česky e-mail

"Daddy, there's no way I am going to do karate, I want to sing!"

Soustředění sboru Bruncvík v Hříběcím 2017

Přišel opět ten čas a naši mladí vlci odkládají své roucho beránčí, chápu se svých mečů, štítů, kyjů a řemdihů, oštěpů, nožů a složek s notami a odchází do ústraní užívat si léta ... Přejme jim to, milí přátelé a těšme se z jejich pravidelných reportů o báječném jídle, o milých a chápavých vedoucích, o krásách místních lesů a hlubinách místních rybníků.





2017-08-28 - Pondělí, 9. den



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


BARVALO (Kryštof) – Nejvíc se mi líbilo, jak jsme hráli tu hru s těma dětma. (A v čem ta hra spočívala?) No, docela se mi líbilo, že jsem byl pomalej a padal jsem. Dobrej byl oběd, i polívka mi chutnala. Nejlepší byl smažák, ten byl takovej úplně jinej, dobrej. No, a potom jsme hráli hru, myli jsme boty, prádlo. (A jak vám to šlo?) Jo, boty byly lepší než to prádlo. A těším se na večer.

PAŤIVALO (Matěj) – Dneska jsem se normálně probudil, příšerná rozcvička, příšerná. Srandovní snídaně, ke které byl chleba s kostičkami šunky. A potom byla pár minutek pauza, potom bylo rozeznění, po rozeznění byla zase pauzička, po pauzičce byla zkouška, po zkoušce byla svačina a po svačině jsme dokončili zkoušku a potom jsme šli hrát hry, kde jsme jakože byli velcí tátové a druhý tým byly děti. A my jsme je museli dohnat, než doběhli k určenému místu. A potom jsme se vystřídali a já jsem dvakrát vyhrál. Honil mě Martínek a Tobias a já jsem pokaždé když mě honili doběhl na určené místo. No a potom byl oběd a to byla princeznová polívka, neboli hrášková polívka a potom byl smažák a potom byla bramborová kaše se smažákem. A potom byl polední klid a já jsem si přečetl jednu kapitolu z mého Čtyřlístku a půjčil jsem si Eliášův Čtyřlístek, kde jsem si přečetl velmi zajímavé kapitoly. No, a potom jsme šli hrát hry, kde jsme si vyzkoušeli, co dělaly ženy. Nejprve jsme napsali básničku pro ženy, které se vracely z hub, potom jsme šli leštit boty a potom jsme šli prát prádlo. A to je konec. (A bavily tě ty ženské práce?) No, nejméně mě bavilo leštění bot, na druhém místě bylo praní prádla a na třetím – vlastně na prvním – bylo skládání básničky.

SOMNAKUNO (Martin K.) – Takže!!!!!! Hmmm!! Eh eh eh, takže!! Ahhhh ha ha ha ha ha, takže odpoledne jsme hráli hru, byly na ní čtyři stanoviště. Jedno bylo mytí nádobí (prosím pěkně prádla), druhý byl deník, třetí byla báseň, čtvrtý drhnutí Štěpánových bot.

BALEVAS (Toník) – Ta hra na ty pytle. (A o čem ta hra byla?) Byly tam vždycky dva týmy. A jeden tým hrál za děti a vždycky museli někoho nasadit. A to musel druhý tým a ten tým druhej hrál za naštvaný tatínky, kteří honěj děti. (Myslíš, že byli naštvaný?) Jo, protože jim ty děti nechtěly pomáhat. (A jak ti ta hra šla?) Mm, dobře. To myslím, že bylo všechno a těším se na večerku a na večeři.

GRAJ (David) – Takže, se mi líbila rozcvička. Potom se mi líbila svačina i zkouška, potom se mi líbil oběd a taky odpolední klid. I když nebudeme mít kvůli tomu táborák, ale to neva. (A proč?) No, protože už jsme měli zalehnout do postelí a já jsem šel zapsat knížku, ale Lenka řekla, abychom prostě šli do svých pokojů. Potom se mi líbila hra. (A o čem byla ta hra?) O tom, že naše manželky odešly do lesa na houby a my jsme museli dělat práci za ně, takže třeba například – chytat děti, aby neutekly. Já jsem chytil jenom jedno dítě, to byl právě Čenda. Ale když mě chtěl chytit Lucián, tak já jsem skoro na konci sil skočil a byl jsem v půlce těla (za cílovou čárou, pozn. red.), ale on mě chytil. Potom, když jsme hráli proti Kubíkům, tak já jsme šel poslední a víte, že to není možné? (Jakto?) Protože já jsem byl dítě a otec byl Lukáš, takže to bylo těžký. Já vážím 30.0 a on váží asi 80.2. Možná tak. Tak jsem skákal skákal skákal, až jsem byl skoro za čárou. SKORO! A on se mě dotknul nohou. Takhle šlápl a on nechtěl, ale já jsem spadl. A já jsem napůl brečel, napůl jsem se smál. No a ještě když jsem dobíhal Čendu a byl jsem jeho tatínkem, tak jsem udělal takové jako “jdi pryč” (gesto, pozn. red.), a tak on spadnul, ale nic se nestalo. Ale ještě byla svačina a potom jsme leštili boty, potom jsme věšeli prádlo a já jsem myslel, že to bude hrozně jednoduchý, ale nebylo, protože to bylo hodně promáčené a říkal jsem, že budeme mít možná mínusové body za to. No a to je všechno. Pak jsem dorazil sem. Myslím, že bude dobrá i ta večeře. (A jak se ti líbilo dělat ženské práce?) Je to taková dřina. No, fakt je to dřina. (Takže jsi rád, že jsi kluk?) Jo! A to je všechno.

ČOKANOS (Čenda) – Když jsme se ráno probudili, tak už jsem byl dávno předtím probuzenej a upadly nám obě dvě kliky u dveří. Já jsem o tom nevěděl a potřeboval jsem na záchod a vyrval jsem tu kliku, která je dovnitř do pokoje, tak upadla i ta venkovní klika. Bylo to hrozně srandovní. A když jsem se vrátil ze záchoda, tak jsem otvíral dveře, a to bylo ještě víc srandovní, protože zvenku nešla ta klika nasadit, takže jsem se nemohl dostat dovnitř a to byla pro mě velikánská sranda. Pak přišel Tomáš a řekl, že máme všichni zalézt do postele a že tam máme zůstat, dokud nebude budíček. A potom ani ne za minutu byl budíček, tak jsem šel rychle na rozcvičku, byl jsem úplně první dole, protom mě předběhl Martin a potom mi trvalo asi půl minuty, než jsem si oblíkl boty a přitom mě všichni předběhli. A potom jsme šli na rozcvičku. Po rozcvičce jsme se vrátili a byla snídaně. Ke snídani byla houska s nakrájenou houskou (šunkou, pozn. red.) na kostičky a potom bylo rozeznění. Po rozeznění jsme měli 15 minut přestávku, pak pokračovala zkouška a byla dopolední svačina. Já jsem si dal to, co bylo k snídani a tomu jsme si dal ještě hrušku a pokračovala zkouška. Potom byl oběd a byla hrachová polívka s rohlíkem na kostičky a smažený sýr s bramborovou kaší. Potom byl polední klid, tak jsme ze začátku měli službu WC a podlahu a já jsem musel s Míšou prohlídnout záchody, jestli tam jsou papíry. Čistili jsme záchody a byly docela ve špatném stavu, to se mi moc nechtělo. Museli jsme to uklidit štětkou. A potom jsme konečně dostali volno a no – my jsme si chtěli hrát ze začátku, ale nebyl nikdo, kdo by si chtěl zahrát šachy, tak jsem čtyři minuty přemýšlel, co bych tak mohl dělat a seděl jsem na posteli, potom jsem se zeptal Eliáše, jestli by mi nepůjčil Čtyřlístek. Tak jsem si přečetl tři kapitoly, potom jsem to dal Luciánovi a potom jsem se ptal znovu Eliáše, jestli by mi nepůjčil transformera a přestavoval jsem ho na robota a dinosaura a hrál jsem si, že to je transformer ve filmu – dal jsem mu baterku která svítila a čelovku, která ho točila. A potom jsme šli hrát hru, že jeden tým skákal v pyti a ten druhý běžel za ním a když se ho dotknul, to znamenalo, že je chycenej. (A proč ho chytali?) No, to byla taková honička. Tu hru jsme hráli čtyřikrát a potom jsme šli zpátky na svačinu, po svačině hrajeme druhou hru, že obcházíme čtyři stanoviště a potom bude večeře, pak táborák, potom bude druhá večeře a potom půjdeme spát.

BACHTALO (Radan) – Ráno jsme vstali, rozcvičili se. Poté byla chutná snídaně. Poté chutná zkouška, měli jsme dobrou svačinu (ať to má grady, víš co). Měli jsme odpolední klid, pak jsme šli na hru. Pak na táborák a pak spát.

KAŠUKO (Tobias) – Dneska byl docela dobrej den, po obědě byla hra, že jsme museli mýt prádlo. Potom byla večere, to je všechno.

TOVER (Martínek H.) – Ráno jsem vstal ještě před budíčkem a oblíknul jsem se, abych byl co nejdříve na rozcvičce. Po rozcvičce byla snídaně, po snídani měli ti, co nebyli patroni nebo kapitáni, chvilku volno, potom bylo rozeznění a potom byla pauza a potom až byla zkouška. Potom byla svačina, po té byla ještě jedna zkouška. Pak byla taky ňáká pauza a pak oběd, pak odpolední klid. Potom jse šli na odpolední hru, kde se skákalo v pytlích, potom byly ještě jedny hry a tím bych to asi zase ukončil. (Marta: A co se ti líbilo nejvíc?) Nejvíc se mi líbilo, jak byly ty první hry a tím bych to asi opravdu ukončil.

GULO (Kuba) – Vše je špenát.

2017-08-27 - Neděle, 8. den



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


CIRAL (Lucián) – Dneska ráno jsem se už asi potřetí probudil před budíkem, protože byl zase o hodinu pozdějc. Když jsme se nasnídali, tak jsme chvilku zkoušeli, a potom přijel tanečník. Když jsme začali cvičit, tak jako první věc jsme museli umět luskat, ale ne povinně, jenže to bylo to blbý, protože to já neuměl. Všechny cviky se mi líbily, hlavně pleskání do stehen. Když potom tanečník odjel, tak ještě předtím, než odjel, tak nám ukázal, jak tančí on. Odpoledne, když byly hry, tak jsme si zkoušeli různý nástroje, jako třeba harmoniku. Potom, až skončily nástroje, tak jsme měli složit písničku. A ještě jsme se k tomu mohli na jakýkoli nástroj doprovodit. Když jsme předváděli písničky všem skupinám, tak podle mě nejlepší doprovod měla Láďova skupina. A když byl táborák, tak tentokrát jsme měli víc písniček, protože jsme tolik nemluvili. Ale končil zase dřív. Protože někteří byli unavení. A to je konec.

BARVALO (Kryštof) – Že sem přijel ňějaký tanečník, jmenoval se Ládík. A naučil nás ňějaké tance. A odpoledne jsme skládali písničku a potom jsme hráli na nástroje. Odpoledne pršelo a docela nám déšť zničil tu dráhu.

PAŤIVALO (Matěj) – Včera byl strašný buben, jako vždycky, strašná rozcvička a potom byla snídaně a potom bylo rozeznění a po rozeznění byla svačina. Po svačině byla taková zkouška před bytovnou, přijel nám Rom, který nás naučil tancovat romské tance. A potom byl oběd a potom jsme dělali takový dobrý věci, že jsme chodili na stanoviště, kde na každým stanovišti byl jeden hudební nástroj, jenom u Marty byly dva hudební nástroje, a my jsme si je mohli všechny vyzkoušet. A mně se nejvíc líbilo stanoviště u Marty a nejvíc se mi u ní líbila tahací harmonika. A potom jsme skládali písničku, ale vlastně jsme ji jakože neskládali, jenom jsme vymysleli melodii. A předváděli jsme si ty písničky, jak jsme se naučili tu melodii. Potom byla večeře. A potom byl táborák, který byl krátký, protože bylo mokro po dešti a potom jsme šli spát a Marta nám četla pohádku. A to je konec.

CAKLOS (Eliáš) – Nejvíc se mi íbilo tancování. A zároveň se mi to tancování nelíbilo. Protože mi šel jenom jeden cvik, a to bylo pleskání do nohou.

SOMNAKUNO (Martin K.) – Ráno přijel pan Balog a učil nás tancovat. Odpoledne jsme chodili na různá stanoviště a tam si zkoušeli různé nástroje. Potom jsme skládali píseň. Večer jsem hrál u táboráku na harmoniku.

(Míša) – Líbilo se mi, jak jsme byli u táboráku. A taky se mi líbilo, jak jsme skládali písničky, protože jsme hráli na píšťalku. A líbilo se mi, jak jsme tancovali, ale bylo to hrozně únavný. Protože se tam dělalo, jako že chceš čůrat a prostě zvedneš nohu, plácneš na tu nohu kterou zvedneš a dupneš s ní. Pak vyskočíš a pleskneš na obě nohy. A ještě se tam dělaly různý triky a tak.

GRAJ (David) – V neděli se mi líbila ranní rozcvička i snídaně i obě svačiny, prostě se mi líbil i oběd i večeře i druhá večeře… a ještě se mi líbilo, že jsme hráli na ty nástroje a ještě táborák..a tanec se mi taky líbil, ale mně trošku přišlo srandovní, že máme tým Balogů a on se jmenuje Balog, to je srandovní, trošku jako...

ČOKANOS (Čenda) – Ráno byla rozcvička a pak přijel tanečník, který se jmenoval Balog a byl to Rom a učil nás různý, jako třeba že když jsem na špatným místě, tak jak přemístit, aniž by to poznali, že to je špatně a aby si ti diváci mysleli, že tančí a ne že je někde špatně a potřeboval jít na jiný místo, tak to nám ukazoval. A po obědě nám ukazoval, jak on tančí. Tančil celkem dost dobře. Bylo to docela dost zábavný a až odjel, tak jsme měli polední klid. Po poledním klidu jsme chodili po domu a koukali jsme se kam máme jít, najaký stanoviště a po stanovištích jsme si měli úkol vymyslet písničku, tak jsem dělal jeden tón na flétnu a mezitím Sam hrál taky na flétnu a to byla předehra. A pak byla dohra, tak já jsme zase dělal ten tón a on zase hrál jako předtím a Monička hrála na kytaru a potom jsme byli za dveřma jídelny chvíli a uvnitř byly ztráty a nálezy, psaní deníku – na který jsem se nedostal. Našel jsem si tam svůj ručník a plavky. Jeden úkol byl, že mám vymyslet hádanku. Druhý úkol byl ten, že jsem měl nakrmit slepce a pak sebe, a slepcem byl Matěj, takže jsem ho musel krmit u večeře – on měl zavázaný oči. Kryštof seděl hned naproti mně a když Matěj pokládal pití, tak on mu pod to podstrčil talíř a kdybych to pití dřív nechytil, tak by se mu to vylilo do talíře. A to by byla celkem dost velká smůla. On si dělal Kryštof takový srandičky, že on mu řekl, že jídlo si musí najít a on tam kolem sebe hmatal, šáhnul na druhou židli, která když jsem přišel, tak byla spadlá, protože ji shodil. A potom jsem šel k táboráku a když jsme se vrátili, tak byla druhá večeře a šli jsme spát.

UČO (Sam) – Den byl úplně normální. Odpoledne začala bouřka, hry byly v domě. Když jsme šli na hru, začínali jsme u Marty a hra probíhala, že jsme hráli na nástroje. Pak jsme šli se svým patronem dělat báseň o jedný pohádce. Museli jsme vymyslet melodii, hráli jsme to na kytaru a na flétny. Pak si to týmy zahrály před sebou a pak byl taborák a šli jsme spát.

BACHTALO (Radan) – V neděli jsme vstali někde v lese, tam jsme vstavali hodně hodně pozdě, čekali jsme, až Honza dochrápe. Přišli jsme do baráku, kde nás Lenka pozdravil “ahoj”. Když pozdravila, tak jsme šli na pokoj, jak jinak. Na pokoji jsme měli krásnou zkoušku, jenže nás vyrušil nějaký pán, který se nakonec ukázal jako geniální romský tanečník. Tancovali jsme a on nám říkal BORCI. Potom jsme s Martinem myli nádobíčko, myl ho chvíli i Kuba, ale to si jen myslel, protože práskl utěrkou a utekl na pokoj, čímž nás poněkolikáté zklamal z pozice kamaráda. Potom jsme hráli na muzikanty, kde jsme se naučili hrát na různé nástroje. Potom jsme měli táborák, u kterého jsme mohli hrát, na co chceme. Já jsem si vzal samozřejmě jen jeden nástroj. Potom jsme šli spát.

KAŠUKO (Tobias) – Ráno byl budíček, potom jsme šli na snídani. Pak byla zkouška, pak svačina, pak oběd, po obědě byla nějaká hra, že jsme si mohli vyzkoušet nástroje. Potom byla večeře a šli jsme spát, bylo to úžasný.

TOVER (Martínek H.) – Včera byla na mě trošku kratší rozcvička než obvykle, potom byla snídaně, potom měli členi týmu kromě patronů a vůdců volno. Potom bylo rozeznění a až potom byla zkouška. Po zkoušce byla svačina. (A to byla normální zkouška?) Přijel sem tanečník Balog, byl to Rom. Bylo to dobrý, ale když jsme luskali, tak mě bolely ruce. A potom ty, co chtěli sledovat velký jak tancujou, tak ty zůstali nahoře, a ty, co nechtěli, tak měli program. (A ty ses koukal nebo jsi měl program?) Měl jsem program. Šli jsme po bosý dráze.

ELEFANTOS (Jenda) – Budíček jsem nezažil – jakože jsem nespal při budíčku. Ale rozcvičce jsem se nevyhnul. Ach jó. Poté jsme měli jako obvykle rozeznění a zkoušku a tu druhou zkoušku jsme nahradili tancováním s tanečníkem, který k nám přijel. Každopádně poté byl oběd a při odpoledním klidu a při hře byla bouřka. Když odjížděl tanečník, tak ještě předtím nám ukázal, jak tancuje on profesionálně. Pak byl táborák, který mi přišel kratší. Potom druhá večeře a pak jsme šli spát.

TERNO (Lukáš) – V neděli ráno jsem byl velice unavenej z minulýho dne a hlavně z nepohodlného spaní. Pak jsme měli snídani jako vždycky a při rozezpívání přišla návštěva , tanečník jménem Vláďa a učil nás pak románský tance (romské, pozn. red.) Byly celkem nepříjemný, že jsme se neustále mlátili do nohou a musili jsme luskat celkem často, ale byly také zábavný, celkem mě pobavily. Pak jsme měli oběd, jako vždycky - a co bylo vlastně po obě - hra, jo! Pak jsme měli trochu odlišnou hru – a to bylo skládání písně. Nejdřív jsme si ozkoušeli různý nástroje, s kterýma jsme mohli skládat a pak jsme dostali nějaký text a vedoucího na skládání… a 20 minut. Na konci všechny týmy zahrály a zazpívaly svoji píseň a hra končila. Pak jsme se loučili s Monikou, Ondrou a Pištou. Před večeří byla aukce zapomenutých předmětů a oblečení a já jsem si čistou náhodou někde nechal dvě mikiny. Takže na jsem musel skládat Ódu o svaté Sáře a napsat nějaký vtip o Bruncvíkovi. A pak jsem tyhle dva úkoly udělal u táboráku. (A že bychom to sem napsali?) Óda zněla: nepamatuji si, možná něco:
„Pluly tři Marie, při velké bouřce,
Loď se jim potopila a Sára do vody skočila.
Její šaty loď udělaly a všechny tím zachránila.
Ódu konečně skončila!"
(a ten vtip?)
A vtip zněl:
“Jaký je rozdíl mezi Honzou a bombou?
Že Honza se nedá nastavit!!!”
A to je všechno.


KOZARIS (Bohdan) – Nejvíc se mi líbilo skládání písní.

2017-08-26 - Sobota, 7. den



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


CHANDŽALO (Láďa) – Nejvíc se mi líbilo, jak jsme utíkali ze školy. A potom jsme si budovali zázemí v lese. Potom byla dobrá večeře, oběd a nejhorší byla služba na nádobí.

CIRAL (Lucián) – Když jsme byli v lomu a tak. Cestou, když jsme tam šli, tak kluci dělali zase blbiny jako vždycky, když jdeme okolo kukuřičného pole. Když jsme byli v lomu, tak voda byla docela studená a byly tam malý kameny, který strašně píchaly. Potom tam byl útes, který byl vytvořený z kamenů a když jsem odplaval od něj a zase se vrátil, tak jsem nohama kopnul do toho útesu, protože se nedalo dát nohy před sebe. Potom když bylo druhý kolo, tak už jsem se nekoupal a šel si koupit zmrzlinu. Když jsme šli z lomu zpátky, tak jsem si povídal s Ondrou a různě jsme mluvili o tom, jaký to bylo, když jsme byli na dovolený. Když jsme se vrátili, tak nás Lenka zkoušela a zpívali jsme různý písničky a při zkoušce tam vletěl Tomáš a zakřičel, že se blíží gádžové a do pěti minut musíme utéct. Když jsme si balili, tak Tonda a já jsme se báli. Když jsme utíkali, tak jsme doběhli na místo a tam jsme se snažili postavit příštřešek. Když se nám konečně povedlo ho dostavit, tak jsme si tam rozestlali a začali stavět táborák. Po chvíli se mi chtělo spát, tak jsem zalehnul do spacáku a snažil jsem se usnout. Jenže se mi to nepodařilo, protože kluci furt rozdávali tyčinky. Když už byla tma, tak nám přinesli vedoucí večeři, což byly strašně dobrý halušky. Když jsme jedli, tak Petr s Eliášem už neměli hlad, ale já furt jedl, tak Kuba řekl, že bude jíst, dokud já nepřestanu. Při tom, jak jsme jedli, se mě Petr asi dvacetkrát ptal, jestli už jsem najedenej, ale já mu na to vždycky řekl “ne”. Nakonec jsem toho nechal, protože Petr říkal, že musíme jít k tábořišti. Tak jsme šli a žádný auto kolem nás neprojelo. A když jsme byli u táboráku, tak jsem si vzal spacák a nakonec jsem v něm usnul.

BARVALO (Kryštof) – Že jsme se šli koupat do lomu. Aspoň nebylo takový horko. Potom byl poplach, Tomáš vletěl do zkušebny a zařval, že jsou tady gádžové. Museli jsme si vzít čtyři věci a měli jsme na to pět minut. Potom dvě minuty na to, abychom si vzali dvě věci z jídelny. Utíkali jsme do lesa. A měli jsme si najít místo, kde budeme přespávat. Nemohli jsme se dlouho dohodnout, jak to uděláme – furt tam byly ňáký šišky a kořeny. Potom jsme našli místo, kde jsme si dali věci a šli jsme hledat klacky, ale jak tam byly všude ty šišky na tom místě kde jsme chtěli spát, tak jsme to vymetli a potom jsme viděli traktor, kterej tam jel, a oni řvali na Tondu, asi devět lidí. Potom přišel pan hajnej, kterej se nás ptal, co tady děláme. Řekli jsme, že tady budeme spát, že nás napadli gádžové a že jsme museli utéct do lesa. Potom přišel anděl s jídlem. A šel potom s náma, ten anděl. Bylo tam auto a do toho vlezl ten anděl.

PAŤIVALO (Matěj) – Včera jsem se normálně probudil, byl strašný buben a rozcvička byla úchylná. (Proč?) Protože já ji nemám rád. A nebyla zkouška! Ale bylo rozeznění. Pak bylo otevření suprové bosé dráhy. A mně se na té bosé dráze nejvíc líbil hrnec, ve kterém byla voda a tráva. Potom myslím byl oběd. A potom byl poobědový klid a zdravotník Tomáš nám četl Čtyřlístek. Potom byla zkouška, ale byla jenom polovina zkoušky, protože Tomáš nám vlítnul do zkoušky a řekl, že sem jdou gádžové a že si máme vzít 4 věci a potom jít do jídelny a vzít si ještě dvě věci. My jsme si vzali sekyru a zápalky a potom jsme utíkali lesem na určené místo, kde jsme si to uklidili, rozdělali jsme úplně zbytečný oheň, který jsme nezapálili. A já jsem se trochu bál, ale když přinesli halušky, tak mě to úplně přešlo a úplně mi to zvedlo náledu. Potom jsem si lehl do spacáku a Pišta měl takové kouzelné hodinky, které mu předpovídaly, co bude a na co se máme připravit. No a když jsem odpočíval, tak Pišta oznámil, že se něco podělalo, ale naštěstí se nic nepodělalo, protože si z nás jenom dělal srandu. Potom jsme šli k táboráku, kde už byly skoro všechny rodiny, kromě jediné – zapomněl jsem její přijímení. No a potom jsem se dozvěděl dobrou zprávu, že v lese nemusím přespávat, jenom lidi od 11ti let. A potom jsem šel do chalupy a tam nám Marta četla dvě kraťounké pohádky. Jo a místo večerky nám Marta zazpívala Kilos bandurki (Čhajori Romani, pozn. red.) A to je konec.

CAKLOS (Eliáš) – Ráno za náma přijel Pišta a Ondra ráno. Šli jsme do lomu a tam jsme se koupali. A pak, když jsme se vratili, tak jsme šli na zkoušku. Pak tam přiběhl Tomáš a řekl nám, že si máme sbalit jenom čtyři věci a že to máme mít zbalený za pět minut. Tak jsem si sbalil spacák, kapesníky, chleba a tu čtvrtou věc si nepamatuju. Pak jsme si měli dole vybrat dvě věci a měli jsme na to dvě minuty. Náš tým si vybral sekrku a tu druhou věc si taky nepamatuju. Pak jsme šli ven na plac a pak jsme šli do lesa s patronem si hledat místo. Nakonec jsme si to místo našli a začali jsme stavět přístřešek, který nám potom spadl. Pak jsme se přesunuli jinam a tam nám to taky spadlo, ale nakonec se nám to podařilo postavit. Pak jsme šli k táboráku a Alex šel do lesa přespávat na jejich místo a my malí jsme zase šli spát do školy. Nejvíc se mi líbil ten přístřešek.

SOMNAKUNO (Martin K.) – Po obědě jsme vyrazili do lomu. Koupali jsme se tam. Potom jsme šli zpátky. Při zkoušce nás vyhnali do pokojů a řekli, ať si s sebou vezmeme čtyři věci a utíkali jsme do lesa. Tam jsme si našli místo a začali stavět přístřešek. Asi za třičtvrtě hodiny nám Žaneta (Aneta, pozn. red.) přinesla večeři, byly to halušky. Potom nám Honza řekl, ať nasbíráme klacky a vyrazíme k táboráku. Tam jsme se dozvěděli, že starší budou spát v lese a mladší v domě. Vzal jsem si spacák a vyrazil jsem společně s Honzou, Láďou a Radanem do lesa. V noci jsem se probudil a uslyšel jsem zvuk podobný krokům. Později jsem zjistil, že to byl Láďův spacák!

GRAJ (David) – V sobotu se mi líbilo to koupání a líbil se mi Tomáš. Jak my zpíváme, tak von vyjde k nám a volá, že už přicházej GÁDŽOVÉ… A ještě se mi líbilo, jak jsme si našli dobré místo na spaní a hezky si tam uklidili, kdyby nám vadila nějaká šiška a tak…vždycky když jednou projel traktor a my jsme si myslili, že jsou to gádžové, tak tam byl kámen, kam jsme se všichni schovali – Kryštof, Toník, Láda. A líbily se mi ještě halušky a táborák. V lese jsme byli s Gemou.

ČOKANOS (Čenda) – My jsme ráno měli rozcvičku a ranní rozeznění, svačinu, zkoušeli jsme si tancovat a potom byl oběd. A potom byl polední klid a po odpoledním klidu jsme šli do lomu. Tam jsme se vykoupali a potom jsme šli zpátky a měli jsme zkoušku. A když byla zkouška, přiběhl tam Tomáš a řekl, že nás napadli gádžové. Potom jsme utíkali do lesa. První, co bylo, jsme si vymetli území, kde budeme. Druhý, co bylo, jsme začali stavět barikádu, aby nás neviděli. Bylo hrozně zábavný, když jelo nějaký auto, že jsme se přikrčili za barikádu a potom jak tam zastavily dvě auta, tak nám přivezli halušky, navečeřeli jsme se a potom jsme si lehli do spacáku asi na půlhoďku. Potom jsme se sbalili a šli jsme k táboráku a k táboráku jsme se museli proplížit. A jelo ňáký auto, a jak má dálkový světla, tak mu byla vidět poznávací značka a já jsme si ji rychle přečet a zjistil jsem, že tu poznávací značku už jsem někde viděl, tak jsem skočil do příkopu a bylo mi jasný, že to jsou gádžové. Potom jsme došli k táboráku a děti od 11-ti a víc let mohli tam přespávat a mladší byli doma. A šli jsme spát v půl jedenáctý. A to je všechno.

UČO (Sam) – Den probíhal celkem normálně, po svačine jsme vyrazili k lomu, kde jsme se vykoupali, a celkem mě to bavilo. Jak jsme vrátili zpátky, začali jsme zkoušet. Když jsme zpívali jednu písničku, tak vyrazil ze dveří Tomáš a zakřičel, že se blíží gádžove a musíme si vzít čtyři důležité věci. Vzal jsem si spacák, mikinu, pláštěnku a batoh, potom jsme vyrazili. Nas patron byl Ondra Lebeda, za kterého jsem byl fakt rád - Ondra je takovej zálesák. Když jsme byli s týmem dole, už sbalení, tak jsme jako kapitáni mohli vybrat další dva předměty k přežití, já jsem si vybral nůž a sirky, které byly podle mě asi to nejdůležitější. Pak jsme vyrazili na cestu utéct před gádžama a schovávali jsme se před autama, než jsme došli do cíle. Když jsme přišli do určitého místa, když jsme dočistili, začali jsme rozkládat spacáky. Ondra si jen lehl a pozoroval nás. Když jsme tohle všechno dodělali, začal Čenda se stavěním zdi. Pak jsme udělali ohniště a připravili dříví. Když jsme všechno dodělali, tak jsme ulehli a čekali podle tvrzení stařešiny, že má přijet večeře. Nakonec pak večeře dorazila, byly to halušky a moc jsme si pochutnali. Pak jsme zjistili, že máme jít k ohni. Tak jsem šli. Schovávali jsme se před autama a pak jsme došli k táboráku. Tam jsme se dozvěděli, že malí mohou jít spát do domu a my starší jdeme dát do lesa.

KAŠUKO (Tobias) – V sobotu jsme vstali ráno, byl klasika budíček, jak už známe. Po budíčku byla snídaně, ale den byl asi můj nejlepší. Šli jsme do lomu. Bylo to úža. Po lomu, jsme šli zpátky domů, potom jsme šli na zkoušku, uprostřed zkoušky vtrhnul Tomáš a říká, že přišli hnusný gádžové, a měli jsem co nejrychleji opustit budovu. Doběhli jsme na místo a tam jsme začali stavět přístřešek. Honza nakonec řekl, že jdem k táboráku. Komu bylo vic než 11, tak spal v lese.

TOVER (Martínek H.) – Nejvíc se mi líbil poplach kvůli gádžům. Honza nás vzal někam hluboko do lesa, stavěli jsme přístřešek. Já už jsem tam chtěl spát, ale vtom jsme museli odejít. Když jsme viděli osvětlení z terasy, mysleli jsme si, že je to meteorit. Když jsme to viděli zdálky, tak jsme si to mysleli. Pak byl táborák, a tím bych to asi ukončil. (Nějaký zážitek z lesa?) ….hm….ne!

ELEFANTOS (Jenda) – Jako obvykle byl budíček. Dnes k nám přijel Bohdan. Rozcvička taky byla. Poté byla dobrá snídaně. Každopádně, bylo dneska velký rušno, jelikož na nás zaútočili gádžové. Každopádně, měli jsme si s sebou vzít čtyři věci a potom jsme šli s některými vedoucími na místo, kde se ukryjem. Něco jako puťák, ale pohodovější, nebylo to víc jak 25 km, jen pár metrů. Měli jsme si postavit hnízdo, ve kterém jsme čekali na další vedoucí, až nám přinesou večeři. Byly to halušky s kouskama buřtů, myslím. A poté jsme šli k táboráku potichu. No. Potom šli velcí zase do svých hnízd a malí přečkávali v osadě (v budově). No, a v hnízdě se nic velkýho nedělo, jenom jsme se vyspali. Konec tohoto dne.

GULO (Kuba) – Včerejšek byl máslo a dozvěděl jsem se, že jsem těžkej hráč na ukulele. A taky jsem se dozvěděl, že kytara je zbytečná na přespání v lese.

TERNO (Lukáš) – Všechno bylo jako vždycky až na to, že jsme konečně šli do lomu, kde jsme se šli koupat. Hlavní vedoucí nás odtamtud vyhnal dříve, než jsme si mohli něco koupit, takže při cestě zpátky jsme hladověli až do svačiny. Pak jsme měli zkoušku, pak jsme byli informováni, že gádžové převzali náš tábor, a musili jsme se schovat do lesů. Tam jsme nějakou dobu strávili, připravili si místo na oheň a místa, kde bysme mohli spát. Pak jsme šli na schůzku ostatních týmů, na které se nějakou dobu zpívalo, popisovali jsme si s ostatními týmy, jak jsme se připravovali na nocleh, pak jsme se vrátili zpátky do lesa, do našich stanovišť, mladší jsme nechali doma, a tam jsme přečkali noc. (Jak se ti to líbilo?) Celkem dobrý... jenom mě pak bolely velice záda, protože jsem spal asi na kořenu.

KOZARIS (Bohdan) - Mně se nejvíc líbilo, jak Tomáš přiběhl do zkušebny. A potom jsme si mohli vybrat jenom čtyři věci, ale já jsem si jich vzal pět. (A co byla ta pátá?) Pátá věc byla nůž. Potom jsme museli běžet lesem za Petrem. Nakonec jsme našli místečko na přístřešek. Ale když jsme ho tam postavili, tak nám za chvilku spadl. Takže jsme museli najít jiný místečko. A tam nám to stejnak ještě jednou spadlo. A potom se nám to konečně podařilo. Potom jsme se tam nastěhovali a šli jsme si lehnout. Povídali jsme si a pak přišla večeře. Tak jsme se navečeřeli, potom jsme si šli zase lehnout. A potom nám Petr řekl nešťastnou věc – že tam nebudeme spát a že musíme jít k ohni. Tak jsme tam šli a bavili jsme se tam.

LUFTOS (Tomáš M.) – Když jsem se vzbudil, chvíli jsem si myslel, že jsme to našli, ale nenašli. Jelikož byl s náma Pišta a Ondra měli jsme všichni dobrou náladu. Rozcvička byla podle plánu, který byl přesně zformulován doslova za běhu, naštěstí tam nebyla Klára, protože nemůže běhat. Kvůli nedostatku programu jsme zvolili alternativu LOM. Bylo to velmi průměrné vykoupání. Když jsme se vraceli, tak jsme všichni litovali, že s náma je Tomáš Gal. Ha Ha! Náš luxusní hotel byl pořád na stejném místě. Upřímně, nic jiného jsme nečekali. Když jsme vešli dovnitř, tak jsme si konečně mohli říct, že se můžem koukat ven. Když kluci šli na zkoušku, tak tajná operace začala! Vběhl jsem do zkušebny a začal jsem řvát na malé děti (které tam byly), ať vypadnou, připadal jsem si jako tornádo, který vyzvedlo stádo agresivních býků. Děti s pláčem utíkaly do lesa a strávily tam dvě hodiny. Já jsem měl tedy dvě hodiny POHODKU. Potom byl táborák a potom jsme šli spát do lesa. Zjistil jsem, že spíš patřím do města :ddd.
BÁSEŇ
Noc byla černá
všude tma
les se vzbudil,
jak vždy má,
ale bylo tam něco znepokojujícího,
velmi nahlas kojícího,
něčeho energii sajícího,
byl to choroš
obrovský jako mrož,
sežral by Martu
a celou její pětiletých dětí partu,
ale naštěstí ne,
protože nikdo nechce
vidět choroše
velkýho jak mrože,
který by sežral Martu
a celou její pětiletých dětí partu
blinkat, vzlykat a za to pykat.

2017-08-25 - pátek, 6. den



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


CIRAL (Lucián) – Dneska když jsme jeli na výlet, tak jsme nesli sv. Sáru v nosítkách a kluci dělali, že ji nesou jako záchranáři. Ve vlaku v kupé, kde jsem seděl, jsme si udělali malou zkoušku, protože jsme si zpívali písničky. A Honza a Tomáš nám hráli na kytaru. A druhej Tomáš, zdravotník, k tomu hrál na ukulele. Když jsme konečně dorazili, tak jsme šli z nádraží a Alex se chtěl strašně kouknout na to, jak pojede úzkokolejka. Potom jsme šli na zámek a tam měli různý obrazy a hlubokou studnu. Potom tam byla ještě jedna studna, která ale byla okovaná kovem, kterej byl natřenej nazlato. Když jsme odešli ze zámku, tak jsme měli na hodinu a půl rozchod na náměstí, kde jsme si mohli kupovat různý věci a k tomu hrát hru, že máme s různýma lidma vyměňovat věci za věci. A potom večer jsem byl rád, protože jsme tu vyměňovací soutěž vyhráli. A žluté triko, tedy bílého nebo šedého slona, dostal malej Martínek, Matěj a Míša.

BARVALO (Kryštof) – Ráno jsme šli pěšky, zpívali jsme si a nesli jsme svatou Sáru až do Horní Cerekve. Vystřídali jsme se. Jeli jsme vlakem do Jindřichova Hradce. Tam jsme hráli hru, že jsme měli spočítat, kolik je domů na náměstí, kolik kytek a zjistit o tý soše co nejvíc. Postavili to ve 13. století, nebo tak nějak. Nejlepší byla ta druhá hra, jak jsme vyměňovali věci v obchodech, to mě bavilo nejvíc. Taky jsme pochodovali jako vojáci. To je všechno.

PAŤIVALO (Matěj) – Takže, probudil jsem se příšerně, strašně jsem se lekl bubnu, předtím se mi zdál krásný sen o melounech. Přišla nejhorší chvíle tohoto dne – rozcvička. No, a potom byla snídaně – vánočka s nutellou a potom jsme jeli na výlet do Jindřichova Hradce, kde to znám, protože tam z chalupy s rodinou vždycky jezdíme na oběd do indické restaurace. A ještě než jsme šli na prohlídku hradu, tak jsme měli tři úkoly – spočítat, kolik je květináčů na náměstí, kolik domů je na náměstí a dozvědět se něco o morovém sloupu. Takže, prohlídka hradu byla nudná, protože mě prohlídky nebaví. Potom jsme se konečně rozešli a já jsem si koupil zmrzlinu a hráli jsme takovou hru, že jsme dostali roličku a zvoneček a měli jsme je vyměnit za něco. Potom jsme si kupovali, na co jsme si vzpomněli. No a já jsem si tam koupil spinner. A potom jsme šli domů a byl večeře, k večeři byly frrrancouzské brrrrambory, no, a táborák nebyl venku, ale byl uvnitř – takový jakože táborák na představení – a já jsem dostal svýho SLONA! A dostal jsem ho proto, protože jsem došel z Hříběcího do Cerekve a zase zpátky a já se ani jednou nezeptal, “kdy už tam budem?” Ani jsem nekníkal, že mě bolí nohy, i když mě trochu bolely. A potom jsme šli spát a Marta nám čtla o Mamě Romě a o takovém pánu Bohovi. A ta knížka se jmenovala “O Mamě Romě a cikánském pánbíčkovi”.

CAKLOS (Eliáš) – Šli jsme na výlet a jeli jsme vlakem do Hradce a pak jsme ještě šli na hrad. Šli jsme celou dobu pouť. Šel jsem s Tomášem dále do hradu a Tomáš mě furt fotil, protože jsem to chtěl, myslim tak. Pak jsme šli na náměstí, měli jsme úkol po týmech jít z náměstí. Měli jsme totiž za úkol vyměnit věci, který nám dali a náš tým VYHRÁL !!! … v ten den. A byl jsem unavený.

SOMNAKUNO (Martin K.) – Dopoledne jsme se sbalili a vyrazili na výlet. Jeli jsme do Jindřichova Hradce. V Jindřichově Hradci jsme byli na prohlídce (hradu, pozn. red.) a potom jsme hráli hru, že jsme s kolemjdoucími vyměňovali věci a měli jsme jich získat co nejvíc a co nejcennější. Po cestě jsme nesli sv. Sáru.

BALEVAS (Toník) – (Co se ti nejvíc líbilo včera?) Včera asi prostě, jak jsme tam vyměňovali ty věci. (A co získala vaše skupinka?) Kalendář, 91 záložek do kníek “lucemburský rok 2016 po stopách šlechtických rodů”, kočku náramek, reflexní pásek, víc už nevim.

(Míša) – Líbilo se mi prostě všechno. Taky to vyměňování i ty suvenýry. Taky se mi líbilo, že jsme jeli vlakem. To je prostě nádhera. A to je všechno.

UČO (Sam) – Mně se líbila ta cesta a hodně to vyměňování, jak jsme byli v tom městě. A docela se nám dařilo. Konečné věci co jsme vyměnili byly kniha, nějaký přívěšek na klíče od auta a náušnice. Pak jsme ještě kupovali různé jídlo a byli jsme na prohlídce hradu, kde se mi to líbilo a moc jsem si to tam užíval. Byla tam I film o svatém Jiří a bylo to dobrý. A pak už jsme vyšli zpátky se svatou Sárou na cestu. Šli jsme nazpátek, kde jsem si povídal s klukama a bylo to dobrý. Pak jsme dorazili, večeři jsme měli, byl pak táborák, který jsme měli nakonec vevnitř. (A co ta sv. Sára?) Jo, svatou Sáru jsme namočili a šli jsme s ní zpátky.

BACHTALO (Radan) – Když jsme udělali Sáru, tak jsme ji nesli do vlaku. Alex nám dělal hodinovou přednášku o vlacích, která byla prospěšná. Potom jsme si užívali výlet, měli jsme rozchod a museli jsme vyměňovat věci. V tom jsme byli čtvrtý a pak jsme odnesli sv. Sáru do vody. Potom jsme měli táborák ve zkušebně, logicky. A pak jsme šli spát a dneska je dneska. To tam nepiš.

KAŠUKO (Tobias) – Včera jsem vstal brzo ráno, jako všichni, potom byla rozcvička, po rozcvičce jsme se připravovali na výlet - na putování se sv. Sárou. Potom jsme šli se sv. Sárou až na vlak. Jeli jsme vlakem až do Jindřichova Hradce. (Marta: A co se ti tam nejvíc líbilo?) Potom se mi v tom Hradci hodně líbilo, jak jsme byli na tom hradě, jak tam byly různý obrazy. (A co na nich bylo?) Nějací svatí císařové. Potom jsme hráli takovou hru, že jsme měli na začátku zvonečky a ty jsme měli vyměnit za něco a to zase za něco a to zase za něco, a tak jsme si získávali bohatství. A třeba nám dali něco vzácnějšího. (A co získal váš tým?) Dva rohlíky, rumové pralinky - ale jenom to tam bylo napsaný, alkoholové nebyly, a dokonce jsme potkali ňáký paní, který říkaly, že to taky hrály na táboře, tuhle hru. Potom jsme ještě získali ňáký čokoládový trubičky, sušenky, perník, cukr, dva čajový sáčky. Potom jsme ještě dostali takovou zelenou tašku. Skončila hra, tak jsme zase šli se svatou Sárou. Ale hodně se mi líbilo, jak jsme s ní šli do vody a zpívali jsme u toho Kilos bandurki. Líbil se mi celý výlet, byl krásnej, viděli jsme toho spousta, a potom byl den vyjímečný tím, že nebyl táborák, protože jsme byli unavení z toho výletu. Vedoucí, ti byli taky unavení určitě.

ELEFANTOS (Jenda) – Jako obvykle byl budíček - příšerný. A jako obvykle rozcvička - taky příšerná. Pak jsem si zabalil batoh a šli jsme na výlet do Jindřichova Hradce, kde jsem to znal. Hráli jsme hru na vyměňování věcí - klasická táborová. A koupili jsme si tam zásoby jídla. Pak jsme jeli domů. Celou cestu se nosila sv. Sára. Když jsme dojeli domů, tak jsme došli k rybníku a každý měl jedno přání. Táborák dneska nebyl, jenom jsme seděli v kroužku ve zkušebně. Pak jsme šli, jako obvykle, spát.

GULO (Kuba) – Všechno je špenát!

LUFTOS (Tomáš M.) – Tak jenom bych chtěl upozornit, že moje deníky už nikdy nebudou stejný. Protože polovina týto avantgardní průbojový literatury (Klára) už tady není. Ale nepřestávejte číst moji literaturu, protože je pořád nejlepší. Ale posílejte peníze na adresu Jednořadá 4, Tomáš Morgan, Praha 6, 160 00 a slibuju, že se Klářina noha uzdraví. Jak, do toho vám nic není. Ale teď víc o táboru. Šli jsme na výlet. A teď ještě jednou: Posílejte peníze na tu adresu, bude to pomáhat i dětem s rakovinou. Zjistili jsme, že náš sbor je opravdu banda Romů, protože myslím, že v každým Bruncvíkovi je kus Roma. Hříběcí kanalizace zatím funguje a jsme za to všichni rádi. Myslím, že výlet byl obrovský úspěch jak pro nás, tak pro ně. Myslím, že všichni lidi v tom městě byli vzdělaní až na jednoho pána, který málem přejel Honzu kočárkem, a když jsem mu to vytkl, tak se na mě zle díval. Monika nechce napsat můj názor. Klára by ho napsala. Protože Klára má opravdovou hodnotu člověka. Taky jsme hodně jedli. Jedli jsme chleba, jablko, perník a sůšu. A to nebylo všechno, ale já vám to neřeknu. Myslím, že náš hotel opravdu jde do prkna. Už nemáme ani peřiny.
Báseň
Takže,
V Jindřichově Hradci
nosí lidi tácky.
Na nich mají jídlo
a v puse maj mýdlo,
Protože mluvěj sprostě,
a to nesnesu, prostě.
Chci, aby svět byl aspoň trochu slušný
K lidem jako já, kterým to sluší,
Ale nechci tady se chlubit
A jiný lidi hubit.
Monika se směje,
ale výsledku nedospěje.
Nebo možná jo,
Ale zatím ne.
He he he.
Klára nám tu chybí,
je to tu prostě jiný.
Nemůžem zase najít
to, co jsme roky toužili mít.
Snížila se kvalita,
protože jsou jelita.
Potřebujem tady zase někoho,
Koho
Můžeme svázat,
Spálit,
Utopit
A za to chválit.
Vybít si naše komplexy,
Kláro, chybíš nám tu.

2017-08-24 - čtvrtek, 5. den



Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


CIRAL (Lucián) – Dneska se mi nejvíc líbilo, když jsme kosili kosou a dělali jsme oheň, kterej měl podpálit drátek. Měli jsem závody s Radanem, ale prohráli jsme, protože kluci si postavili velkou hromadu. Měli menší ohniště, takže se jim to tam přesně vešlo. Náš tým vypotřeboval dvě sirky a až na třetí to začalo hořet. Nakonec jsme ten drátek konečně podpálili. Potom jsme zatloukali hřebíky, kde to Kuba zatloukl úplně přesně pět centimetrů. A já měl hřebík trošku křivej, takže jsem to měl 5,4 cm. Když jsme vyráběli sv. Sáru, tak na začátku začal zmatek, takže jsme si každej měli pětkrát oběhnout dům. Potom když jsme se konečně dohodli a oběhli jsme to, tak už tam byl klid. Já jsem navlíkl na hlavu sv. Sáry růžičky a udělal náhrdelník. Potom když byla sv. Sára hotová, tak nastala diskuze o tom, jestli tam dáme oči, který byly strašně legrační. Nakonec jsme se shodli na tom, že tam ty oči nebudou. A potom u táboráku přijel Tomáš (Morgan, pozn. red.)

BARVALO (Kryštof) – Líbilo se mi nejvíc, jak jsme s tou - jak se to jmenuje - kosou tu trávu sekali. Potom rozdělávání ohně. Byli jsme asi první. Pak se mi líbilo, jak jsme koukali na video se sv. Sárou. To vyrábění (sv. Sáry, pozn. red.) bylo nejdřív takový… no, hádali jsme se, ale pak jsme se dohodli a všechno jsme tam dávali. Ty oči se k tomu nehodily. (Proběhla diskuse o tom, jestli má socha sv. Sáry mít velké plastové oči nebo ne, pozn. red.)

PAŤIVALO (Matěj) – Takže, za dnešek se mi nejvíc líbilo to, že byly tři soutěže. Zatloukali jsme hřebík, zkoušeli jsme si kosit trávu kosou a udělat dost velkej oheň, aby nám chytnul provázek. Mně se nejvíc líbilo to s tím ohněm, to se mi nejvíc líbilo. A taky se mi hodně líbilo, jak jsme zdobili takovou – já jsme zapomněl, jak se jmenuje – ta socha. (Monika: Svatá Sára.) A že to píšu zrovna teď, tak říkám, že táborák bude určitě super, druhá večeře taky a to jeeeee všechno. A ještě se moc těším na to, jak nám bude Marta číst. A tohle už je fakt opravdu konec.

CAKLOS (Eliáš) – Předevčírem jsme měli volno a to se mi líbilo. Taky se mi líbila zkouška, kde jsme se rozezpívali a zkoušeli. Líbilo se mi, jak jsme kosili. Ale v táboráku se mi líbily ty písničky.

SOMNAKUNO (Martin K.) – Odpoledne byly tři stanoviště. Na jednom se sekalo kosou, na druhém zapaloval oheň a na třetím - co bylo to třetí? (Monika: zatloukání hřebíků.) Jo. Potom jsme dělali nosítka a oblíkali Sáru. Svatou Sáru. Večer byl táborák.

BALEVAS (Toník) – To se mi nejvíc líbily dvě věci – jak jsme vyráběli svatou Sáru a potom jak jsme u táboráku vyráběli s Gemou a s Láďou ty nosítka.

GRAJ (David) – Ráno jsme se vzbudili, a než byl budík, tak jsem se už vzbudil a trošku jsem si připravil oblečení. Zase jsem si zalehl do spacáku a chvilku jsem čekal. To jsem ještě měl ruku v sádře. To byly moje poslední dvě hodiny v sádře. Potom byla rozcvička. Pak snídaně. Potom jsem nevěděl, co mám dělat, tak jsem zašel tam, kde zkoušíme. Chvilku jsem si tam četl. Najednou jsem nastoupil na ten vlak (hra na vlak v podání mladších Bruncvíků, pozn. red.) Když jsem zrovna nastupoval a sednul si, přišel Tomáš a říkal: „Tak pojedem“. A já jsem říkal: "Proč?" On říkal: „Prostě pojedem.“ A já jsem říkal: „Proč pojedem?“ A on řekl: „Přece na tu chirurgii.“ Tak jsem s ním šel, kluci šli za mnou… (zazní svolávání k táboráku, takže Davídek nestihne vyprávění dokončit, pozn. red.) (Pokračování) Tak jsem se připoutal a jeli jsme s Tomášem na tu chirurgii. Potom jsme jeli aspoň dvacet minut. Dorazili jsme na chirurgii. Hledali jsme to a nakonec jsme to našli. Tak jsme vstoupili, přišli jsme k paní hospodářce, dali jsme papír, chvilku jsme si sedli a čekali jsme. Potom teprve mě zavolali, tam mi ustřihli tu sádru, no, a pan doktor mi s tím takhle jako hejbal (názorně předvádí, pozn.red.) Ale mě to bolelo. Abyste chápali, když to máte v sádře pět dní, tak je to hrůza. Všichni mně pomáhali, ale pro mě je to úplné peklo. Potom mě dali na tu chirurgii, čekali jsme aspoň deset minut. Tak mě zavolali a já jsem šel, takhle mě položili (ukazuje, pozn. red.), zrentgenovali to, pak jsme šli zase zpátky k tomu doktorovi a von se podíval a prohledal jedno místo, které bylo divné, a řekl, že tam vůbec nic není. Tak jsme jeli zase do Hříběcí. Když jsme sem dorazili, tak jsem chtěl jít na zkoušku, ale zrovna byla svačina. A teď už budu říkat, jen co se mi líbilo. Líbila se mi svačina, oběd, svačina, večeře, druhá večeře a spaní.

BACHTALO (Radan) – Kovářskej den byl opravdu hodně zajímavej. Dělali jsme hodně řemesel, např. kovář. Zapalovali jsme oheň. Náš oheň se opravdu rychle zapálil. Učili jsme se s kosou, což bylo dvakrát tak zajímavější. Potom jsme kovařili. Pak jsem rozbil Gemovi kladivo, což do toho nepatří. A pak jsme měli moc hezkej táborák, protože oheň jsem zapálil já. A pak jsme šli spát.

ELEFANTOS (Jenda) – Jako obvykle byl budíček a poté byla dobrá snídaně. Rozeznění nedopadlo přesně podle Lenky. Po zkouškách byl dobrý oběd a po odpoledním klidu jsme se učili kovářskému řemeslu. Po svačině jsme zdobili sv. Sáru a pak jsme měli večeři. Jako obvykle táborák, a druhou večeři. Pak jsme šli spát.

GULO (Kuba) – Čtvrtek byl máslo.

TERNO (Lukáš) – Dneska byla dobrá snídaně. Z nějakýho důvodu se mohlo sypat lupínků, kolik se chtělo. Jsem si mohl dát několik misek. Zkouška byla jako vždycky a pak jsme měli nějaký video, kde jsme se učili o nějaký pouti, na kterou se prý půjde zítra. A vyráběli jsme na ni sošku.

ŠUTLO (Petr) – Konečně jsem nemusel na rozcvičku, takže jsem se hezky prospal a pak mě Honza vzbudil. Snídaně byla kvalitní jako vždycky. Hodně jsem dneska přemejšlel. Celkově byl dnešek fajn. Máma chtěla, abych napsal deník, tak jsem ho napsal. Peace s váma!

2017-08-23 - středa, 4. den

Úvod

Dnes se na táboře udála velká věc - navštívila nás Mama Roma. Dostali jsme od ní mateřský világoš za nepořádnost. Proto jsme se rozhodli, že jí dokážeme, že jsme Romové pořádní. A co víc, bravurně ovládáme jedno z našich tradičních řemesel - metlářství. Vlastnoručně jsme vyrobili sedmnáct originálních prototypů košťat, se kterými jsme zametali své domky. Mama Roma sice nebyla stoprocentně spokojená, ale tvářila se o něco mírumilovněji než předtím. Kromě úklidu jsme také pracovali na statku a v lese. Tahali jsme vůz zapadlý v bahně, zabíjeli slepice a přenášeli vajíčka na lžíci. Došlo i na romské tance, rytmické hry a samozřejmě zpěv. PAŇAĽI (Monika)

Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


CHANDŽALO (Láďa) – Nejlepší byla večeře, výroba košťat, stavba táboráku, hotovo.

CIRAL (Lucián) – Dneska ráno, když byl budík, tak jsem ho asi minutu zaspal, protože se z toho nedalo vůbec probudit . Na zkoušce jsme se jako obvykle rozezpívávali, koukali jsme se na videa tanečníků a párkrát jsme si zopakovali písničky. Svačina byla moc dobrá, protože byl rohlík s nutellou. K obědu jsme měli moc dobrou gulášovou polevku a strašně dobrý nudle s masovýma koulema. Potom byl polední klid, kdy jsem se snažil přečíst co nejvíc stránek, ale přečetl jsem jen dvě knížky. Když skončil polední klid, tak jsme si klukama ve zkušebně hráli na vlak. Když byli odpolední hry, tak jsme hráli trojboj, museli jsme házet po slepicích šišky, dostat vajíčka na lžíci do našeho domu a odtáhnout  zapadlé vozidlo v blátě. V další hře jsme si vyráběli košťata, aby Mama Roma viděla, že jsme nezapomněli  na tradici. Ty košťata jsme museli vyrobit z věcí v lese, dali nám jeden drát a po tom jsme si je vyrobili z jehličí a opadaných větví, ale aby bylo vidět, že ty košťata jsou správná, tak každá rodina musela zamést kus plácku v lese. Po odpoledních  hrách  byla večeře, kdy byla ovesná  kaše a ještě bylo dobrý, že jsme si mohli dát jídlo z oběda. Po večeři byl táborák, kdy dostal žluté triko Martin za drátkování. Konec.

BARVALO (Kryštof) – Ráno jsme měli zase rozcvičku o deset později (minut, pozn. red.). Byl docela velkej úraz, Tonda spadl a šiškou si rozřízl hlavu. Tance byly docela dobrý, oběd byl výbornej jako vždy. Potom jsme měli volno, hráli jsme na klavír a na píšťalku. Ještě jsme dodělávali vlajky, no, potom jsme hráli hru. U táboráku jsme měli takovou kládu a museli jsme ji tahat. Byly tam překážky a nesměli jsme se jich dotknout. Pak tam byla ještě jiná kláda, víš, jak tam sedíš ty, Moniko, a nesmělo se to dotknout tý klády.

PAŤIVALO (Matěj) – Takže včera jsem se probudil, no a byla snídaně, ještě před ní byla strašná rozcvička – jako vždycky příšerná, no, a u po snídani jsme měli to rozeznění. Jo, a při tý hrozný rozcvičce si Toník rozbil hlavu a po tom rozeznění jsme si sedli do kruhu a povídali jsme si o tom, jak si Toník tu hlavu rozbil, že je takovej hrrr, že má víc energie než my. No a potom jsme si pustili videa, jak tam tancují ty romské tance a po romských tancích už asi byl oběd, kde Toník mě natočil, jak chodím byly TĚSTOVINY A MASOVÝ KULIČKY! Potom byl odpolední klid a já jsem si četl Čtyřlístek a po obědovým klidu jsme dodělali vlajku, kterou jsme si rozdělali včera. A potom byly takový hry, například jsme nosili tenisáky na lžících a strefovali jsme se šiškami do slepic. Taky jsme museli tahat velkou kládu přes překážky. No a potom jsem si dodělal hrníček – jakože jsem si ho dodrátoval, a potom jsem byl na terase a Toník mě natočil Tomášovým foťákem, jak chodím po bosý dráze. A to je konec.

SOMNAKUNO (Martin K.) – Takže, dopoledne jsme se dívali na videa romských tanců. Při rozcvičce se Tonda zranil a jel do nemocnice. Odpoledne se vrátil a hráli jsme hry.

GRAJ (David) – Tak se mi líbila rozcvička. My jsme trošku běželi. Toník spadl, no. Rychle s ním běželi zpátky do tý školy, jako sem, a no tak jsme chvilku počkali a potom jsme běželi dát. A když jsme už šli zase zpátky, tak vyjíždělo auto, ve kterém byl Toník s obvázanou hlavou. Potom se mi líbila i zkouška, obě dvě, jako. Potom se mi líbila i svačina. (Monika: Co bylo k svačině?) To už si nevzpomínám. Nebo vlastně rohlík s čokoládovou pomazánkou, nebo tak něco. Potom se mi líbil oběd, líbil se mi i odpolední klid. Líbila se mi i hra. Potkali jsme tam Mamu Romu. Museli jsme si vyrobit košťata a zamést si domeček. Trošku mi k tomu pomohl i Láďa. (Láďa: Napiš tam můj kapitán!) No, můj kapitán. Tak jsme potom zametli ten domeček. Mama Roma to šla zkontrolovat a měli jsme to nejvíc uklizený, protože Ládík byl takovej buldozer, říkal. Pak jsme šli zase na svačinu. Potom se mi líbilo, jak jsme skládali oheň, protože jsme šli do lesa nasbírat dřevo, takové ty malé větvičky. Chmelí. Říkám to dobře, Ládíku, že? (Ládí: Chroští. Vymaž to chmelí.) Potom se mi líbil táborák. Ještě byla večeře a ještě druhá večeře. No a potom jsme šli spát. A to je všechno.

ČOKANOS (Čenda) – Ráno když byla rozcvička, tak se tam muselo skoro jenom běhat, potom byla snídaně a zkouška, po zkoušce byly nějaký videa, potom byl oběd, po obědě polední klid, půlku poledního klidu jsme hráli šachy, po poledním klidu jsme hráli hry. Potom byla svačina, a to je všechno. (Marta: A co bylo v těch hrách?) V hrách bylo, že jsme tahali kládu, potom strefování do slepic a drátkování, nosení vajíček na lžíci. Nejdřív jsme si vyrobili košťata a uklízeli jsme si, protože mama Roma říkala, že jsme špinavý jako gádžové. A to je všechno.

UČO (Sam) – Bylo to hodně dobrý. Ráno jsem se probudil, byla rozcvička, která mě vůbec nebavila. Po rozcvičce byla velmi výživná snídaně. Pak byla zkouška, teda spíš rozeznění, kde jsem se hodně uvolnil. Pak byla zkouška, ale taková malá. Nebo počkat, nebyla vůbec. Nebo, zpívali jsme dneska? Ne. Koukali jsme se na videa o romských tancích. Na tři videa, která nám přehrávala Monika. Potom byla svačina. Moc jsem toho nedělal. Po svačině byl poledňák, během kterého jsem se procházel po lese a povídal si s Petrem a se Štěpánem. Potom skončil poledňák a šli jsme na hru. Ve hře byl úkol si vyrobit své koště, pak zametat svůj domov, který byl takový – dá se říct spíš – čtverec. V této soutěži jsme se hodně snažili, ale stejně nám to moc nešlo a Mama Roma byla nespokojená Půlku jsme měli uklizenou a půlku ne. Potom byla svačina a šli jsnme hrát další část her. Bylo pět stanovišť. My jsme s mojí rodinou začínali u Honzy. Měli jsme tam drátovat hrnek a pak jsme šli po hrncích, které jstále ještě nemám, na stanoviště k Štěpánovi. (Marta: Můžeš to klidně trochu zkrátit a říct třeba, co se nějak dotklo tebe osobně) Osobně se mě dotkl Čenda. Ale jako vážně se mě dotkl. A můžu spíš říct, co se mi líbilo? U stanoviště Štěpána bylo za úkol táhnout kládu a nedoknout se předmětů, a dělat kolem nich salon. (Marta: Salon?) Jo teda … slalom! Ježiši, já už jsem úplně … zlatej trenér. A už se dostáváme k tomu nejlepšímu. Pak jsme šli k Petrovi. Ale Petr musel jít na velkou, takže tam byl místo něj zase Štěpán. Házeli jsme na strom, kde byli ptáčci. A mně to docela šlo, dal jsme 11 z 15ti. Potom jsme šli na další, tam byl Tomáš a měli jsme za úkol nosit vajíčka Ale mně se stala taková věc – úplně nejlepší – že jsem tam našel stovku! Což myslím, že mi Tomáš docela záviděl. Po téhlke události jsme zase šli k Honzovi, kde jsme dělali furt tu stejnou věc, a pořád ji nemám dodělanou. To je vše, děkuji.

TOVER (Martínek H.) – U rozcvičky jsme běželi přes les na hřiště. Tam jsme dělali akrobatickou abecedu (atletickou, pozn. red.) Potom byla snídaně. Odpoledne přede mnou prolítla borovicová šiška. Oni tam totiž venku hráli badminton se šiškou. Dodělali jsme si vlajku. (Marta: A co je na té vaší vlajce?) Zelená po krajích a uprostřed modrá. A ještě se žlutým kruhem. Ještě jsme drátovali hrnek. To jsem dodělal před chvílí, tak tím bych to asi ukončil.

ELEFANTOS (Jenda) – Líbilo se mi vstávání, je to takový příjemný. Ze začátku moc ne, ale pak to bylo dobrý. Každopádně líbila se mi zkouška, svačina, oběd také byl dobrý. Odpolední klid, ale jo, dobrý. Poté byla dobrá hra na zametání a taky se mi líbilo, trojboj. Potom večeře, eh, eh táborák a, druhá jo, druhá večeře. Táborák už jsem říkal, eh, a večerka.

GULO (Kuba) – Dnešek byl špenát, protože jsme stříleli na slepice. A to je všechno. (Špenát znamená “dobrý”, pozn. red.)

TERNO (Lukáš) – Včerejšek byl celkem dobrej, nebyl jsem moc často hladovej. Zkouška nebyla vůbec špatná, písničky byly celkem zábavný a hry, který jsme hráli, byly zajímavý. Prý jsme byli strašný prasata a neuklízeli jsme si pokoje, takže jsme si vyráběli košťata, abychom si uklidili pokoje. Pak jsme měli trojhru se třemi stanovišti, a ta se nám celkem povedla. To je všechno.

PINDRANGO (Alex) – Ráno jsem se vzbudil, klasika. Pak jsme šli na rozcvičku, klasika. A pak byla snídaně. K snídani byl chleba se sýrovou pomazankou, která byla i k svačině i k druhý svačině. Pak jsme šli nahoru hrát Bang, což byla zábava a hráli jsme taky Bang kostkovou hru. A pak byla zkouška číslo 1 a na tý jsme se docela rozezpivali, takže pohoda. Potom byla 15...né pozor....10 minutová prestavka, ale byla nakonec půlhodinová. Pak byla zkouška číslo 2. Tam jsme si pouštěli, asi na 10 minut nebo na 15, nějaký videa o Romech. Tam byly romský tance. Tam furt povídali - jednou francouzsky, jednou anglicky a jednou....nevim, protože se tam jenom tancovalo a zpívalo. Potom byla přestávka se svačinou, ale hned jsme museli letět na zkoušku, která byla na terase. Tam jsme tancovali, což byla docela legrace. Pak byl oběd, rajská omáčka. No, a k polívce byla moc dobrá sladkokyselá zelňačka. Mooooc, mooooc dobrá. Jinak už tři dny tady panuje, že Honza říká, že je dnes noční bojovka, a zatím nebyla. Po poledním klidu, ktery jsme promarnili Bangem a čtením, jsme šli ven hrát hru zvanou košťata. Pak jsme došli k zapálenému ohníčku, kde seděla Mama Roma a řekla nám, že jsme špinavý jako gádžové a že máme v příbytcích špínu a prach a ze si máme vyrobit košťata. Měli jsme na to 15 minut. A pak jsme si udělali košťata, že každej měl drátek, klacek byl jako násada a na to jsme namotali s tím drátkem jehličí. Potom jsme zavolali Mamu Romu, aby jsme ji ukázali košťata. A pak nám řekla, abysme šli zametat svoje příbytky, což byl vyhrazený prostor v lese. A pak když jsme to zametli, tak nás obodovali a šli jsme na svačinu. K svačině byl rohlík se sýrovou pomazánkou. Potom byla hra: trojboj. No, a my jsme první šli na stanoviště k ohni, ke Štěpánovi, kde jsme museli tahat vůz zvaný kláda. Teda kládu zvanou vůz. No, pak jsme šli drátit hrnečky a udělal jsem velkej pokrok a měl jsem víc než půlku. Pak jsme šli dělat vejce, kde jsme museli nosit vajíčko od ohně, kterej byl na hřišti, a od toho ohně jsme museli nosit na lžíci vajíčko. Pak jsme šli na drátění, znova. To bylo jako mezistanoviště. Píšeš líp než Štěpán. A odtamtud jsme šli zabíjet slepice, házet po nich šišky. Ty slepice měly tři mety, na první nejblíž, na druhé dál a na třetí nejdál. Potom jsme šli sem na drátětní, a jelikož jsme měli všechny stanoviště za sebou, byla večeře. A já jsem konečně odrátil hrnek, což bylo vítězství. No pak byla večeře, k tý byla ovesná kaše, pro každého jeden talíř, a zbylá zelňačka a zbylá rajská. Potom jsme šli hrát Bang na chvíli, ale hlavně pinkanou. To je taková nová hra, minule to byl kapesníkovej fotbal. Potom jsme šli na táborák, kde jsme si zazpívali slavíky z Madridu a šli jsme do hajan.

2017-08-22 - Úterý, 3. den

Táborová anketa: Co se ti za celý den nejvíce líbilo?


CHANDŽALO (Láďa)

CIRAL (Lucián) – Dneska při zkoušce jsme se jako obvykle rozezpívávali. Naučili jsme se dvě nový písničky. A dostali jsme nový desky. Když byla svačina, tak byla přestávka docela dlouhá, takže jsem hrál na harmoniku. A taky jsme si hráli na dvorku u příjezdových vrat na metro. (Kryštof – s takovýma ty otevírací dveře, a hlášení byla flétna a píšťalka) Potom se konečně začalo něco dít, ale byla to velká škoda, protože to byl oběd. Ale trochu jsem byl rád, protože k obědu byly buchtičky se šodó. Ale potom byla zase nuda, protože začal polední klid. To ale nevadilo, protože jsme si ve zkušebně dělali dýdžinu (Co to je?) To je jako DJ párty. Potom byly hry, kdy jsme sbírali tenisový míčky a museli jsme je vždycky předat dalšímu na lajně. Tři lidi si je vždycky předali a ten poslední kus běžel a pak míč hodil do kruhu. A když se strefil, tak dostal bod. Potom nastala svačina a po svačině jsme kreslili vlajky a obdrátovali jsme hrníčky. K večeři byly šunkafleky. A to je všechno.

BARVALO (Kryštof) – Ráno byl budíček o patnáct minut později. Ta hra s těma tenisákama byla dobrá. Oběd byl dobrej. A nevim. Jo, a Tonda chtěl, aby – on tam byl kruh, a tam jsme házeli ty tenisáky (odpolední hra na sklízení brambor, pozn. red.) – a on to chtěl dělat, protože Davídek má něco s tou rukou. A Toník utíkal a honil ho Honza. Ve skupince jsme se mlátili klackama. A pak jsme si házeli šiškama, že byla válka. Večeře byla taky dobrá a těším se na táborák. A na bojovku. Jestli bude. (Jeník: já se těšim domů, to už bude nová verze Minecraftu.)

PAŤIVALO (Matěj)

CAKLOS (Eliáš) – Já jsem to zapomněl vlastně. Rozcvička se mi nelíbila, protože byla hrozně dlouhá. Mně se hrozně líbily brambory. Třikrát jsem totiž trefil cíl. A pak se mi líbily vlajky, jelikož jsme si udělali úplně jinou než ostatní. Já už bych to ukončil, protože už si to fakt nepamatuju.

SOMNAKUNO (Martin K.) – Dopoledne byla zkouška. Malovali jsme si desky. Odpoledne jsme sbírali v lese míčky a štafetou předávali, jeden je házel do kruhů. Potom jsme drátovali hrnky a malovali vlajky. Večer byl táborák.

BALEVAS (Toník) – Rozcvička byla napůl fajn a napůl dobrý. Zkouška byla docela v pohodě a o pauze během zkoušky jsme si pouštěli různý muziky na piano. Pouštěli jsme si písničku číslo 0010. Odpoledne byla dobrá hra. Dělali jsme vlajku, kterou ještě nemáme dodělanou a zítra tam doděláme okraje.

ČOKANOS (Čenda) – Takže, mně se dneska... byla dobrá rozcvička, potom se mi líbila zkouška. (Honza: Co se ti líbilo?) Rozcvičení se mi líbilo, potom se mi líbila hra, kde jsme sbírali míčky, potom se mi líbilo, jak jsme připravovali bosou stezku, potom jsme chodili po té stezce a potom byla večeře. A taky se mi líbilo, jak jsme barvili vlajky. A potom se mi určitě bude líbit táborák dneska večer.

GRAJ (David) – Vzbudili jsme se ráno na zvuk od bubnu. Měli jsme rozvičku na hřišti, udělali jsme tam dvakrát kolečko, atletiku a potom taky sprint o pořadí na snídani. Vyhrál Petr, byl fakt rychlej. Po snídani bylo setkání kapitánů a já šel do pokoje. Rozeznění a zkouška byly dobrý - naučili jsme se dvě nové písničky. Následovala svačina mezi zkouškou. Po zkoušce jsme šli na oběd. Po poledním klidu byla hra, kdy jsme hráli v lese jakoby štafetu. Měli jsme 13 bodů, což není zas tak špatný, a šli jsme na svačinu. Pak jsme malovali vlajky a dělali kolem hrníčků obal z mědi.

UČO (Sam) – Ráno byla asi rozcvička. Mně se líbila většina věcí, ale to je zbytečný, to by bylo strašně fakt dlouhý. Když jsme měli rozeznění, hodně jsem se uvolnil a bavilo mě to. Pak byla zkouška, to jsme začali zkoušet nové písně, které sice už známe, ale pro některé nováčky byly nové. Po obou zkouškách byl oběd, měli jsme buchtičky, které sice nejsou moje nejoblíbenější jídlo, ale jdou sníst. Pak byl poledňák, užívali jsme si pohodu a odpočívali. Po odpoledňáku jsme měli velkou hru. Líbilo se mi na ní, jak mi to šlo, to házení. Ale ze začátku jsme byli moc slabí, tak nám dali Štěpána. Udělali jsme hodně taktik a bylo pět kol, ve kterých se nám (kromě prvního) hodně dařilo. Jeden z mých členů mě hodně prosil, aby mohl mít jednu roli z taktik, což bylo házení… I když jsem mu to furt sliboval, což mne teď mrzí, tak jsem mu to neudělal. Mrzí mě to a budu se snažit, aby se do příští hry mohl o hodně víc zapojit a měl v tom roli. Celkově si myslím, že jsme asi skončili první, ale nejsem si úplně jistý. Po této hře byla svačina a po svačině jsme začali malovat romskou vlajku a sbírali jsme dřevo… K hrnečkům jsme se nedostali.

BACHTALO (Radan) –Ráno jsme uslyšeli jako každý den ten zlověstný buben, ale naštěstí dnes byl o čtvrt hodiny později. Rozcvička byla obyčejná a potom jsme měli snídani, která byla hodně zajímavá. Takže potom jsme dělali co…? Co jsme dělali po snídani? Jooo, my jsme uklízeli. Takže … po uklízení začala zkouška a byla hodně nadprůměrná. Pak jsme měli svačinu a svačina byla taky zajímavá. Pak jsme měli další zkoušku, ta byla hodně hodně dobrá. Hráli jsme hru, která podle mě byla hodně dobrá, fakt originál hra. Ta spočívala v tom, že mi můj tým musil nosit míček a já ho musil trefit. Byla druhá úžasná svačina, pak jsme hráli Bang a já ho málem vyhrál. A poslední dnešní hra mě opravdu zklamala, hodně mě zklamala. Protože jsem musel dělat nějaký otravný hrnky a po těch hrncích jsem pak barvil Sama žlutou barvou. S Kubou jsme si vzal štětec a barvili jsme ho, ale on si to umyl. A naposledy jsem měli večeři a teď půjdeme na táborák. A to je všechno, hned mám čistý svědomí...

KAŠUKO (Tobias) – Za dnešek byla dobrá rozcvička. Potom po rozcvičce jsme šli na snídani, která byla přímo vynikající. Po snídani jsme - už si to moc nepamatuju - jsme měli rozezpívání. Potom jsme jako, jsme zpívali. Po zpívání jsme samozřejmě měli svačinu. Taky dobrý. Potom jsme zase zpívali, ještě. A potom byl oběd. Oběd byl výborný, vynikající prostě buchtičky, klasika. A polívka byla taky vynikající, Frankfurtská, s párkama. Po obědě jsme stavěli takovou tu cestu ze šišek, jehličí, borových šišek a kamenů, plus z tenkých dřívků. Potom byla večeře, taky vynikající. Zapečený těstoviny s ňákou zeleninou.

TOVER (Martínek H.) – U ranní rozcvičky se mi rozvázala bota. Pak jsem musel ostatní kluky dohnat. Zrovna si dávali kolečka kolem hřiště. Potom Petr učil různý druhy běhu. Po rozcvičce byla snídaně, po snídani jsme myli nádobí, potom byla chvilku pauza, potom bylo rozezpívání a pak zkouška. Po zkoušce byla svačina a po svačině jsme šli pro materiál na bosou stezku. O nějakou dobu později (pozdě odpoledne, pozn.red) jsme drátovali hrnky a ještě jsme namalovali vlajky. Tak to je všechno.

ELEFANTOS (Jenda) – Dneska jsem poprvé byl na rozcvičce a nedělalo mi to problém. Byla delší než ty, co si vzpomínám z minulýho roku. Možná proto, že to vedl Petr. Dále jsme měli dobrou snídani, no, dobrou... nic moc extra, ale pořád lepší než nějaký hnusný recepty, o kterých tady nebudu říkat. Poté jsme se rozezpívali a pak jsme měli svačinu a pak jsme šli na zkoušku, kde jsme zpívali dvě písničky. A babička mi přivezla pyžamo z chalupy, za což jí moc děkuji. Dále jsme dostali nový desky ještě, které jsem si namaloval pěkně, už se těším na příští rok, kdy budeme dělat nový a já si je přivezu domů. Potom byl oběd, kterej byl taky dobrý, i když já jsem ho měl už znechucenej ze školy, škoda. (Monika: To byly ty buchtičky se šodó?). Jo. Poté byl odpolední klid, kde jsem si domalovával svoje desky. Potom jsme měli hru, štafetovou. Bylo to dobrý, možná jsme první, už si to nepamatuju. Každopádně, po této hře jsme měli svačinu, která nebyla úplně dobrá na jazyku, ale možná bych si na ni zvyknul, kdyby nebylo nic jinýho. Nebo bych se zbláznil. A poté jsme dělali vlajky a měli jsme taky drátovat hrníčky, k čemuž jsme se s týmem nedostali. Ale těším se, až doděláme vlajku. Malujemeeeee! Potom jsme měli sbírat klacky, aby nám to rychle uschlo. (Monika: Cože?) No, mezitím než to uschlo. A teďka tady píšu deník a hádám, že pak to bude stejný – táborák, druhá večeře a do hajan.

PINDRANGO (Alex) – Dnešek, takže ráno jsem se vzbudil, že jo, klasika. K snídani byla paštika. Jo, a rozcvička byla dneska hodně dobrá, protože byla krátká díky Petrovi. Pak bylo něco. Jo, pak bylo volno chvíli, to jsme chtěli s klukama hrát Bang, ale nepodařilo se to, tak jsme šli na zkoušku. Na zkoušce číslo 1 jsme se rozezpívali, a to se mi docela líbilo. Pak byla patnáctiminutová přestávka, kterou jsem s Láďou tak trošku po po po, no prostě jsme ji pročetli. Pak byla zkouška číslo 2. Slyšíš? No, tak jsme se učili dvě písničky. Pak byla s-s-s-vačina, no a k svačině byl párek v rohlíku, ne, nevim, co bylo. Já se jdu podívat tam na to (odbíhá k jídelníčku, pozn. red.) Jo byl chleba s vejcem. Narozdíl od polední svačiny byla ta pomazánka pod vajíčkem slaná, to jsem kvitoval. Po svačině byla zkouška. A Lenka včera říkala, že bude na nás dneska tvrd, ale nebyla, protože jsem si mohl ve zkoušce číst, to mě bavilo. Četl jsem si Invazi 68, to je fotoknížka z roku 1968, kdy sem vpadli komunisté. To jsem si za dnešek celou knížku přečet, ale většinu z ní tvoří fotky. To je velmi zajímavé a poučné. (Monika: To je všechno?) No, jeěště něco, vždyť jsme teprve v půli dne. Lenka nám pouštěla cikánský písničky. A pak přišla Martička a cvičila s námi ty písničky, co jsme se učili ve zkoušce číslo 2. Pak byl oběd. A k obědu byla velmi dobrá frankfurtská polívka a buchtičky se šodó, to bylo nejlepší, protože buchtičky byly vláčné, prostě eňo ňuňo. Pak byl polední klid, kdy jsme hráli Bang, ale já jsem hlavně četl tu Invazi 68. (Monika: Alexi, dávám ti posledních pět vět.) To nééé, tak to nepíšu. Nebo já budu dělat souvětí. Pak byla hra, to jsme lovili nějaký ty brambory. To nám vysvětlili, že správný Romové pěstovali brambory a pak je házeli do skladu. Takže byly čtyři koridory: jednička, kde se vytrhávaly brambory, dvojka a trojka, kde se předávaly, a čtyřka, kde se házelo. Byli jsme předposlední, což je asi klasika, no. Hra docela dobrá, jako jo, uznávám Petrovi a Štěpánovi, že to vymysleli z fleku. Někdo dělá lepší hry a někdo ne, no. Po hře byla výborná svačinka s tou růžovou pomazánkou, teda chuť slanou neměla, což bylo dobrý, protože jsem moh rohlíků zkonzumovat hodně, protože jsem skoro necítil, že je konzumuju. Pak jsme dělali další hru, že byly tři stanoviště, jedno bylo bez vedoucího, zbytečný slova, na jedný se malovala vlajka, protože jsme prej Romové, a na druhý se pletlo, prostě drátěnka na hrníček. Docela hezká, ale piplačka. Na co to budem používat jako? To jsem nepochopil. My jsme museli začínat třetím stanovištěm, kde jsme sbírali dříví na oheň celých 20 minut. Šli jsme na druhý stanoviště na vlajku, to jsme si vybrali úplně nejhezčí vlajku ze všech. Některý měli takový zvláštní vlajky. A pak jsme šli drátit ty příšerný hrníčky, přičemž jsem začal první rybníček (první řádek oček, pozn. red.), načal druhej a už jsem měl problémy. A pak byly, co bylo, jo večeře. Tu si pamatuju moc dobře, protože byla před pěti minutama. Byly zapékaný těstoviny, pak jsme dělali oheň a potom byl táborák a potom byla večerka, dobrou noc a spát!

2017-08-21 - Pondělí, 2. den

Táborová anketa - Co se ti za celý den nejvíce líbilo?

CHANDŽALO (Láďa) – Nejlepší bylo, počkej, … oběd! K obědu bylo kuře se šťouchanejma bramborama a kuřecí vývar. Nejhorší bylo umývání nádobí, protože to je nejhorší věc na světě.

PINDRANGO (Alex) – Ráno jsme měli snídani. Co jsme měli k snídani? Měli jsme chleba se sýrem a Ramou. Jo a dal jsem si müsli a nebylo vůbec sladký a byl jsem zklamaný. Pak sem si šel uklidit pokoj. Pak bylo setkání kapitánů a patronů. Já jsem mezitím četl s Láďovi ve zkušebně dějiny letectví. Pak přišla Lenka a řekla, že to bude na pohodu. Pak jsme se rozezpívali a Lenka nám zkusila hlasy. Řekla, že to je zpožděný, a tak nám pustila film, jak jdou cikáni do nebe. Pak byla svačina. Co bylo k svačině? Byl jogurt, kterej mi strašně nechutnal. Jogurty jsou divný, nejlepší je bílej. Pak jsme si pustili ten film. Recenze k filmu: byl strašně zdlouhavej a na konci to bylo příšerný a ty scény na konci byly hrozně dlouhý a stejně nakonec ten cikán umřel. Pak jsme šli na oběd. Co bylo k obědu? Jó, kuře se šťouchanejma bramborama, který byly hrozně dobrý a byly s česnekem a cibulí, který dělal Honza. Pak byl polední klid, ale Ládíkův tým myl nádobí. No, o poledním klidu jsme se dozvěděli že zakázali romštinu, a to je pro nás "velkej úkol", protože jsme prej nějaký Romové. No, a pak jsme šli hrát hru, kde abychom těm uklízečkám ukázali, že umíme romštinu, protože nám roztrhaly nějakou romskou pohádku a roztrhaly jich pět a náhodou úplně stejný. To jsme se dozvěděli, až když jsme to složili. A pak jsme museli doplnit romská slova. Potom byla svačina, co bylo k svačině? Byl chleba s vajíčkovou pomazánkou. Pak byl fotbal, kterej je nejhorší hra na světě. Pak jsem psal deník s Monikou a ještě jsem zapomněl, že hned po svačině jsme pletli takový zvláštní náramky z kožených a barevných provázků. Následoval ten fotbal a my jsme tu zůstali psát deník a pak jsme šli s Láďou na hřiště, což byla velká zábava. Tam jsem švihal ostatní. Pak jsem švihal, i když jsme šli od táboráku, a to jsem švihnul i Honzu. Vraťme se k fotbalu. Skončilo to 5-něco, teď nevím, protože Honza nás pak volal na večeři. K večeři byla čína taková zvláštní zamíchaná čína. Potom jsem si na nahoře hráli kapesníkovou válku. Pak jsme psali dopisy pro Moniku, protože u oběda měla špatný srdíčko a odjela s Michalem do Pelhřimovské nemocnice. Pak byl táborák, který jsem si užil. No, a pak byla večerka a mě naštvalo že nám četla Monika a ne Marta, protože ta četla vedle v pokoji. No, a jmenovalo se to Čertův plácek a mezitím Honza lochtal Radana. Proč, to nevím a zabavil nám všem Bang kromě Martina a ráno nám ho vrátil. No, a pak jsme šli spát a dobrou noc.

ELEFANTOS (Jeník) – Za dnešek byla dobrá zkouška – jsem v basuuuuuu. Taky bylo dobrý, že sem našel kniho Pán prstenů dvě věže, takže si to můžu dočíst. Snídaně byla dobrá – chleba se sýrem a nějaký ty křupky. Taky mě zaujala kniha Dějiny letectví, kterou jsem teda moc nečetl, spíš jsem si prohlídl obrázky. Bylo dobrý pletení náramků. A už nevím, možná něco dořeknu. (Druhý den, pozn.red.) Doříkávám. Poté byla večeře, co bylo k večeři? To už si nepamatuju. Poté jsme zase jako obvykle měli táboráček, na kterej jsme měli službu. Zpívali jsme tentokrát dýl, to jsem byl rád. A potom jsem šel zase jako obvykle spát, ale na pokoj tentokrát, ne na marodku. No, a potom jsem usnul. Tak, konec tohohletoho dne.

CIRAL (Lucián) – Dneska se mi nejvíc líbilo, že jsme si pletli náramky a polovinu zkoušky jsme strávili koukáním na film. Lenka nás v první části zkoušky rozezpívávala. A potom se mi líbila odpolední hra, když jsme brali lístečky a měli jsme složit romskou pohádku. Když to má být rychlý, tak konec.

BARVALO (Kryštof) – Rozcvička se mi líbila, dobrý všechno, i ten tance. (Monika: Šlo ti to?) Docela jo. Líbilo se mi, jak jsme hráli na harmoniku a na bubny. Líbil se mi ten film, jak měla tolik sukní ta holka. Potom se mi líbila hra s těma papírkama, jak jsme tam tu pohádku, romskou. K svačině jsem teď odpoledne snědl šest chlebů.

PAŤIVALO (Matěj) – Dneska jsme nosili ty kousky do pohádky. A ještě jsme měli dobrej oběd. A večeři taky. To už je všechno.

GRAJ (David) - V 7:15 byl budíček, ale stále jsem spal a probudily mě zvony. Říkám si: “Ježiši, co to tady zvoní?” a on to byl budíček. Pak jsem se podíval a Monika cinkala na zvonek. Potom jsme se oblékli, měli rozcvičku a po cvičení jsme šli na snídani. Šli jsme na rozeznění a potom na zkoušku. Po první půlce zkoušky jsme šli na svačinu a pak jsme se zase vrátili na zkoušku. Hráli jsme hru, kde domovnice vyhodila kusy nějakých papírků do lesa, kde byla romská pohádka, a ty jsme pak sbírali a poskládali. Dělali jsme náramky a pak byla večeře. Pak jsme šli na táborák a zpívali jsme tam. Šli jsme ještě na druhou večeři a pak spát.

ČOKANOS (Čenda) - Včera když jsem se ráno probudil, tak mě trochu bolely záda. A při rozcvičce mě přestaly bolet, ale když jsme se vraceli z rozcvičky, tak jsem nečekal ze se bude učit takovej ten romskej tanec, nebo nevím co to je. Vlastně mě se líbila zkouška a taky se mi líbily ty hry, hrozně. Hráli jsme hledání papírku a taky se mi líbilo to pletení náramků z kůže, a potom se mi líbilo ze byl fotbal a líbil se mi táborák. To je konec.

BALEVAS (Toník) - Byla asi zkouška a hráli jsme fotbal.

CAKLOS (Eliáš) -Včera ... nevím. Včera jsme zkoušeli. Já vím - a film. Na začátku zkoušení jsme se rozezpívali a pak jsme se koukali na film. Mně totiž nic nenapadá.

SOMNAKUNO (Martin K.) - Skládali jsme z papíru příběh a doplňovali slova. Potom jsme pletli náramky, hráli fotbal, večer byl táborák.

KAŠUKO (Tobias) - Byl hodně odpočinkovej den. Hodně jsme si hráli. Měli jsme volno. Potom jsme hráli hru s pohádkama, měli jsme složit romskou pohádku, akorát česky a některý slova jsme museli doplňovat. A nakonec jsme se samozřejmě v tý hře, jsme vyhráli teda my, ale jako bylo to o fous. Pletli jsme si náramky. Pak jsme šli ven na fotbal. Po fotbale byla večeře. Večer jsme mohli na mobil, tak byla příležitost zavolat rodičům, tak jsme volali. Jediný zajímavý je, ze mi Vodafone nedovolí psát. Furt mi to zakazuje. Samozřejmě, že jsme to zvládli a zavolali jsme si. No, potom jsem se převlékl a šel k táboráku. Tentokrát bylo teda víc písniček, to bylo dobrý. Zas se vybíraly jména pro Martičku, Michala a Karolínu. Byly zajímavý. Potom jsme zas zpívali. Potom jsme šli spát, ale předtim mi furt říkali, ž bude noční bojovka, ale pak jsem zjistil, že nebude. A to je všechno.

2017-08-20 - Neděle 20. 8., 1. den

Táborová anketa - Co se ti za celý den nejvíce líbilo?

CHANDŽALO (Láďa) – Včera jsme přijeli vlakem. Nejlepší byl táborák aaaaa... všechno.

PINDRANGO (Alex) – Takže jsme přijeli pozdě na nádraží a málem jsme to nestihli, ale Lenka řekla, že to stejně jede až v půl a ne ve čtvrt. Takže jsme pak šli na v klidu na nástupiště. Pak jsem byl v kupéčku s Radanem, Martinem a Samem a povídali jsme si o různých věcech, jak chutnaj mentosky, o vlacích a tak. Naštvalo mě, že jedem do Tábora a ne do Veselí. Tam jsme hodinu čekali a byla tam nějaká divná rodina. Pak jsme jeli Regionkou, povídali jsme si, jak je nestabilní, a kluci chtěli, aby se převrátila. Pak jsme zkoušeli různé pitominy, pak už mě to s nima nebavilo, tak jsem šel do kloubu, kde jsem přišel na jiné myšlenky. Pak jsem spustil hlášení, což mi udělalo velkou radost. Jsem tam zmáčkl ten knoflík. Pak jsme mačkali za jízdy tlačítko na dveřích, ale stejně se neotevřely. V Hříběcí nám vzali náklaďáčkem (napiš to v uvozovkách, jo?) kufry. Petr dostal psa a moje teorie je, že ti lidé se ho chtěli zbavit se slovy podlézavými: „Ten pes je asi něčí z vesnice.“ Tak jsme šli do vesnice a Petr se Štěpánem se ptali a zjistili jsme, že ten pes ničí není. A starosta se na to jaksi, ehm... vypotento. Protože jsme mezitím došli sem a oni volali policii a oni jim řekli, že to nemaj v moci, taky se na to vypotento, a že maj jít za starostou. Ten s tím nechtěl nic mít, to už víte. Tak jsme ho pustili, aby si našel páníčka – parníčka – páníčka. Pak jsme měli táborák a doboru noc. Jo, a k večeři byla sekaná a k druhý večeři výborná třešňová marmeláda. (Po pár minutách: Můžu ještě něco přidat? V táboře jsme ještě dostali telegram od ňákýho Nosáka, šílence z komunistickýho parlamentu. To je ňákej vyčleněnej pro národní menšinu. My jsme Romové a jsme v roce 1957. A očividně budem i v tomhle čase žít. A to je všechno.)

ELEFANTOS (Jeník) – Nejlepší na tom bylo, že jsem nešel od nádraží sem, jsem jel autem. Teď si ňák nevzpomínám. Byly taky dobré domovní-, domovníce, paní domovní prostě. A taky byla dobrá pohádka. Svačina, myslím, a večeře taky byla dobrá, no, já nevím, co říct. Tady bych to asi ukončil. Na marodce bylo dobrý, že tam nebyl hluk od spolubydlících, který by byl v pokoji. (Ještě bych chtěl dopsat, že byla taky dobrá druhá večeře. A táborák.)

CIRAL (Lucián) – Když jsme odjížděli vlakem, tak jsem mával z okna rodičům a zrovna Petr říkal, že už pojedeme a já myslel, že ne, ale zrovna jsme se rozjeli, takže to dobře vyšlo. V kupé jsem byl s Tobiasem, Kryštofem, Láďou, Eliášem a Matějem. Když jsme dojížděli do tábora, tak kluci tam zběsile začali blbnout, aby ten vlak neodjel, takže tam začali shazovat kufry a můj kufr mi spadl na hlavu. Potom se mi stalo další neštěstí. Když jsme hráli souboj o šátek, tak jsem zrovna závodil s Kryštofem a oba dva jsme chtěli mít co nejdřív šátek. Já jsem naběhnul, ale Kryštof naběhnul blbě, takže mě srazil a já jsem si odřel kotník. Tak jsem si na něj dal na nádraží mokrej ubrousek. Když jsme dojeli, tak jsme odešli kus od stanice, dali jsme do takového malého náklaďáku kufry a šli jsme dál přes pole do Hříběcí. Našli jsme po cestě ztracenýho psa, takže ho Petr vzal a se Štěpánem šli najít majitele. Nikomu ten pes nepatřil, takže když jsme došli až k penzionu, tak zavolali policii, aby to vyřešila. Policajti volali starostovi, ale starosta odmítnul se postarat o psa. Takže si toho psa policajti vzali a někam ho odvezli zkusit najít majitele. Potom jsme se ubytovali, jedinej, kterej si vybalil všechno, jsem byl na pokoji já. Hnedka druhej byl Martínek. Pak když byl táborák, tak jsme si rozdávali jména a já se jmenuju Ciral, v češtině „tvaroh“, ale furt je to lepší než „okurka“ a „slanina“. (Monika: No dovol! Okurka je hezké jméno.) A to je všechno.

BARVALO (Kryštof) – Že jsme jeli vlakem sem a zpívali jsme si. Předtím tím vlakem jsme otevírali okno a já jsem takhle mával (předvádí). A pouštěli jsme si ňáký písničky. Když jsme vystoupili v Táboru, tak se mi líbila hra v tom parku. Jak jsme přišli sem, jak tam byly ty dvě báby. (Co s nima?) Byly takový nechutný. Strašný! Pak jsme sbírali šišky - to asi nevíš - to byla hra o to, kdo půjde první na večeři. Vyhrál Ládík, ten jich měl 260. Já jich měl 157.

PAŤIVALO (Matěj) – No, takže, měli jsme táborák a taky jsme sem přijeli. Hráli jsme hry – sbírali jsme šišky a medvědí schovku. Ale nikdy jsem nebyl medvěd.

GRAJ (David) - Když jsme přijeli právě do těch Hříběcí, tak jsme to… jeli s kufry, jako šli s kufry a narazili jsme na tu dodávku, kam jsme dali ty kufry. Když jsme je tam dali, tak jsme se vydali na cestu. Když jsme dorazili, tak ta dodávka taky přijela, vzali jsme si kufry, ale zastihli nás nějaké domovnice a říkali, že nesmíme tady cinkat s příborama. No pak se mi líbil ten táborák, no a pak se i líbilo, že jsme si vylosovali všechny ty jména, no a pak jsme měli druhou večeři, no a pak jsme šli spát.

ČOKANOS (Čenda) - Mě se líbilo, jak jsme vystoupili z vlaku v táboře, jak jsme tam hráli hru v parčíku. Potom jak, když jsme šli na druhej vlak. Líbilo se mi jak jsme jeli do Hříběcí, jak jsme si naložili věci do dodávky a potom se mi líbil ten malej pejsek, kterýho jsme našli. To jsme hráli tu hru, jak jsme sbírali ty šišky a měl jsem jich 111 ks a potom se mi líbilo, jak jsme hráli medvědí schovku. Pak jsme potkali domovnice, který nám zakázali cinkat s příborama, běhat po budově bosky a zakázali nám zpívat. Potom byla večeře, líbil se mi táborák a to je všechno.

BACHTALO (Radan) - Vstal jsme v sedm, abych něco udělal, to je jedno, to nikoho nezajímá. V deset, jsem přijel na hlavní nádraží, tam jsem si koupil nějaký jídlo, za svý peníze. Pak jsme jeli vlakem a tam byla švanda. Takže, přijeli jsme a nastoupili jsme do dalšího vlaku, tam měl Alex hodinovou debatu o tom, jak fungujou vlaky. Bylo to docela nudný a vážně jsem se v tom vlaku hodně, hodně, hodně hodně, hodně, nudil. Když jsem se donudil, tak jsem přijel na nějaký nádraží a pak nám řekli, ať dáme do bílý dodávky, (zdůrazňuju bílý) a pak nějaký auto, málem přejelo nějakýho psa. Pak jsme byli… ehhhmm, jak se to tady jmenuje? Jo Hříběcí, pak jsme byli vybalování, to jsme vybalovali. Pak jsme jedli večeři. Pak jsme šli k táboráku, pak jsme šli spát a pak jsme dělali něco, co se nikdy nesmíš dozvědět. (Honzo, pozn.red.)

TOVER (Martínek H.) - Ve vlaku... to bylo dobrý. Když jsme přijeli do tábora, losovali se jména kmenů. Pak byla hra a potom jsme na nádraží nasedli na vlak. Když jsme přijeli do Hříběcího, dali jsme do dodávky všechny kufry. Potom jsme šli do místa, kde jsme se ubytovali na ty dva týdny. Petr se Štěpánem hledali majitele psa. Potom jsme se vybalovali, pak byla chvilku pauza, pak jsme šli na hry, sbírali jsme šišky a hráli medvědí schovávanou. Potom jsme šli na večeři, pak se připravoval táborák, a když se připravil, tak ho Honza zapálil, zpívali jsme a potom jsme šli na druhou večeři. Potom jsme šli do ložnice šli jsme spát.

BALEVAS (Toník) - Ufff, já ani pořádně nevím, hráli jsme různý hry (Honza: Jaký?) Nosili jsme šišky na jednu hromádku a taky jsme hráli medvědy z kufru... U táboráku jsme si vylosovali jméno, romský. A já si moc nepamatuju, ještě nejsem pořádně probuzenej.

CAKLOS (Eliáš) - Když jsme vyrazili z hlavního nádraží, tak jsem si vybral hned místo v jedný kabince, a když jsme přijeli do Tábora, tak jsme si dali zmrzlinu a hráli jsme hru a já jsem ji vyhrál. A pak jsme se dozvěděli, s kým budu v týmu. Já jsem s Kubou (Honza: A jsi rád?) Ehmm… (Zuřivě kýve, pozn. red.) Pak jsme vyjeli do Hříběcí. A vzal jsem si od Alexe bonbóny a Alex mi je zase sněd, jak jsem mu to vrátil. A když jsme sem přijeli, tak jsme šli od stanice k takovýmu malýmu kamionu a dali jsme do něj kufry. Pak jsme vyrazili na cestu. A když jsme došli - pak jsme šli mezi polema- a pak jsme v Hříběcí potkali psa. A Petr ho vzal a ptal se kam patří. A nikdo jim na to nic neřekl. Pak jsme šli do vesnice a já jsem si povídal s tím nováčkem - Matějem! Pak jsme došli sem a tady jsme si vybalili kufry - já jsem byl třetí, kdo si ho na pokoji vybalil. A … já nevím… a pak jsme měli volno a pak jsme si šli k večeři. Byla sekaná ...prosím, už bude konec? Mně totiž moc věcí nenapadá. Jo, a pak jsme vlastně měli ještě táborák.

SOMNAKUNO (Martin K.) - Vyrazili jsme vlakem do Hříběcí. V Hříběcí jsme našli opuštěného psa a Petr a Štěpán ho předali policii. Večer jsme si rozdávání jména, jsem Somnakuno.

KAŠUKO (Tobias) - V neděli jsme vstal, ještě jsme další věci sbalili do kufru, moc jsme to teda nestíhali, ale potom jsme dorazili včas. Jeli jsme vlakem, možná hoďku, nebo dýl. Mezitím jsme dělali takový ty různý kraviny a tak. Potom jsme úspěšně po té dlouhé cestě došli do Hříběcí, vybalili jsme si a hráli karty. Pak jsme se šli navečeřet. Večeře byla dobrá. Potom jsme šli na táborák. Klasicky jsme zpívali písničky, ale tentokrát jsme jich měli míň než normálně. Aspoň že jsme si zazpívali a měl jsem zase příležitost sem jet.