahrnuli k prvním dveřím a vždycky nám řekli ,že máme jít k druhým. Když jsme pak vystoupili z autobusu, tak jsme pak šli do takovýho muzea, kde byly různý věci, jak se dolovalo zlato, a taky různý kameny co se tady vytěžily a taky jiný věci. Taky nám koupili vstupenky někam a taky jsme si pak tak šli vyrýžovat zlato, ale nebylo to vlastně zlato ale, pyrit a co sis našel, to sis mohl nechat...já jsem všechno bohužel ztratil. Když jsme šli do autobusu, tak mě strašně bolely nohy ,ale pak jsme ještě museli přestupovat. Pak když jsme vystoupili, tak jsme cestou šli do obchodu tam jsme si mohli koupit cokoliv ze svejch peněz. A dneska bude poprvý táborák venku

Šimon kytléř – Líbilo se mi jak jsme byli v těch Zlatohorách. Pak se mi líbilo, jak jsme byli v tom mlýně...nooo koupil jsem si jojo. Noo, pak mě bavilo, jak jsme hráli fotbálek. Pak se mi líbilo, jak jsme hráli karty. Pak mě bavil oheň.


DŮM U ZELENÉ ŽÁBY

Lucián pasíř – No, začneme takhle. Dnes byl velký výlet do Zlatých Hor. Prvně jsme šli do hornického muzea u infocentra, kde jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Dokonce tam byla i mučírna, dozvěděli jsme se o tom, jak vypadaly místní doly, jak v moderní době, tak historické. Zapomněl jsem zmínit že celý výlet byla aktivní tzv. horoskopová hra, kde každý měl napsané nějaké reakční slovo, nebo akci a když někdo uslyšel to slovo, nebo tu akci, tak musel udělat reakční položku. Třeba já, když někdo řek žába, tak jsem musel zažádat nejbližší cizí osobu o autogram. A cílem bylo zjistit, jaké reakční slovo, teda spouštěč mají ostatní a tím jim jejich papírek vzít (museli ale pokračovat). No nicméně po návštěvě muzea jsme se vydali do zlatokopeckého centra. Tam nám ukázali vzhled klasického domu ze 17. stol., jak se rýžuje zlato a taky jak fungovaly rýžovací mlýny. Po celé prohlídce jsme si vyzkoušeli rýžovat zlato, což nás všechny bavilo, ale my jsme si vyrýžovali pouze pyrit, ve kterém je teda taky asi 20 % zlata, když se vypálí. Ale teda trochu kruté bylo. No. Hele, to trochu smaž radši. Když se vypaloval pyrit v tavící peci, tak lidé při tom umírali, protože pyrit taky obsahuje síru. Pak nám Lenka řekla, že místo 2 a půl kilometru, musíme jít dvakrát delší cestu na vzdálenější místo, takže jsme z toho byli trošku otrávení (nádherná cesta na Rejvíz, pozn.red.). Naštěstí jsme se v Mikulovicích stavili v Hruškovi, což byl takový větší Coop, takže jsme si nakoupili zdravou stravu. A dnes večer byl první historický venkovní táborák, z čehož jsme byli všichni rádi. Konečně se vyjasnilo. A to bude asi pro dnešek vše.

Eda krtičkář – Takže mohli bychom začít takhle. Dnes jsme jeli na výlet do Zlatých Hor. A né, že by tam nebylo zlato, náhodou tam bylo. Takže jsme začali tím, že jsme šli do muzea. Když jsme šli jako první do sklepa, když jsme šli jako první do mučírny, pak jsme šli do Zlatokopeckého centrum. Pak jsme šli nahoru, kde byla hra. A bylo to tam zajímavé, neb tam byly vzácné kameny, dokonce i dělová koule. A nejvíc se mi líbila prohlídka zlata a pak jsme rýžovali zlato. A to mě asi nejvíc z dneška bavilo. Pak jsme jeli zpátky do Mikulovic. Koupili jsme si chipsy, kofoly, a prostě takovýhlety jídla. To je vše.

Jakub dráb – Nejvíc se mi líbil výlet. Že jsme hráli dračák s Martinem a potom ještě s Tondou i s druhým Tondou, potom s Kašparem, s Edou a to je všechno. Bylo jsme na rýžování zlata. Bylo to hodně dobrý. Koupil jsem si orea a kofolu. (A co táborák? - Alex) Jo, na tomhle táboře to byl můj první táborák venku. A to bude asi všechno.


DŮM U ČERVENÉHO ORLA

Čenda pípař – Dneska byl výlet. Byli jsme ve Zlatých horách. V muzeu s rýžováním zlata, kde nám paní ukazovala, že se tam i konalo mistrovství světa v rýžování zlata (a nebylo to náhodou ve skanzenu? Protože Muzeum bylo něco jiného ?) jo, to je pravda! A předtím teda jsme byli v muzeu, kde nám ukazovali, co tam bylo před mnoha lety, před hodně lety. Byl takovej trezor, kterej byl dost zajímavej a po tom všem jsme šli na Rejvíz a tam jsme už sjeli do Jeseníka a z Jeseníku sem domu a cestou jsme se zastavili v HRUŠCE. A to je všechno.

Martin šmukýř – Dneska po dlouhé době byla rozcvička venku. Potom jsme zjistili, že dneska je výlet. Jeli jsme do Zlatých hor do Městského muzea a pak Zlatokopeckého skanzenu. Mně se nejvíc líbilo rejžování zlata . Moc zlata tam nebylo, ale našli jsme docela dost pyritu. Ten obsahuje zlato. Láďa chce pyrit, co jsme nasbírali, roztavit na táboráku. Taky tam byl mlýn, který mlel kamení. A to kamení, které bylo rozdrcené, z toho rýžovali zlato. Pak jsme šli na dlouhou túru na Rejvíz, odkad jsme pak jeli autobusem do Jeseníka. Z Jeseníka jsme jeli do Mikulovic, kde jsme si něco koupili v Hrušce. Já si koupil ochuceou matonku, hašlerky a jojo bonbony. A úplně jsem zapomněl na dnešní velkou hru. Ta spočívala v tom, že jsme od Keplera dostali horoskop a ten máme po celý den dodržovat, když někdo uhodne, co má někdo jinej v horoskopu, tak mu ho vezme. (A povedlo se to někomu?) Jo, povedlo, mně to teda ještě nikdo nevzal! A to je všechno.

Vincent noviník – Ráno jsme vyrazili na dloouhý výlet. Na prohlídku, jak se rýžuje zlato. Na tý prohlídce jsme prohlíželi starodávný dům a říkala nám paní, jak se rýžovalo to zlato. (A v tom muzeu si nic nepamatuješ?) Pamatuju. Pak jsme šli do muzeu, koukali jsme na nějaký starodávný exponáty. Zaujalo mě nejvíc dolní mučírna! A nahoře jsme šlapali na plátno, kde se tam promítaly nějaký hry a mohl tam být jen jeden. Bud tam byly rybičky, tam jsme mohli šlapat po vodě, pak tam byly karty, pak ještě taková , kde byly různě pod listím věci a my jsme to odkrývali, že jsme na to šlápli. A pak po dlouhý cestě jsme dorazili domů ! To je asi všechno.

Matouš koželuh – Dneska jsme od rána až do večeře jsme byli na výletě a hráli hry . (a co jste tam dělali?) Musili jsme říct třeba ahoj a druhý musel zabečet nebo takovýdle věci. (a na výletě jste byli kde? ) Byli jsme se podívat v muzeu, jak se dřív dělalo to zlato, a pak jsme ještě rejžovali zlato (ve skanzenu zlatokopů, pozn.red) našli jsme ty malinký kousíčky zlata. A říkali jsme si jak se to zlato z těch kamenů drtilo (byli jsme u mlýnů, pozn.red.. A procházka se Ti líbila?) JO!Koupili jsme si pak brambůrky a chipsy. A ještě jsem si koupil náramek a takovej ten kamínek. (A už znáš nějakou písničku u táboráku ?) No, hrajem na kytaru Bláznovu ukolébavku a Okoř.

2022-08-23 - Úterý, 5. den


DOMOVNÍ ZNAMENÍ
Naděje, že dnešní den vyrazíme s kluky odpoledne konečně ven po dvoudenním dešti se naplnila. Ráno kluci potkali sv. Kryštofa. Vysvětlil jim, že v dřívějších dobách se lidé v Praze neorientovali podle názvů ulic a náměstí, ale podle domovních znamení. Snídaně z talířů zmizela rychle. Dopolední program rychle utekl a po poledním klidu jsme vyrazili do mlhavého počasí. Mrak se totiž asi již dostatečně vyždímal a tak samým vyčerpání klesl k zemi. Odpolední hra byla orientačním během za pražskými domy a domovními znameními. Hoši museli domy hledat podle statické mapy uprostřed Muny. Naštěstí se nikdo ani přes hustou mlhu neztratil a tak jsme mohli upalovat na večeři. Před usnutím kluci nezapoměli na svůj bojový pokřik před druhou večeří (zkuste hádat jaký, napsal jsem to výše). Následovalo čtění pohádek a za chvilku všichni spali jako zabití.  Alex
Jméno autora úvodu



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač – Takže dneska jsem zase vstal. Byla rozcvička, kde jsme dělali nějaký moravský skoky. Jo, pak byla snídaně. Po rozeznění byla zkouška, kde jsme opakovali táborový písničky a byla to docela sranda. Takže, po zkoušce byla svačina, která byla velice mňamózní, což byl nějakej jogurt s kakaem a borůvkama. Pak jsme měli volnej čas. K obědu byl smaženej květáček. Po obědě byla hra, která byla poprvé venku, protože přestalo pršet. No a to jsme tam museli běhat po různých stanovištích a byla to mega sranda. Byla docela dlouhá, ale byla to pořád sranda. A po hře jsme šli zpátky dovnitř, kde jsme začali hrát s Matějdou, Čendou a Eliášem BANG, a pak jsme šli psát deníky lol. No a to je všechno.

Bořivoj rourník – Dneska byla zase rozcvička vevnitř, ale nepršelo tak moc. Při hře jsme někam šli, tam byla mapa okolí, kde byly označený stanoviště a na tom stanovišti jsme měli udělat úkol, za který jsme dostali nějaké peníze, které nejspíš využijeme, ale ostatní říkají, že ne. Z těch úkolů se mi nejvíc líbil ten, kde jsme měli podkovy z něčeho měkčího a měli jsme s tím okovat takového koně, který jako kůň nevypadal. A někde jsme měli něco přečíst morseovkou, ale to nikdo nezvládl, a někde tam byly schovaný penízky, které některé týmy našli. Ještě u Kryštofa, kde jsme měli kreslit hvězdu, která se odrážela v zrcadle. A to bude asi všechno.

Kašpar bednář – Líbilo se mi, že konečně nepršelo, a že jsme šli na výlet. Dál se mi líbilo, že jsme byly pořád blízko toho stolu, a pak se mi líbilo, že byla svačina. Potom se mi líbil kůň, kterýmu jsme tloukli podkovy. Taky bylo vtipný, že od koně jsme šli k lékárníkovi, odkaď jsme museli jít zpátky ke koni s mastičkou  a od koně k lékárníkovi s hmoždířem. Taky se mi líbilo, že jsme to měli načasovaný, že jsme svačili a ostatní ještě chodili, a pak přivezla Lenka sušenky.


DŮM U MODRÉ LIŠKY

Antonín vrkočník – No tak jo… Ráno bylo v pohodě. Snídaně byla mňamózní. Oběd byl také velmi dobrý. Odpolední hra byla velmi dobrá/špatná. No prostě byla špatná, protože Metůdek nás furt zdržoval s nedával pozor, jako kdyby měl autismus. Ale byla i dobrá, protože bylo dobrý jídlo a docela se nám dařilo. Až na to Jendovo, museli jsme opsat básničku a ta básnička byla celá stránka, tak jsme to skipli. Potom jsme měli s kapitánama a pár vedoucíma na pokoji deep talk a teď je potom a píšu deník. 

Matějda koláčník – Dnešní den byl magický. Ráno po rozcvičce za námi přišel svatý Kryštof a to byl takovej frajer, protože nosil ježíška. To je jasný. Eeh… K snídani byl chleba s rybičkovou pomazánkou, která moc lidem nechutnala, ale mně moc chutnala. Od Věrky jsme dostali skvělou Echinaceu. Bylo rozeznění a zkouška a na zkoušce jsme zkoušeli táborový písničky. A líbilo de mi, že jsme zjistili, že 5. 9. budem zpívat Petru Sísovi, což je šílený. Potom se mi moc líbila velká hra, protože jsme už konečně šli ven, i když bylo furt hnusně. Chodili jsme po stanovištích, což byly vlastně domy v Praze a byly tam stanoviště, jako třeba že jsme museli u kováře zatlouct hřebíky do podkovy a takovýhle různý disciplíny. A hodně se mi líbil ten chleba se šunkou a ta sušenka. Dneska je to trochu kratší, ale to sakra asi nevadí. Takže koneček bobeček. To je jasný. 

Metoděj pecivál – Takžee, já tam určitě napíšu, že se mi líbila ta velká louže přes celou silnici. Hodně se mi líbilo, jak jsem na stanovišti u kováře řezal polena. Dopoledne jsme zpívali táborový písničky a to bylo taky hezký. Moc sem nebyl rád, že mi sebrali provázek, se kterým jsem si hrál. Moc se mi taky nelíbilo, že jsme museli při dnešní hře běhat.


DŮM U BÍLÉHO LVA

Eliáš paštikář – Ahoj lidičky tady kovi a dneska vám povím o samých dobrých věcech. Třeba o dnešní skvělé hře. Dneska byla skvělá hra kde jsme chodili všude v okolí a za to jsme dostávali penízky. A já myslím že by jsme mohli být druhý (nakonec vyhráli, pozn red.). Nejvíc se mi asi líbilo stanoviště u Tobiase a tam byl stůl a na něm to bylo rozházené a my jsme to měli poskládat podle etikety, ale měli jsme tam jednu chybu, a tak jsme šli dál. A pak mě bavilo stanoviště u Ládi, kde jsme řezali dřevo a zatloukali hřebíky, už je večeře takže čau.

Víťa hamerník – Takže. Tak. Ráno jsme vstali a šli jsme na rozcvičku. Potom jsme šli na sochu a to byl svatej Kryštof. No. Potom jsme šli na snídani a to byl chleba s rybičkovou pomazánkou. Potom bylo rozezpívání a to jsme leželi jeden přes druhého a vydávali tóny a tak. Pak jsme šli zkoušet a to jsme zpívali písničky k táboráku. A potom byl oběd. K obědu byla polívka z brambor, které jsme včera loupali a v kaši byly taky. Potom byl polední klid a já jsem dělal básničku za zapomenutou bundu a ta bude v deníku. Jmenuje se Danka skvěle vaří. Když zakončil polední klid a byla velká hra a to jsme šli do lesa kde jsme čekali na lavičce a potom jsme se pustili do hry. Hra spočívala v tom, že jsme běhali ze stanoviště na stanoviště a sbírali finance, ale ve finále byly úplně k ničemu, ale bylo to zajímavý. Jednotlivý stanoviště nebudu jmenovat, protože jich bylo fakt fakt fakt fakt hodně. Ale u jednoho stanoviště, kde jsme měli vypustit morseovku a když jsme byli u druhého řádku, tak jsem se prošel kolem stromu a koukám tamhle něco je, kouknu se blíž a tam strašně moc financí tak jsme si každej vzali jednu a šli jsme na další stanoviště. Když jsme hru dohráli tak jsme šli zpátky, tak jsme měli pauzu a šli jsme psát deníky. AHOOOOJ.

Toník klokočník – Ráno jsme měli rozcvička a pak jsme šli za sochou byl to svatý Kryštof a řekl nám že nejdřív se mu musíme odvděčit a pomáhat lidem a on nás pustí dál. A pak jsme měli snídani a k ní byla houska s pomazánkou. A potom jsme měli rozezpívání a pak zkoušku. A pak byl oběd. A k obědu jsme měli smaženej květák s kaší. Po obědě jsme měli polední klid a při něm jsem napsal tetě. Po poledňáku jsme se museli pořádně obléknout, protože jsme šli ven, ale naštěstí už nepršelo. Šli jsme daleko, a pak jsme chodili na různý stanoviště a tam jsme plnili úkoly a za to jsme dostávali penízky. A bylo jich deset. Byli jsme na všech ale některý jsme neudělali a pak jsme ke svačině dostali chleba a sušenku a pak jsme šli zpátky a ta hra se mi líbila moc. A sem jsme přišli a pak jsem se musel svléknout. A to už je všechno asi.


DŮM U HNĚDÉHO MEDVĚDA

David naplavač – No tak dnešek byl pro mě nějak unavenej a vyčerpávajíci z toho důvodu, že jsme celou hru zase projeli a můj tým nespolupracoval, no a prostě strašně mě to vyčerpalo, protože jsem se snažil, aby se do tý hry zapojili, ale nevyšlo to. A to by bylo asi ze dneška všechno.

Toníček mazanečník – Dneska už nepršelo, ale nebylo hezky. Líbila se mi hra a byla poprvé venku. Šli jsme k takovýmu přístřešku a tam byla mapa a tam byly různý stanoviště, po kterejch jsme museli chodit aby jsme dostali penízky. Byli jsme u Alexe, u Tobiase, u Jendy pak ještě u Martina . Noo, pak jsme byli na stanovišti, kde nikdo nebyl. U Martina určitě nejsme poslední .( a co ste tam dělali) Museli jsme postavit domovní znamení různě z klacků, kamenů, mechu a taky když jsme byli na takovým rozcestí , tak jsme tam viděli tým červenýho orla, a pak když jsme došli na to rozcestí, tak jsme je viděli, jak běželi, když doběhli k nám na rozcestí, tak povídali, že viděli velkýho psa ale i když byl dál, tak se ho lekli a běželi dolů a ten pes byl ůplně sám, bez vodítka a páníčka a pak jsme šli dál spolu a to je konec. 

Šimon kytléř – Bavilo mě jak jsme hráli fotbálek.( a co hra, jaký stanoviště tě bavilo?) bavilo mě to u Martina jak jsme stavěli (pak jste ještě byli u Jendy.. co tam jste dělali? ) noo, vždycky běžel jeden a zapamatoval si to a vrátil se a řekl to zapisovateli. Nooo a pak těšim se na oheň a na to bubnování.


DŮM U ZELENÉ ŽÁBY

Lucián pasíř – Mlhaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa. Jakože už neprší, ale jsme v mraku, takže je tu vlhkost 69 %, teda vlastně 99 %. Je to tady hrozně wet. Jakože vytáhnu ruku a po chvilce je celá mokrá. Na zkoušce jsme dělali táborákové písničky, protože nováčci je neumí. ehm. Odpolední hra byla konečně venku, což jsem byl opravdu velmi, “velmi”, rád. To je jasný. To je jasnýýýý. To je jasnýýý. Musíš úplně ýýý. Byl to vpodstatě takovej orienťák v areálu Muny, což byla sranda, takže jsme podle mapy chodili na stanoviště různě po areálu. Stanoviště byly dost dobrý. Šlo o to, že to byly v podstatě staré pražské domy, takže měli vlastní domovní znamení. Na jednom jsme museli udělat z věcí kolem nové domovní znamení, na dalším pilou odříznout kolečko klády a hřebíkama přibýt podkovu. Dál jsme museli správně prostřít stůl, nebo museli donášet různé věci na různá stanoviště. Každopádně to byla sranda, strávili jsme tím dvě hodiny a i malý kluky v týmu to bavilo. No, výsledky si myslim, že máme poměrně dobrý, naštěstí vyšel plán tak, že jsme měli dobrá stanoviště. Takže mám “high hopes” na výsledky. Ale nechci to zakřiknout. No a pro dnešek by to bylo asi vše. Takže naschledanou.

Eda krtičkář – Tak nejvíc se mi líbila odpolední hlavní hra. Hodně mě to bavilo a byl jsem rád, že jsme byli konečně venku a ne v tom smradu vevnitř. Také se mi moc líbil ham ham dezertíček s borůvkama a kakaem. Hodně se mi líbil oběd, moc dobrej. To byl květák a bramborová kaše. Hodně se taky těším na táborák a na večeři. Doufejme, že budem aspoň na třetím místě. To je pro dnešek asi vše. 

Jakub dráb – No. Dneska se mi asi nejvíc líbilo odpolední hra. Jak jsme tam chodili po stanovištích. A potom jsem rád, že už jsme dneska nebyli celý den vevnitř. Pak se mi líbil poledňák. Líbilo se mi taky rozeznění. Dopolední svačina byla dobrá, byl rohlík, protom nějakej ochucenej jogurt s kakaem a borůvkama. 


DŮM U ČERVENÉHO ORLA

Čenda pípař – Mně se dneska líbilo, že jsme dneska při rozezpívání dělali cvičení, při kterém jsme leželi na zemi s tónem a nějakou částí těla se dotýkali někoho jinýho . (a co se na tom líbilo?) Cejtil jsem se v klidu, v bezpečí. Potom jsme na zkoušce zkoušeli písničky k táboráku a potom po obědě, jelikož přestalo pršet, tak dneska hra byla venku a zase jako včera jsme chodili po stanovištích, který se mi nejvíc líbilo asi u Ládi a protože měl řezání větve a zatloukání podkovy na pařez. A to je asi všechno.

Martin šmukýř – Dneska pořád pršelo, i když nám Alex řekl, že prakticky neprší, ale že jsme v mraku. K snídani bl chleba s rybí pomazánkou, a při zkoušce jsme zkoušeli táborové písničky. K obědu byl obalovaný květák. Při hře jsme dneska museli obejít několik domů s různými znameními, jako třeba U zeleného hroznu nebo U dvou slunců. A všude jsme dělali různé úkoly, třeba u Kryštofa jsme museli obkreslit hvězdu v zrcadle a u Ládi jsme museli přeříznout špalek. Potom jsme šli zpátky, protože jsme byli v lese a potom píšu tenhle deník. A to je všechno.

Vincent noviník – Mně se dneska líbilo, jak jsme šli do lesa, zahrát nějaký hry. Kde jsme byli na nějakých stanovištích, kde jsme dělali různý úkoly. (a vzpomeneš si jaký?) Vzpomenu si jenom jeden. Ten jak jsme měli zrcadlo a měli jsme na krku ještě kus od krabice, abychom neviděli, jak malujem hvězdu. A bylo to fakt težký a viděl to jenom v zrcadle, ten odraz. A bylo to fakt těžký. (a dokázal jsi to ? ) Jo! (Ještě něco ?) Budu přemejšlet . Dopoledne jsme měli odpočívat (to bylo v poledne!). JO, zpívali jsme dvě hodiny ! Jestli to byly dvě hodiny. To je asi vše.

Matouš koželuh – Líbily se mi ty hry v lese, pak se mi ještě líbilo, hmmm, museli jsme uříznout kousek dřeva, pak ještě jsme museli hledat zeleninu a museli jsme běhat, přečíst papír, každej musel přečíst slovo a říct tomu co to psal. Pak proti nám běžel ještě pes, ale to nebylo ve hře, ale jako když jsme hráli tu hru, tak proti nám běžel pes, tak jsme museli zdrhat. Pak jsme ještě stavěli z šišek a klacků tři ruce. (a co to bylo?) Takovej erb (domovní znamení?) No! Potom byla svačina a po svačině jsme šli zpátky do tábora a hráli jsme stolní fotbálek. (A co jste dělali před obědem) To jsme dělali tu rozcvičku a rozezpívání. (Zpívali jste táborovky?) JO!

2022-08-22 - Pondělí, 4. den


PRAŽSKÉ ZNÁMÉ OSOBNOSTI
Bohužel jsme se opět probudili do deštivého dne. Nad Mikulovicemi se pravděpodobně zastavil pořádně nacucaný mrak, protože už pršelo více jak 24 hodin v kuse. Dešti jsme tak museli přizpůsobit další den a z naší základny pomalu začínala být časovaná bomba :-D. Po rozcvičce kluky zastavil sv. Václav, který se po cimrmanovsku domluvil s pražskými významnými osobnostmi v nebi, sezval je na zem, kde si kluci pro ně připravili hru. Hochy tak navštívil například Jan Hus, Karel IV., Bedřich Smetana, Jan Werich a další. Jak si chlapečci den užili si přečtěte v jejich denících. Že se jim den líbil, to je jasný (Na vysvětlenou: „To je jasný” je oblíbená odpověď obou Matějů na úplně cokoliv. Tato odpověď postupně táborově „zdomácněla” a tak ji brzy začali užívat úplně všichni, včetně Leničky :D). Alex 
Jméno autora úvodu



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač – Ne. Ne. Smrdíš. Ráno jsem vstal, ale vůbec se mi nechtělo vstávat. Byla rozcvička, která byla úplně stupidní, protože jsme dělali mašinku na chodbě. No, ehhh, po rozcvičce byla úplně mňamózní snídaně. Ehh, no, jo po snídani bylo vlastně rozeznění. To je přece úplně jasný. Jo hele rozeznění bylo super. Líbilo se mi, jak jsme pak chodili na chodbě do rytmu. No, a po rozeznění byla zkouška, kde jsme poslouchali písničky z cédéčka. No, pak byla svačina a potom zkouška nebyla. Na odpoledním klidu jsme s Matějem jedli eukalyptový bonbonky. A po poledním klidu byla velká hra, kde jsme plnili různý úkoly na různých stanovištích, a nejvíc mě bavilo stanoviště u Jendy, kde jsme škrábali brambory. Pak jsme šli hrát městečko Palermo, které jsme nedohráli, protože jsme museli psát deníky. Joa ještě malý vzkaz všem do Prahy: Matějda smrdí, NE, voní a je divnej xdddddd.

Bořivoj rourník – Dneska zase pořád pršelo, takže rozcvička byla vevnitř a zpívali jsme jede jede mašinka. Dostali jsme nový desky a nakreslil jsem si tam všude Bóřa a jednu kočku. Při velký hře jsme chodili po místnostech, kde jsme potkávali různý osobnosti z Prahy až na Mozarta, který z Prahy není. Někde jsme měli říct, jaká řeka se vlévá do Vltavy. Hádám, že jsme měli správně jenom dvě věci. A pak jsme někde škrábali brambory a Luciánovu týmu to trvalo asi dvacet minut. Taky jsme stavěli z kostek nějakou věž a měřila se její výška. Ještě jsme někde nějak dávali lžíci na nos, aby nám nespadla, a někam jsme šli. A to bude asi všechno.

Kašpar bednář – Líbilo se mi, že jsem dostal za úklid sluníčko. Dál se mi líbilo, že jsem lepší než můj kapitán, který dostal prase. Pak se mi líbilo, jak jsme škrábali brambory, byl to ale ten nejhorší úkol. Dál se mi líbilo, že jsme psali báseň u pana Wericha. Taky se mi líbilo, jak Eliášovi vyřízli jazyk a pak jak mu vypíchli oči. Taky se mi líbilo, jak jsem Metůdkovi řekl, že to je výborný a byla to chrupavka. Dneska to bude asi docela krátký, už mě nic nenapadá.


DŮM U MODRÉ LIŠKY

Antonín vrkočník – Tak dneska byl zase deštivý den. Ráno se nic moc nedělo, snídaně byla zase jako obvykle. No pak byla zkouška a poslouchali jsme CDčka. Pak byl hodně dobrý oběd, byla polívka s krutónky a k tomu pak těstoviny s kuřetem na paprice. Při poledním “klidu” byl bordel jako obvykle. Po poledním klidu jeme šli ven hrát cukr-káva-limonáda a rybičky-rybáři, než se připravila hra. Hodně lidí podvádělo, včetně mě. Potom byla velká hra, kde jsme se umístili tak jako na střední pozici. Ve hře se mi moc líbily všechny stanoviště, protože každý mělo svojí věc. Po hře byla svačina, která byla taky dobrá. Pak jsme šli hrát Palermo, který jsme nedohráli, protože nebyl čas. No a teď píšu deník. Konečník

Matějda koláčník – Takže… To je jasný. Když jsem vstával, otevřel jsem při tom oči. Bylo to šílený, venku pořád pršelo. Na rozcvičce jsme jeli jede, jede, mašinka a potom jsme viděli sochu svatého Václava, že nás pustí jen, když budem pomáhat lidem. Přeskočím všechny jídla a bylo rovnou rozeznění a pak zkouška. Potom byl oběd, pak popoledňák a v druhý časti jsme s klukama hráli Bang! Pak jsme šli ven hrát rybičky-rybáři a cukr-káva-limonáda. Potom byla velká hra. Museli jsme pomáhat známým osobnostem, které přijeli do Prahy. Mě docela bavilo škrábání brambor u Čapka a pak jsme šli hrát městečko Palermo. A to je koneček bobeček. Mastnej voní.

Metoděj pecivál – Hodně se mi líbilo, jak jsme na odpolední hře strouhali brambory a taky se mi líbilo, jak jsme stavěli z kostek hrad pro krále. Taky se mi líbilo, jak jsme si pouštěli Píseň strašlivou o golemovi. Nic co by se mi nelíbilo, tak to nebylo. 


DŮM U BÍLÉHO LVA

Eliáš paštikář – Dneska jsme měli skvělou sochu sv. Václava která nám řekla že si nás musí ověřit aby jsme okolo ní mohli projít tak že pomůžeme slavným osobnostem. A potom byla taky hra kde jsme pomáhali slavným osobnostem mě se nejvíc líbilo jak ksme měli pomáhat se stavbou věže měli jsme takový stavební kostky. Potom mě bavilo že jsme měli složit básničku o čtyřech řádcích přičemž každé slovo muselo začínat stejným písmenem o domů že kterého jsme a naše básnička zněla: Líný lev líně ležel, líná lvice lvíče líže. A dál si to už nepamatuju ale bylo to o lvu. Pak byla výborná svačina která byla tak výborná že byla fakt výborná. Byly to prostě koláče, který byly fakt dobrý, protože jsem měl fakt hlad. A teď jsme hráli městečko Palermo. Už mám fakt hlad a bubnujou na večeři. Konec.

Víťa hamerník – Dneska ráno když začal hrát budíček tak jsem si v klidu vyspával a neuvědomil že to je budíček. Pak jsem se vzbudil a musel si rychle nasadit ponožky ale našel jsem jenom jednu a tak jsem si na zul jenom jednu. Potom byla rozcvička vevnitř, pozdrav slunce všichni to známe. Potom jsme šli ke dveřím kde stál svatý Václav a ten nám řekl že si jeho pomoc musíme vysloužil a to tak že pomůžeme nějakým lidem. Pak byla snídaně což byl chleba s rajčetwm a paprikou a cereálie, bylo moc dobré. Potom bylo rozespívání to jsme běhali do rytmu hudby po chodbě a pak byla zkouška. Při zkoušce jsme poslouchali hudbu která bude na koncertě aby jsme tušili. Pak byl oběd a k obědu byla úplně výborná věc která se nazývá "K U Ř E N A P A P R I C E ". Potom jsem zase přišel jestli by jsem nemohl ztratit pravou nohu teda botu protože nemám co dělat o poledním klidu. Báseň se jmenuje " "Proč Alex smrdí". Bude to někde v deníku. Tak potom byla velká hra a tam jsme vlastně šli do jídelny kde čekal Láďa a říkal že Stratil železný nos a že máme další nosy (lžičky) a ty jsme měli donést na nošení na stůl. Potom nás poslal do Verychovi vily kde na nás čekal Jan Verych (Gema) a ten nám řekl že máme napsat jméno našeho domu a z jakéhokoliv písmena složit báseň. A tak jsme to udělali a šli jsme potom jsme šli k Alexovi ve který jsme měli něco najít a sečíst všechny čísla za omezený čas a mi jsme ti nezvládli. A pak jsme šli k Martinovi a že máme najít města která jsou u Vltavy, to ksme taky nezvládli a šli jsme dál. Potom jsme šli ke Karlu čapkovi u kterého jsme loupali brambory a měřil nám čas. Pak jsme šli ke Kryštofovi aka Karlu IV. a ten nám řekl že mu máme postavit co největší věž aby z ní bylo vidět až do Alp. A tak jsme to udělali a pak jsme zjistili že jsme jedno stanoviště přeskočili byl to Mozart a on chtěl aby jsme mu sehnali podpisy všech slavných osobností které jsme potkali sehnali jsme je a byl konec hry. Po hře byla svačina a já jsem k ní měl sušenka. Potom jsme šli hrát městečko Palermo a to jsme nedohráli a šli jsme psát deníky. AHÓÓJ.

Toník klokočník – Ráno byla socha svatého Václava a řekla nám že když budeme pomáhat cizím lidem tak že nás pustí dál. A pak jsme šli na snídani. A k snídani byl chleba se sýrem. Pak jsme měli rozespívání a tam jsme si lehčí na zem a tam jsme se rozdýchávali Potom jsme chodili na písničku "tři citrónky a pak na tři čuníky". A byla svačina, rohlík s nutelou a moc mi chutnal. A pak jsme šli do zkušebny a tam jsme poslouchali písničky od pana Smetany. K obědu jsme měli těstoviny a ty mi moc chutnali. A po obědě jsme měli polední klid. A po poledním klidu jsme šlišli na stanoviště a vždycky jsme šli na jiný když jsme to předtím dodělali. Jednom jsme škrábali brambory a na dalším jsme museli říct tři věci o panu Husovi a na tom posledním stanovištích jsme měli postavit vysokou věž aby z ní bylo vidět až do Alp. A my jsme postavili věž vysokou šedesát centimetrů. A pak jsme ještě nevěděli že tam rozdávají papírky na které se měli podepsat všechny postavy co tam byli. Pak byla svačina a kní byli koláče. Potom jsme hráli městečko Palermo a pak jsme měli večeři. A to je všechno.


DŮM U HNĚDÉHO MEDVĚDA

David naplavač – Dneska jsem se zbudil dřív, asi protože jsem se nudil.Tak jsem si došel na záchod a chvilku jsem si četl noo pak se mi líbila hra, protože jsme museli chodit za jednotlivíma osobnostma jako třeba Werich pak Jan Hus hmmm Karel čapek,Karel IV,Tycho de Brahe a Bedřich Smetana.Líbila se mi propracovanost hry,protože na každém stanovišti bylo něco jiného třeb nějaké byly na přemýšlení nějáké, bylo tam i taky stavění a škrábání brambor a líbilo se mi že dneska můj tým dneska doopravdy spolupracovali. Těším se na rizoto a to by bylo z dneška všechno.

Toníček mazanečník – Líbila se mi hra, potom jsme chodili různě po pokojích a byly tam různě osobnosti, třeba Jan Werich nebo Karel Čapek. Taky jsme večer hlasovali jakou hru budeme hrát a hráli jsme městěčko Palermo, jenomže jsme ho nedohráli protože nebylo dostatečně času. Taky jsme jako jediný venku hráli cukr, káva, limonáda.Táborák bude zase vevnitř.

Šimon kytléř – Líbila se mi hra, hmm, pak se mi líbilo jak jsme hráli cukr, káva, limonáda a jak jsme hráli rybičky rybičkyrybáři jedou.Pak se mi líbila tam postava sv.Václav. Pak jsme hráli fotbálek(pozn. red. A vyhráli jste?..jo vyhráli).Potom jsme hráli...počkat jak se... joo městečko Palermo, pak mě bavilo, jak jsme stavěli z těch dřevěných kostiček. Pak mě bavilo jak jsme škrábali brambory a těšim se na táborák.


DŮM U ZELENÉ ŽÁBY

Lucián pasíř – Dneska zase celý den čůralo. Čůrinkalo napiš. Už mě to celkem začíná štvát, protože je to asi třetí den, nebo jak dlouho jsme tu zavřený (jsou to dva dny). Ehm. Svačinky byli zase dobré chálečky. K obědu bylo kuře na papričce, velmi měkkoučké. Ehm. O poledním klidu jsme hráli Bang!, což byla celkem sranda (závorka konečně jsme se k tomu dostali). Což znamenalo, že jsme měli zase velkou hru uvnitř, jelikož pršelo. Ne napiš: Jelikož pršelo, tak to znamenalo, že jsme měli velkou hru uvnitř. Uiiiiii, chro chro, smích.. (zvuky brzdícího vlaku, bytí uvnitř kvůli dešti se na nás podepisuje :D, pozn.red.). Nicméně venku jsme zase hráli cukr káva trumpeta a taky rybičky rybičky rybáři jedou. Eeeehm. Nicméně velká hra byla o slavných osobnostech Prahy,  i když tam byl Mozart (nechápu proč). No začínali jsme u Karla Čapka, rozhodně nechápu proč, ale byli jsme tam půl hodiny, protože kluci úplně brambory ještě neškrábali. No pak tam byli jako Karel IV., Bedřich Smetana ala Béďa, jak měl na ceduli. Pak tu byl nějakej kouzelník (Tycho de Brahe, pozn.red.) a Jan Hus. Pak jsme ještě hráli městečko Palermo. A po osmi hrách jsem konečně přestal být měšťanem a stal jsem se úchylem. No, to by bylo asi ze dneška všechno. A doufám, že přestane čůrinkat. 

Eda krtičkář – Nejvíc se mi líbila velká hra, ve které byl Bedřich Smetana, Jan Hus, dokonce i Karel IV. Líbil se mi mňam mňam obídeček s masíčkem a omáčkou. Pak jsem sepisoval básničku. Hodně se mi líbilo městečko palermo. A dokonce i koláčky. Bylo hodně obtížné loupat brambory. Né škrábat vlastně. Bylo to obtížné, jedinej Lucián na tom byl dobře, ale já a Kuba jsme na tom byli pozádu. Hodně mě to bavilo, ale bylo to docela i obtížné. Tak a to je zatím asi vše. 

Jakub dráb – Nejvíc se mi líbila odpolední hra. A a a a. Jo a ještě se mi líbil polédňák. Tak jo. Dál. Ještě se mi líbilo jak jsme hráli rybičky, rybičky rybáři jedou. A potom mi hodně chutnal oběd. Bylo těstoviny omáčka maso. Líbilo se mi hrát městečko palermo. (A co bylo v té velké hře? Koho jsi tam potkal? - Alex) Joo. Třeba Wericha. Nebo jsem tam potkal Karla Čapka. A Jana Husa. A dál si jména nepamatuju. Ta hra se mi líbila hodně.


DŮM U ČERVENÉHO ORLA

Čenda pípař – Tak mně se dneska líbilo pochodování při rozeznění, potom se mi líbilo poslouchání skladeb při zkoušce. Po obědě jsme šli na chvilku ven a hráli „cukr káva limonáda trumpeta“, ale pak co se rozpršelo, tak jsme šli dovnitř. Potom zbytek odpoledne jsme hráli hru, ve které jsme chodili po sedmi různých stanovištích, kde jsme dělali různé aktivity. (nějaká se ti vyjíměčně líbila? ) Škrábání brambor se mi líbilo, měli jsme nejkratší čas ! A pak jsme psali dopisy a to je všechno.

Martin šmukýř – Tak dneska jsme přřřř... při rozcvičce zase dělali pozdrav slunci, protože pořád prší.... (a ještě bude! Pozn red.). K snídani byl chleba se sýrem a při zkoušce nám pouštěli různé pražské písničky. K obědu bylo kuře na paprice a při poledním klidu jsme jedli na pokoji krutony, které přinesl Matějda, protože měl službu v kuchyni, teda ….ale někdo říkal, že si to můžem vzít … Při hře jsme obcházeli různé slavné lidi a pomáhali jim s různými věcmi. Např, u Jana Husa jsme měli sepsat všechny účastníky koncilu v Kostnici a u Karla IV. Jsme měli postavit co nejvyšší věž. Z nějakého důvodu jsme u Karla Čapka loupali brambory. Po hře jsme hráli městečko Palermo a mně popravili jako prvního, i když jsem byl policista. Pak byla večeře, k tý bylo rizoto a potom píšu tenhle deník. Konec.

Vincent noviník – Mě se dneska nejvíc líbila ta rozcvička. Líbilo se mi na tý rozcvičce, jak jsme takhle drželi (ukazuje plank). A ještě se mi nejvíc líbily ty hry. Jak jsme loupali brambory a jak jsme stavěli tu nejvyšší věž. A pak se mi líbilo, jak jsme hráli na rybičky rybičky a potom jsme hráli cukrkáva limonáda čaj rum bum. To je asi všechno

Matouš koželuh – Dneska jsme ráno měli rozcvičku , pak jsme měli snídani, po snídani jsme …. Líbily se mi hry ( a něco konkrétně, dneska prý jste měli někde nejlepší čas ... ? , pozn. Lenky) No ! Pak jsme venku hráli cukr káva limonáda a pak Já někdy pomáhám mamce, takže jsme byli druhý nebo třetí. (nejlepší čas), pak jsme museli dělat ještě ty … hry v místnosti, museli jsme stavět věž a nosit lžičky (a to Ti šlo?) Šlo nám to.

2022-08-21 - Neděle, 3. den


ARCHITEKTURA
Druhý den se nikomu nechtělo vstávat. Venku bylo zamračeno a šero, k tomu lilo jako z konve a tak musela být rozcvička uvnitř. Místo běhání jsme tak museli volat na slunce, aby se alespoň trochu ukázalo (jogínské pozdravy slunci). Pozice jako Milešovka, nebo kočička se klukům zalíbili tak moc, že se předháněli, kdo je zvládne lépe předvést. Na mostě nás tentokrát zastavil sv. Vincenc Ferrerský, který klukům řekl o staviteli, který potřebuje pomoci. Po snídani a kapitánském kruhu přišlo rozeznění, které bylo kvůli dešti také uvnitř. Před obědem jsme si připomněli ruskou invazi v roce 1968. Klukům jsme pustili obrazové materiály a povídali si o tom jaké to bylo. Oběd klukům velice chutnal, jak si zajisté můžete přečíst v jejich denících :-). Polední klid utekl jako voda a přišel čas na odpolední hru (opět kvůli dešti improvizovaně uvnitř). Nejdříve jsme se museli však podívat ven, aby se chlapci nadýchali čerstvého vzduchu a také trochu zaběhali při hraní Cukrkávy limonády. Poté museli hošíci zapojit své mozkové závity na maximum a zařadit několik významných pražských budov podle jejich slohu a zajímavostí o nich. Odměnou jim bylo skládání bokorysu Tančícího domu. Kdo poznal, že jde o Tančící dům musel využít své prostorové představivosti a složit přesně stavbu z dřevěných kostek podle plánku. Následovně na nás čekala lahodná svačinka od našich úžasných kuchařek; ovocný dort. Ten chutnal všem tak moc, že jsme se po něm olizovali až za ušima. Potom už jen rychlé hry, psaní deníků, večeře, táborák (déšť nás ven nepustil, táboráku to ovšem na bujarosti neubralo :D), druhá večeře, pohádka a šup do hajan! Deštivý den jsme přežili vcelku, klukům se podařilo dům nezbořit a nakonec jsme v klidu a míru usnuli i my vedoucí…
Alex


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač –  Piš. Piš! PIŠ! To je úplně jasný. Takže ráno jsem se vzbudil. (A teď jenom, co se ti líbilo) Ne! Líbilo se mi rozeznění, protože jsme si hráli s hopíkama a bylo úplně mega skvělý. No a pak byl oběd, který byl taky mega skvělý. Poledňák byl taky skvělej, protože jsme s Matějdou dělali na záchodě blbosti. Takže, ehh, pak byla velká hra, kde jsme pomáhali jednomu architektovi, a pak jsme stavěli jednu vymyšlenou divnou budovu a vůbec nám to nešlo, ale zvládli jsme to a bylo to úplně pofrajeřený. A po velký hře jsme hráli na sochy, a když jsme se pohnuli, tak jsme museli dělat deset kliků, nebo plank. No a pak jsme šli psát deníky. Jo, a ještě po hře nám Martin pouštěl písničky. A Matějda je dobrej, to je přece jasnýý. Sbohem.

Bořivoj rourník – Dneska pořád pršelo, takže jsme měli rozcvičku vevnitř, která byla dost krátká, a při zkoušce jsme nezpívali, ale házeli jsme si s míčkem a po chvíli jsme to začali dávat do kapesníků, igelitových pytlíků a do ponožek. Pak jsme hráli cukr káva trumpeta a je to stejný jako cukr káva limonáda, ale s trumpetou. A při hře byly všude rozmístěný fotky budov z Prahy a papírky a měli jsme uhodnout co to bylo za budovu, a za to jsme dostali od Kryštofa takovej papír, a když jsme měli čtyři, tak jsme zjistili, co to bylo za budovu a u Martina jsme měli postavit takovou stavbu. Jinak všechno.

Kašpar bednář


DŮM U MODRÉ LIŠKY

Antonín vrkočník – No tak dneska to bylo úplně krásný. No a to myslim samozřejmě v ironii. Dneska celej den pršelo, takže jsme venku moc nebyli. Snídaně byla velmi dobrá. Místo zkoušky jsme si trénovali s hopíkama, protože nám Lenka řekla, že nám to pomůže s rytmem a tak dál. Pak se promítaly dokumenty o okupaci Československa. To se mi docela líbilo. Soudruhům a soudružkám se to nejspíš taky líbilo. Oběd byl taky dobrej. No při poledním klidu byl obvyklej bordel. Odpolední hra se mi moc nelíbila, protože byla moc těžká. Vyhrál Čenda, protože měl v týmu historika. No potom byla svačina a odpolední program bylo, dalo by se to tak interpretovat, mučení. Když hrála muzika, tak jsme se museli hejbat a když muzika nejrála, tak jeme museli stát. Kdo se pohnul, tak dělal kliky a kdo dělal ilegální taktiky, tak měl ještě horší trest jako třeba kopání do zadnice nebo plácání přes zadnici a nucení ke čmuchání smradlavých noh a to jenom proto, že je Jenda teplej. Teďka píšem deník a za chvilku bude táborák. 

Matějda koláčník – Vzbudil jsem se. To je jasný. Protože probuzení je tak skvělý. Čekal jsem až mí spolubydlící v pokojíčku taky vstanou a pak jsme čekali až bude budíček. Hrálo Bratříčku a to bylo uplně dobrý, úplně mega dobrý. Pak byla rozcvička uvnitř, protože venku lilo. Na rozcvičce se mi velmi líbilo, že byla krátká. Potom jsme šli snídat. Byl loupáček, to je jasný. Jako vždycky tam byly taky cereálie, ale já jsem si je zalil kakaem. A ještě předtím než jsme šli na snídani, tak jsme viděli svatého Vincenca a ten nám řekl, že nás nechá projít, když něco postavíme. No a po snídani bylo rozeznění, kde jsme se samozřejmě rozezněli. To je jasný. Pak jsme místo zkoušky házeli s hopíkama a bylo dobrý, dobrý, dobrý, jsem skvělej. Pak jsme šli žrát oběd. Pak byl poobědovej klid, protože klasika kámo, to je jasný. Potom jsme šli hrát cukr-káva-limonáda ven a samozřejmě ten kdo nikdy nevyhrál je dobrej. Ten kterej vyhrál dvakrát je úplnej smraďoch. Já jsem nevyhrál, takže jsem mega dobrej a Mastnej vyhrál dvakrát, takže je smraďoch. Pak jsme šli hrát velkou hru. Bylo to epický, hledali jsme po baráku papírky různejch staveb v Praze. A potom jsme museli z kostek postavit takovej malej baráček. Bylo to dobrý, dobrý. To je jasný. Pak byla svačinka, byl epický, mňamózní, výborný dortík a potom jsme šli hrát takový štronzo a když jsme se hejbli, tak jsme dělali kliky. A pak jsem šel asi psát deník. To je jasný. Mastnej smrdí. To je jasný. Koneček bobeček. 

Metoděj pecivál – Líbilo se mi, jak jsme blbli s těma hopíkama. Trošku se mi líbily dokumenty, protože mám rád tanky a takový věci. Ta hra s těma papírkama mě moc nebavila, protože mě nebaví nic hledat a taky to bylo těžký. Stavění mě ale bavilo. Podle mě nám to trochu šlo. Ty hry ve zkušebně, jak jsme běhali okolo lavic mě bavily. Druhá večeře byla taky dobrá a teď už jdeme spát. 


DŮM U BÍLÉHO LVA

Eliáš paštikář – Byla skvělá rozcvička protože jsme dělali pozdrav slunce a to mně hezky protáhlo. Dneska byla výborná snídaně (nepamatuji si co bylo k snídani) potom jsme měli kapitánský kruh. Přitom jsme řešili jak se máme a jak nám jde kapitánování. Potom bylo rozespívání to bylo vevnitř ale bylo skvělí mi tady máme takovou dlouhou chodbu a lenka stála uprostřed a mi jsme běhali z jedné strany na druhou přičemž jsme měnili různé styly pohybu vpřed a pak nám rozdala hopíky a stoupli jsme si napříč po tý chodbě a házeli jsme si s nimi mezi sebou. Na proti mě stál tonda a já jsem hodil míček o zem a on se odrazil a tonda ho chytil. My už jsme byli podle Lenky mistři protože jsme si házeli dvěma míčkama najednou a oba dva jsme to chytili. A pak jsme s nima dělali blbostitřeba jme hodili míček o zeď a chytili ho. Potom byl film ten byl o okupaci z roku 1968. Ten film to nebyl jeden film to byli různý třeba dějiny údajného českého národa od toho jsme si pustili dvě videa. A pak jsme si pustili od nějakého španěla který to stihl natočit barevně a k tomu tam hrála písnička "bratříčku zavírej vrátka". Potom byl oběd ten byl moc dobrej co bylo k obědu jo to bylo to kuře s rýží výborný mňam a před tím byl výborný vývar s nudličkama to bylo moc dobrý. Potom byl polední klid a po obědě jsem uklízel dost dlouho takže když jsem se vrátil na pokoj tak půlka poledňáku byla pryč. A další překvapení v pokoji bylo to že tam nikdo krom Martínka nebyl. Tak jsem je šel hledat a zjistil jsem po chvilce hledání že jsou na záchodech a snaží se přez dveře hodit toaleťák tak aby spadnutí do mušle. Prý se jim to už podařilo. A měse zrovna chtělo na velkou a vtu chvíli zezhora přiletěl toaleťák a spadnul mi mezi nohama přímo do mísy a tak jsem ho vyndal a dal na stranu. Po dodělání potřeby jsem šel na pokoj a zeptal jsem se matějdy co by dělali kdyby to trefili do vody a on mi řekl že by ho vyhodil protože mokrý toaleťák je přece fůj a to je přece jasný a přesně takhle to řekl. Po poledním klidu byla hra ta byla docela zábavná. Ta byla rozdělena na dvě části v první části bylo to že jsme měli najít papíry na kterých byli budovy a ty byli označený 1,2,3,4 a pak jsme ke každý museli najít nějakou informaci na malém papírečku, ty bílí rozmístěny po celé budově v druhý části jsme museli jít za Martinem a ten nám řekl že musíme postavit z kostek takovou věc která byla na pláních o kus vedle dvoum týmům to trvalo půl hodiny dalším dvoum dvacet minut a nám to trvalo okolo patnácti minut to bylo hustý. Dost mě to bavilo ta druhá část obzvlášť ale ta první mě moc nebavila ale někoho jiného určitě bavila a potom byla svačina to byl takovej dortík, moc dobrej. A potom jsme hráli sochy a teď píšeme deníky a těším se na táborák ten bude nejspíš vevnitř protože celej den leje. Což je trošku škoda a ahojjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjj.

Víťa hamerník – Dneska ráno se mi vůbec nechtělo vstávat ale vzbudili mně moji spolubydlící jak si hlasitě povídali. Pak byla rozcvička pozdrav slunci, to jsme dělali asi třikrát. Pak byla snídaně ta byla výborná. Jo rozespívání to jsme si lehčí na chodbu jako párky ve výloze a potom nám lenka rozdala hopíky a mi jsme s nima hapali a já jsem si svůj míče dal do obalu na kapesníky a vypadalo to strašně legračně pak byla sváča, ostatní měli nějakou buchtu a já měl jogurt s piškotama. Potom jsme se koukali na film to bylo o okupaci v roce 68. Potom byl oběd a to bylo úplně výtečný miluju to potřebuju recept. Byl vývar a maso s rýží a to bylo taky dobrý. Po obědě když jsme uklízení tak jsem přišel za Lenkou a řekl jí zě jestli si tady můžu zapomenout bačkoru abych mohl psát básničku. Celej stůl se rozesmál a tak jsem šel o poledňáku psát básničku. #V popisku deníku #hahaha. Potom byla velká hra kde jsme měli najít obrázky hradů kde byli čísla kteráé jsme měli zapsat a knih jsme měli zapsat informace a ty jsme měli odevzdat Kryštofovi. A ten nám za to dal čtyři papíry a ty když jsi dal přez sebe tak jsi viděl tančící dům a ty plány tančící domů jsme dali Martinovi a ten nám dal kostičky a z nich jsme měli postavit takovej hrádek. Když jsme to sestavili tak už jsme skončili se hrou docela mě to bavilo. Pak byla svačina a to bylo tak dobrý to byl normálně pokrm bohů že jsem danušku požádal o recept, možná ho už napsala huráá. Po sváče jsme hráli hru kde se běhalo okolo laviček něco jako štronzo no tak potom když jsme skončili tak jsme měli chviličku volno a šli jsme psát deníky. Ahóój.

Toník klokočník – Ráno jsme potkali sochu svatého Vincence. Dneska jsme měli k snídani loupáky, byly moc dobrý. A pak jsme měli rozezpívání, to se mi taky líbilo no a pak jsme měli svačinu a který byly makovce byly moc dobré, pak jsme se dívali jak nás okupovali ruští vojáci a pak jsme měli oběd. Já moc zrovna neměl hlad a pak odpoledne jsme měli polední klid a po poledním klidu jsme hráli hru, ta hra byla o stavění a byla hodně těžká a moc jsem tomu nerozuměl a při tý hře na konci jsme stavěli domeček který jsme získali z plánů. Mi jsme končili jako třetí. Před tím jsme hráli cukr káva limonáda v dešti. Protože celej den pršelo. Potom byla svačinu ta byla mňamózní byl to kus ovocného dortu a pak jsme hráli hru že jsme obíhali lavičky do rytmu hudby a vždycky když hudbu zastavili tak jsme se nesměli hýbat. A kdo to porušil tak dělal pět kliků a pak jsme šli hrát fotbálek. Ještě jsem si vymyslel vtipný konec a to je "pokračování zítra".


DŮM U HNĚDÉHO MEDVĚDA

David naplavač – Dneska bylo velmi hezky,protože jsme zažili povodně (nemyslím to vážně, prostě byl jen slejvák), pak se mi líbila hra,kde jsme museli najít obrázky se stavbama, kde jsme měli uhodnout název, tip slohu..ne z českýho jazyka a nějaký zajímavosti k tomu mmmmm, mě to vypadlo z hlavy, ach jo ten Tobias musí všechno psát (to je tak upřímný, pozn.red.) nooo nakonec jsme byli poslední,ale to nevadí, zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Toníček mazanečník – Dneska jsme měli rozeznění vevnitř, protože pršelo. Celej den jsme byli vevnitř,protože pršelo celej den, ale venku jsme byli jenom když jsme hráli cukr,káva,limonáda. Odpoledne byla hra kde jsme hledali papírky různě podomně. Pak jsme stavěli z dřevěných kostek podle tří papírů na kterých byla stavba z různých stran...ze třech stran.

Šimon kytléř – Tak se mi líbila ta hra, pak ta postava s tou pilou (socha sv. Vincence, pozn.red.). Pak se mi líbilo to cvičení, pak jak jsem bubnoval ten buben.


DŮM U ZELENÉ ŽÁBY

Lucián pasíř – Tak dnešní den byl jako zase celkem plus plus, ale i jako mínus, protože celej den pršelo a tak jsme byli uvnitř. Překvapivě dneska snídaně a obě svačinky byly dobrý chálky, protože k snídani jakože loupáček a kakaíčko, k svačince makovej závin a k odpolední svačince ovocný dort (protože asi neděle, mě se neptejte). Místo zkoušky jsme si házeli s hopíkama, což bylo velmi epické. Odpolední hra byla o pražských budovách, což ze začátku lezlo trošku na mozek, protože jsme museli hledat lístečky a spojit číslo obrázku, sloh, název a nějakou informaci o tom. Těžký to bylo proto, protože jsme nemohli najít lístečky s informacema, až se jeden spustil jakoby najednou z nebe, který to všechno poskládal (Stavovské divadlo). Dohromady byly budovy čtyři a za každou budovu se správnými informacemi jsme dostali kus plánku tančící budovy. (Domu ne? - Alex). Ajo. Tančícího domu. Cílem bylo zjistit podle plánku, že je to Tančící dům a potom jsme mohli jít do druhé části hry. V druhé části hry jsme měli podle tří obrázků různých úhlů postavit stavbu z dřevěných dílků (závorka kostičky). Skončili jsme třetí, což je podle mě dost dobrý. Po svačince, což byl ten dortík, jsme hráli ještě jednu hru a to byli v podstatě musical chairs, akorát, když se zastavila hudba, tak jsme se nesměli hýbat (jinak jsme museli klikovat, nebo držet plank bruh). No to by bylo asi všechno. Nevím jak to ukončit. Senk ju for travelink vith dojče bán! 

Eda krtičkář – Takže dneska jsem vstal z bezva postýlečky a potom jsem maloval. Potom byl budíček. Bohužel pršelo, tak jsme měli rozcvičku vevnitř, ale to taky bylo fajn. Poté nám Lenka půjčila hopíky a my jsme se učili jak to chytat a hazet. Nejvíc se mi asi líbila velká hra. Počkej. A velká hra byla vlastně. Počkej, jaká byla ta velká hra? (Kuba - To stavění!) A jo vlastně. Takže se mi líbila velká hra. Pak se mi líbil bezva obídeček, samosebou. To bylo masíčko, podle mě kuřecí, s rýžou. Hezky jsem to kousek po kousku spapkal. Tak a to je asi konec toho co se mi líbilo. (vedoucí - A co ta svačinka, ten dort?) Jo a pak se mi líbila bezva svačinka mňam mňam mňam ovocný dortíček. A pak se mi líbila hra cukrkáva limonáda trumpetka imituje zvuky prdění na trumpetu. 

Jakub dráb – Tak jo. Dneska se mi hodně líbila hra na sochy. Potom byla dobrá svačina. No. Dlouze přemýšlí. Potom byl hodně dobrej oběd. Potom se mi líbilo, jak jsme s Tondou Kosinou hráli šachy. Nejvíc jsem si užil eem no běhání cukrkáva trumpeta. Ono je těžký, už nevím, to je asi všechno.


DŮM U ČERVENÉHO ORLA

Čenda pípař – Tak mně se dneska líbilo, že jsme ráno po snídani koukali na záznamy z 21. srpna 1968. 6e jsme prostě viděli tu situaci, která tam tenkrát byla. Až mě překvapilo, že se to povedlo natočit a že se ty záznamy dochovaly. Ještě před promítáním jsme měli rozeznění na chodbě, protože venku pršelo a přitom jsme dělali aktivity s hopíkama a bylo to fakt dobrý. A pak jsme si mohli s těma hopíkama házet jak jsme chtěli a tak jsme si s Davidem házeli navzájem hopíky. A potom odpoledne byla hra, kde jsme měli hledat obrázky budov v Praze, u kterých jsme měli zjistit jméno, číslo obrázku a jaký sloh a dvě informace (nakonec jenom jednu). Za to jsme dostali papíry, které se daly na sebe a tam vznikl tančící dům. Potom jsme stavěli z kostek podle plánu stavbu. A pak jsme hráli takovou obíhačku kolem lavic při které se pustila hudba a když se stopla, tak jsme se nemohli hejbat a kdo se pohnul, tak měl pět kliků na lavičce. A to je asi všechno. Martin šmukýř - Při rozcvičce jsme dneska dělali pozdrav slunci, protože slunce nebylo a pršelo. Při snídani Věrka rozdávala vitamíny a k snídani bylo kakao. Při zkoušce jsme se koukali na dokumenty o srpnu 1968, např. Od jednoho Katalánce, který to všechno natočil na barevnou kameru. K obědu bylo kuře a o poledním klidu jsem si četl knihu o Golemovi. Odpolední hra byla o stavitelství. Jako první jsme měli najít čtyři budovy a různé informace k nim. Druhá fáze byla stavění domu podle návrhu a to jsme dodělali první. Celkově ta hra byla super. Po hře jsme měli volno, než dokončí ostatní týmy a David na mně žebral rady. Když mi ukázal ten papír, tak jsem zjistil, že to celý zmatlal. Když už všichni dohráli, tak jsme chodili kolem lavičky a hrála k tomu hudba. Když Jenda zastavil hudbu, tak jsme se nesměli hýbat. Kdo se pohnul dělal pět kliků. Když jsme to dohráli, tak byla nějaká after party, jenže já jsem tam nebyl. No a teď píšu deník.

Martin šmukýř – Při rozcvičce jsme dneska dělali pozdrav slunci, protože slunce nebylo a pršelo. Při snídani Věrka rozdávala vitamíny a k snídani bylo kakao. Při zkoušce jsme se koukali na dokumenty o srpnu 1968, např. Od jednoho Katalánce, který to všechno natočil na barevnou kameru. K obědu bylo kuře a o poledním klidu jsem si četl knihu o Golemovi. Odpolední hra byla o stavitelství. Jako první jsme měli najít čtyři budovy a různé informace k nim. Druhá fáze byla stavění domu podle návrhu a to jsme dodělali první. Celkově ta hra byla super. Po hře jsme měli volno, než dokončí ostatní týmy a David na mně žebral rady. Když mi ukázal ten papír, tak jsem zjistil, že to celý zmatlal. Když už všichni dohráli, tak jsme chodili kolem lavičky a hrála k tomu hudba. Když Jenda zastavil hudbu, tak jsme se nesměli hýbat. Kdo se pohnul dělal pět kliků. Když jsme to dohráli, tak byla nějaká after party, jenže já jsem tam nebyl. No a teď píšu deník.

Vincent noviník –Já si to nepamatuju, jo, zpívali jsme ! Dneska byla rozcvička vevnitř, dělali jsme stojku a pozdravovali jsme slunce. Po rozcvičce jsme měli k snídani loupák a křupínky a kakao. Pořád pršelo a byli jsme skoro pořád zalezlí. Pak jsme šli konečně ven. A hráli jsme cukr-káva-limonáda, čaj, rum, bum! A odpočívali jsme. A pak jsme hráli hru, která byla fakt dobrá, ta mě bavila, to vím. Jak jsme hledali ty listy a udělali jsme to jako první, jen s jednou chybou.

Matouš koželuh – Dneska to bylo dobrý, ráno pršelo až do odpoledne, hráli jsme hry a hráli jsme stolní fotbal. K snídani jsme měli loupák, nějaký křupinky. Potom jsme v chodbě házeli s hopíkama (a to se Ti líbilo, pozn.red.) JO! (Všiml sis něčeho u promítání?( 6e vojáci chtěli zničit tu Prahu. Potom byla svačina a oběd. Odpoledne jsme hledali Prahu. A když jsme přinesli ty papíry, tak jsme museli složit podle plánku ten dům. (A povedlo se vám to ?) JO! Byli jsme jako první . (A to je všechno ?) JO, k svačině jsme měli dort. (A chutnal Ti ?) Jo!

2022-08-20 - Sobota, 2. den

(PRE)HISTORIE PRAHY
Sobotní ráno se neslo ve znamení mírnější rozcvičky, což jistě mnoho chlapců ocenilo. Ve svatém háji na nás čekala socha z Karlova mostu - sv. Ludmila. Ta klukům řekla, že proto aby jim na jejich cestě za klíčem pomohla, musí prozkoumat historii Prahy. K snídani nás čekall chléb se šunkou. Po kapitánském kruhu, na kterém jsme se dozvěděli, že se všichni mají dobře (jak také jinak, někteří prohlásili, že se letos na tábor těšili), následovalo první táborové rozeznění, pro některé úplná premiéra… Z libých tónů jsme přešli k zoologické přehlídce; na úvod zkoušky jsme si totiž zazpívali naší oblíbenou píseň - The Lions Sleeps Tonight. Po zbytek zkoušky si hoši procvičovali hlasy chozením v akordu na slackline spolu se zpěvem na houpačce. Vůně oběda nás vyhnala od zkoušení a tak jsme si pochutnali na báječném vepřu-knedlu-zelu od naší báječné Danušky. Odpolední klid byl spíše pokusem o odpočinek, vzhledem k tomu, jak chlapečci řádili na pokojích musela rychle příjít odpolední hra. Tou bylo v podstatě upravené Carcassone, kde jedno herní kolo tvořilo jedno pražské století. Když už byla hra dlouhá, kluci se ochladili vodním melounem. Potom nás už jen čekalo psaní deníků, večeře, táborák, který byl bohužel kvůli dešti uvnitř (a jak se ukázalo, ani příští dva dny to nemělo být jinak), ale to rozhodně neubralo klukům na síle, spíše naopak :-D. Nová squadra kytarystů zazářila. Došlo i na druhou večeři, tradiční ,,uděláme šňupy šňup” a nakonec se nám přes všechnu rozjívenost kluky podařilo dostat do jejich pelíšků a v klidu s pohádkou uspat… Alex


Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač – Dneska jsem vstal a byla rozcvička. Ehm, no, pak byla snídaně a po snídani bylo rozeznění, a tam jsme skákali po jedné noze, a pak byla zkouška. Po zkoušce byla pauza, a pak jsme znovu měli zkoušku, a pak byla velká hra. Ta se mi moc líbila a byli jsme pátý ze šesti. A po velký hře byla ňam ňam ňam večeře. No a po večeři jsem šel uklízet chodbu, a pak jsme dostali mobily. No a pak jsme šli psát deníkyyy á to je všechno. Jo a ještě pozdrav. Takže musím říct: Ahoj lidičky a zlatíčka.

Bořivoj rourník – Když byla rozcvička, tak nebyla moc daleko. Při velké hře jsme stavěli Prahu, což byla zjednodušená verze Carcassone. Vždy tam bylo století, kdy se děly nějaké menší hry. Vždycky když se hrála ta hra, tak týmy dostaly kartičky podle toho jak se umístily. Pak ta
Kašpar bednář – Líbil se mi ten tenisák na provázku. Ale nejhorší věc byla, že mi kluci strašně zašpinili můj japonský šátek. Dneska mi večeře extra chutnala.


DŮM U MODRÉ LIŠKY

Antonín vrkočník – No zdarec chálec. No rozcvička byla nabaitěná od Alexe a byla taková kalm. Snídaně byla úplně mňamózní. Odpolední hra, bylo Carcassonne s minihrama. No ukázalo se, že mít kostel v 15. století byla časovaná atomová bomba, protože všechno kolem vychcípalo a chcíplo jako by tam byla atomovka fakt. No, ale nakonec jsem to pošéfil a vyhráli jsme na prvním místě. Večeře byla taky dobrá, oběd předtím taky. Teď si dojdu pro pití a pro žrádlo a budem pokračovat. (odejde) No tak taborák byl vevnitř, takže na h***o. Šli jsme do sprchy a pak jsme šli spát.

Matějda koláčník – Tak jo. Cože?! Já jsem se opravdu probudil?! To je zázrak, že mě v noci někdo nezabil. Probudil jsem se a Věrka ňák ošetřovala Martina, tak jsem se ňák ještě pak snažil usnout, ale začala hrát ňáká šošoidní hudba a my museli jít na rozcvičku. Potom jsme šli do posvátnýho háje a tam na nás čekala jedna socha z Karlovýho mostu. Byla to svatá Ludmila a řekla nám, že nám dá ňáký artefakt, když ukážeme, že si ho zasloužíme tím, že prožijeme znovu vývoj Prahy. Potom jsme šli na snídani. Po snídani jsme čekali, protože kapitáni měli kapitánskej kruh. Potom bylo rozeznění a potom byla zkouška a na tý jsme chodili po slacklině a drželi tón. To je jasný. Potom jsme se houpali na houpačce. Pak byl obídeček. Byl výbornej, bylo vepřoknedlozelo. Pak byl poobědovej klid a šli jsme hrát velkou hru, kde jsme stavěli Prahu, abychom dostávali kartičky s materiálama, takže jsme museli vyhrávat různý minihry, který byly dost zajímavý. Například nošení tenisáků na lžíci, trefováni kapitánů tenisákem, pak věštění, to bylo takový se zavázanejma očima. Celou hru jsme vyhráli, protože jsme dobrý. To je jasný. Pak byla večerka a pak jsme šli spát deníky. To je všechno, čaute lidi no to je jasný. 

Metoděj pecivál


DŮM U BÍLÉHO LVA

Eliáš paštikář – Tak hmm dnešek byl skvělej ale rozcvička byla na prd. Skvělý jídlo jsme měli. A pak byla skvělá hra ve který jsem byl druhej asi o čtyry body což mě trošku naštvalo ale jinak to bylo dobrý. Já to tu nebudu rozepisovat protože to už určitě popsal někdo jiný. Těším se na táborák. Zazvonil Konec a pohádky je konec (tím myslím že všichni umřeli yes :-)

Víťa hamerník – Dneska jsme "ne vymaž to" zdar chálec. Dnešek začal mimořádným zjevem šli jsme do ehh no prostě jsme potkali svatou Ludmilu a ta nám řekla že musíme projít Karlovým mostem, pak jsme měli typickó českó snídani která byla moc dobrá měli jsme chleby a cereálie hvězdičky. A pak jsme měli rozespívání po rozezní jsme měli zkoušku a šli jsme při tom na sleklajnu a na ní jsme dělali tóny potom jsme šli na houpačku kde jsme dělali "eaea". K obědu byla polívka a moc dobrá věc která se nazívá "K N E D L O V E P Ř O Z E L O". A mě bolelo bříško. Potom byl poobědový klid při němž jsem psal básničku. Když mi to projde tak zkusím přemluvit Lenku aby to napsala do deníku. Pak byla velká hra. Vysvětlý to určitě někdo jiný protože mně to moc nebavilo. Při hře přijel malý Toníček Korontáli a po hře přijel Čeněk Skála. Pak byla večeře která byla úplně skvělá "blelelelelé". Kdyby ještě zbylo tak bych si ještě dal. Pak jsme šli volat rodičům a psát deníky.

Toník klokočník – Tak potkali jsme svatou Ludmilu ona nám poradila že se jí máme odvděčit a před tím byla rozcvička. Pak jsme šli na snídani, chutnala mi mňam mňam. A pak jsme šli zpívat a pak jsme šli po laně a dělai jsme tóny a potom jsme na houpačce dělali tóny. Potom jsme měli oběd pak jme měli polední klid. A pak jme hráli Carcasone a přitom jsme chodili se zavázanýma očima a vyhýbal se lanům a pak jme chodili s tenisákem na lžičce no a hodně mě to bavilo. Hmm. Pak jsme si hráli s tenisák na provázku. A pak byla večeře byla dobrá hodně. Blbci na chodbě. A potom jsem šel psát deník. Hmm. Hmm. Emem.


DŮM U HNĚDÉHO MEDVĚDA

David naplavač – Dneska se mi líbila hra, byla hezky promyšlená jen mě mrzí že jsme kvůli husitům prohrály celou hru,ale nevadí je to jenom hra...a chutnali mi všechny jídla a těším se na táborák.

Toníček mazanečník – přijel až večer

Šimon kytléř – Tešim se na ohěd....mmm pak těšim se až budu štípat dříví.. pak tešim se až budeme hrát na schovku hmmm(dlouhé zamyšlení).....


DŮM U ZELENÉ ŽÁBY

Lucián pasíř – Fuuu, taak. Ranní rozcvička byla celkem dobrá, Láďa nás pro ten první den ušetřil. Dopolední zkouška byla taky dost dobrá, protože jsme akorát dělali hlasová cvičení (závorka, i když jsme si teda taky něco zazpívali). To znamenalo i různý věci na slacklině a houpačce (slacklajna byla naše, houopačka skautská). Nechápu jak jsem mohl psát stránku deníku WTF?! Marta styl tohle tyvogo, co tam píšeš (pozn. poslední dvě věty jsem měl vynechat :-)). K obědu byla samozřejmě mňam mňam polívčička a cituji Martina K.: ,,kLAsICkÝ ČeSkÝ pOKrM” = vepřo knedlo zelo. O poledním klidu sice nevím jak, ale usnul jsem. A pak samozřejmě nastala všema oblíbená odpolední hra. Můžu. Byl to v podstatě Carcassonne. Ne v podstatě tam hele smaž, byl to Carcassonne, akorát se kartičky získávali z různých tzv. Miniher, které byli tématické k různým stoletím (od desátého k dvacátému). Počkej já si jenom dojdu pro pití abych to zapil (céčko). Umístil jsem se třetí (z šesti), což je podle mě celkem dobrý. K večeři byla dobrá chálka = šunkafleky s buřtíčky. Bohužel venku se zase rozpršelo, takže budeme mít táborák uvnitř, ale i tak je to táborák, takže dobrý. Tak a to by asi bylo pro dnešek vše. GG’s. Hotovo.

Eda krtičkář – Tak jsem teda vstal, rychle se oblík a ještě chvilku chrápal. Pak byla rozcvička, ale to nás Láďa ušetřil - naštěstí. Pak jsme šli na snídáňku. A dneska se mi nejvíc líbily hry. A to bylo něco jako… Počkej, jak se to jmenovalo? (Carcassonne!) Jmenovalo se to Carcassonne. A ta hra spočívala v tom, že to bylo trošku jinak. Tááákže abych to ulehčil, kartičky byli za minihry, ty byly docela jako těžký, dalo by se říct. NOo takže já nebudu zdržovat a pak jsme měli sváču, když jsme to dohráli. A s Luciánem jsme občas byli první. A pak byl oběd ne? (No teď si mluvil o hře… :DDD - Alex) No já jsem vlastně už skončil.  Jo a líbil se mi beeezva obídeček - knedlo, teda oprava, to byl mega dobrý polívčiček. A tímhle jsem asi skončil. Už mi dejte pokoj diváci. Dík. Teda čtenáři. Dík.

Jakub dráb – přijel až v sobotu


DŮM U ČERVENÉHO ORLA

Čenda pípař – přijel až večer

Martin šmukýř – Dneska jsem nebyl na rozcvičce, protože jsem měl teplotu. Byla snídaně, při rozeznění jsme se rozeznívali jako vždycky. Při zkoušce jsme chodili po slackline v týmech v akodu a pak se houpali na houpačce. K obědu bylo vepřo knedlo zelo a odpolední hra byla hoodně dlouhá. Spočívala v tom, že jsme budovali Prahu. Potom byla večeře a po večeři píšu tenhle deník.

Vincent noviník – Ráno byla rozcvička, která mě bavila. A ve svatém háji se objevila Socha svaté Ludmily. Po snídani bylo rozeznění. O poledním klidu jsme odpočívali a hráli karty. Odpoledne byla hra o stavění Prahy z kartiček Carrcasonu. K večeři jsme měli šunkafleky.

Matouš koželuh – ráno jsme měli rozcvičku (byla dobrá), pak jsme šli (do posvátného háje) a tam byla socha (svatá Ludmila) , říkala, že musíme, abysme našli klíč, tak máme prohledat celou Prahu. Potom jsme dělali soutěže (zkouška na slackline :-), potom byl myslím oběd, pak byl polední klid. Pak jsme měli odpolední hru. Nejdřív jsme vodili přes překážky (provazy) slepého a nesměli jsme ho vzít za ruku. Taky s těma lžičkama jsme nosili tenisáky, pak hráli velký tu hru stěma kostičkama a jsme si hráli my stěma tenisákama a potom kluci hráli s tenisákama s tím přivázaným provázkem. A pak byla večeře.

2022-08-19 - pátek, 1. den


PŘÍJEZD
Rok uletěl jako voda a kluci se dočkali vytouženého tábora. Ráno asi nemohli dospat, ač byl sraz již 7.15, všichni přišli včas a natěšeni. Vlak nás rychle vyvedl z pocitu uspokojení – přiřadili nám vagon, kde místo několika našich místenek byly držáky na kola … Hoši celou situaci přijali s bruncvíčím humorem a sesedli se až 4 na jedno dvousedadlo, náhradními místy v prvním voze (jeli jsme posledním), jsme pohrdli.
Všechny přestupy proběhly v klidu a v Mikulovicích nás již čekala auta, která naložila zavazadla. Nikdo nic nezapomněl, až na velitelku, která před nádražím pohodila mobil a nebohý manžel jej musil jet vyzvednout do okolní vsi.
V táboře čekala usměvavá Danuška a její borůvkové koláče, rošády okolo ubytování, seznamovací hry pro nováčky. První den tradičně zakončilo krásné úvodní divadlo, které hošíky seznámilo s tématem. Letos jsme se ocitli v Praze s malířem Petrem Sísem, který se vrátil do rodného města a k jeho otevření potřebuje tři klíče. Nicméně celá léta ten třetí nemůže nalézt, i požádal o pomoc Bruncvíky. Téma bylo vybráno dle říjnového koncertu (Prahou napříč staletími), také proto, že úžasná kniha Petra Síse přispěla k samotnému vzniku Bruncvíku a provází jej po celou dobu trvání.
Po divadle pár písní, losování oddílů – obyvatel domů – první večerka, první čtení pohádek a spát. Vše bylo krásné, jak jsme si vysnili, až na déšť, který nás od táboráku vyhnal do klubovny.
Lenka



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


DŮM U ČERNÉHO KONÍČKA

Matěj dohazovač – Včera jsme přijeli vlakem. Ve vlaku to bylo moc dobrý, cesta vlakem se mi moc líbila. No tak jsme teda přijeli a zabydleli jsme se do pokojů. Bylo nám strašný vedro a Matějda smrděl a Matějda flexil se svým spacákem za osm tisíc a dělal si z nás srandu. No a pak jsme šli spinkat.

Bořivoj rourník – Ve vlaku si tam Víťa a Matějda pouštěli nějaký filmy a když jsme přijeli, tak jsme hráli fotbal, a pak byla výborná večeře. Pořád pršelo, takže táborák byl vevnitř, zpívali jsme asi tři písničky, a pak se losovaly jména. A to je všechno.

Kašpar bednář – Líbilo se mi, že jsme jeli vlakem. Víš proč? Protože jsme předtím dlouho a dlouho cestovali vlakem. Taky se mi líbilo, jak jsme dorazili do té vesničky a jak jsme pak běhali v těch kanálech (příkopy vedle silnic). A ještě se mi líbil pocit, jak jsme šli deset kilometrů a mně to tak nepřipadalo. A líbí se mi, že je tady pořád zábava. Tady je na každým rohu zábava na každým. A taky se mi líbí jak máme postavený pokoj.


DŮM U MODRÉ LIŠKY

Antonín vrkočník – No tak vstal jsem o půl hodiny pozdějc než jsem chtěl, ale stejně jsme na nádraží přijeli o půl hodiny dřív, než byl sraz. Cesta byla v pohodě a nebylo tak nic prostě. Když jsme přijeli, tak jsme hráli fotbal než se všechno připravilo. No tak na pokoji jsem s Davidem, Luciánem a Čendou, kterej teda ještě nepřijel. Tatínek mi večer zavolal. Táborák byl vevnitř, takže to bylo úplně na h***o. Šli jsme spát o půl hodiny později, než jsme měli a Láďa nám četl nějakou knížku o vodnících, ale řekl, že nám zítra přečte umění války od Sun-Tcu.

Matějda koláčník – Zdravím zdravím lidičky, to je jasný, že jedu znova na tábor. Jedeme dál. Tenhleten deník bude trochu divnej, protože se mi rozšířil slovník. To je jasný. Vzali jsme si své těžké batohy a “sonicovali” jsme to na Hlavní nádraží. Tam jsme se potkali se všema dobrýma chábrama. To je jasný. Pak jsme jeli vlakem. Já to asi nevydržim. (Odběhne na záchod a vrátí se za 10 min). Pak jsme jeli vlakem vlakovitým z rodu vlakovců a šíleně hodně jsme přestupovali a já papal řízky. Byly fakt dobrý. To je jasný. Když jsme dorazili na místo, tak jsme se honili za míčem jak tupý bezmozci a dotýkali jsme se ho svýma nohama. To je jasný. Potom nám řekli, s kym budem na pokoji a já jako největší Ódyn syn Thórův spim v pokoji s Mastnym, Eliášem a Martinem. To je jasný. Potom byla scénka, u které se ukázalo, co bude za tématíčko. Začínalo to tak, že Péťa Sís letěl balónem a hapal. Hapal na místo, které mu bylo povědomé. Přiběhla za ním černá kočka a on si vzpomněl, že je to jeho rodné město. Je to PRAHA. Zavedla ho k jeho starýmu domu, který byl zamčený třemi zámky. To je jasný. Nebojte se, nezapomínam na to slovo jasný, to je jasný. Je to moje nová superschopnost. No zpátky k příběhu. Zjistil, že k těm zámkům potřebuje tři zlaté klíče. První získal u císaře, když u něj sloužil a druhý mu dal ten stavitel orloje, jak mu vypíchli oči, nevim jak se jmenoval. Lidi prostě zapomínaj. Je to každodenní rutina. Potom nám ten Péťa Sís, už jako starý, řekl, že prohledal celou Prahu. Každý feťácký úkryt i každý bezdomovecký doupě. Dále nám řekl, že už je na to hledání starý a jestli bychom mu nemohli pomoct hledat a my jsme samozřejmě odpověděli, že ne, že hledat nebudeme a že se na to můžem vykváknout, že ten klíč nepotřebujem, protože to neni náš barák a on je jen starej dědek a nejsou to naše problémy. Chachacha, teď jsem vás určitě napálil. To je jasný, že jsme mu řekli, že mu pomůžeme je najít. On nám řekl, že máme hledat sochy na Kájově mostě. Potom skončilo divadýlko a pak byla večeře. A potom byl táborák. Dostali jsme jména a já jsem myslimže koláčník. V týmu jsem s Tondou a Metůdkem a náš tým se jmenuje Chábři z domu U Modré lišky. Ty chábry jsem si vymyslel. Potom jsme dlouho zpívali. Pak jsme se osprškovali, zapomněl jsem si ručník, to je jasný. Pak nám Jenda četl o dementní Kláře a pak jsme šli spinuškat. To co se stalo, když už jsme usínali radši nebudu říkat.

Metoděj pecivál – Rozloučili jsme se na nádraží a vyrazili jsme. Když jsme jeli prvním vlakem, tak jsme si trhali vlasy. Na přestupování jsme hráli seznamovací hry. Když jsme přijeli, tak mi bylo hodně do breku a byl jsem smutnej, že tady nemůžu mít mámu, tak mě rozveselilo, že jsme šli na koníky.  U táboráku se mi hodně líbila písnička Okoř.


DŮM U BÍLÉHO LVA

Eliáš paštičkář – Tak jo. Včera jsme sem přijeli a měli jsme výborný jídlo a u táboráku jsem dostal přezdívku paštikář a vyhovoval jsem nám že náš tým se jmenuje Dům u Bílého lva. A jsem kapitán což je hustý. A pak nám Jenda četl že taková jedna bláznivá Klára našla nejvzácnější kytku na světě, byla fakt zcvoklá. "Konec zvonec a zazvonil zvonec bum bác"

Víťa hamerník – Nastoupili jsme na vlak a odjeli jsme vlakem. V prvním vlaku jsem seděl s Mastnym Matějem a Eliášem. "No takže" v druhém vlaku byli kupéčka a tam jsem seděl s těma předtím, Martinem a Boříkem. Pak jsme vystoupili z vlaku a šli do tábora, dali jsme si večeři a žili jsme šťastně až do smrti. Toník Klokočník - ízda vlakem se mi líbila, protože jsme hráli šachy a povídali si. Potom nám vedoucí zahráli divadlo, bylo o Sísovi jak přistál v praze viděl kočku Uhlíka, našel svůj starý dům kde bydlel ale byl zamčený na tři zámky a vydal se hledat klíče a pak přišel za císařem Rudolfem II. a ptal se jestli si může vzít ten klíč a Rudolf mu řekl že musí rok sloužit a pak možná klíč dostane. A tak ten Sís u něj rok sloužil a dostal pak klíč. A vydal se hledat další klíč. A pak viděl jak chtějí Hanušovi vypíchnout oči. A zachránil ho. A Hanuš mu dal druhý klíč. A pak se vydal ke svému starému domu a viděl že mu ještě jeden klíč schází. Potom nás poprosil aby jsme mu ho pomohli najít. A pak jsme měli táborák a spívali jsme tam písničky a pak jsme šli spát.

Toník klokočník – Jízda vlakem se mi líbila, protože jsme hráli šachy a povídali si. Potom nám vedoucí zahráli divadlo, bylo o Sísovi jak přistál v praze viděl kočku Uhlíka, našel svůj starý dům kde bydlel ale byl zamčený na tři zámky a vydal se hledat klíče a pak přišel za císařem Rudolfem II. a ptal se jestli si může vzít ten klíč a Rudolf mu řekl že musí rok sloužit a pak možná klíč dostane. A tak ten Sís u něj rok sloužil a dostal pak klíč. A vydal se hledat další klíč. A pak viděl jak chtějí Hanušovi vypíchnout oči. A zachránil ho. A Hanuš mu dal druhý klíč. A pak se vydal ke svému starému domu a viděl že mu ještě jeden klíč schází. Potom nás poprosil aby jsme mu ho pomohli najít. A pak jsme měli táborák a spívali jsme tam písničky a pak jsme šli spát.


DŮM U HNĚDÉHO MEDVĚDA

David naplavač – Tak... líbila se cesta vlakem (Čenda ironicky: „Tobias velký vedoucí“Mlč! Pozn.red.) Pak se mi líbilo když jsme sem přijeli, protože je to pro mě velká nostalgie....potom se mi líbilo divadlo s(smích), prostě to …

Toníček mazanečník – přijede v sobotu

Šimon kytléř – Včera se mi líbily hry jak jsme hráli toho mrkajícího vraha a potom se mi ješte líbila scénka. Nejvíc se mi líbilo pak jak šli potom.... to byl nějakej čaroděj..hmm..no nejvíc se mi líbilo jak spad z toho balonu to bylo taky dobrý.. pak se mi líbili ty klíče..ty zlaté a budu se tešit až budeme hledat ten klíč.


DŮM U ZELENÉ ŽÁBY

Lucián pasíř – Lucián pasíř -Tentokrát jsem se na tábor dost těšil. Cesta utekla poměrně rychle, takže jsme byli hned v Mikulovicích, rok od roku je to rychlejší. Odpoledne jsme samozřejmě hráli hry, jako klasický příjezdový fotbal, s výjimkou, že jsem si letos nezvrknul kotník. Láďa nám postavil slackline = co jiného na ní dělat, než kraviny :). Pak se rozpršelo, takže se program musel změnit, takže jsme chvíli čekali na pokojích. No vlastně to bylo dlouhý, na pokoji bylo ticho, příjezdovej den že jo, takže nebylo o čem si povídat.  Potom nás vedoucí zavolali a ukázali nám divadlo feat. Petr Sís Tři Klíče. Bylo to celkem pog. Samozřejmě protože pršelo, tak byl táborák vevnitř, ale i tak jsme si ho užili. No to bude asi všechno pro dnešní deník (závorka, ušetřuji Alexe, kámo, já na to dneska nemám náladu psát to všechno…)

Eda krtičkář –Táákže se mi dneska asi nejvíc líbil vláček. Ve kterém jsme jedli a žrali. A samozřejmě taky řádili (pravdapravdoucí pozn. Alexe). Táákže abych to rychlejc ujasnil, jsme prostě dojeli do Mikulovic, kde jsme si samozřejmě vybalili kufry. Milý čtenáři, vy mě fakt potíte, ale co, já budu pokračovat. Co bylo pak? Pak byla večeře. A pak jsme spali a chrápali. Tak tady to bylo docela krátký, ale nebojte, ještě bude dnešek (sobota). 

Jakub dráb – přijede až v sobotu


DŮM U ČERVENÉHO ORLA

Čenda pípař – přijede v sobotu

Martin šmukýř – Včera, protože tohle píšeme až v sobotu, jsme odjeli na tábor. Jeli jsme do Zábřehu a ze Zábřehu do Jeseníka. Odtamtad do Mikulovic. Pak jsme se ubydleli, hráli jsme hry a já zjistil, že budu jeden den zastupovat kapitána. Táborák byl vevnitř, protože pršelo a Jenda nám četl povídku z První kapsy o Modré chrysantémě. Víc už nic nemám.

Vincent noviník – Včera jsme jeli vlakem a přestupovali jsme dvakrát, dohromady jsme jeli 6h. Pak jsme došli do tábora a hráli jsme seznamovací hry a fotbal. Po večeři jsme měli první táborák a vedoucí nám připravili uvodní scénku. S pozdravem Vincent

Matouš koželuh – Včera jsme jeli vlakem a přestupvali jsme dvakrát. Pak jsme šli pěšky do tábora a pak jsme hráli fotbal. Večer hráli vedoucí divadlo (úvodní hra, pozn.red.).