"Tati, já už nechci chodit na karate! Já chci zpívat!"

Soustředění sboru Bruncvík v Hříběcím 2015

Dámy a pánové, maminky a tatínkové, babičky a dědové, už je to tady! Bruncvíci jako každý rok opouští bezpečí domova a vydávají se do totální divočiny, která se pro nedostatek vhodných slov nazývá tábor nebo též letní soustředění. A co nového se událo, se dozvíte právě zde ...

2015-09-15 - Dovětek

Marta (Holender)-Líbilo se mi, jak tváře chlapců zmužněly při výrobě valašek.
Líbilo se mi, jak mi Tomáš vytahoval klíště z nohy a jak byl u toho starostlivý.
Dojalo mě, jak se celý tábor sjednotil po napadení vosami.
Dojalo mě, jak Ondra zahrál poustevníka a jak ho přitom všichni vzali vážně.
Dojalo mě, jak jsme zpívali „Všechno dobré ti budiž přáno“, hlavně Honzovi a Lence.
Obdivovala jsem kluky, když nechali Viki, aby svým nesmělým „heej“ rozpoutala mocný řev Slavíků z Madridu.
Nikdy nezapomenu, jak jsme najednou zůstali sami, když muži odešli na vojnu a jak nás zachránili mladší vedoucí, kteří najednou dospěli a všechnu práci s přehledem zastali.
Užila jsem si pocit obrovské svobody a radosti při společných výletech a procházkách přes lesy, pole a louky, zatímco jsme si povídali si a zpívali.
Rozesmálo mě, když Vojta vyprávěl průběh své „vojny" – jak šel navštívit Hermínu a jak se potkal se sviní.
Ohromilo mě, jak Honza zachránil voničku, o kterou zakopl, když ho honila bachyně.
Ohromilo mě, jak Petr zachraňoval Tobiase od vos, i když z nich měl strach.
Vzrušovala mě kniha lidových říkadel a to, jak jsme je s Klárou dotvářely vlastními choreografiemi.
Překvapilo mě, jak náročné je plstění klobouků.
Potěšilo mě, jak muži společně a vtipně vyhlásili výsledky hry družstev.
Chutnalo mi úplně všechno jídlo od naší báječné Moničky a Verunky, které se překonávaly den ode dne víc a víc. Ztloustla jsem tam, jak jsem si pořád přidávala. Bavila mě každá ranní rozcvička. Posílilo mě každé ranní rozezpívání. Nadchla mě každá moravská písnička.

Bagún (Klára) Cestou na hlavní nádraží jsem se snažila opakovat si, že tentokrát to nebude tak geniální jako minule - jak by také mohlo - a snažila jsem se neočekávat nic tak velkého. Vzpomínala jsem na všechno a přemýšlela jsem co se dá čekat tentokrát. Na srazu nezbyl prostor na myšlenky, kvůli změti rukou, batohů, dotazů, smíchu, křiku, hladu, pohybů, kopů, etc.... a následující dny zrovna tak. Strhly mě od první chvíle a nenechaly mě ani na chvilku vydechnout. Akce střídala akci, tanec střídal zpěv, radost střídalo dojetí a celých deset dnů uplynulo v jednom velkém dechberoucím zážitku. Až neuvěřitelně jsem zapomněla na všechno ostatní kromě intenzivní přítomnosti a zase jsem padala ze schodů a malovala si barvou na tváře a dojímala se k slzám z obyčejně krásných věcí a smála se tak moc, že jsem spadla z lavičky. Několikrát. A byla jsem neustále blažená. Chlapci jsou úžasní a já se jenom pořád ptám a divím, jak se na jednom místě mohlo sejít tolik neuvěřitelných a obrovských osobností. Oproti loňsku tu také byla skupina vedoucích kluků, kteří se k nám přidali a tak moc nám pomohli, že je budeme muset milovat do konce konců a společně jsme vytvořili tak skvělou skupinu vedoucích, že jsem o tom ani nesnila. Všechno jsme prožili v lásce a nadšení a já už zase počítám dny do dalšího tábora a už zase se ujišťuji, že tenhle už ale opravdu nic nepřekoná.

Hryzykurka (Honza)Vlastně to byla má desátá návštěva Hříběcí. Celkově devátý tábor. Zažil jsem tábor jednak z pohledu dítěte, kdy jsem jel na první tábor. Zažil jsem ho z pohledu prudícího pubeťáka, kterej nemá stání, dělá frajera kde může, nic mu není recht a proto, že dělá bordel po večerce běhá v noci na uklidněnou po fotbalovém hřišti . A teď to hodnotím jako vedoucí.
No je to změna, to se fakt potvrdit dá. Kolektiv se utužuje, vlastně teď už je sbor podle našich představ. Je takový jaký jsme si ho vysnili. Je takový jaký jsme si všichni společně přáli, aby takový byl. Celej tábor se dokázal během prvního dne naladit na stejnou vlnu, kluci okamžitě začali vnímat, že jsou jinde. Po zapálení prvního táboráku, po zazpívání první písničky jsem to ucítil. Nálada byla na světě a o tenhle pocit jsem přišel v průběhu tábora pouze jednou a to když jsem odcházel na vojnu, kdy ještě nálada po vyložení z kočáru někde uprostřed lesa byla, ovšem mě přešla v tu chvíli, kdy jsem lezl v noci na smrk pronásledován velkou sviní bachyní s mláďátky a kdy jsem ještě před ní upad jen kvůli takový blbý přišpendlený kytce co jsem měl na mikině, jejíchž dvě stuhy mi sahali po lýtka a zapříčinili můj pád.
Takže zhodnocení na závěr, odjel jsem láskou objímán, dojat a opravdu mě mrzelo že jsem s kluky poslední den strávit nemohl. Celý tým vedoucích byl úžasný a skvělý. Museli jsme si prostě projít přes pár táborů, které třeba nebyly podle našich představ, ale podle mě, byl tento tábor nejlepší, jaký jsem za těch 9 let zažil.

Sčáb (Lenka)Byl to nádherný a nezapomenutelný tábor! Bylo krásné, jak všechny nepředvídanosti byly s láskou řešeny. Jak úžasná parta se ze sboru stala. Jak ještě před chvilkou kluci, byli najednou opravdu muži! Jak pochopili, že i muž může jednat laskavě, ba naopak, že je to jeho ctnost. Jak malí kluci dělali s velkým nadšením vše, co jsme si na ně vymyslili. Tančili, plazili se, denně dělali spousty dřepů a skoků na posílení nohou pro odzemek, vyráběli, malovali, zpívali, plstili klobouky, zplna hrdla zpívali u táboráku ...Byli na nohou od rána do noci . A ani si nevzpomněli na své telefony a musili jsme jim připomínat, aby zavolali mamince. Jsem šťastná, že už víc jak třetina kluků hraje na kytaru! A někteří už opravdu skvěle! Bralo mi dech, jak si všichni pomáhali a semkli se třeba při vosích nájezdech. Kolik přátel (po kolikáté již) se trmácelo na noční bojovku, aby po jejím skončení zase rychle jeli nad ránem do práce … Obětavost všech nenápadných členů týmu, bez nichž by tábor nebyl – produkční Hanka, naše úžasná kuchařka Monika a její oddaná pomocnice Verunka. A naprosto hvězdný zdravotník Tomáš byl myslím darem z nebes … také skvělí vedoucí - Honza, Vojta,Petr,Michal a Ondra...a nenapravitelně usměvavé a laskavé hlavní vedoucí, bruncvíky bezmezně a oddaně milující - Marta s Klárou . Děkuji všem, naplnili jste můj sen !!!

2015-08-30 - Neděle - 10. den - cesta domů!

Po dlouhé noci rychlé ráno! Budíček, i dnes rozcvička, snídaně ... a rychlé balení, prodej ztracených svršků za pár kliků, hoši mají sbaleno a vyklizené pokoje celkem rychle, ale posbírat všechny potřeby do beden a bedýnek a tašek, papíry, pastelky, nástroje, košile,sekerky,pilu, nádobí, valašky ...asi budeme potřebovat kamion ... úžasní Ansorgovi a pan Vašek však naložili, my se do vlaku nalodili a v něm pak posledního Frankieho Dlouhána hlaholili... Přestup na naši oblíbenou výluku busem tentokrát v poklidu, téměř nudném, kufry jely s panem Vaškem. Jen Ládík stihl v Olbramovicích nechat ruku mezi dveřmi, aby Tomáš mohl naposledy ošetřovat (téměř na peréně, neb Ládík vystupoval v Benešově :-). Ani jsme se neohřáli a byli jsme na Hlavním nádraží! Letos nám ty cesty a vůbec celý tábor, nějak moc rychle utekl!

2015-08-29 - Sobota - 9. den

A je tu sobota! Poslední den tábora... dopoledne poslední zkouška, odpoledne po báječném obědě (jiné ani naše Monika neumí) velká závěrečná bojovka .. 10 stanovištˇ obsahovalo tradice čtyř ročních období, hoši šli po jednom a náležitě si to užili . Po dlouhém počítání pak závěrečné vyhlášení, tradiční dort , naposledy Mrtvej vlak a Slavíci z Madridu, ke konci už jen Niagara a táhlejší písně, nostalgie, že je to poslední táborák přeci jen zklidnila tempo a změkčila hlasy … Po poslední večerce šli vedoucí (až na starou sbormistryni :-) spát k ohni, pod hvězdy … tak zase za rok!
Lenka

Táborová anketa - Co se ti včera nejvíce líbilo?
Mur (Štěpán) - ...jó, bojovka... Docela v pohodě. Jo a Slovácko vyhrálo tábor a dort byl výbornej, děkuji Lenko!
Četyna (Matyáš) – Včera jsme vstali, zkoušeli a pak jsme měli bojovku, takže nás odvedli a já jsem šel s Danikem. Líbily se mi všechny úkoly, ale nejlepší byl jak jsme dělali MÁJKU! Na konci to bylo dobrý, měli jsme najít co nejvíc bordelu a my jsme toho měli hodně. A pak jsme šli zpět a večer bylo vyhlašování, já jsem byl patnáctý. A taky se mi hrozně líbilo, jak to bylo zvláštní, že jsme byli u táboráku dýl zpívali jsme a pak jsme měli menší dobroty a šli jsme spát. Tábor se mi moc a moc a moc a moc líbil !
Kobzole (Tomáš) – Hodně jeřabin a fáborků! Byla super bojovka a super virbly u táboráku! Chtěl bych poděkovat všem vedoucím, že to se mnou vydrželi, já bych se sám zabil. Děkuji za dost. A za morální podporu od vozíka! Za celý tábor bych asi řekl,...eeee...nevím, že na soustředění zpěvu mi to přišlo zábavný a akční, nikdy jsem se nenudil. Skvělý uzavření prázdnin!
Zavěrucha (Martin) – Dnes dopoledne jsme se na dvoře učili noty. Jedna jeřabina byla buď čtvrťová nebo osminová nota a my jsme museli skládat do not kolik se vejde jeřabin. Odpoledne byla bojovka, první stanoviště byla zapamatovat básničku a přeříkat ji, druhé udělat za 5´co nejkrásnější májku, třetí byla střelba pecek do boty, čtvrté bylo – rozvázat si pouta, páté bylo občerstvení a malování dožínkového věnce, šesté – dát špunt do láhve (vinobraní), sedmé najít sirku, napsat verš-větu, dát na hrob svíčku (Dušičky), osmé-dva kvízy a střelba poslepu šiškou na kámen, osmé-chůze na lyžích a deváté-cíl- sesbírat látku ze země se zavázanýma očima v podřepu. Bojovka se mi líbila. Večer bylo vyhlašování vítězů, skončil jsem čtvrtý. Potom byla tombola a nkonec vyhlašování týmů. Náš tým byl čtvrtý. TÁBOR BYL ÚŽASNÝ.
Kerlúb (Samuel) – V sobotu se mi líbila závěrečná bojovka, to mě bavilo, strašně se mi líbilo u Petra, jezírko a červená chaloupka, to se mi strašně líbilo. Ale podle mě u Michala to bylo moc těžký za 5´postavit májku! Potom se mi líbilo vyvazování z provazů, to mi šlo strašně rychle, já jsem takhle dal ruce a pak dopředu a bylo to! Potom se mi líbilo u tebe (věnec), akorát jsem neměl nápad, nevěděl jsem jak udělat stočenou slámu a tak jsem nakonec šel, ale bylo to hezký. Potom mě bavilo, jak jsme zavírali to víno, to mi moc nešlo. Hodně se mi líbilo to jsk jsme šli na poli ke Kláře, v lese jsem se trochu ztratil. Jak jsem šel ke Kláře, jak měla tu lebku, myslil jsem, že je to nějakej list. Nebo co. U Kláry se mi hodně líbilo, ale nešlo mi to, jak jsme měli napsat přání na hrob. Vybral jsem si nejhezčí. Líbilo se mi u Jindry, protože mi to strašně šlo. Ptal se čeho byla patronka sv. Cecílie a já řekl, že slepců a tý ….. hudby a měl jsem to správně. QA to házení šišky, to jsem dal jednu šišku, házel jsem strašně vedle. Bavily mě ty lyže, já to nechci říkat, protože by se mi všichni smáli, měl jsem dobrej čas, on mi Pišta někdy pomohl. Pak sem už šel k tomu Ondrovi a dělali jsme se zavázanejma očima ty hadříky. A to nebylo na body, ale abychom se zabavili. Šlo mi to, sebral jsem jich hodně. Když jsme přišli do tý školy, tak jsme si chilku hráli a pak jsme šli na večeři. Po večeři nás honil Kryštof a jeho tým, že mě to strašně bavilo, brali jsme mu …., možná to bylo divný, ale bavilo nás, Kryštof byl na nás krutej, to byla zábava! Pak jsme šli na táborák, mně se to strašně líbilo a skončil jsem třetí a to mě strašně udivilo.To je výborný, myslel jsem, že budu tak sedmej. Ale štvalo mě, že oni zpívali dokola a vy jste hledali. Jak bylo rozhlašování týmú jsem byl překvapenej, že nás Valašsko neporazilo, jen o 4 body jsme vyhráli, je to první tábor, kdy jsem vyhrál a dort mi moc chutnal, ale byl moc sytej!
Halašta (Radan) – Achjooo, já nevím co říct. … se mi strašně líbila ta bojovka, na kterou jsem celej tábor čekal, protože mě baví chodit sám za sebe. Jediný co mi vadilo, byly intervaly, jak jsme vycházeli, jen 7 minut, já bych chodil čtvrt hodiny. Tak nejvíc mě bavilo, jak jsi byla ty, ne kvuli kreslení,, ale že jsem měl žízeň, fakt byla dlouhá , ta bojovka. Pak se mi líbilo tam jak jsme byli u Tomáše, ty vinice, tam jsem dostal ještě víno. Potom se mi líbilo u týboráku, protože jsem netrpělivě čekal, kdo vyhraje, nakonec to skončilo dobře, vyhrál Sam-my jsme byli poslední. Hodně mi chutnal dort. A teď jedno slovo za celej tábor – BYL Ú Ž A S N E J !!!
Babjak (Bohdan) – Bojovka se mi líbila, že na nás nebafali, že jsem věděl, kde jsou. A jak nám dávali ty rolničky a neměli jsme ji ztratit ….jooo, to byla ta noční, aha. A líbilo se mi, jak jsme dělali ty májky ale hrozně nám ubíhal čas, nestihl jsem to celý? Asi všechno....Tábor se mi moc líbil !
Prťák (Michael) – Dnes se měla konat bojovka. Udělali jsme takový pozdrav Honzovi, na rozloučenou(musel jet dříve-pozn.red.), tak až se rozbrečel. Rozbrečel se dojetím i smutkem, že musel odejet. Podle mě. Bojovka měla původně začít ve 2 hodiny, ale nakonec začla někdy okolo čtyř. Měla předlohu: čtyři roční období. Dlouhé čekání (na děti-pozn) mě znervozňovalo. Když poté přišel první a já jsem vysvětloval, co má dělat (májku), začala to být zábava. Nejzábavnější ze všech byl asi Kuba. Ze začátku to vypadalo, že dělá, co má, ale potom začal uplně odznova a dělal to samé. Ostatní stanoviště jsem navštívil jen některá. Například čištění studánky, Když se někdo zeptá, tak mu to vysvětlím. Pak se nedělo nic kromě toho, že jsme počítali body. Následoval závěrečný táborák. Byl ze začátku sice tak trochu zmatečný, ale nakonec se povedl. Dokonce se nám povedlo rozbrečet Lenku. Tím samým způsobem jako Honzu, ale mnohem víc. Poté jsme ještě chvíli seděli a přemýšleli, co budeme dělat ještě další den.
Čapan (Petr) –Líbilo se mi, jak jsem musel dvě hodiny sedět u stromu; a polil jsem se pitím, takže jsem měl mokrý kalhoty. Tak hodinu a půl jsem usychal. Pak jsme s Michalem prošli trasu, až jsme potkali Tebe (pozn.-Martu). Pokoušel jsem se svázat Martu, ale Marta se bránila, dala mi pěstí. Já se zvednul (pozn.-celé to je výmysl :-) a chvíli jsme si povídali. Pak bylo vyhlašování, nejvíc se mi na něm líbilo, že moje družstvo vyhrálo.

2015-08-28 - Pátek - 8. den

PÁTEK 8. den Úvod Pátek byl zvláštní den. Po probdělé noci (my dospělí jsme s našimi muži – vojáky - v duchu šli lesem a čekali na ně) bylo krásné ráno. Věra Fenclová, vedoucí souboru Gaudeamus, která přijela už včera večer, začala z tanečních prvků, které kluci denně dělali s Klárou, stavět tanec, pravý valašský odzemek! Odpoledne pak si kluci spíchli valašskou košulku z prostěradel, zkusili si sami nastudovat písničku a hlavně hráli turnaj o „špačka“ . Také přijel Pišta s Adélkou a malou Rozárkou, tedy staří bruncvíčí vedoucí, Rozárka mezi kluky krásně zapadla a z nich se ve volných chvílích stávaly vzorné chůvy! Při večerním táboráku praskal les ve švech! Po uložení dítek se všichni vedoucí ohlíželi také po postýlce, ale příprava poslední dne, závěrečné bojovky, nám to nedovolila … vyspíme se doma :-)
Lenka

Táborová anketa - Co se ti včera nejvíce líbilo?
Mur (Štěpán) - AHOJ! Špaček byl hustej. Košile byly zvláštní. A jinak to bylo v poho.
Kobzole (Tomáš) – Hodně kelímků a špačků :-) !
Zavěrucha (Martin) – Dnes odpoledne jsme hráli špačka. Špaček je hra odpalování malého dřívka. Bouchneš na kraj a snažíš se ho odpálit co nejdál do dálky. Nakonec se změří, jak daleko jsi ho odpálil a ten kdo odpálil nejdál-vyhrál.
Kerlúb (Samuel) – Mně se strašně líbilo to odhazování špačků, ale na začátku to vyhazování mi šlo, pořád jsme vyhrávali, ale nešlo mi to odpalování. Ale myslím si, že bez Štěpána bychom to úplně projeli, prvním odpalem dal 21m, chybel nám jeden metr a vyhráli bychom nad Brněnskem. A já jsem potom další zápas dal odpal 5m, to bylo hodně dobrý a když jsme potom hráli poslední zápas s Beskydama, tak jsem dal 10m a rozbil jsem i tu hůl, jsem ji nakřupal. Šití košil mě hodně bavilo, akorát já jsem šel pozdě, ale udělal jsem hodně, protože máme ve škole kroužek a jde mi to, ale zbytek mi dodělala Klára.
Babjak (Bohdan) – Mně se líbilo na špačkovi, že jsme hráli celou hru a ne jenom stříleli a eště šití košil.
Sčáb (Lenka)krásný den! jen je čím dál těžší odchytit kohokoli, aby o něm vyprávěl!

2015-08-27 - Čtvrtek - 7. den

Ve čtvrtek nastal podzim, tedy v plánovaném programu. Ale protože to byl nejteplejší a nejslunečnější den z celého týdne, bylo nakonec vše trochu jinak. Rozcvička byla běhací, protahovací a taneční, stejně jako v jiných dnech. Dopolední zpívání také nechybělo, přeci jen jsou Bruncvíci vlastně na pěveckém soustředění…. Odpoledne jsme se vydali na koupání do lomu za Horní Cerekví, před večeří bylo třeba dopsat co nejvíce chlapeckých zážitků z předešlých dnů.
Táborák začal jako obvykle, ale pak se něco zvrtlo. Přišel verbíř a s ním krojované selky a ďoučata ze vsi a bylo jasné, že verbuňk ještě neskončil, protože mladých hochů do války není vrchnosti nikdy dost.
Hofer (Hanka)

Táborová anketa - Co se ti včera nejvíce líbilo?

Kaznár (Alex) – Dopoledne jsme zpívali a odpoledne jsme šli do lomu – 3 km – a koupali jsme se tam. Pak jsme se vrátili domů a tam jsme dostali večeři a šli na táborák. Když se táborák chystal, tak jsem šel hrát fotbal. V půlce táboráku přišli verbíři a naverbovali všech pět našich patronů. V tu chvíli jsem vůbec nevěděl, co budem dělat. Pak mě nenapadlo nic a šel jsem s průvodem a zpíval a bylo mi strašně. Nechápal jsem tam, jestli opravdu odejdou. Zůstali přes noc v lese až do zítra. Ale to už je vyprávění na druhý den. Dobrou noc.
Četyna (Matyáš) – Vstali jsme a pak jsme se rozezpívali. Když jsme dozpívali, tak jsme měli jít do lomu. Bylo tam docela dost lidí, takže jsme se trochu vycákali. Pak jsme šli zpátky. Lenka nám vynadala, že jsme přišli pozdě. Měli jsme si znova udělat tu mravenčí dráhu. Pak jsme si hráli s jedním klukem, co byl tady odtud – jsme si kopali. Potom jsme šli na večeři a po večeři jsme šli k táboráku a pak asi v půlce táboráku k nám přišly selky a řekly, že naši panovníci potřebují vojáky na vojnu. Měli si sbalit různé věci, aby mohli přežít. Pak jsme zpívali písničku a šli jsme je vyprovodit k odvozu. To byly dvě auta. Potom jsme se s nimi rozloučili, oni jim zavázali oči šátkem a pak je někam odvezli, ale to už nevíme kam. Pak jsme šli zpět k táboráku. Nebylo to dobrý docela, protože jsme nezpívali ty skvělý písničky a byli tam jen dva kytaristi.
Kabanos (Ondra) – Čtvrtek byl zajímavý, všichni jsme byli unavení a přemýšleli jsme, jak nabrat síly, nakonec jsme se rozhodli jít do lomu, což byla podle mne nejideálnější možnost jak sílu nabrat. Jakmile jsem se dostal do chladné vody, tak jsem nabral sílu zpět a zbytek dne jsem byl ve své kůži. Ovšem při táboráku mě zarazilo svolávání na vojnu, ve kterém šlo o to, že jsme byli všichni patroni odvezeni na různá místa a náš úkol byl dostat se zpět do tábora.
Zavěrucha (Martin) – Po obědě jsme vyrazili do zatopeného lomu, koupali jsme se tam půl hodiny, plavali jsme závody a potom jsme šli zpátky ke škole. Zkoušeli jsme ve zkušebně a večer přijela věra, která nás měla učit tancovat odzemek. A večer byl táborák. Při táboráku jsme šli vyprovodit vesnicí naše patrony, kteří pravděpodobně měli přežít přes noc venku a najít cestu ke škole. (Marta: A jak ses cítil, když vám verbíři oznámili, že je odvedou?) Ani moc špatně ne, protože jsem věděl, že se vrátí. Přece by tam nezůstali navěky.
Babjak (Bohdan) – Šli jsme do lomu, tak jsme si zabalili, ale mně zůstala pláštěnka v batohu. Potom jsme vyrazili. Doufal jsem, že bude otevřený stánek u vody, ale nebyl. A voda byla docela dobrá, na to horko. U táboráku jsme se těšili na Slavíky z Madridu a potom prostě najednou odešli (viz. Kluci na vojnu). Oddechl jsem si, že jsem nemusel na tu vojnu.
Prťák (Michael) – Tak o lomu ti nic říct nemůžu, protože jsem zůstal a ležel. Byl jsem totiž nemocný. Když se zbytek vrátil, a vzbudili mě, tak to pode mnou vypadalo, jako bych se pomočil. Tak jsem byl zpocený. A to nebylo poslední překvapení dne. Někdy zhruba u konce táboráku jsme byli odvedeni na vojnu, kde jsme měli zůstat sedm let. Když nás odvezli na naše stanoviště, byl jsem velmi zmatený, ale jelikož jsem byl ten den nemocný, nevysadili mě tak daleko, jako třeba Honzu. Když jsem přišel, tak jsme se měli schovat, aby nás ostatní nenašli. A měli jsme přijít až ráno do zkoušky, jako bychom právě přišli. Když nám u táboráku řekli, že jsme byli vybráni, abychom šli na vojnu, byl jsem překvapenej. Pak nám dali nějaký čas vzít si s sebou věci (2 minuty-pozn.red.), když jsme vyšli k odchodu, zjistili jsme, že nám kluci zpívají („S kuráží mládenci se chystejte“ ), poté nás vyprovodili na cestu. Ještě než jsme odjeli, dostali jsme valašky, dobré buchty v uzlíčku, dopis na rozloučenou od našich slečen a pusu na rozloučenou (jednu? NE ode všech žen!-pozn.red.) Rozloučili se s námi a odvedli nás. Když jsme odjeli, naši pozici zastoupili kapitáni a šlo jim to opravdu dobře. (to jsme se opravdu divili!) Sice jen z doslechu, ale víme, že dělali všechno pro to, aby nás zastoupili: uložili kluky, zazpívali večerku, budíček a rozcvičku. Bylo to velice milé překvapení. A to je všechno.
Čapan (Petr) – Čtvrteční ráno bylo velmi krásné, budík, který jsem si nastavil, se na mě vykašlal. Když jsem otevřel oči, v našem pokoji už stála Lenka s bubnem. Hned jsem si říkal, že se stalo něco špatně. Lenka byla plná úsměvů a radosti ze čtvrtečního rána. Poté jsme ji ale zdevastovali na zkoušce. Jak již je naším zvykem, děláme všechno jiné, kromě zpěvu. Po zkoušce jsme dostali výborný oběd a poté jsme řešili odpolední program. Vymyslili jsme návštěvu lomu. Cesta do lomu byla, jak už asi víte, pořád stejná jako vždycky. Přišli jsme k lomu, a místo toho krásně průzračného modrého lomu jsme viděli lom s barvou do zelena. Vykoupali jsme se všichni, ale nikomu se do vody nechtělo. Já společně s Ondrou jsme šli prozkoumat naše místo na skákání. Skákání nešlo, tak jsme se vrátili a počkali s klukama, dokud se všichni nevykoupou. Poté nastala cesta z lomu, která byla zase stejná jako vždy. Přišli jsme z lomu, já, jakožto vedoucí dne jsem ve funkci úplně propadl, protože jsem zapomněl plnit některé své povinnosti, protože jsem hrál fotbal. Poté nastala chutná večeře, po večeři, jak je již zvykem, se šlo hrát na kytary k táboráku. Po asi hodinovém hraní k táboráku přišlo pět“ vesničanů „v krojích. Verbíř zahlásal jména pěti statečných a ti se pak za doprovodu chlapců z „vesnice“ vydali k místu odvodu. Poté jsem jako jeden ze statečných nastoupil do auta z budoucnosti a odjel se zavázanýma očima na předem určené místo. Mé učené místo byla Sázava, ze které jsem měl dojít zase zpátky domů. Cesta byla dlouhá a tajuplná. Ale po příchodu domů jsem si oddychl, že už jsem zpátky. Poté jsem se odebral ke spánku. Ráno jsme vstali, oblékli se do věcí, které jsme měli večer a nakráčeli jsme do zkušebny,jako že jsme se právě vrátili. Kluci společně s Lenkou nás objali a předali nám část své energie na dnešní den. Byl jsem fascinován, když jsem se dozvěděl, že kluci – kapitáni družstev - zdatně sami plnili úlohu vedoucích. A řekl jsem si, že jednoho dne to tady všechno zvládnou. A to je asi všechno.

2015-08-26 - Středa - 6. den

Den začal trochu později, protože noc s bojovkou byla dlouhá pro všechny. Tématem dne byla domácí výroba částí oblečení. Hned po snídani přijela paní Eva s pomocnicí Zuzkou a v průběhu celého dne postupně učily kluky, jak si z ovčího rouna vyrobit – tedy přesněji uplstit – vlastní klobouk. Asi nikdo z nás si neuměl úplně představit, jak náročná práce to bude. Ale výsledek je úžasný a kluci budou mít na koncert další velmi důležitou rekvizitu. Každý svojí osobně vyrobenou! Současně už začalo také stříhání látky na košile. Život na moravské vsi se v průběhu roku řídil podle po generace osvědčených pranostik. V průběhu dní každý oddíl zapisuje a maluje pranostiky z jednotlivých ročních období do velikých obrazů. To proto, aby se letošní tábor mohl v září objevit i ve zkušebně. Protože bez pohybu to nejde, přišlo na řadu i přetahování lanem, vybírání medu ze včelích úlů a krmení pantáty polívkou.
Hofer (Hanka)

Táborová anketa - Co se ti včera nejvíce líbilo?
Darmesák (Ládík) - Ráno byla jako obvykle rozcvička. K snídani byl chleba s medem. Potom přijela paní Eva, se kterou jsme dělali klobouky, odpoledne jsme brali med včelám (hra) a přetahovali jsme se. Potom jsme zase šli dělat klobouky. Potom byla hra, kdy jsme nosili polívku panu hospodáři. K večeři byla ovesná kaše.
Kabanos (Ondra) – Na středě se mi líbilo nejvíc vyrábění klobouků, při kterém jsem se naučil zvanou plstění a balzamování ovčí vlny. Líbili se mi také samotní kluci, jak se snažili, aby jejich klobouk vypadal co nejlíp a s jakou láskou, odhodláním a trpělivostí do toho jdou. Odpoledne jsme pak hráli hru na včely, kde jsem byl jedna ze včel, která hlídá své plástve, ovšem háček byl v tom, že jsem byl připoután k Michalovi, který představoval druhou včelu a ta hra byla o tom, že jsme měli spolupracovat v chytání a hlídání, ale vůbec se nám to nedařilo.Dále pak byla přetahovaná, ve které mě překvapila Haná, která porazila všechny týmy, aniž by prohrála.
Prťák (Michael) – Plstění klobouků mi přišlo velice zajímavé a zábavné. Když jsem pochopil, co máme vlastně dělat, tak jsem si myslel, že to nezvládnu. Naopak to bylo jednodušší než to vypadalo (jen pro mě). Když jsem zjistil, jak mi jde zarovnávání, začlo mne to velmi bavit. Klobouky jsme dodělávali ještě v průběhu táboráku, aby to už bylo hotové. Když jsem hráli na sbírání plaáství z včelího úlu, kde patroni byli včelami, trochu zuřivými, zjistili jsme, že to tak lehké není a došlo nám, že to má uhnat spíš nás, než zvěřinu.
Kaznár (Alex) – Včera byly klobouky! My jsme místo zkoušky plstili klobouky! To jsme si nejdřív naskládali vlnu a pak jsme ji zafilcovali. To je vlastně už půlka dne. Pak se dělala druhá strana a dělalo se to úplně stejně a to trvalo skoro až do večera, ale mezitím jsme hráli na úl a přetahovanou. Úl bylo, že byly dvě včely (vedoucí) v úlu ohraničeném provazem, vedoucí byli svázaní a my jsme ji plástve medu (papírky) kradli a oni nás přitom musili chytat. Byla to úžasná sranda. A přetahovaná, to ví přece každý. Eště budu říkat tu večerní hru! Bylo to na hřišti a my jsme museli pantátovi donést jídlo. Pantáta byl Tomáš – zdravotník. A my jsme na pádle nosili misku plnou vody, v ní nějaký rostliny a nesměli jsme ji vylejt. Ale bylo to trošičku těžší, šli jsme přes překážkovou dráhu. A to je pro dnešek všechno, dobrou noc.
Krkún (Daniel) –Docela se mi líbila přetahovaná, ještě jak jsme malovali ty kalendáře, a jak jsme brali včelám med, to bylo taky hodně zajímavý. A eště táborák.
Mlsúň (Jeník) –Líbil se mi včelí úl, přetahovaná krom druhého kola s velkýma, protože si přivolávali posily. Taky jsme vyráběli klobouky, taky soutěž co nejrychleji dát polívku manželkovi. A večerka.
Mur (Štěpán) - Líbilo se mi hodně to přetahování a braní medu včelám. A ty klobouky, že to bylo občas trochu nudný, ale jinak nevím jak navázat, ale bylo to k něčemu. A táborák, ten byl dobrej, jak jsme zpívali místo virblu za každou písní znovu Slavíky. Už si na nic důležitýho nevzpomenu. Už je to. Ano konec.
Četyna (Matyáš) –Včera jsme vstali a odpoledne se hrála hra. Ještě před ní se dělaly klobouky. Přijela paní s malou holčičkou a vyráběly se klobouky. Postupně jsme dělali a kdo ho pak měl hotový, tak nám řekla Marta, že se na hřištibude hrát hra, tak jsme šli na hřiště atam se hrála hra, že jsme musili pantátovi přinést polívku. Takže jsme nabrali vodu do misky a pak jsme měli dlouhou vařečku a tou jsme to musili donýst přes přes různý překážky a pak jsme to udělali, takže jsme se vrátili zpět a dodělávali jsme ty klobouky. A to je asi celý.
Paterek (Tobiáš) – Mně se to všechno líbilo. A taky se mi líbilo plstění klobouků a nošení pantátovi večeři. A to bylo úžasný, von si stěžoval, že jsme (jako ženy) moc pomalé, že nosíme pomalu!
Zavěrucha (Martin) – Dnes jsme se přetahovali na lanech, každý tým soupeřil s každým týmem . A náš tým, jménem Haná, byl první. Potom jsme dělali plstěné klobouky a mezitím týmy chodily na fotbalové hřiště hrát hru „nošení misky s vodou na pádle přes dráhu“ . A večer byl táborák. A to je všechno asi.
Dřevják (Jakub) – Ve středu bylo nejlepší braní pláství z úlu, sice mě srazili, ale byla to sranda. Potom jsme měli nosit polívku na určitý místo, to bylo taky dobrý. A středeční táborák byl zatím nejlepší ! Byla sranda a většinu písniček jsem zahrál na kytaru.
Kerlúb (Samuel) – To se mi líblo hodně – ta strašně krátká rozcvička. A to přetahování. My jsme byli na druhém místě. A to jak jsme byly služky, co nosily manželovi polívku, to mi docela hodně šlo. A jak tam nasypali písek do vody, tak to vypadalo jako kulajda. A pak se mi ještě líbil ten včelí úl. Vždycky, když mě píchla včela, tak jsem řval „medik“, „doktor“! A vzal jsem toho medu strašně moc. Vždycky, jak Petr zakopl, to bylo docela krutý. Chytili mě jen jednou za to celý, ale bylo to nefér. (Marta: A co to plstění?) Jéé, to mi úplně vypadlo! Mně se ten klobouk hodně povedl. Já mám takovou buřinku.
Babjak (Bohdan) – Ty klobouky se mi líbily, protože jsem to nikdy nedělal a bylo to zábavný. Kdybych moch, tak bych ještě pokračoval. Včely se mi líbily a chytly mě jenom 3x a byly docela hloupý. Přetahovaná se mi líbila. Vyhrávali jsme, ale potom jsme začali prohrávat. Nošení polívky bylo docela zábavný.

2015-08-25 - Úterý - 5. den

Ráno jsme se probudili do pošmourného dne. Vše ale běželo podle plánu a tak se celé mužstvo vydalo na pouť k zázračnému prameni na staroslavném vrhu Křemešník. Cesta to byla krásná, odpočinková a poutníci měli dost času k rozjímání i na rozmluvy mezi sebou. Vrchní lapiduch z lazaretu svolil a my jsme si mohli odvézt Paterka. To bylo radosti, když se zase potkal na vrcholu Křemešníku s ostatními! Laskavý kastelán nám otevřel poutní kostel, pověděl něco z historie a svolil, aby si kluci zazpívali i za doprovodu Prťáka na místní varhany.
Nechyběl večerní táborák a tentokrát ani noční setkání se strašidly a různými nadpřirozenými bytostmi. Pro všechny to byl velmi dlouhý den.
Hofer (Hanka)

Táborová anketa - Co se ti včera nejvíce líbilo?

Kaznár (Alex) – Šli jsme na výlet, nejdřív jsme jeli autobusem, pak jsme šli 8 km pěšky a šli jsme na vrch KŘEMEŇÁK. Óla bardon, Křemešník. Pak jsme šli na rozhlednu Pípalku a neměl jsem vůbec strach. Já jsem se ze začátku bicaně bál, jak tam foukal ten vítr, ale nahoře jsem se nebál, protože tam byl krásný rozhled. Jinak, mimochodem, ta rozhledna byla vysoká 53m. Pak jsem přišel dolů, koupil jsem dva pohledy a odznak na hůl nebo valašku. Byli jsme v kostele a tam jsme zpívali a Míša hrál na varhany a prohlídli jsme si ho. A už teda půjdu k bojovce. Takže Lenka mě vzbudila nebo Hanka, spíš a dali mě náramek. Měl jsem na starost Tobiáše. Šli jsme k táboráku za Míšou, kde jsme přeskakovali oheň, šli jsme po bludičkách. Tobiáš se strašidelně bál a já jsem ho musel furt přemlouvat. A říkal jsem Hello, tady žádný vosy nejsou. A dal ruku na zem a trochu si tam svítil a tak jsme postupovali strašně pomalu a Lenka už chtěla málem vyhlásit pátrání. Viděli jsme holky Martu a Kláru, jak dělaj zaříkávání. Pak jsme potkali klauna, který nám říkal „Po-zor na hol-ky!“ Protože to byly šílený holky, ale řekl nám, jsou to BLUDICE. Pak jsme šli dál a potkali jsme vodníka. Já jsem Tobiasovi „pozor na potůček“ a zademnou se ozvalo „Brekekekekek!!!“ Šli jsme dál a potkali jsme starého bludičáka a ten říkal:“Chcete jít dál? Tak mi dejte šáteček!“ My jsme řekli: Nedáme šáteček, ten je na obranu!“ „Nebude šáteček, nepůjdete dál!“ „Ale my jdeme za pokladem!“ „Ale dáte šáteček, budou světýlka, půjdete dál, nedáte šáteček, půjdete po tmě!“ „Nedáme šáteček a teda půjdem ve tmě!“ Tak nám dal provázek a my jsme šli tmou tmoucí a svítily nám jenom naše tyčinky. Pak jsme potkali anonymy, kteří měli super moderní výbavu, Láďa tomu říkal „supermoderní duchové se supermoderní čelovkou“ Prali se s náma o šáteček a ukazovali nám cestu dál. Pak jsme potkali bludnýho kořena, který na nás dělal BLÉÉÉÉ a ptal se nás, jestli chceme dál, my jsme na něj mávali šátečkama a on řekl: „ ÁÁ, vy máte šátečky, tak to jó, tak to jděte dál a půjdete po špagátu, haha, čeká na vás něco ještě hroznějšího. Láďa na něj začal dokonce dělat :“RATATATATATATA“. Pak jsme potkali čerta s mávali jsme na něj šátkem a on udělal „ÁÁÁˇ“ a utíkal do křoví. Pak jsme potkali šílenou bludičku, která na nás křičela: „ÁÁÁ, utíkejte!“ a já jsem naschvál zakopl, abych zjistil, jestli je pravá bludička, - a tak jsem zjistil, že není, protože mi začala pomáhat. A já jsem vstal a běželi jsme dál. A pak jsme potkali zlaté kapradí a dostali jsme zlatý poklad. Dobrou noc!
Mlsúň (Jeník) – Na výletě jsem si koupil pružinu a propisku. Taky se mi líbila bojovka. Vyhrožoval jsem strašidlům takto: „Jestli nás budete ohrožovat, tak na vás použiju kung-fu nebo kobru. Také se mi líbilo veškeré mluvení o bojovce a když jsem dostal poklad, tak jsem pořád dokola zpíval toto: „Gingle bells, gingle bells, gingle all the way.“
Viktorka – Jak jsme včera byli na tom výletě a lezli jsme po těch senech, to se mi moc moc moc moc moc líbilo. A u toho táboráku to bylo moc dobrý, a jak jsme tam zpívali Slavíci z Madridu, tak to bylo skvělý. A furt to nekončilo a vždycky zase řekli HEJ!!!!! A pak řekli Bláznovu ukolébavku a zase HEJ!!!! A ten s vojáckou mikinou a vojáckýma kalhotama je srandovní a bojí se. Já jsem měla na sobě srandovní brýle a hřeben na hlavě a v puse kartáček (…už toho mám hodně! A budu mít i ten druhý řádek? Klára: Klidně. Viki: Tak to je dobře, mně se tady líbilo totiž všecko!!) a běžela jsem za ním a on utíkal! (šepte: A paní kuchařka taky utíkala! Cha! Cha! Cha!) Jo moc se mi to tady líbí, moc! EEEa nejlepší na nošení byl Vojta. Ale já se ho stydím. Já se prostě někoho stydím. A dneska už odjedu. To nevadí, já zase přijedu. Dneska tady večer nemám spát, takže přijedu zítra. Přijede táta. Mamka sem nechce chodit, protož tuší, že tu jsou vosí hnízda. Všichni se bojíme vos. A můžeme tam něco napsat o koláču? …Tak že ten koláč byl moc dobrej. Škoda, že dneska odjíždím. Líbilo se mi tady protože, tady jsou bezvadný kluci a táborák a ten oheň úplně padal do očí. Už nevím! Tak skončíme.
Mur (Štěpán) - Bylo to fajn. Ó velký duch mě obdaroval průjmem a daroval mi magický toaleťák. (Né Štěpáne, ještě něco, vždyť ty jsi tak vtipnej! Š: „no vždyť !“ )
Četyna (Matyáš) – Ráno jsme vstali, dali jsme si snídani a vyrazili na výlet. No a pak jsme šli na autobus a tam jsme dostali svačiny a jeli jsme – jak se to tam jmenuje? – no prostě jsme někam dojeli a pak šli pěšky. A pak jsme teda šli dlouho a dorazili jsme na místo, tam jsme vyšli na tu věž a z dolejška nás fotil Tomáš a pak jsme viděli u kostela, jak nám mává kuchařka Monika a Hanka nám mávala a no to je asi vše. A fotili jsme se a šli jsme na prohlídku kostela, prohlídli jsme si kostel a zazpívali jsme si a pak jsme museli utíkat kvůli autobusu. Nakonec jsme ho stihli a odvezl nás do Horní Cerekve.
Burmeister (Lukáš) – Výlet se mi celkem líbil, potom jsme došli až k rozhledně, líbilo se mi, jak byla vysoká, byl na ní skvělý rozhled. Cestou zpátky se mi líbily balíky slámy, po kterých jsme mohli chodit. Rizoto mi moc chutnalo, jednou jsem si přidal! Jo a noční bojovka se mi 100% líbila, ačkoli jsem tam říkal s klackem v ruce velmi zvláštní slovo, který mě jen tak napadlo – TATRONUS- jen Bludný kořen a ďábel se mi vysmíval, že to Nefunguje!
Paterek (Tobiáš) – Nejvíc se mi líbila bojovka. Já jsem se výletem naopak nudil. Na bojovce jsme šli dlouho ve tmě a to se mi líbilo. A potom se mi tam líbily ty postavy. Třeba Bludnej kořen. A jak tam Ondra hrál toho DUCHA. Potom se mi ještě líbila taková ta bludička /Divoženka-pozn.red/ vona byla šílená! To hrála nějaká zpěvačka!
Kabanos (Ondra) – Výlet byl úžasný, podíval jsem se do míst, kde jsem vlastně skoro pořád, protože jsem tam byl se sborem a viděl jsem to z pohledu sboru, nebyl jsem tam sám nebo s rodiči. Sál se mi líbilo, že jsme měli přemýšlet o přání, proč tu pouť vlastně jdeme. Já jsem si přál, abych co nejdříve našel partnerku. Cesta zpátky byla velmi zajímavá, spěchali jsme na autobus a velmi mě překvapil Tomáš a jeho tým v tom, že Tomáš vyhecoval svůj tým, aby byl pořád přede mnou a autobus jsme tedy stihli. Noční bojovka byla zajímavá, protože jsem zase potkal starý známý, protože jsem poprvé byl součástí a oni byli další postavy. Přijel tam pan Bludný kořen (Vítek Zahrádka), Kapraďák (Vojta Kovařovic), Očarovaný chlapec (Martin Rudovský) a Divoženka (Maruška, také z Kuhnova sboru jako předešlí-pozn.red.). A já jsem společně s Petrem hrál zlého ducha, ovšem evidentně moc zlého ne, protože se nikdo nelek ! Průběh bojovky byl docela zvláštní, hlavně v časových rozestupech, na některé jsme čekali až 30 minut (i když byli vypouštění po 5´)
Hryzikurka (Honza) –
Kobzole (Tomáš) – Milý deníčku, moc mě bavilo strašit vedoucí na bojovce. Anonym. Byl jsem obdarován boží vůlí, přidělila mi mýho syna – Vozíčka. Je to pěknej týpek, ale ještě neumí mluvit. Nezdá se to, ale má docela sílu, protože dal přes držku čertovi. Placák spacák. * placák spacák hešnek* nemám slov, nevím, jak to popsat. Nepopsatelná jiskra geniality* Klára borec* Vozíček. Pro normální občany České republiky Vaše Veličenstvo. * časostroj – mám hlad * zpátky do minulosti. Taky jsem měl hlad * sudiččí vtipy* cesta * autobus * vosy* no hastag* cesta byla dlouhá, ale zároveň krátká (a nakresli tam ilumináty ) když jsme tam přijeli, tak jsme zjistili, že tam maj palačinky. Když jsme odjeli, tak jsme zapomněli, že tam maj palačinky. A neměli jsme palačinky. Předtím když jsme ještě šli, tak jsme si přáli palačinky, ale osud nás zklamal. Miska : „Morgane, pojď sem!“ „Co?“ „Tak prej haha.“ Cink, joke. Bylo tam hodně stromů. Protože jsme šli v lese. Ale vzniku PLACÁK SPACÁK to nzabránilo. Zjistili jsme, že když se narodí dítě spojené s vozíčkem, tak doktoři dokážou zachránit vozíček. Ach ta moderní technologie. Spása lidstva – na vozíčku. Vozíček má několik využití „Nosítko, zbraň, kamarád, plyšák, potomek, bodygard, nástroj hudební, otrok, ornej pluh, skate, longboard, kolo, koloběžka, trakař vlak, auto, autobus, mikrobus, bus, trolejbus, tramvaj, vařečka, štafle, kravata, košile, kalhoty, stůl, židle, batoh, hlavolam, jazykolam, rukolam, bazén, postel, gauč, televize, mikrovlnka, sekačka, okno, dárek k narozeninám, smysl života, smysl smyslu života ...
Zavěrucha (Martin) – Po snídani jsme vyrazili na výlet. Nejdřív jsme jeli 4 km autobusem a potom 9 km pěšky. Šli jsme na rozhlednu Křemešník. Největší zážitek byl, jak jsme lezli na ty slaměný balíky a skákali dolů. Bojovka byla až druhý den ráno ve 2.00. Nejdřív jsme šli k táboráku, tam jsme museli přeskočit oheň a s Verunkou. A pak jsme dostali šátek a šli dál po cestě svíček. Potom jsme byli u Tomáše a ten nám chtěl sebrat náš šátek a pak jsme se přidržovali provázku. Potom jsme u zlatého kapradí dostali rolničku a šli zpátky ke škole. Nejvíc se mně líbilo, jak se mě Tomáš pořád ptal :“dáš mi ten šátek?“ a já jsem mu pořád odpovídal, že mu ho nedám.
Kerlúb (Samuel) – Mně se hodně líbil ten výlet, ale to chození potom už mě docela otravovalo. A na bojovce mě hodně bavil ten ďábel a já jsem si zpíval „Jupí čerte…“. A byl to určitě Honza. J jsem se skamarádil s Vodníkem i s pařezem, se starým kapradm a potom s tím „holky jsou nebezpečný“. To se mně hodně líbilo. A ještě bludičku jsem měl rád. A ze začátku jsem brečel, protože mě naštvalo, že budu celou cestu mokrý, jak jsem šlápl do potoka. A bludičce jsem řekl: „Můžu Ti dát něco lepšího než šátek? A ona řekla, že ne. Tak jsem řekl, že šátek jí ale nedám. Jak spadlo to kamení, tak jsem si myslel, že mě někdo honí. A on to byl ten Hastrman. A Honza říkal ráno že jsem se bál, ale to není pravda, já jsem se malinko bál jen o ten šátek. A já nejradši měl toho pařeza, jak se tam smál. A stali jsme se takoví malí kámoši. A tý ženský jsem ten šáteček málem dal. Ona to byla zpěvačka. Jo a ještě malinko jste se mi líbily vy dvě (Marta a Klára).
Dřevják (Jakub) – Na výletě byla nejlepší ta rozhledna. Bojím se výšek a přitom jsem byl úplně nahoře. Pak jsme koukali na film, u kterého jsem skoro usnul. Ale jinak se mi líbil. Večer byla noční bojovka. Byla dobrá. A byl ta i Kovář a spousta dalších lidí, které jsme potkali. S divoženou jsme se zakecali po tom, co mi dala den šátek.
Komés (Kryštof) – Ráno jsme vyráželi na celodenní výlet na rozhlednu Křemešník a zpátky. Lezli jsme na ty balíky a slámou a snažili jsme se je posunout. Celou cestu jsem si povídal se Štěpánem. Naštěstí jsme po cestě nepotkali žádné vosí hnízdo. Na té rozhledně jsem se trochu bál, když jsem viděl, jak jsou ty desky tenký. Bojovka – sice mě nikdo nebudil, ale probudil jsem se hned, jak někdo vlezl do pokoje a vzbudil prvního člověka na bojovku. Konečně po dlouhé době jsem se měl připravit, tak se mi vůbec nechtělo. Po celou bojovku jsem se bál, protože nesnáším tmu. Nejvíc jsem se vylekal čerta a divoženy. A po cestě jsem jednou zabloudil, Tak jsem sel po světýlkách zpátky.
Halašta (Radan) – Výlet i bojovka – obojí se mi líbilo. Z výletu cesta tam. Na té věži už jsem byl strašně mockrát. Líbilo se mi na těch balících sena. Seděli jsme tam. A pak se mi líbil táborák. Na bojovce se mi nejvíc líbili zlí duchové a potom ta šílená holka. Já jsem tam k ní šel. Ze začátku po mně házela šišky a chechtala se.
Babjak (Bohdan) – Výlet se mi líbil normálně. Bojovka – že jsem šel pomaleji, protože jsem se trošku bál, protože jsem tu ještě nikdy nebyl. A dohonil mě Lukáš a hrál si na Harryho Pottera. Potom jsme se rozdělili a potom mě zase dohnal. Ty postavy jsem moc ani neviděl, protože byly vždycky někde zalezlý. Ale Petr se prozradil, protože nám normálním hlasem řekl, že že jdeme špatně. Potom jsem si říkal, kdo po nás házel ty šišky – ona se nikdy netrefila.
Krkún (Daniel) – Bylo dobrý, jak jsme šli na ten výlet. Povídal jsem si hodně s Matyášem. Nejvíc si z toho pamatuju, jak jsme DOHNALI ten autobus. A pak jsme hráli večer prdelačku. Bojovka byla dobrá. Pamatuju si bludičku, jak tam měla tu červenou baterku. Ptala se nás, jestli jí prodáme šátky. A nechtěla, abychom jí prodali to staré sluchátko. To nesl celou cestu Matyáš … nevím, jak k tomu přišel.

2015-08-24 - Pondělí - 4. den

Po jaru přišlo léto a s ním péče o úrodu, zalévání, senoseč a oddělování zrna od plev. Bylo třeba také ozdobit meče a ohladit valašky, příprava zbraní k boji i tanci, to přeci také bývala mužská práce. Ráno při rozcvičce kluci zase pilně cvičili kroky do tanců a tentokrát přidali i držení rukou. Jistě se máme na podzimním koncertě moravských písní na co těšit. Ranní rozeznění kluky krásně otevřelo, protože - jak se později dopoledne ukázalo – někteří mají rozsah i 4 oktávy.
Z pelhřimovského lazaretu se nám vrátil rekrut Četyna a všichni ho nadšeně vítali. Paterek ještě nebyl propuštěn a tak se za ním odpoledne vypravilo poselstvo, aby mu doručilo cetličky jak od rodičů, tak i krásná malovaná přání od ostatních rekrutů a knihy na povzbuzení ducha. Den opět zakončil táborák, kytary a písničky.
Hofer (Hanka)

Táborová anketa - Co se ti včera nejvíce líbilo?

Kaznár (Alex) – Nejvíc se mi líbila ta bojovka, tam bylo hodně sečí. (já to hodně zkrátím, dneska, protože musím psát dopisy) Disciplíny byly: vylejvání kýblů, pak na provaze jsme jezdili a bourali lahve s pivem. Ne, kecám, pivu tam nebylo! Byla tam voda a tu jsme bourali klackem. No, to u Lenky jsme cvičili noty , ne bourali. Pak se mi líbily šavle. Na ty jsme tiskali a u Marty jsme malovali. Dobrou noc.
Mlsúň (Jeník) – Zalívání stromů, shazování lahve klackem. Viděl jsem, jak druhý tým omylem polil Míšu.
Mur (Štěpán) - Nejvíc se mi líbilo asi u Michala, protože Tomáš polil Michala a mě. A dostal za to mínus pět bodů. A u Vojty se mi to líbilo.
Četyna (Matyáš) – Dobrý den, tak čím začnem? Bylo to v neděli, hráli jsme takovou hru, že jsme se měli schovávat a tobias se schoval do vosího hnízda a kluci ho zachraňovali. Já jsem si povídal s Alexem a najednou mě jedna vosa píchla do krku a nevypadal jsem na tom dobře. Tak jsem jel do nemocnice, no bylo to takový divný. Nebyl jsem na rozcvičce, nebyl jsem na rozezpívání, bylo to smutný, ale ňák jsem to vydržel. A pak mě druhý den pustili a pak jsme odešli a přijeli a všichni mě uvítali a měli jsme dobrou svačinu. A byla hra. Pět stanoviští. Nejvíc se mi líbilo to lanové. Tam jsme se oblíkli, Vojta nás vytáhl, dal nám klacek a my jsme měli shodit lahve. Pak jsme chtěli hrát hru na poli, ale zjistili jsme, že je tam další hnízdo, takže jsme se schovali.
Krkún (Daniel) - Bavilo mě, jak jsem musel shazovat lahve, jak jsme ta m na laně viseli. A noty u Lenky, to mi docela šlo.
Burmeister (Lukáš) – Co bylo k snídani? Lupínky, že jo? Nejvíc se mi líbilo, jak jsme shazovali kuželky. V tý hře jsem totiž netušil, že dosáhnu i nohama, takže jsem shodil víc, než jsem myslil. K obědu bylo…hmmm, ach jo. Já nemůžu psát do deníku, dokud nevím, co bylo k obědu. (M: Ovocné knedlíky) Joooooo! A s velikou radostí jsem si dal buřtovou polívku, tak že druhé jídlo už se do mě nedostalo.
Zavěrucha (Martin) – Oddělovali jsme zrna od plev, neboli oddělovali jsme malé šišky od velkých, potom jsme zavlažovali – tedy nalévali hrníčky vody do kýblů. A potom jsme je museli vynést nahoru a vylít. Potom jsme se u Lenky učili noty a potom jsme kosili obilí, neboli jeli jsme na laně a sráželi jsme lahve s vodou. Malovali jsme šavle. Večer byl táborák. Nejvíc se mi líbilo kosení a nošení a vylívání kýblů.
Kerlúb (Samuel) – Včerejšek, to ráno, jak jsme šli na hřiště, mě ze začátku bavilo. Ale pak ě začalo štvát, jak vedoucí tam jenom stojí a my běháme v tom vedru a otravovala nás tam jedna strašně blbá vosa. Ale podle mě jsem tam totiž běhal nejvíc. Štěpán třeba běžel jenom jednou a já 3krát. Byl jsem tam úplně upocenej a vůbec jsem se nenapil. Jo pak mě hodně bavilo zdobení těch šavlí. A taky docela skládání té hudby, ale to mi tak nešlo. A potom jsme šli hrát jinou hru a Bohdan nám ukazoval to místo, takovej kmen, kde měly hnízdo vosy a zašlápl ho. Já jsem mu říkal, ať jde pryč, ale ono se z toho vyrojilo strašně moc vos a já jsem začal utíkat o dvě vteřiny později, než Bohdan. Všichni začali utíkat a křičet pomoooc a takovýhle věci a já jsem potom zakopl a jedna byla na mně a já jsem řval a utíkal a pak druhá a píchly mě a já jsem strašně brečel a nakonec jsem měl 4. No a pak mě Ondra vzal dovnitř a hrozně hezky se tam o mě staral Petr. A byl jsem malinko takovej král, malinko, protože se o mě moc hezky staral Petr a ostatní a byl jsem nějak oblíbenej, nebo tak. No a mně strašně natekla a nafoukla se tvář, díky tomu píchnutí, že jsem pak vypadal jako nějakej bobr. No a hodně se mi líbilo, že jsem nemusel na rozcvičku. Ale zas mi bylo docela špatně. Malinko mi to nateklo v krku, ale dýchalo se mi jinak dobře. Jo a líbila se mi ta pohádka večer.
Dřevják (Jakub) – Nejlepší bylo to oddělování zrn. To byla sranda.
Komés (Kryštof) – To mě bohužel bolel palec, takže se nedalo moc dobře běhat. Myslím, že jsme skončili druzí. Bylo to ten den, co pobodaly Sama vosy?. Bohužel jsme nezjistili, co se vlastně mělo hrát za hru. Šli jsme tam, pobodaly nás vosy a asi jsme nestihli pravidla.
Halašta (Radan) – Včera jsme měli soutěž, kdy jsme běhali k bazénku se šiškama a brali jsme je. P.S.: děkuju Kubovi, že toho tolik oběhal. To si zaslouží tam napsat, totiž. Potom se mi líbilo, co se ještě stalo. Stalo se, že jsme šili a to je všecko, co bylo zajímavý.

2015-08-23 - Neděle - 3. den

Říká se, že třetí den bývá „kritický“. Navíc inspirací pro nedělní program bylo nejen jaro na Moravském venkově, ale také „verbuňk“. Vše začalo nenápadně, ranní trénink „odzemku“ se vydařil, sobotní sledování videí s tanečníky kluky inspirovalo. Dopolední rozezpívání a zkouška už byly trochu nesoustředěné, ale to ještě nikdo z nás netušil, že náročnější část dne teprve přijde.
Jít na vojnu, to se nikdy nikomu moc nechtělo. Možností, jak se jí vyhnout, bylo jen málo. Někdy se mládencům podařilo před verbíři schovat, jiní se narychlo ženili, aby je neodvedli. Bohatí sedláci své syny z vojny mohli vyplatit. Ale vojna je vojna a je jedno, že jsou zrovna velikonoce a i mladí muži by raději pletli pomlázky a s koledou honili po vsi děvčata.
Odpoledne kluci, právě když se v lese snažili co nejlépe schovat před verbíři, nešťastně narazili na vosí hnízdo. Do lazaretu jsme odjeli se třemi rekruty, dva tam zůstali přes noc na pozorování a jeden se mohl vrátit zpět. Pro zbytek her i večerní táborák se již podařilo udržet s vosami křehké příměří.
Hofer (Hanka)

Táborová anketa – Jaký byl včera den?

Kaznár (Alex) – Ráno nás vzbudil Ondra, pak byla moc dobrá snídaně, nebudu říkat co, protože mám dost zážitků s vosama, to bude na dlouho. Po snídani bylo rozeznění, které nebylo tak skvělé, jako dneska. Včera jsme byli Benjamínci, dneska Bruncvíci. P tom rozeznění byla svačina, pak jsme zpívali písničky na zkoušce. Pak byl oběd, na kterým byla svíčková, pak polední klid, bla bla bla. Pak někomu uletěly včely – ehm – vosy. Popíchalo to Tobiase a Matyáše, kteří jeli do nemocnice a tam přespali. A popíchalo to Petra, Ondru, Honzu a to stačí. A pak byla večeře, a táborák a pak jsme šli spát. Dobrou noc.
Mlsúň (Jeník) – Líbilo se mi pletení housek, táborák a večerka. A za sobotu se mi nejvíc líbil ten špaček a ostatní si moc nepamatuju.
Mur (Štěpán) - Včera to bylo hustý.
Burmeister (Lukáš) – Nejvíc oběd, byla svíčková, chutnala mně. Byl to asi nejlepší oběd na táboře. Schovávání – moc mi nešlo, dlouho jsem nevydržel. Pak jsme dělali valašky, ale neustále mi padal prach do oči. Pak byla ta hra, byla celkem zábavná, ale posunutí večeře mi nevyhovovalo – kvůli hladu.
Krkún (Daniel) – Byla dobrá ta hra, jak tam byli Honza s Vojtou ty…ty…(Klára: Verbíři?)…Jo. V tý druhý se mi nejvíc líbilo dělat houstičky. A pak jsme vyráběli ten kalendář. A líbilo se mi hrát ty moravský hry.
Kabanos (Ondra) – Neděle byl náročný den, který začal nevinně, ale skončil bolestně. Ovšem odpoledne už probíhalo v poměrně poklidném duchu. Při odpolední hře, která byla rozdělena na pět stanovišť, se mi nejvíc líbilo pečení houstiček, schovávání lístků pod stoly a vyplácení z vojny.
Kobzole (Tomáš) – Mali jsme štěstí, že vosy nesnášej ebolu, protože půlka z nás by byla mrtvá. Nevím, jestli Lenka má ebolu, protože jí uhlíky připomínají vosy. Ale možná jsem na tom špatně já . Potom jsme šli se zkušenými zálesáky Vojtou a Honzou se zahrabávat do země v lese. Dělali jsme taky milostné básničky pro Kláru.

Jmenuji se Tomáš
v citech mám pěknej guláš
Koho radši?
Tebe, nebo guláš?
Proč se mě, Bože, ptáš:
koho radši máš?
Když mám v hlavě guláš.

Zavěrucha (Martin) – Včera byla bojovka, kde jsme se schovávali před verbíři, a když Ondra pomáhal Tobiasovi schovat se, odkryli vosí hnízdo a vosy zaútočily. Píchly Matyáše, Tobiase, Petra a Ondru. A Matyáš, Tobias a Petr jeli do nemocnice. A večer přijel Petr, ale Tobias a Matyáš zůstali v nemocnici.
Kerlúb (Samuel) – V neděli se mi líbily taky hodně ty bojovky. Ten špaček se mi povedlo pořádně vystřelit. A líbilo se mi to sbalování holky a hodně pečení těch buchtiček. To mi šlo. A malinko to skákání a hledání papírků
Dřevják (Jakub) – Narukovali nás do vojny a měli jsme se jít někam schovat, abychom unikli verbířům. Jeden malej kluk se schoval do křoví, kde bylo vosí hnízdo, vosy se rozdráždily a popíchaly asi 4 lidi a 3 z toho jeli do nemocnice.
Komés (Kryštof) – První hra byla o tom, abychom se schovali před verbířema, a když se Tobias schovával do křoví, tak vyletěly vosy a popíchali 4 nebo 5 lidí a z toho 3 museli do nemocnice. Ale pokračovali jsme na jiném místě a skončilo to během 10 minut. Odpoledne jsme hráli hru, kde se obíhala různá stanoviště, kde jsme si pekli housky, upletli pomlázku z provázků, psali básničku, hráli špačka a učili se říkanku o velikonocích. Skončili jsme druzí.

2015-08-22 - Sobota - 2. den

To byl první den, který jsme prožili spolu opravdu celý spolu. A hned při rozcvičce bylo všem jasné, že Moravský folklór bude prostě všude. Nacvičit kroky na Slovácký tanec „Odzemek“ není jen tak a ranní rozcvičky jsou skvělou příležitostí. ….pata pata, špička špička, pata pata, špička dup, špička špička, pata pata, špička špička, pata dup! Prvními přešlapy se Klára (Bagún) nedala odradit.
Dopoledne jsme se všichni sešli ve zkušebně a společně jsme se rozdýchali a rozezněli. Celý den pak kluci dělali to, co by prožívali před sto lety jako malí chlapci na moravské vsi. Vždyť mezi nimi vyrůstá budoucí král Ječnínek! Jen se zatím neví, který to je.
Hráli kuličky, stříleli z praku, učili se říkadla, skákali také přes kozu, nebo přes švihadlo. Na beskydských stráních si s pasáčky zkusili, jaké to je „vymetat“ a „tlouct“ špačka. Počasí nám přálo a tak po odpolední svačině bylo dostatek času i na schovávání pod neckama a vůbec nevadilo, že nápadně připomínaly tašky Ikea. Kluci si užili i skákání v pytlích, oblíbenou podlézanou, válení sudů, nebo trakaře. Také přijel další Bruncvík, Ládík Hylena. Krásně se zapojil do odpoledních her. Už jsme byli skoro všichni. Po večeři byl opět táborák, okolo ohně mnoho kytar, mandolína, ukulele i oblíbené bubny a tamburíny. Užili jsme si krásný den.
Hofer (Hanka)

Táborová anketa - Co se ti včera nejvíce líbilo?

Kaznár (Alex) – Byla moc dobrá snídaně. (Marta: „Co bylo k snídani?“) Ňákej chleba, ne? Pak jsme měli rozdejchání, to bylo prima, super. Potom byla zkouška, u které jsme si povídali o mravencích. Pak byl moc dobrej oběd – květáková polívka – a ten, jak se tomu říká…. Zavináč? Jo, závitek starého bači. Pak jsme hráli hry – bojovku. A ta byla super. Skoro na každým stanovišti nám ukazovali papírek s básničkou, kterou jsme si museli zapamatovat. Nejvíc se mi líbilo stanoviště „Koza“, kde jsme přeskakovali přes sebe, pak kuličky a střílení z praku, střílení špačků a říkadlo. Je to o tom, že ten člověk se přeskakuje a říká, co doma má. Má doma kobylku a aj tu prodá. Kúpí za ni peknú Haňu a ona bude na mňa hledět a já na ňu. Po svačině byly zase další hry – jak se jmenovala to moravská olympiáda? A tam se mi nejvíc líbilo skákání v pytlích a plížení v Ikea taškách. Pak byla večeře a po ní jsme malovali kalendář – pranostikový. A na táboráku se mi nejvíc líbili Slavíci z Madridu. A byla večerka – dobrou noc.
Mlsúň (Jeník) – Snídaně. Hmmmmmm, vánočka s máslem. A potom se mi líbily hry. Třeba špaček. Nešlo mi to, ale bylo to zábavný. A večerka, jak jsme šli spát.
Darmesák (Ládík) – Táborák, protože se mi líbí oheň. Taky hry, jak tam vedoucí lezli v pytlech a jak jsme tam váleli ty sudy.
Mur (Štěpán) - Bylo to krutohustopřísny. Ty videa byly hodně vtipný. Moravskej breake-dance. Bylo to strašně vtipný a strašně jsme se tomu smáli. A bojovka, byly stejný ty kuličky. Já jsem se před tím vůbec nestrefoval a jak mně Honza poradil, tak jsem se strefil 2x. Špaček byl úplně bez chyby. A ten trakař byl divnej.
Kabanos (Ondra) – V sobotu se mi nejvíc líbila ta odpolední hra, že se kluci učili chodit na chůdách a že i když byly udělané tak docela provizorně, tak jim to celkem šlo. Ale hodně se u toho rozčilovali. To se mi tak líbilo, jak e při hrách semkl každý jeden tým….ale zabil bych toho, kdo vymyslel to Marty okýnko s těma Ikea taškama. Závody v pytlích mě naopak bavily.
Kobzole (Tomáš) – Nejvíc se mi líbilo vyhrávání. Asi takhle: viděl jsem, slyšel jsem, zvítězil jsem! Bavilo mě účinně se schovávat na zelené trávě v modrém Ikea pytli. Koza byla taky vtipná. On nás nemohl Alex přeskočit a vždycky se tam zadrhl. V podlejzání – Alex 1,40m, Vojta 2m = velký špatný.
Zavěrucha (Martin) – Dnes dopoledne byla bojovka. 1. stanoviště byla chůze na chůdách, 2. skákání přes švihadlo, 3. střelba prakem, pak střelba kuličkami do důlků, 4. skákání přes kozu, pak 5. byla říkadla, 6. stanoviště střelba špačkem a to je vše. A pak nám udělali dráhu na rovnováhu a večer byl táborák.
Kerlúb (Samuel) – Mně se líbilo to chození na chůdách, ale nešlo mi to. Potom ty kuličky a jak jsme stříleli do špačka. To mě hodně bavilo. A malinko Vojty, jak jsme házeli šiškama. A potom mě bavilo, jak jsme byli v těch pytlích. A táborák. A dneska je pondělí?
Komés (Kryštof)To byla ta bojovka s chůdama, střílením šišek, z praku, skákání přes švihadlo atd. Museli jsme se po cestě naučit básničku a my jsme skončili třetí. Také jsme poznali novou hru – špaček.

2015-08-21 - Pátek - 1. den

Cesta byla klidná a pohodlná. Po tradičně napínavém srazu (dva vedoucí zaspali) a dohánění správného vagónu (byl na druhém konci nástupiště, než my) jsme šťastně odjeli.
Počáteční povzdech – že s místenkami to již není žádné dobrodružství – byl zřejmě s hůry vyslyšen. V Olbramovicích jsme se trochu prodírali k autobusu, za to v Táboře při pravém přestupu, nás čekal motoráček jen s jedním vagónkem. Již úplně plný. Naše objednávka místenek do Tábora evidentně nedorazila. Veselý strojvůdce a laskavá průvodčí nám nicméně umožnili zaplnit do posledního místa až po strop celý prostor našimi kufry a dětmi. Udatní vedoucí pak hrdinně každou stanici stěhovali kufry i děti, aby ostatní cestující mohli nastoupit a vystoupit. Každá další stanice byla na opačné straně, než ta předchozí. Byl to krásný zážitek.
Ve Hříběcí nás čekali laskaví Kypetovi a pomohli nám se všemi zavazadly. Po ubytování jsme se celé odpoledne věnovali hrám, jaké hráli kluci na moravském venkově před 100 lety.Z podvečerního divadla se také dozvěděli, kdo to byl Král Ječmínek a jak důležitý je pro celou Moravu.
Po prvotním rozčarování, že zmizelo naše staré ohniště, jsme ocenili krásné místo a skvělé sezení, které vyrobili vedoucí Honza s Vojtou. Poprvé jsme seděli všichni v kruhu, bez kamene, který dříve rozděloval a rušil. Nyní spojeni kluci navázali na atmosféru táboráků loňského tábora. Odstartovali jsme další rok, tým je úžasný a kuchyně beze slov báječná.
Lenka - od sobotního večera známá jako Sčáb (šťovík)

Oddíly a mužstvo:

Brněnsko:
Honza – Hryzykurka (lakomec)
Kryštof – Komés (bystrý člověk),
Daniel – Krkún (chamtivec),
Matyáš – Četyna (chvoj)

Slovácko:
Petr – Čapan (liják)
Štěpán – Mur (zeď),
Jeník – Mlsúň (mlsoun),
Sam – Kerlúb (kedluben)

Valašsko:
Vojta – Posmetač (pobuda)
Tomáš – Kobzole (brambora),
Alex – Kasnár (dozorce),
Bohdan – Babjak (muž porodní báby)

Beskydy:
Ondra – Kabanos (točený salám)
Kuba – Dřevják (červotoč),
Tobias – Peterek (kaplan),
Radan – Halašta (křikloun)

Haná:
Michael – Prťák (švec)
Lukáš – Burmeister (starosta),
Martin – Zavěrucha (neposeda),
Ládík – Darmesák (člověk mazaný)
Tomáš – Palach (rákos)
Klára – Bagún (vepř)
Marta – Holender (dlouhán)
Monika – Odrha (pobuda)
Verunka – Dětelina (jetel)
Hanka – Hofer (podruh)
Jindra – Kašakút (netopýr)

Táborová anketa - Co se ti včera nejvíce líbilo?

Alex – Když jsme přijeli, tak se mi nejvíc líbilo, že jsme hráli hry a to: „Na studně“, „Kde jsou ty chylické brýle“, a pak ještě - jak se to jmenovalo? – „Na hada“? „Na draka“. K večeři jsme měli moc dobrou tu, fašírku. Jak jsme měli moc hezký začáteční táborák, a šel jsem spát. Včera byl ten den docela krátkej. Překvapilo mě to divadlo vedoucích. Bylo to o Ječnímkovi. A Honza se utopil!
Jeník – Líbil se mi: příjezd, dvě hry, divadlo, dobré předstírání Honzovy smrti a večerka.
Štěpán - Líbila se mi nejvíc cesta sem, protože to byla sanda. Blbli jsme, povídali jsme si, psal jsem písničku. …JO ty to píšeš! Musím si dávat pozor, co říkám. Pak jsme hráli „Ptáčku kvíkni“, nebo jak se to jmenovalo. Táborák byl dobrej, divadlo bylo dobrý, vtipný. Hlavně, že jsme se dozvěděli, že muži rodí taky děti.
Matyáš – Mně se včera líbilo, jak jsme přijeli vlakem a jak jsme se museli cpát v tom druhým vlaku. Já seděl zrovna pod těma kuframa! A pak jsme si dali do auta věci, a když jsme přišli, tak já se divil, že Lenka tu není a došlo mi, že ona jela s nima autem, to se mi líbilo. Pak se mi líbila šiškovka a jak jsme šli na večeři a tam byly ty selky. A večeře byla moc dobrá, tak jsem je pak chválil. A pomáhal jsem dělat oheň!
Lukáš – Jistě se mi líbila večeře, ale jinak asi ze všeho nejvíc večerní oheň. To jsem byl na mamutím táboře a tam byly písničky, který jsem moc neznal. Tyhle už umím nazpaměť. Zajímavý je, jak jsou pařáky, a v noci je teplota nižší. Vím, že jsme jeli vlakem, pak jsme přesedali na autobus a pak jsme jeli dalším vlakem. Nejlepší byl první vlak, protože tam byl největší klid.
Tobiáš – Nejvíc se mi líbilo, jak jsme jeli vlakem. Potom i jak jsme jeli tím autobusem, jak jsme na sebe dělali bitvu se šiškama. Šišková bitva. To divadlo se nám taky líbilo. A potom se mi líbilo, jak jsme zpívali u ohně písničky. Potom ta hra, kde jsou ty chylické brýle. A bavil mě i ten fotbal. A potom jsme s mým kamarádem, bohužel nevím, jak se jmenuje, hráli dračáka. Jak se jmenuješ? Jo s Jeníkem. On mi i řekl, jak se ten dračák hraje. Tam se musí hádat, co budeš dělat. Můžeš si tam vybrat Zeměkouli a tam bojovat. Je to úžasná hra.
Ondra – Nejvíc se mi líblo divadlo. Hlavně, že fakt bylo zábavný a každý tam měl nějakou roli. Nejvíc mě bavil král a královna. Já jsem hrál poustevníka, který tam řekl asi tři věty a zapomněl jsem jedno slovo. Počítal jsem, že se tom publikum bude smát, ale nesmálo se. Překvapilo mě to, byl jsem rád, že si vyslechli, co ten poustevník říká. Večerka byla zajímavá v tom, že jsem nutil Kubu se umýt i když on říkal, že on se myje ob den. Pak přišel Honza a domluvil mu.
Honza – Ten den se nedá popsat jedním zážitkem. Moje královská role byla opravdu královská. Královsky jsem si ji užil, přímo královsky. Moje emoce byly potom následně zchlazeny vodou do Eustachovy trubice. Krásně se mi pak motala hlava a tekla voda z nosu. Taky se mi líbilo, že práce nás lavičkářů měla úspěch. Byl to úplně jiný táborák, protože jsme se na něm podíleli všichni.
Tomáš – Milý deníčku, včera k obědu nic nebylo. Po bědě jsme přijeli do budovy. Zabydleli jsme se a poznali jsme pravdu o našem hotelu. Pravda je velký, špatný. Potom, co jsme poznali pravdu, nám byla odhalena pravda pomocí divadla o táborové hře. Moje dojmy jsou velmi pravdivé a nevyskytla se v nich žádná lež. PO divadle byla večeře a moje dojmy byly velmi chtivé. Po večeři jsme přešli k táboráku, který se nějak záhadně teleportoval na jiné místo, a tam jsme se snažili předstírat, že se nic nestalo a hráli jsme písničky. Potom nám Marta přečetla pohádku o zbojnících. Moje dojmy na to byly zbojné. A potom jsme šli spát a to si svoje dojmy nepamatuju.
Martin – Když jsme přijeli, tak jsme stříleli kapesníky z oken do oken. To se mi líbilo. Večer byl táborák – nebyl na místě, kde byl minule, byl o deset metrů vedle. Večer jsem nemohl usnout a tak jsem si půl hodiny četl.
Samuel – Mně se líbilo hodně, jak jsme jeli cestu vlakem a s klukama jsme si povídali a hráli. Potom mě hodně bavilo, jak jsme jeli s Radanem autobusem, protože ty sedadla byly hrozně pohodlný. Líbila se mi malinko ještě cesta pak vlakem, potom mě hrozně bavil náš příjezd, jak přijel táta s mámou a ten příchod sem. Potom se mi líbilo, jak jsme si hráli v lese a vybalovali v pokoji a hráli ty hry, jak jsme hráli potom fotbal s klukama a Jo a potom se mi ještě strašně líbil táborák. Ještě jsem chtěl říct, že se mi strašně moc líbil ten nástup v Praze, jak jsme stáli u toho sloupu a povídali jsme si. Mně se totiž strašně líbí v tý Praze. To nádraží, já to tam mám hrozně rád. A tak se mi líbila ta cesta na to nádraží s Radanem.
Jakub – No líbila se mi cesta sem, protože jsme hráli na kytaru a byla sranda. Potom hry na tom hřišti byly taky dobrý, třeba ta na studánku, nebo ten větrák, nebo co to bylo. Divadlo bylo super, utopili jsme Honzu. A štve mě, že nám zahrabali oheň. Ale nakonec to bylo dobrý.
Kryštof – Ta cesta, ta nebyla moc příjemná v tom druhým vlaku. Bylo tam nacpáno a byl tam nějakej nepříjemnej dědek, co furt říkal, ať si něco někam přendám. Když jsme přijeli, tak bylo volno a to se mi líbilo. Ty hry by mohly být zábavnější, kdyby to furt někdo nekazil. Pak jsme až do večeře hráli fotbal a pak jsem sotva udělal krok.
Radan – Takže, dobrý bylo, když jsme jeli vlakem, potom se mně nelíbila cesta autobusem a cesta tím druhým vlakem – ten byl neskutečně nudnej, protože tam nebylo žádný místo k sezení. Potom ta kratičká cesta sem byla dobrá. Pak se mi taky líbilo, že jsme se tady hráli a taky hodně táborák.
Bohdan – No já nevím, co mám říct – mně se tady prostě líbí. No všechno je dobrý. Jo, v divadle se mi líbil král a královna. A jídlo vařej dobrý.
Petr – Já něvjem, líbilo se mi všechno. Všichni jste sexy, ale já nejvíc. Nic moc byla cesta vlakem, Klára je největší fellák, když jsme přijeli, tak to bylo taky nic moc, pak jsem si zahrál královnu, vypadal jsem jak idiot a bylo to super. Nejlepší byla Honzova suknička. Honza byl super, ale já víc. Tomáš je super, ale já víc. Líbil se mi táborák, ale já jsem víc. Petr je super, ale já jsem víc. Nelíbí se mi pití, protože i já jsem sladší. Jídlo není dost slané a peprné a já jsem slanější a peprnější. Kuchařky jsou v krojích, jsou nejvíc sexy, ale já jsem víc. Lenka je fakt BIG BIG BOSS, ale já jsem víc. Budova je fakt velká, ale já jsem větší. Tomáš má super dojmy, ale já mám lepší. Všichni maj dobrej deník, ale já mám lepší. Když jsem byl malý, tak jsem byl namyšlený, ale teď jsem nejlepší. Knedlíky jsou moc kulaté, ale ty jsme ještě neměli. Pac a pusu, Vaše superdrbna. <3 To srdíčko je hezký, ale já jsem hezčí.
Vojta - Nejhezčí byl určitě večerní oheň. Líbil se mi celý průběh, mám pocit, že se to hezky zvládlo. Mám skvělej dojem a hrozně se těším, že budem spát pod širákem a to je asi tak všechno.
Monika – Doufám, že jsem překvapila tím, že jsme se objevily krojích. Chtěly jsme navázat na to téma tady a přispět ke zdejší dobré náladě. Moc jsem se těšila, až sem zase přijedu, mezi svoje mladé známe. Vždycky tady omládnu a dobiju si energii.
Verunka - Mně se líbilo, jak jsem Moniku cpala do toho kroje a taky jak nás potom Klára fotila, jak v těch krojích jíme. A jinak to mám úplně podobný jako Monika.