"Tati, já už nechci chodit na karate! Já chci zpívat!"

Soustředění sboru Bruncvík v Hříběcím 2016

Přátelé, kamarádi,dámy a pánové, maminky a tatínkové, babičky a dědové, pejsci a kočičky, rok se s rokem sešel a opět je to tady! Bruncvíci jako ostatně každý rok odjíždí na svých válečných ořích do víru bitev a nejistoty táborového života. Trápeni nedostatečně sladkou krupicovou kaší, nedostatkem fotbalového štěstíčka a nočními bojovkami Vám dozajista budou psát tklivé dopisy, ale jak to bylo doopravdy se dozvíte právě zde ...

2016-08-30 - Úterý, poslední den

V úterý na nás naplno dolehl blížící se odjezd, takže balení bylo prokládáno objetími, zpěvem a děkováním. Stalo se neuvěřitelné a my jsme zvládli do půl jedenácté sbalit a uklidit dům, rozdat poslední svačinu od našich kuchařek a vyrazit na vlak. Na nádraží jsme trochu narazili, když paní výpravčí nedokázala ocenit energičnost našich kluků, ale náladu nám to rozhodně nezkazilo. Ve vlaku se zpívalo, povídalo, pospávalo a dopisovaly se deníky. Když jsme se blížili k Praze, zahráli jsme se poslední hru letošního tábora. Každý dostal na záda papír a do ruky tužku a vzájemně jsme si na záda psali vzkazy a poděkování. Ulička vlaku byla od Benešova na Hlavní nádraží neprůchozí. V cílové stanici kluci vyskákali z vlaku, aby se přivítali se svými rodinami a nastalo poslední loučení – airbag a Všecko dobré ti budiž přáno. Jedenáctý tábor Bruncvíku skončil.
(ŽIZŇAVA - Monika)

Táborová anketa - Co se ti na táboře nejvíce líbilo?

KŘESOMYSL (Tomáš) – Jak už jste asi z mýchpředchozích deníků poznali, byl jsem na táboře. Snažil jsem se zkoumat ty divný tvory. Nic jsem nevyzkoumal. Hledali jsme Bruncvíka, toho mýho ťutíka. Ale nenašli jsme ho. On nám zdrhl na Karlák. Byl jsem trochu zklamaný z toho, že jsme ho nenašli, ale vynahradilo to to, že ten tábor byl tak super. Byla tam například Klára. Myslim si, že na táboře se mi otevřely oči a uvědomil jsem si víc, co vlastně je můj smysl života. Myslím si, že můj smysl života je teď víc v tom poznávat nový lidi a být víc otevřený ke všem novým, bojovat až do konce, hodně mi k tomu pomohli moji kamarádi z Bruncvíku. Hlavně Lenka, která mi pomohla se rozeznít a věřím, že mi ještě pomůže. Po tomhle táboře jsem si víc a víc uvědomoval, že i ten nejmenší článek týhle super party s názvem Bruncvík je vlastně štěstí v mym životě, kterého se nesmím vzdát. Už se těšim domů, k sakru!
NEKRASA (David) – Budu si vzpomínat na všechno, co jsme dělali na táboře. Všechno se mi líbilo. Jak jsme potkávali různý lidi, třeba Jana Husa, Karla IV., sv. Václava, Marii Terezii, Tomáše Garrigua Masaryka. My jsme je prostě potkali. A ještě jak jste dělali ty zprávy.
HOSTIVÍT (Štěpán) – Táák. Mooc see mii lííbiiloo, kdyyž jsmee přijeelii. Bylo to celkem super. Poté, co jsme přijeli, šli jsme na večeři. Pak jsme šli spát. Druhý den byla ctnost tolerance. Hlavní šéf dne byl svatý Václav. Byl to frajer. Třetí den byla ctnost jaká? … Bylo to prostě moc hezký. Stejně nejlepší byl ten den před odjezdem. Byl vážně hrozně super. Hrozně strašně moc super. Howgh!
ŠVABIN (Bohdan) – Hodně se mi líbily bojovky a hry, který vymysleli vedoucí. Pak bylo dobrý, že my, oddíly, jsme dělali hru pro vedoucí. A potom ještě Monika vařila dobře.
BDINA (Tobias) – Určitě jak jsme měli ňáký soutěže nebo jak jsme viděli sv. Václava nebo Marii Terezii, která zavedla školu, a bez ní bychom se neobešli, protože bez ní bychom neuměli číst ani psát, což je důležitý. Pak byl vtipný ten Josef II. a císař Rudolf. Taky ty táboráky a ten den, jak jsme se šli vykoupat. A výlet, jak jsme navštívili muzeum. Taky se mi líbilo, že jsme mohli zase dostat tu příležitost jet do Hříběcí, protože to je hodně vzácný, jenom jednou za rok. Tak jsme si to nakonec hodně užili. A celej ten tábor byl hodně dobrej.
UHLEJ (Toník) – Pamatuju si jenom dobrý jídla, nic víc. Skoro všechny mi chutnaly.
MNATA (Kuba) – Bylo to dobrý. Já na to psaní deníků moc nejsem.
ROŽATA (Alex) – Mně se na tomhle táboře líbilo asi všechno. I rozezpívání i ty hry i vedoucí. Zas za rok.
NEKLAN (Lukáš) – Musím říct, že za celý tábor byly moc dobré hry.
ČEPŘEJ (Martin) – Tábor se mi líbil.
SVIŇ (Vincent) - Bylo to dobrý!
MODLIBOHA (Marta) – Tábor utekl šíleně rychle. A zajímavé na tom je, že mám pocit, že ještě stále běží. Jako kdyby nikdy neskončil, stále ještě se kolem mě dějí samé zázraky, stále ještě sama sebe překvapuji praštěnými nápady a stále ještě se hodně směju a hodně zpívám, stejně jako během tábora. Líbilo se mi letos hodně věcí. Tábor jsem tentokrát prožila hodně skrze mé milé Lvy, kteří byli úžasní, skvěle se zapojili a byli u všech her i u zpívání krásně radostní. Před závěrečným pasováním na rytíře Lvi nejprve zařvali na celý les, a potom jsme je s Klárou jednoho po druhém slavnostně předaly Lence, což byl hodně silný okamžik, který nás obě dojal. Také se mi líbila hloubka bruncvíčích duší, která se letos obzvlášť projevovala, jednak v jejich tónu, ale také ve chvílích, kdy jsme si třeba jen povídali po cestě k lomu. Pořád se od nich mám co učit a čím se inspirovat, což mě celoživotně naplňuje. Taky mám upřímnou radost z toho, že se letos podařilo zapojit do programu tábora hudební nauku ve větší míře než dříve a že to kluky bavilo a moje výstřední hry s notami měly úspěch. A abych nezapomněla, líbil se mi letos celý tým vedoucích, který byl vyloženě hvězdný a myslím, že jsme si ten tábor spolu opravdu užili.
MIROBOJ (Honza) – Já nevím, co mám říct. Bylo to hezký. Nezapomenu, jak jsem na bojovce dostával na stanovišti facku, kdykoli prošel někdo z kluků. Facky byly od Marty. Takže, rodiče, pozor! Nezdá se :)
UBYNĚHA (Klára) – A já už to shrnutí příště nebudu psát po skončení tábora. Pouhých pár hodin v Praze stačí aby se mi začalo strašně stýskat, takže co jiného bych potom mohla popisovat než nostalgické dojetí? No zkrátka, bylo to opět (pro mne již po třetí) nádherné a překrásné. Za těch deset dnů s klukama vždycky zapomenu na všechny mrzutosti Prahy a naprosto dokonale žiju pouze krásnou přítomností Tábora. Protože bych strávila příliš mnoho času oslavováním krásných chvil, zkrátím to a poděkuji těm, kteří na tom měli podíl. Jsou to kluci. Všichni kluci, od nejmenších po největší, kteří jsou veselí, celý tábor vytváří a směrují jeho atmosféru, kluci, co mají tak strašně moc energie, ze které žiju, kluci co tak nádherně zpívají a dávají mi smysl. Co jsou každý neuvěřitelná osobnost a nechápu, jak se tam vzali - na jednom místě ve stejný čas, spolu zpívající. Děkuju. No, a také je to hlavně tým vedoucích, který byl opět vysněný, fungoval strašně dobře a já si ho užívala, jak jen se dá. Miluju naší kuchařku Moničku, protože vždycky když jdu kolem kuchyně hladová, dá mi něco dobrého, miluju zdravotníky, protože mě dojímá jejich starost s jakou o ostatní pečují, miluju také všechny nejstarší kluky z Bruncvíku, co už jsou ve vedení, protože oni jsou pořád ti malí kluci, co pro ně vymýšlíme zábavy, miluju naše dívčí trio, protože prostě jsme a nemůžeme bez sebe být, a pak taky Lenku, protože bez ní by nemohlo být vůbec nic. Těm a všem ze srdce děkuji a z duše jásám při pomyšlení na další roky tábora. Už teď.
DRSLAV (Ondra) – Tábor byl úžasnej jako vždy. Všechno se mi líbilo. Dost mě překvapilo to, že jsme měli opravdu plný pokoje. Líbily se mi večerní ohně a všechny prožité chvíle se sborem.
PŘASLAV (Petr) – Nejvíc se mi líbilo, jak parta vedoucích jakoby držela pospolu. Celkově jsem si ten tábor užil. Rudol II. byl super. Nejlepší byly posvátné a kouzelné předměty z rukou mého pážete, viz limitovaná edice “hůlky Harryho Pottera”, “posvátná kouzelná hůl, kterou vyhrál můj praděd v bitvě proti mamutům u Stalingradu” a jako bonus “ukradená Anubisova halapartna” a “vánoční stromeček z dob před Kristem”. Vydrž. Jo, ještě “posvátné české brambůrky plněné šiškami s příchutí avokád”. Toť vše. Přeji příjemné čtení, maminky a tatínkové.
VOJTA - Nejvíc se mi líbilo, jak jsem viděl pokrok chlapců v Bruncvíku, byl jsem z toho nadšený a trošku i smutný, protože to bylo tak krátké. Spánková deprivace si vybrala svoji daň už ve třetím dni, teď se těším jen do postele. A to je všechno.
ŽIZŇAVA (Monika) – Bylo to nejkrásnějších deset dní z mého léta. Konečně jsem poznala kluky trochu víc, než při koncertech a zkouškách. Nestačila jsem se divit, kolik talentů a krásných vlastností se skrývá v téhle bandě (originální, leč nezvladatelé, jak by řekla Modliboha). Zároveň mi kluci umožnili objevit mé vlastní netušené možnosti. Před táborem jsem si myslela, že se stydím zpívat a nesnesu spánkový deficit. Není to pravda! Parta vedoucích byla taky skvělá a přes všechny problémy, které na táboře nevyhnutelně nastanou, držela pohromadě. Ze všech sil jsme se snažili, aby kluci odjížděli z tábora rozezpívaní, plní zážitků a rytířských ideálů. Hrozně mi budou chybět společné táboráky, Bruncvíčí písně, pantomimická skupina 4Km2 a trio MUŽ (Modliboha – Ubyněha – Žizňava). A naučím se na kytaru, protože strunná sekce je nej!
BRATRUŠE (Magda) – Na celém táboře mě velice mile překvapila atmosféra mezi Bruncvíky. Ačkoliv jsem se dlouho rozmýšlela, jestli jet, myslím, že toho nebudu nikdy litovat. Poznala jsem zde spoustu skvělých lidí a rozhodně se sem budu chtít vracet.
VECEMIL (Michal) – Nezapomenu na svý výlety do Pelhřimova. Líbily se mi hry, bylo výborné jídlo a ještě se mi líbily hezké večery u ohně. (Marta: Máš nějakou svoji, subjektivní vzpomínku?) Tak třeba, jak mě tady teď zpovídáš a zapisuješ se mnou deník?
DUŠNA (Lenka) – Věřila jsem a věřím, že výchova dětí je možná pouze čistou láskou bez hrozeb a podmínek a že je s možné s nimi mluvit i o vážných tématech. Původní idea letošní výpravy za rytířem Bruncvíkem, který zdrcen stavem současného světa zmizel z Karlova mostu, bylo vyhledání a získání cností, které dnešnímu člověku poněkud schází (tolerance, cílevědomost, pravdivost, spolupráce, zvídavost, iniciativa, národní hrdost). Výsledek předčil všechna očekávání, neboť tlupa vědců, ve které se Bruncvík na devět dní převtělil s humorem sobě vlastním, se do veškerých úkolů pustila s neuvěřitelnou vervou a celým srdcem se ponořila do daného období... Tolik oficiální závěr sbormistryně.
A Dušna, velitelka tábora, neřku-li sama Lenka? Jsem šťasná a nemám slov. Jsem plná lásky k neuvěřitelně nádherným bytostem. Rozdíl mezi dospělými vůdci a dětskými poddanými byl úplně smazán. Každý z nich v sobě objevil poklad a uvědomil si, že je třeba jej předávat dále. Ještě jednu úžasnou ctnost - lásku. Nekonečnou, nepodmíněnou lásku ke všemu a všem... Děkuji!

2016-08-29 - Pondělí, 9. den

Dnes expedice „Zachraňte rytíře Bruncvíka“ narazila na nečekaný problém. Porouchala se brána času, a přestože se ji naši odborníci celou noc snažili opravit (proto asi všichni vypadali tak nevyspale), nemohli jsme se ráno přesunout do 21. století. Modliboha nám sdělila, že jedinou naší nadějí je poslechnout zoufale iraconální rady její prababičky, se kterou se setkala v Masarykově době. Bylo nutné vyhlížet bílého psíka, který jediný mohl bránu znovu aktivovat a přivést nás tak zpět do našeho století. Celý den jsme tedy měli oči na šťopkách – při rozeznění, zkoušce i hudební bojovce. Po odpolední svačině se dokonce kluci setkali se zástupcem rytíře Bruncvíka, ale bílý pes pořád nikde. Nakonec jsme se odebrali k táboráku a začali zpívat, když se z lesa ozval štěkot, no štěkot... spíš ňafání, a mezi stromy proběhlo malé chundelaté stvoření, něco mezi yorkshirem a lasičkou. Na nic jsme nečekali a vyrazili k bráně. Modliboha nás ještě upozornila na riskantnost celé akce a požádala každého, aby se před průchodem bránou pro jistotu rozloučil. Situace byla napjatá i dojemná. Jako zázrakem se poslední přesun v čase podařil a my jsme se všichni ve zdraví sešli za branou ve 21. století. (Petr projevoval jisté následky, které ho ale k naší úlevě během večera opustily.) Kousek od brány jsme na stromě našli vzkaz od samotného Bruncvíka, který nám oznamoval, že se díky naší odvaze a vytrvalosti mohl vrátit zpět na Karlův most, a ujišťoval nás, že i tak zůstává pořád s námi, nebo přesněji, je v každém z nás. Během ohně také došlo k pasování Lvů na Bruncvíky, děkování všem vedoucím, vyhlášení bodování i celotáborové hry, rozdávání dortu a cen. Naposledy jsme si zazpívali Mrtvej vlak i večerku a šli na kutě.
(ŽIZŇAVA - Monika)

Táborová anketa - Co se ti za celý den nejvíce líbilo?

KŘESOMYSL (Tomáš) - Probudil jsem se a zjistil jsem, že jsem větší než minulou noc, myslim, že je to kvůli bílkovinám z žížal. Po rozcvičce s tou divnou holkou, co se pořád promenáduje po našem hotelu, jsme šli na snídani. Byla tam i Klára. Potom jsme šli hrát hru, a když jsme šli nahoru po schodech, tak jsem si všiml, že tam sedí Klára. Po programu, kterýho se účastnila i již dříve zmiňovaná Klára, jsme šli na velmi kontaktní procházku. Bylo to skoro jako hokej. Po procházce jsme šli meditovat s panem indiánem. Bylo to velmi emocionální. Po meditaci, kde jsme zjistili, kdo to k sakru vlastně jsme, a co pro nás znamená sbor Bruncvík, po vynikající večeři, kterou jsme soužili bez dříve zmiňované Kláry, jsme se odebrali k táboráku. Na začátku tam Klára nebyla a potom dramaticky na bílém oři přijela. #insidejoke. Zjistili jsme, že i přesto, že jsme měli nejlepší tým s nejlepšími sponzory... Klára... byli jsme nejlepší tým, ale skončili jsme třetí, protože trojka je nejlepší číslo - měl jsme to naplánovaný. Dali jsme si něco mezi dortem a knihou, bylo to velmi poučné. Po táboráku nabitém nábojem toho, že jsme všichni spolu u táboráku – tzn. že mezi námi byla i Klára, jsme se rozhodli - s Klárou - že si dáme sraz abychom napsali deník. Zkusíme psát deník v přítomném čase. Sedíme na chodbě mezi pokoji a kolem prochází spousta lidí. Klára šla zkontrolovat děti. Nevrací se! Začínám být nervózní.. Už je tady. Jsem zpět. Někdo mě volá. Šla zase pryč. Tohle mi dělá pořád, kdo má ty nervy vydržet. Teď řekla Klára něco roztomilého. Eliáš mě volal, aby mi řekl, že je hezké, když nemám culík. To bylo to roztomilé. Klára je dojatá ze Štěpána a Marta si myslí, že jsme vtipný. Po schodech právě přichází Vojta a mizí do zkušebny. Štěpán vzal Tomášovi kšiltovku. Petr nás přišel fotit a říká, že vypadám, jako když mi je osmnáct. To mě zárověň těší a zároveň štve. Už mě zase volají. Eliáš přišel poprosit o pohádku. Jdu. Vojta projde kolem nás.
Dočetli jsme pohádku o bílé pani.
Nebolelo to ani.
Střídali jsme se po odstavcích.
V hodinách spacích.
ŽEBLATA (Radan) – Včerejšek byl dobrej, protože jsme měli hudební přeborrrrr!!! V hudebním přeboru jsme byli poslední na čas a nevim kolikátí normálně. Táborák byl super, ale dort byl hodně sytej :( Jako, líbilo se mi, že jsem byl první sám za sebe, ale jen o jeden bod. Za dnešek se mi líbilo ráno. Měli jsme rozcvičku, kterou normálně nemáme a to se nevyplácí. Potom jsme měli dlouhé stěhování. Potom jsme šli na vlak, pak následovalo přestupování na další vlak. Pak jsem řekl aby Tobias a Sam šli. Do našeho kupéčka přišla Klára a začali jsme psát deník. Říkal jsem: „Včerejšek byl dobrej, protože jsme měli......“
ŠKODĚJ (Daniel) – Dost se mi líbilo, že jsem byl na čtvrtém místě a jak byly ty stanoviště. Tohle nejvíc se mi líbilo u Marty. Pak se mi to líbilo u tebe (Kláry, pozn. red.) a u Lenky se mi hodně líbilo. Takový puzzle. Doopravdicky jsme je mohli skládat. V jídelně to bylo spíš takový běhací. A jak jsem byl na čtvrtém místě u toho táboráku, tak potom byl obchod na pokojích a nakonec se ze mě stal uplnej boháč a dostal jsem dvoje upíří zuby a taky jsem vyměnil třikrát tři pastelky – za jellybeans a ty jsem pak vyměnil Samovi za anglickou knížku.... prostě takovou strašně dobrou knížku.
NEKRASA (David) – Mně se líbilo, jak jsme včera hráli tu hru. U toho táboráku to bylo super. Dort byl dobrej, jenom ten marcipán byl úplně, když se ho najím, tak je úplně… Měl jsem jen kousíček. Ale kdyby tam byla poleva, to by bylo dobrý. Možná, že příští rok bude nějaký jiný, třeba ovocný, ten mám taky rád. Nebo zmrzlinový. My jsme viděli bílýho psíka a potom jsme se v bráně objevili zase v naší době. Všichni tam padali jeden za druhým a dokonce z Petra se stala kočka. Počkej, slyšela jsi ten řev? To jsme byli my (Lvi). Potom bylo vyhlašování. Na to, že jsem poprvé na táboře, tak jsem na pátém místě, to snad ani není možný.
HOSTIVÍT (Štěpán) – Hrozně se mi líbila bojovka a líbilo se mi, jak jsme byli v kruhu s Bohdanem. Byl to super zážitek. Pak se mi hodně líbil táborák. Konečně to byl ten závěrečný a nejlepší táborák. Howgh.
ŠVABIN (Bohdan) – Probudil jsem se, pak zazněl budíček a potom jsem musel jít na rozcvičku. Rozcvička byla dobrá, až na to že se rozbila brána a nemohli jsme se teleportnout do našeho času. Ale Modliboha řekla, že musíme uvidět bílýho psa. Večer u táboráku jsme ho uviděli, šli jsme k bráně. Když Petr vešel bránou, tak trochu jakoby... já nevím, jak to mám říct... hyperaktivnul. Potom všichni dělali, že umřeli, ale pak jsme našli dopis na stromě. Bylo tam, že se Bruncvík vrátil. Tak jsme byli rádi. Potom se Lvi proměnili v Bruncvíky.
BDINA (Tobias) – Budíček. Pak se mi líbil táborák, kde jsme dostali ten dort, a já jsem byl jedenáctý. A pak se mi ještě líbily ty hudební hry. Ještě v těch hudebních přeborech se mi líbilo, jak když nám ukázali třeba ňákou notu, tak jsme podle toho museli něco dělat. Třeba když byla nota celá, tak jsme se museli plazit. Pak se mi líbilo ještě to, kde byla mořská panna. Tam jsme měli zahrát na flašky Ó, má duše.
UHLEJ (Toník) – Líbilo se mi všechno. Úplně všechno.
MNATA (Kuba) – Celá bojovka byla super.
OSLUCH (Sam K.) – Včera se mi líbila ta bojovka. Nauková. Hodně se mi líbilo stanoviště u Marty, kde jsme byli první. A nebo se mi líbilo ještě u Lenky. Jo a pak se mi líbil táborák. Fakt hodně. Ten dort byl pěkně udělanej, Ale byl taky hodně sladkej. Dostal jsem blbosti, ale jsem za ně celkem rád a pak jsme si to ještě povyměňovali. Ráno se mi moc líbilo – já jsem, žejo, nešel na rozcvičku, no a takže jsem se oblík a nic moc jsem toho nedělal. Moc se mi nelíbilo to uklízení, ale líbilo se mi, že jsem tátovi šel do lesa ukázat ty hrady jak jsme stavěli. A pak, že jsem s ním jel autem. A to je všechno, teď už jedem vlakem domů.
ROŽATA (Alex) – Ráno jsem se probudil a měl jsem tam zas přichystaný boty, pak jsme šli na rozcvičku, pak jsme šli k bráně a Modliboha nám řekla, že nemůžeme projít do současnosti, dokud neuvidíme bílýho psa. A řekla jí to prý její potřeštěná prababička vědkyně. Pak jsme šli domů na snídani. Co bylo k snídani? (Honza: Myslím, že chleba s mrkví.) Jo, chleba s mrkví a s nějakou tou pomazánkou. Pak jsme šli na zkoušku, bylo rozezpívání. Takže to byla taková různorodá zkouška. Pak jsme říkali, co se nám tam líbilo a čeho jsme dosáhli. A pak Lenka o každém z nás řekla, v čem jsme se zlepšili. Pak byla obyč zkouška. Pak jsme šli na oběd. Co bylo k obědu? Hrníček od medu. Nevím. Honzo? Co bylo k obědu? (Honza: guláš s rejží.) Jo, guláš s rejží. Pak byl polední klid, klasika. Pak jsme šli na procházku, to jsem si s Radanem povídal o dějinách český země a točilo se to všechno kolem první a druhé světové války. Pak jsme přišli a vy jste zatím připravili naukovou hru. My jsme šli první k Lence, tam mě to hrozně neuvěřitelně bavilo. Tam totiže byly rámečky ze dřeva a do těch jsme museli skládat různý takty, byl tam tříčtvrťovej a čtyřtvrťovej. Pak jsme šli k Honzovi na lahve, tam jsme museli napustit lahev a muselo to být přesně tak, aby z toho vyšel tón. Museli jsme ze sedmi lahví sestavit jeden takt z písničky Ó má duše. Ale my jsme ho udělali tak, že jsme ty lahve naplnili až po okraj a pak jsme upíjeli. Pak jsme šli k Martě, měli jsme tam nejlepší čas, tam jsme byli první. To se mi líbilo taky hodně. Mně se líbilo všechno. Tam jsme museli do těch hrnců dávat tenisáky, byly tam různý druhy not a my jsme museli naplnit ten hrnec podle té noty. Pak jsme šli ke Kláře. Tam nám ukazovala noty a my jsme podle nich museli dělat věci. Různý věci – plazit se, chodit s rukama před sebou nebo s jednou, skákat po jedné. Pak jsme šli na šneka. Tam byly stupnice v tom šnekovi od céčka do háčka, pořád se to opakovalo, byla to štafeta. Myslím, že za cíl bylo naučit se stupnici, ale já jí umím. Myslím, že jsme byli druhý. Tím tuhle hru končím. Pak jsme šli na toho šamana. Ještě byla svačina, ke svačině byl jogurt Florida. (Honza: Florián!) Jo, Florián. Pak jsme šli na toho šamana, a ten nám ukázal spojitost s Bruncvíkem a spojili jsme se s ním, jeho dálková vysílačka byl Honza. Po šamanovi jsme šli na večeři. K večeři bylo co, Honzo? (Honza: Já nevím.) Po večeři jsme jen my dva s Kubou myli nádobí, i když je pravda, že Sam aspoň utřel stoly. Myslím malýho. Pak jsme šli k táboráku a tam bylo vyhlášení a úplně hrozně dobrej dort. Byl jsem čtrnáctej. Asi jo. Pak jsem šel spát. Dobrou noc!
VRBATA (Samuel V.) – Líbil se mi ten oheň, líbilo se mi, že jsme tam všichni spolu zpívali. Taky se mi líbilo, že jsme šli na tu procházku. A že jsme u táboráku dostali dárky!
NEKLAN (Lukáš) – Včera jsme foukali do lahví. Přišlo mi to celkem dobrý. Vyhráli jsme celotáborovou hru a dostali jsme dort.
ČEPŘEJ (Martin) – Byl hudební přebor a bylo pět stanovišť. Na každém stanovišti byly různé úkoly. Na prvním bylo hraní na nástroje. Druhé stanoviště bylo zapamatovat si noty, které ti vedoucí ukázal a každá nota měla svůj obrázek. Třetí stanoviště bylo, že jsi běhal ve spirále, sbíral noty a nosil je na stůl. Čtvrté stanoviště bylo, že jsi musel mít hrnce, ve kterých byly různé noty a měl jsi je doplnit podle délky.
SVIŇ (Vincent) - Mně se líbila včerejší rozcvička a ta bojovka vevnitř a první jsme byli u Honzy. A tam byly lahve od piva a naplnili jsme je vodou, abychom zahráli Ó má duše. Pak jsme byli u Kláry a ona nám ukazovala noty a podle nich jsme dělali písničky. To bylo jedno z mých nejoblíbenějších. A ještě jsme byli s Lenkou, tam jsme dávali do rámečku noty a muselo se to tam vejít.

2016-08-28 - Neděle, 8. den

V neděli byli kluci probuzeni zpěvem písně Ach synku, synku, kterou miloval první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Byl to právě on, koho jsme potkali za branou času. Řekl nám, že dole pod kopcem narazil do jakéhosi plechového člověka. Dovtípili jsme se, že to byl Bruncvík, a vyptali se na všechno, co říkal. Dozvěděli jsme se, že Bruncvík požádal pana prezidenta, aby nám pomohl získat ctnost národní hrdosti. Nejdřív ale bylo třeba posilnit se výbornou snídaní od našich kuchařek a pocvičit repertoár na zářijové koncerty. Zdraví naší milé Dušny se ale pro tento den inspirovalo jejím jménem a ona musela strávit dopoledne lékařským vyšetřením. Naštěstí za ni pohotově vedení zkoušky převzala Marta, Klára a Tomáš M. A zpívalo se všude, dokonce i v lese. K naší úlevě nám lékaři Dušna po obědě vrátili a program mohl pokračovat. Odpoledne se konala velká bojovka. Každé stanoviště reprezentovalo jednu oblast, na kterou mohou Češi být hrdí. Kluci tedy prokazovali svou znalost národních pověstí i státních symbolů, pluli s Antonínem Dvořákem do Ameriky, dozvěděli se něco o českých letcích RAF za druhé světové války a zdolali dvě lanové překážky, zamýšleli se nad krásami českého jazyka a poezie, poměřovali se se sportovními legendami Emilem Zátopkem a Věrou Čáslavskou, přiřazovali osobnosti československého průmyslu k odvětvím, ve kterých se proslavily, navrhovali architektonickou stavbu; zkrátka si připomínali, že jejich vlast má svou historii i současnost, která nás může inspirovat. Po návratu na základnu čekaly na každého závodníka výborné blumy, které rozdávala Adélka s Rozárkou. Večer samozřejmě nemohl být zakončený jinak než táborákem, při kterém nás znovu navštívil pan prezident, aby kluky pochválil za jejich snažení a předal jim atributy své doby. Nejspíš na nás začal doléhat blížící se konec tábora, protože na konci se spustila spontánní vlna děkování, která se přelila ve zpěv večerky.
(ŽIZŇAVA - Monika)

Táborová anketa - Co se ti za celý den nejvíce líbilo?

KŘESOMYSL (Tomáš) - Byla bojovka. Proto jsem šel bojovku, musel jsem tam bojovat. Boj byl ukrutný, protože to byla ukrutná bojovka.
Ten boj nebyl žádná pohovka.
B(iv)oj chtěl od kance pokoj
– myslím, že by to chtělo nějakej stroj pro tenhle stroj.
Konec bojů.
Nastala nová éra,
změnila se atmosféra.
Moje životní sféra
je pořád stejná.
Bohyně Héra mi naklonila svoji přízeň.
Mám žízeň.
Mám hodně žen,
které jsou všechny žížaly,
uf, ještě nekončí světlovlasé a neponičí se moje dokonalá pleť.
Bojovka byla dobrá, moc jsem si ji užil, protože mě bavila. Nejvíc mě bavila cesta mezi Vojtou a Klárou – to jsem mohl skákat. Nejvíc se mi líbilo, jak byl Petr hezky oblečený. Trvalo mi to dlouho. Ani jsem nedokázal zadržet dech celou dobu. A věřte mi, fakt jsem se snažil. Teď sedim hezky v teple a jsem spokojený se svým životem, a proto se nezabiju. Tábor se mi zatím LÍ-BÍ!

Hrdost k Národu
Hrdost k nám celým světem
Protože Čech jsou pro svět rozkvětem
Jako když na máj rodí se život
Nemusíme k udržení lidu stavět plot
Slavný osobnosti jen se tu hemží
Protože nic, ani nebe, pro ně není lepší.
(Křesomysl; složeno během velké bojovky)

HOSTIVÍT (Štěpán) – Během zkoušky se mi udělalo hůř a musel jsem intezivně navštěvovat zdravotníka. Pořád jen smrkám a házím kapesníky do koše. Doufám, že dnes budu zdravej, nebo chcípnu. Nejvíc se mi líbilo, že jsem měl konečně den klidu a mohl jsem si počíst. Také bylo super, jak za mnou přišel Petr.
NEZABUD (Láďa) – Dneska se mi nejvíc líbila bojvka, snídaně, svačina, oběd, svačina a večeři nevím, protože ta ještě nebyla. Na bojovce se mi líbilo to u Vojty a to u tebe (Moniky, pozn. red.) U Vojty jsme nejdřív přešli po slacklině a pak jsme jako slanili z kopečka a vylezli do kopečka. To byli jako letci z druhé světové války.
ŠVABIN (Bohdan) – Když jsem se probudil, zazněl budíček. Šli jsme na rozcvičku. U brány byl T. G. Masaryk. Co jsme měli dělat? Jo, národní hrdost. Líbilo se mi, že jsme měli bojovku sami za sebe. Většina mi šla, ale něco mi nešlo, třeba u Bohdana ne. U Kláry mi to šlo, a taky u Petra a Ondry ten běh. A to je všechno.
UHLEJ (Toník) – Dneska to bylo blbý, protože celej den ležím doma. Odpočíval jsem, ale furt jsem ležel, ležel a ležel. Ležel jsem hodiny. Chutnaly mi jídla, ale jinak to prostě bylo blbý. Já jsem byl nemocnej a přitom jsem nechtěl jít na rozcvičku a taky jsem nesměl, a to bylo právě dobrý. To bylo jediný, co se mi líbilo.
MNATA (Kuba) – Líbila se mi bojovka. Všechny stanoviště byly dobrý, doběhl jsem první.
OSLUCH (Sam K.) - Dneska se mi nejvíc líbilo ráno, jak jsem jel do nemocnice. A pak se mi ještě líbilo, jak jsme dělali ty soutěže pro ostatní. Všichni to měli hezký, ale líbilo se mi hodně to naše a Křesomyslů. My jsme měli to, jak jsi tam musel vybojovat míček a pak ho odpálit, a Křesomyslové měli báseň a minigolf. To je asi všechno. Asi se mi bude zase líbit táborák. Já to kdyžtak pak dopíšu, co se mi na něm bude líbit.
ROŽATA (Alex) – Dneska ráno jsem se vzbudil, měl jsem zas přichystaný boty, sandály. Běželi jsme na rozcvičku. Na rozcvičce jsme cvičili, co jinýho bysme tam asi dělali. Pak jsme se portli do budoucnosti za Tomášem Garriguem Masarykem. Pak za náma přišel a začal se ptát, co jsou to berle, pak nám řekl, co budeme mít za ctnost – národní hrdost. Pak jsme šli na snídani, byla vánočka. Hrozně dobrá. Pak jsme jaksi šli na zkoušku, byla to zvláštní zkouška, bez Lenky. Ještě jsem si musel uklidit pokoj. Po zkoušce byl oběd, k obědu bylo co? (Monika: Kuře.) Pak byl polední klid. Pak byla hra. Závěrečná bojovka byla hrozně krátká. Tak jsem šel na hru, vysílali nás po sedmi minutách. Docela se mi líbilo u Marty, tam jsem stavil rodokmen bájnejch knížat, pak u tebe (Moniky, pozn. red.) na člunu, to se mi hodně líbilo, akorát ta loďka byla trochu blbá, i ty vesla byly blbý. Pak jsem běžel k Vojtovi, tam jsem dělal letce, to se mi docela taky líbilo, lézt po laně. Pak u Kláry jsme měli takový dotazník, to se mi taky docela líbilo. Nejepší bylo, jak jsem doplnil tu básničku o indiánech. Pak tam byl Emil Zátopek a Věra Čáslavská. Tam jsem musel běžet čtyřikrát k fáborku a zpátky a dostal jsem za to sůšu. Bylo to na čas. A pak jsem šel za Bohdanem (velkým) a tam jsem měl říct, co se za první republiky vyrábělo nebo co se tu ještě vyrábí. To nebylo na čas. Pak jsem měl přiřadit jednotlivý věci k značkám, to mi dost šlo. Pak jsem měl do minuty navléct co nejvíc korálků, to mi vůbec nešlo, měl jsem jen čtyři. Pak mě převedl přes silnici, tam byl Gema, tam jsem se ještě díval na houby. U Pišty jsem maloval architektonickej skvost. U Honzy jsem vyjmenovával státní znaky. Celkově jsem byl z celý bojovky čtvrtej. Pak jsem se nasvačil. K večeři jsem si dal zapečené těstoviny, pak byl táborák, druhá večeře a dobrou noc!
VRBATA (Samuel V.) – Celej den jsem ležel jen v posteli. Hrál jsem si se žaludama a pak jsem tři hodiny spal. Večer jsem si pinkal a byl jsem u táboráku.
ŽIŽEL (Jeník) – Budíček jako obvykle hroznej. Přesunuli jsme se do doby T. G. Masaryka. A to se mi líbilo asi ze všeho nejvíc. Ale zatím, ještě se pravděpodobně přesuneme do doby Václava Havla. (Monika: Proč myslíš?) Protože to je takovej významnej panovník, no prezident. Kterej nás osvobodil od komunismu a dal Česku svobodu. Byla závěrečná hra, kde jsme si měli ozkoušet ctnost hrdosti státu, nebo tak nějak. A to je asi všechno.
PRUDA (Eliáš) – Dneska se mi nejvíc líbilo, jak jsme jeli ve člunu při bojovce. Pak jak jsme lezli u Vojty na lanách a pak se mi taky líbilo, když jsme přišli do konce, kde byly blumy, které mi moc chutnaly.
SVIŇ (Vincent) – Mně se dneska líbila zkouška v lese, ale nelíbilo se mi, že se mi rozbil můj oblíbený highlighter. A líbila se mi denní bojovka, na tom raftu a u Honzy. Ptal se mě na otázky, kdo byl první prezident a jak říkáme českýmu lvovi, to jsem neřek správně. A pak jsme si hráli na terase s Davidem, pak jsme hráli badmingpong (originální hra s badmintonovými pálkami a ping-pongovým míčkem, pozn. red.)
MIROBOJ (Honza L.) - Dneska mě vzbudil Pišta s tím, že musíme zazpívat Ach synku, synku jako budíček, na kterém se vlastně nepodílel. A my s ochraptělými ranními hlasy s rozsahem jedné oktávy (Monika: to uber) jsme se snažili vydati něco jako tón a zazpívat budíček. Pak byla rozcvička, které jsem se po dvou dnech konečně zúčastnil. To bylo možná víc, ne? Po třech? A pak jsme šli přivítat Masaryka. Po skvělém hereckém výkonu Gemy jsme se odebrali na snídani a po snídani jsme se dozvěděli, že Lenka pojede do nemocnice. Plány byly zbourány a překopány. Děvčata zkoušela a já s Pištou a Petrem jsme se vydali tyčit závěrečnou bojovku. Ze začátku to odsejpalo a pak jsme se začali flákat, protože jsme byli unavení. V zastávkách jsme se věnovali aktivitám, které mají probíhat na stanovištích. Vrátili jsme se na svačinu a zkouška končila. Zkoušel Tomáš, Marta a Klára. Upřímně řečeno, jsem si pak šel odpočinout. Usnul jsem na dvě hodiny... Pak jsme všichni začali připravovat svá stanoviště. Hra začala neplánovaně o hodinu později, podle plánu. Jelikož jsem měl stanoviště poslední, mohl jsem se zdržovat a ještě než kluci vyběhli, jsme s Vojtou F. stříleli na Mončinu bójku uprostřed rybníka ze vzduchovky. Tentokrát mě Vojta porazil. Normálně se to nestává. Pak byla nuda, čekal jsem, až kluci projdou trasu. Začali přicházet a já se přestal nudit. Dozvěděl jsem se například, že prvním prezidentem ČSR byl Alois Jirásek a že se Česká republika skládá z Čech, Moravy a Slovenska. Hra skončila a já přišel na večeři. Pak byla dražba zapomenutého oblečení, Eliáš mi musí umýt boty, což si myslím, že nikdy neudělá, protože jsou stále čisté. Pak byl táborák, kde jsme si s Tomášem pěkně zahráli. Dneska jsme byli dobrá dvojka.

2016-08-27 - Sobota, 7. den

Sobotního rána mluvil rytíř Bruncvík s Marií Terezií a jejím synem a spoluvladaře Josefa II. Když jsme prošli časovou bránou do jejich století, viděli jsme ale jen císařovnu. Mezi námi se pohyboval jeden člověk, který nebyl členem naší expedice, ač se snažil svým chováním plně přizpůsobit našim poměrům: šťouchal kluky do zad, házel po nich šišky a měl prapodivné dotazy. Nikdo z nás by si ho ani nevšiml, kdyby Marie Terezie nezavolala: „No, Josefe! To snad ne! Že tys zase podlehl své neřesti a šel jsi v přestrojení mezi poddané.“ Josef se díval do země a císařovna pokračovala: „Podívej, co to máš na sobě! Ty šaty, ty boty a ten odér!“ Josef II. se nakonec přeci jen vzmužil a přiznal nám, že skutečně rád chodívá v přestrojení mezi obyčejný lid, aby poznal jeho potřeby a přání. Císařovna sice nevypadala nadšeně, ale přeci jen dala synovi za pravdu v tom, že je dobré sám se zajímat o potřeby lidu a nečekat, až si lid začne bouřit. Společně nám pak vysvětlili, že je Bruncvík pověřil, aby nám zprostředkovali ctnost iniciativy, která je jim oběma, jak jsme mohli vidět, velmi blízká. První příležitost být iniciativní dostali kluci již při ranní zkoušce. Jak se jim to dařilo, nám ovšem Lenka nesdělila. Odpoledne ale kluci již projevili svou iniciativu naplno. Nejdřív vytvořili nádherné návrhy obrázku rytíře Bruncvíka na trička a pak připravili naprosto promakanou hru pro vedoucí. Nutno říct, že stejně naplno se vedoucí vrhli do soutěžení. Při večerním vyhlášení byli naši chapci za skvělé aktivity vřele oceněni jejich císařskými milostmi (Josef II. už tentokrát přišel ve svém císařském oděvu.) Všichni také ocenili Michala, který prohrál skoro všechny soutěže, protože gentlemansky pomáhal Martě, proti které soutěžil. Martiny výsledky byly fenomenální! Táborák byl velmi rozjařený. Nemohla samozřejmě chybět píseň Generál Laudon, která zazněla na počest slavného vojevůdce z 18. století. Poté, co jsme si ujasnili, že ženská, která vede vojenskou patrolu je (mimo jiné) kulatá, kostkatá, živelná a především emancipovaná, jsme se vydali spát.
(ŽIZŇAVA - Monika)

Táborová anketa - Co se ti za celý den nejvíce líbilo?

KŘESOMYSL (Tomáš) – Probudil jsem se. Zběsile jsem se koukal po místnosti, vypadalo to tam jak věznice. Se mnou tam bylo ještě několik spoluvězňů a všichni vypadali zděšeně jako já. Z místnosti vedle se přibližovaly kroky. Zpoza dveří se ozval Ďábelský smích a vešel náš věznitel. Uf, já jsem zapomněl, že to je vlastně náš hotel. Po večeři jsem šel psát deník.
Vojta má fakt super boty
všechny takový do roboty
Josef II. to je chlap
Dělá si reformy a pak
vzpomněl jsem si vlastně,
protože mozek funguje mi ladně,
Že tahle báseň je o Vojtovi
- ten, co se mnou chodí na lovy
kancům kopat hroby,
ale nejde to vyjádřit jenom slovy.
A teď něco o mně
asi to nepřichází moc vhodně,
Ale mám rád žížaly,
Když mu zuby skřípaly
pochopitelně zimou,
ach, ty roky plynou,
Ale zase zpátky k žížalám,
s žížalami je nejlepší Ham, ham, ham.
A není to žádnej klam.
Žížaly jsou just for fun.

ŽEBLATA (Radan) – Líbila se mi snídaně, líbila se mi zkouška, super byla a.k.a. hra pro vedoucí a líbilo se mi zkoušení s Pištou a zajímavý bylo to auto (které zrovna projelo kolem během psaní deníku, pozn. red.), protože má hezkou střechu.
ŠKODĚJ (Daniel) – Jak jsem udal Samuelovi kliky. A taky bylo hodně dobrý, jak jsme vymýšleli stanoviště pro dospělý. My jsme měli minigolf. A ještě museli složit básničku. Nejlíp to šlo Vojtovi a Petrovi. Oni stihli obě dvě a ještě nejlíp. Měli nejvtipnější básničku, podle mě!
NEKRASA (David) – Jak jsme dělali pro vedoucí takové ty úkoly. Já si myslím, že když zítra a pozítří to budeme zase dělat, tak vezmeme ty meče, kopí a dva provazy – kdyby bylo zase pět věcí. Uděláme to stejně jako Neklanovci, ale budou se u toho i trošku šťouchat – tím kopím. Jinak na našem stanovišti byl nejlepší Michal a ty, Marto. Druzí byli Klára s Davidem a Honzou. A ještě k tomu vykukovala Lenka. A to je konec.
HOSTIVÍT (Štěpán)NEZABUD (Láďa) – Jak jsme dělali tu bojovku pro vedoucí. A potom snídaně, oběd a večeře. A k tomu ještě svačiny. A zítra už je poslední táborák, viď? To uteklo strašně rychle. Já mám pocit, že jsme tu tak tři dny.
UHLEJ (Toník)No, nejlepší bylo, jak jsme připravovali ty hry. Jak tam Kláře uskočil ten míček, a ona uááá a upadl jí ten míček. Bylo to mínus dva body, protože ten míček dvakrát skočil. (Monika: A jakého jsi nakreslil Bruncvíka?) Já jsem nakreslil takovýho velkýho Minecraftovýho, který má tady (na hrudníku, pozn. red.) portál. A meč se mi tam nevešel.
MNATA (Kuba) – Celý den byl super. Chutnala mi večeře. Zpívaly se písničky u táboráku a vyhlašovaly se výsledky hry.
OSLUCH (Sam K.) - Dneska se mi nejvíc líbilo ráno, jak jsem jel do nemocnice. A pak se mi ještě líbilo, jak jsme dělali ty soutěže pro ostatní. Všichni to měli hezký, ale líbilo se mi hodně to naše a Křesomyslů. My jsme měli to, jak jsi tam musel vybojovat míček a pak ho odpálit, a Křesomyslové měli báseň a minigolf. To je asi všechno. Asi se mi bude zase líbit táborák. Já to kdyžtak pak dopíšu, co se mi na něm bude líbit.
ROŽATA (Alex) – Takže, dneska ráno jsem se probudil, měl jsem zas přichytaný boty. A šli jsme na rozcvičku. Dneska jsme se portovali k Marii Terezii. Ta nám řekla, že se budem dneska učit ctnost inovaci, nebo co to bylo.Pak byl snídaně, co bylo k snídani? (Monika: Nevím.) Nevíš? Tak nic. Pak byla zkouška. Čenda odjel před zkouškou, to nám oslabilo tým. Navíc se ani nerozloučil s paní kuchařkou, což od něj nebylo hezké. Pak jsme měli svačinu. Byl šlehanej travoh. Pak byla zkouška, po zkoušce byla zkouška a pak oběd. (Monika: Proč dvě zkoušky?) Já to takhle píšu. Neřeš! K obědu byl bramborovej knedlík, špenát a maso. Po obědě byl polední klid. To byla docela legrace. Pak byla hra, to mě docela bavilo, protože jsme měli vedoucím přichystat bojovku. Na tý bojovce byly celkem čtyři stanoviště jako čtyři týmy. My jsme měli úl, baseball a utíkanou. Pak byla zkouška a zkouška s Pištou. Pak byla večeře. Ta byla velice dobrá. Maso, papriková omáčka a rýže. Pak jsme si hráli a teď tady píšu s tebou tenhle deník a máš unavený oči a seš nešťastná, že to musíš psát. (Unavený oči jsou pravdou, neštěstí ale naštěstí ne, pozn. red.) Pak bude táborák a tam si určitě zazpíváme Frankieho dlouhána a takový ty písničky, jako je Mrtvej vlak, Ruty šuty Arizona Texas, Montgomery, Černý muž a Buráky. Blablabla. Dobrou noc!
VRBATA (Samuel V.) - Líbilo se mi, že jsme šli stavět lesní domečky. Líbilo se mi taky, že jsme zpívali u ohně, ten Mrtvej vlak, třeba.
ŽIŽEL (Jeník) – Budíček byl neobvykle dobrej, probudil jsem se ještě před ním a byl jsem čilej, čili v poho. Přesunuli jsme se do doby Josefa II. a Marie Terezie. Víc se mi líbil Josef II., protože nezaložil školní docházku. A měli jsme vymyslet bojovku pro vedoucí, jako zkoušku na iniciativu. Měli jsme každý tým vymyslet svoje stanoviště. Nejlepší jsme byli asi my, Neklanovci, podle toho, co jsem slyšel. Večer jsem se snažil vyhnout se mytí, ale to se mi jaksi nepovedlo. A to je vše. Ještě jsme se tam chechtali jako blázni.
ČEPŘEJ (Martin) –
PRUDA (Eliáš) - Líbilo se mi, když vedoucí šli k nám na stanoviště a bojovali s mečema. A taky se mi líbila druhá večeře. Nelíbilo se mi ale, když mi Honza udělil 30 kliků.
SVIŇ (Vincent) – Jak jsme si povídali s Toníkem o Transformers a líbilo se mi, jak jsme dělali ty hry a vymýšleli ty věci. A taky když jsme čekali, tak jsme si s Eliášem zkoušeli to s tím mečem a laně a to bludiště. Na našem stanovišti to šlo nejlíp Vojtovi a Petrovi. Konec.
UBYNĚHA (Klára) – Ráno k nám do pokoje přišla Lenka a řekla: „Dámy!!!“ My na to: „Doprkýnka, už zas!!!“ A pak jsme uslyšely hudbu z 18. století. Snídani jsem nestihla :-( Pak jsme se po druhé loučili s Anetou. A Marta se mě zeptala, jestli mi není blbě. Dopoledne jsme si s Vojtou povídali v kuchyni. Poté jsem usnula na zkoušce kluků. Také jsem omylem vešla do klučičího pokoje a řekla jsem „Přestaňte holky!“ Zlobili se. Nejsem tak vtipná, a proto nepíšu báseň. (Radan: Holky nejsou moc vtipný, jsou takový, eh, nic moc, jsou takový naprd.)

2016-08-26 - Pátek, 6. den

Páteční vstávání bylo po probdělé noci obtížné a Jan Amos Komenský se rozhodl přijít až po dopolední zkoušce. Protože také skupina odborných specialistů, včetně vědkyně Modlibohy, prošla branou do 17. stol již před námi a v našem časoprostoru se tedy již nenacházela, museli jsme se pustit do riskantního přesunu sami. Samozřejmě jsme s sebou také vzali aktivační nástroje – bubny a zvon – ale naštěstí kolegu Rožatu napadlo aktivovat bránu pomocí zpěvu a specialistku Dušnu zase, že si zrovna osvěžili kánon ze sedmnáctého století v němž se mj. zpívá „Pojď za mnou“. Perfektní. Branou jsme prošli, Jana Ámose jsme potkali a ten nám pověděl o ctnosti zvídavosti, které by nás mohl přiučit. Až do oběda se zkoušelo, polední klid proběhl - ač to zní paradoxně – klidně a poté následovaly hry sportovního rázu na fotbalovém hřišti. Přetahovaná nabrala neuvěřitelné obrátky, dokonce byli přítomné roztleskávačky a roztleskávači, v publiku to vřelo a výhry a prohry byly těsné, jako legíny Rudolfa II. Poté se kuci rozdělili na stanoviště s odpaly tenisáků, házení s vejci, skákání v pytli a dokonce střílení ze vzduchovky. Svačina byla lahodná a po ní se šlo opět zkoušet. U večerního ohně jsme se rozloučili s kuchařkou Anetou, která má ráno odjet pryč. Dostala zpěvník, čokoládu a improvizovanou báseň od mistra Neklana. Dnešní táborák byl obzvláště nádherný, pan Křesomysl se stará o strhující a dojemný kytarový doprovod a doplňuje celou strunnou sekci, která je nyní sehraná, veselá, báječná, kompletní. Mimo jiné se dnes večer také zrodila pantomimická taneční skupina 4Km2, která doplňuje krásný zpěv o ladné pantomimické kreace. Byl to krásný, mírný a laskavý den.
(UBYNĚHA - Klára)

Táborová anketa - Co se ti za celý den nejvíce líbilo?

KŘESOMYSL (Tomáš) – Dnešní den byl velmi Aladin. #outsidejoke. Křesomyslům přijel jejich dlouhoočekávaný vůdce a hned začal bodovat. Nastala tvrdá vojna #aladin. Už to fakt nedávám s těma hashtagama. Slibuju, že už nikdy, fakt. Prosím nepřestávejte číst můj deník. Dneska jsme prošli hvězdnou bránou, ale úplně mě to nepřesvědčilo. Mám takový pocit, že jsem pořád v 21. století. Ale i když... Zapomněl jsem malé změny. Např. móda se změnila – od teďka kluci nosí legíny. Jo, řekl jsem to, Petře, co s tím uděláš? A chlapi si začli depilovat nohy. Ale jenom někteří vůdci, kteří na to mají prachy. Na druhou stranu, měli jsme oběd a byl dobrý. Na třetí stranu šestiúhelníku (těšte se) jsme hráli hry. Na čtvrtou stranu jsme všechny hry vyhráli, protože jsme dobří hoši. Na pátou stranu jsme myli nádobí a na šestou stranu jsme taky myli nádobí.
„Moje nádobí to tady vyzdobí.“
Nedokážu uvěřit, že tak skvělej člověk, jako jsem sám, dělá tak potupnou práci – myje nádobí. Získali jsme si přízeň od sponzorů, třeba nám pošlou balíček, ať tady neumřem. Když jsem byl v pokoji, tak jsem přemýšlel a zjistil jsem smysl života. Ale s tím se vám tady nebudu nějak chlubit, to je zbytečný. Ale musím se pochlubit, že jsem vydržel deset sekund bez mrknutí a třicet sekund, aniž bych se nadech.
Vojsko čeká na stráni,
nový vůdce je jejich jediné přání.
Ten přijíždí na svým statným vozíku,
kukačka na stromě hrdě kuká: Ku! Ku!
Poslouchej Lenku!
Na obzoru se objevuje nepřítel
- pozoruje dalekohledem velitel -
naštěstí naše vojsko má snipery
a před sebou mají obraný kry.
Taktika naše je prostá,
vrhnout se na ně zostra.
Až vítězi budem,
eště chvíli tam zbudem.
Mezitím nedaleko za srubem
tučňák tam s tučňačkou,
jak voják s bouchačkou,
tam střílí.
Srub je bílý.
Říkám to jenom abych zahnal dlouhou chvíli,
smím-li.
Zato na bojišti je bitva prudká,
když napíšeš v mýt měkký i, je to hrubka.
Ale i přesto vůdcova vojska vyhrávaj,
protože ty druhý prohrávaj.
Ale vlastně je to všechno jedno,
protože napadá mě jen jedno.
To jak jsem šťastný,
oheň je uhaslý.
Už žádný ohně mě trápit nebudou.
Honzo, slyšíš to? NEBUDOU.
A proto je na zemi láska,
lepkavá jak lepící páska,
aby spojovala lidy,
nejsou to žádný kydy.
Už asi bych měl končit,
aby zlo nenastalo,
jako když dítě ze stometrovýho baráku spadlo
- nejspíš zakoplo -
tohle už je fakt konec,
zazvonil zvonec.

ŽEBLATA (Radan) – Z her se mi líbilo, jak jsme kradli Kubovi tenisáky. Hra W tenisák. Bavilo mě střílení ze vzduchovky. Líbilo se mi střílení, protože bagr. A budou se mi nadále líbit další věci.
ŠKODĚJ (Daniel) – Včera byl nejlepší fotbal. Bylo to docela dobrý, protože vždycky si tam Tomáš a Bohdan přihrávali dopředu a potom buď dali gól, nebo jsme to já s Martinem ubránili. Ale nakonec to vyhráli. Taky přetahovaná byla dobrá, akorát myslím, že Štěpán měl Bohdana a Bohdan měl kopačky. Takže Štěpánův tým nás vždycky porazil. A zkouška byla taky dobrá. Mně se hodně líbilo jak jsme zpívali Ave Maria, je to moje oblíbná písnička z těch, který se týkají Krista.
NEKRASA (David) – Ty sporty se mi líbily, hlavně ta přetahovaná. Všichni tahali a já jsem se tam válel. A jak jsme stříleli, to bylo taky super. A ten fotbal byl taky fakt úplně super. Potom jak jsme házeli vajíčkem, skákali s pytlem a hráli baseball, tak to bylo taky pěkný. Mně se tam líbilo prostě úplně všechno. Protože sport je pro mě zábava.
HOSTIVÍT (Štěpán) – Ráno jsme byli všichni unavení, zkoušky byly letos celkem v pohodě. A hry se mi líbily, i když byly celkem náročné, ale líbily se mi. Pak jsem byl celkem unavený, kluci šli na fočus, já jsem šel spát. Pak byla véča, pak jsme hráli badminton, pak byl dobrej táborák a večerka se mi taky líbila. Jinak z her se mi nejvíc líbilo střílení z pošušky (pušky, pozn. red.)
NEZABUD (Láďa) – Ze dneška se mi nejvíc líbila bojovka. Potom se mi ještě líbila snídaně, oběd, svačina a večeře. Nejvíc se mi líbila střelba ze vzduchovky. Střelil jsem sedm bodů z pěti ran. Potom … a to je asi všechno.
ŠVABIN (Bohdan) – Na hrách se mi líbila ta střelba a potom s tou baseballkou. A potom se mi líbil fotbal. Potom byla dobrá svačina, to byl ten koláč. Ten jsem si osobně uloupil. Jsem jich měl asi šest. Večeře taky byla dobrá. A oheň taky. (Monika: Vždyť ten ještě nebyl.) Já předpovídám budoucnost.
BDINA (Tobias) – Dneska se mi líbilo, jak jsme zase mohli jít tím časoprostorem. A líbila se mi ta střelba a to přetahování. Nejlíp mi asi šla ta přetahovaná, protože na začátku jsme to dávali a byli jsme tak silní, že Štěpán skoro nemusel tahat za lano.
UHLEJ (Toník) – Mně se líbilo, jak jsme hráli na ten xylofon. Při hrách mi nejvíc šlo to přetahování. Já jsem po agresi strašně silnej. Takže tím pádem pak mám strašně moc síly a energie. A já ji potřebuju nějak vybít. Tak jsem ji vybil tou hrou. Jinak se mi líbilo všechno.
MNATA (Kuba) – Dnešek byl super, byly dobře promyšlený hry. Nejvíc mě bavilo odpalování míčku. Pak mě bavilo střílení, jako jedinej z našeho týmu jsem střelil dvě plechovky. A pak jsme chvíli hráli fotbal, kterej jsme nedohráli.
OSLUCH (Sam K.) - Nejvíc se mi líbilo včera asi střílení baseballkou a střílení vzduchovkou. Mně se toho líbilo i víc, ale tyhle dvě nejvíc. Ještě přetahovaná se mi líbila. A táborák se mi ještě včera líbil. Hlavně asi to bodování – to je vždycky takový zajímavý.
ROŽATA (Alex) – Takže jsem se probudil, měl jsem zas připravený boty. Já to prostě nedokážu zkrátit. No, to máš jedno, já to napíšu detailně. Byla snídaně. Pak zkouška. Po zkoušce jsme se portli někam do prkvančic k Janu Amosi Komenskýmu a pak byla zkouška s těma boomfoum (boomwhackers, pozn. red.). No, pak byl oběd, co bylo k obědu? Jo, řízek. Ten byl moc dobrej, mňam. Pak byl polední klid, klasika. Pak byly ty hry, líbilo se mi všechno – přetahovaná, střílení – bum, pak tam byl baseball, házení vajíčkama a skákání v pytli. Do pytle! Já si to nepamatuju. Takže, pak se šel hrát fotbal, což jsem nechtěl a nešel jsem. Pak byla zkouška, večeře. Pak bylo zase jako klasika před táborákem, táborák, dobrou noc!
VRBATA (Samuel V.) - Dneska se mi nejvíc líbilo, že jsme šli na ty lesní domečky, že jsme vůbec něco hráli. Nejvíc se mi líbily ty vajíčka. Aspoň jsme je pak mohli ochutnat (nemohli, což bylo těžké Samovi vysvětlit, pozn. red.)
KOKOŇA (Čenda) – Dneska se mi líbilo, jak jsme byli na tom hřišti a u ohniště. Potom se mi líbilo střílení z tý větrovky (vzduchovky, pozn. red.) a ta rozcvička.
NEKLAN (Lukáš) – Asi střílení vzduchovkou. Jinak mě celkem bavila hra a byla dobrá večeře – bramborová kaše a maso.
ŽIŽEL (Jeník) – Budíček byl jako obvykle hroznej. Nejvíc se mi líbila olympiáda, kde se mi nejvíc líbilo střílení a baseball.
ČEPŘEJ (Martin) – Dneska jsme chodili po stanovištích. Jedno bylo střelba ze vzduchovky, odpal baseballovou pálkou, skákání v pytli a přehazování vajíček. Nejvíc se mi líbila střelba vzduchovkou. Večer jsme hráli fotbal a potom byl táborák. A to je všechno.
PRUDA (Eliáš) - Dneska se mi líbilo, jak jsme stavěli domečky. Pak se mi líbilo, jak jsme si s Vincentem hráli na Star Wars.
SVIŇ (Vincent) – Jak jsme měli venku tu zkoušku, ale nelíbilo se mi, jak tam furt házeli tu trávu nahoru. A taky i ty zvuky na xylofonu se mi líbily. A taky jak jsme pak stavěli domečky. Ty se mi taky líbily. Nejlíp mi šlo asi to házení vajíčkem, a taky jak byla ta hra, jak jsme měli vzít ty míčky.

2016-08-25 - Čtvrtek, 5. den

Čtvrteční den patřil Rudolfu II., renesanci a ctnosti spolupráce. Jelikož byl na programu výlet, rozeznění a zkouška se nekonala. Císař a jeho družina si sbalili batůžky a vyrazili směrem k nádraží. Odtud se přepravili k Žirovnici, kde navštívili špejchar, muzeum zemědělských nástrojů, pivovar s muzeem perleťářství, knoflíkářství a šicích strojů. Potom dostali kluci rozchod, kterého řádně využili k nákupu všemožných jedovatostí, od chipsů po bonbóny. Autobusem se pak přesunuli do Horní Cerekve, odkud se husím pochodem vydali zpět na základnu. Tam už je čekala výborná večeře a táborák. Během večera se k nám připojil Tomáš, nový kapitán Křesomyslovců, a taky se vrátil Zbyhněv (Gema) a Vojta Pištěcký. Protože jsme byli po výletě všichni unavení (a protože vedoucí věděli, že nás čeká perná noc), brzy jsme se rozloučili a spokojeně zalezli do postelí.
(ŽIZŇAVA - Monika)

Táborová anketa - Co se ti za celý den nejvíce líbilo?

ŽEBLATA (Radan) – Líbil se mi výlet.
ŠKODĚJ (Daniel) – Za dnešek se mi hodně líbil ten výlet, jak jsme byli na prohlídkách – perlařství, šicích strojů a taky jsme viděli minibetlém. Keramickej. Rozdělili nás na takový skupinky a měli jsme patnáct minut na to si něco koupit. Já jsem si koupil chipsy a zmrzlinu.
NEKRASA (David) – Jak jsme kupovali v těch skupinkách. (Monika: Co sis koupil?) Jenom bonbóny. A jak přišel Rudolf a my jsme museli dělat (ukazuje úklonky).
HOSTIVÍT (Štěpán) – Dnešek … nevím, líbil se mi celej, že jsme se tak hezky prošli.
NEZABUD (Láďa) – Takže, nejvíc se mi líbil výlet, snídaně mi chutnala, potom se mi líbilo, když jsme sbírali houby, no, a to je asi všechno.
ŠVABIN (Bohdan) – Výlet a hlavně muzeum. Nejvíc ten fotbalový pohár a ty knoflíky, jak se dělaly. Po cestě nazpátek se mi líbilo, jak jsme měli 15 minut rozchod. Koupil jsem si zmrzlinu, pití a brambůrky.
BDINA (Tobias) – Dneska se mi hodně líbilo, jak jsme viděli toho císaře Rudolfa, pak se mi líbila rozcvička. Jo, a ten výlet se mi líbil.
UHLEJ (Toník) – Všechno se mi líbilo. Nejvíc se mi líbilo to, jak jsme večer u táboráku zpívali a Štěpán říkal, že jsme němí. Aby si nemyslel, že proč to nerecitujou ty děti (mluví o zážitku z úterý.)
MNATA (Kuba) – Dnešek byl celej dobrej.
OSLUCH (Sam K.) - Dnes se mi líbil ten výlet, ten volnej čas, jak jsme měli. To muzeum, obě dvě, se mi taky líbilo. O těch sýpkách a knoflíkách z těch lastur.
ROŽATA (Alex) – Ráno jsem se probudil a museli jsme vstávat na rozcvičku, to mě vždycky naštve. Ale docela jsem se těšil, protože měl být výlet. Vklouz jsem do bot, který tam mám vždycky připravený. Pak jsme šli na rozcvičku, běhali jsme se, potili jsme se k tomu Rudolfákovi, císařovi, šestém. Nebo čtvrtém? Pak jsme měli ranní rozcvičku, což mě nikdy nebavilo. K snídani byla šunková pomazánka, prostě nakrájená šunka, tu dělá Monika často - kuchařka. Po snídani jsem se chystal na výlet. Ale nejdřív jsem umyl nádobí. Pak jsem ti (Monice) vyprávěl deník, což jsem nestíhal. Pak jsem šel nahoru a běhal jsem nahoru dolů, to zkrátím. Pak jsme šli na vlak. Vlak přijel asi za dvacet minut. Pak jsme jeli vlakem do Horní Cerekve a čekali jsme na semaforu asi deset minut. To mě naštvalo. Pak jsme jeli rychlíkem do – jak se to tam jmenovalo? Roudnice nad Labem? Ne... něco na Ž. Žirovnice. V Žirovnici jsme byli na tom zámku. To mě nezajímá, takže to vám říkat nebudu. Rozchod je super. Nejdřív jsme šli někam k Vietnamcům, jmenovalo se to Můj obchod, to máme i u nás ve Starý Boleslavi. Je tam taková hodná paní. Vrátím se ještě k zámku. Tam do záznamu přání a stížností Petr napsal, že průvodkyně je kočka a k tomu svoji a Vojtovu adresu. A Vojta tu svoji škrtl. Ale jdem dál. No, a ta paní byla hrozně milá, koupil jsem si tam brambůrky a mentosky. Docela levný, ale pak jsem je našel ještě levnějc. Pak jsme šli do Flopu. Tam byly takový ty prodavačky (vydává prapodivné zvuky). Tam jsem si koupil Pombears a zmrzlinu. (Pazvuky) Pak jsme šli do nákupního centra, aspoň se ten obchod tak jmenoval, i když to vůbec nebyl. Tam jsem si koupil zmrzlinu, která mi hrozně chutnala, a hrozně levný mentos. Asi za čtrnáct korun. Pak skončil rozchod a šli jsme na autobus. Jeli jsme s jedním přestupem. Nevím, jak se to tam jmenovalo, asi nějaká Roudnice, a odtamtud jsme jeli do Horní Cerekve. V Horní Cerekvi jsme vystoupili, šli jsme polem a bylo mi trošku zle. (A už ti je dobře?) Jo, už je. Pak jsme došli sem a já ti teď povídám tenhle deník. Už jsem stačil spořádat jedny brambůrky. S klukama, samozřejmě. Mentos mám pro sebe a teď píšu tenhle deník, a co bude k večeři, nevím. Takže dobrou noc!
VRBATA (Samuel V.) - No, no, no, no... Líbilo se mi, že jsme si mohli koupit věci, které jsme chtěli. Taky se mi líbil ten výlet, že jsme šli alespoň nějakej kilometr. A taky se mi líbilo, že … vlastně nevím.
KOKOŇA (Čenda) – Dneska se mi líbil ten výlet. Taky se mi líbilo, jak jsme obcházeli ten pivovar a jak tam byly ty mušle.
NEKLAN (Lukáš) – Tak dneska jsme měli výpravu, nejdřív jsme jeli vlakem, pak jsme přestupovali na další vlak, pak jsme šli pěšky. Zpátky jsme se vraceli autobusem a nakonec jsme šli pěšky do tábora.
ŽIŽEL (Jeník) – Budíček byl jako obvykle hroznej. Musel jsem vstávat, a to je hrozně těžký, když seš rozespalá a tak. Výlet byl ale dobrej – asi jediná světlá stránka tohoto dne. Ale měli jsme moc krásný rozchod. Příchod domů byl dobrý. Ondra pouštěl nějaké video, už nevím jaké. A těsně potom jsme našli obří housenku a Kuba o ní říkal, že je to pokémon. Já jsem byl na jeho straně.
ČEPŘEJ (Martin) – Ráno jsme měli rozcvičku. Po rozcvičce jsme se přesunuli na přelom 15. a 16. století k Rudolfovi II. Po snídani jsme vyrazili na výlet do města Žirovnice. Měli jsme prohlídku věcí používaných dříve v minulosti. Byly tam staré kočáry, obrovský betlém, který dělaly děti z místní školy a fotografie a různé další věci. Potom jsme měli prohlídku pivovaru, a jak se vyráběly knoflíky. A ještě jsme v pivovaru viděli staré sklenice od piva a byly tam podklady pod sklenice s nápoji. Bylo jich asi kolem padesáti a ještě tam byly šicí stroje. To je všechno.
PRUDA (Eliáš) – Dnešek, hmmm, ale dneska ještě nebyla druhá večeře, a ta se mi líbí úplně na všem. No, tak se mi bude líbit druhá večeře. Dneska se mi líbilo, jak jsme bojovali mezi sebou s Tondou, trochu jsme si ublízili. Tonda asi dvakrát brečel, tak jsem taky musel jednou brečet, protože mě úplně přitiskl na polštář. No, a to je všechno.
SVIŇ (Vincent) – Ten výlet. Jak jsme byli v těch výstavách. V tý první se mně nejvíc líbila ta vesnice, co byla udělaná, a v tý druhý Eifelova věž z knoflíků. Pak jak jsme si něco koupili v obchodě, já jsem si koupil Tic-tac.

2016-08-25 - Noční bojovka

Noční bojovka je vždy speciálně očekávaná a panuje kolem ní zvláštní odér tajemna i když se o ní jen mluví - existuje samozřejmě spousta teorií a predikcí o tom, kdy přijde a kdo a co tam bude. Nicméně, stejně vždy překvapí. Letos se Rudolf II. rozhodl, že potřebuje elixír mládí a chyběla mu poslední přísada, kterou poslal chlapce sehnat. Po cestě potkali kata a bezhlavou mrtvolu, lazara a felčara, mandragoru, Golema, loupežníka, ztracenou hvězdu, Johanu Šílenou a jejího manžela Filipa Sličného, byl tam také Tycho de Brahe nebo magistr Kelley s umělou ženou Sirael. Po několika úkolech a úlecích získali přísadu a na konci je očekával mudrc u kotlíku s lekvarem, do kterého ji přihodili, poté ochutnali a zkoumali účinky. Většina jich však stejně nechtěla býti mladšími než jsou, a tak si dali jen kapičku pro chuť. Na bojovku nakonec vyrazili úplně všichni a nikdo se nezalekl. Byl také přítomen Vozíček, který se právě přesně před rokem u stejné příležitosti zrodil, vlastně to byla taková jeho narozeninová oslava. Magistr Kelley, který ho před rokem (tehdy jako začarovaný šohaj) zrodil, se velice zaradoval a předal zodpovědnému a vytrvalému Křesomyslovi jako bonus velký plastový patník s odrazkou. Křesomysl neskrýval svoji radost a s objektem si na první pohled vytvořil pevný vztah. Obdivujeme tuto rodičovskou lásku a přejeme mu ať vytrvá. Na druhou stranu litujeme paní Morganovou, která se již jednou nechala slyšet, že Křesomyslův pokoj je velmi malý. Když všichni stateční hrdinové opět usnuli, strašidla, historické postavy a jiné bytosti se sešli v jídelně a popřáli si krásnou noc. Nebo spíš ráno – začíná svítat.
(UBYNĚHA - Klára)

Táborová anketa - Co se ti na bojovce nejvíce líbilo?

KŘESOMYSL (Tomáš) - – Už jsem zpět, hahahaha, zjistil jsem, že pravda o vašem ubytování je pořád pravdivá #inside joke, no přivítali mě uctívači Ku klux klanu, ne, to tam nepiš, to je moc. A prostě přišel jsem a ubytoval jsem se a nějak jsem se snažil zapadnout mezi kolektiv, kterej mě občas šikanoval. (Štěpán: Cože? Hahaha!) Hlavně Štěpán s jeho neustálým šikanováním mého vozíčku, kterej taky přišel, a nikdo nemohl zpochybnit že je to pořád děsnej týpek, přišel jsem skvěle vybaven přípravou na každou situaci, ale nečekal jsem , že mě ó velcí vůdcové vytáhnou z postele, ať jdu běhat po lese, s vozíčkem samozřejmě, který byl stejně napruzený jako já. V zemi imaginace mých ó velkých vůdců jsem potkal mnoho dalších přátel, jako např. klacek, patník a pud sebezáchovy. Nakonec jsem to nějak přežil, ale bylo to těsný, protože ten lektvar, co jsem tam musel vypít byl fakt hnusnej. Cítím se mnohem mladší, jako kdyby mi bylo míň, než mi je. Je to složitý, protože kvůli tomu lektvaru asi umřu později, než můj vozík, ale aspoň bude na týhle planetě někdo, kdo ho správně pohřbí. Obávám se, že éra vozíku už pomalu končí, protože nastává éra uměle vyrobených ženských. Rozvedu to tak: ó velcí vůdcové mají velkou imaginaritu, ale tohle nebylo až tak imaginární, protože na tom moderní vědci už pracujou. A teď řeknu báseň o našem putování:
Cestujou dva poutníci temnou nocí,
Vozíkovi se kolečka točí,
cestujou dál a dál,
aby se poutník ó velkým vůdcům smál.
V lese jsou hrozivá zvířata
#hádejtekohomyslim
oči mají kulatá,
ale všechno občas trochu zkreslím.

ŽEBLATA (Radan) – Bojovka byla super, s tím se musí souhlasit. Potom se mi líbilo spaní.
ŠKODĚJ (Daniel) – Mně se líbilo, jak tam byl ten zombík a líbila se mi ta zombíčí ruka a jak tam byl ten plot – ale bál jsem se, že zakopnu, protože jsem měl špatný boty. Prostě byla to strašná sranda, jak ti (Martě, pozn. red.) dal Honza na zadek, tak to bylo nejlepší.
NEKRASA (David) – Mně se nelíbilo, jak tam byla ta mrtvola, to bylo hrozný. A zase nejvíc se mi líbilo u toho klenotnictví. To bylo na konci úplně. Jeden pán takový. A měli jsme tabletky, dali do vodičky a pak jsme to ochutnali a já jsem řekl: „Je to dobrý!“ A byl tam i kámen mudrců.
HOSTIVÍT (Štěpán) – Mně se hodně líbilo jedno stanoviště, jak tam byl Vojta Pištěcký a Zahrádka a že to bylo strašně vtipný. Na každýho si vymysleli jinou srandu. Na mě třeba: „Kámo, je tam mrtvej pokémon, utek nám. A líbilo se mi stanoviště u Gemy. No, a potom se mi líbilo to stanoviště u – teď nevím, kdo to byl – ale takovej ten popravčí. Jo, Tomáš. Už nic. Líbilo se mi všechno. A pak se mi ještě líbilo, jak jsem si narazil koleno dvakrát na stejným místě.
NEZABUD (Láďa) – Mně se na bojovce nejvíc líbilo, jak tam byly ty ty, co tam dělali ty strašidla a tak. Byl tam Golem, potom nějakej alchymista, který tam vařil nějaký blitky. No co, já za to nemůžu, že to vypadalo jako blitky. A to je asi všechno. A dostal jsem luk od elfů bez tětivy, abych se nezabil. To říkal Rudolf.
ŠVABIN (Bohdan) – Bojovka se mi líbila. Ze začátku jsem se trochu bál, ale potom mě dohnali kluci. Ale Honza nás rozdělil. Ale docela jsem byl unavenej. Pobavil mě někdo v tý ohradě, ta mrtvola.
BDINA (Tobias) – Líbilo se mi, že jsme tam měli ty svíčky, aby jsme věděli, kam jít, a líbila se mi ta mrtvola a ten Golem. Taky ta hvězda se mi líbila. Taky ten konec byl hezkej, jak tam byl ten, co znal i naše tajná přání. Měl tam elixír mládí, jak jsme tam museli dát tu tabletku.
UHLEJ (Toník) – Nic se mi tam nelíbilo. Hlavně jak tam byla ta mrtvola – strašný. Když jsme se k ní přiblížii, už jsme byli jen pár kroků před žebříkem, začala se strašně chechtat, a to nás vydělilo s Davidem. Tenhle chechot jsme neznali. Potom tam byl takový pytlák někde u konce a pak úplně u konce byl nějaký dědeček – s tím lektvarem. Museli jsme vložit pastilku do lektvaru a potom nám dal i ochutnat to, co jsme vytvořili. Byl takovej kyselej.
MNATA (Kuba) – Bojovka byla super, a to je asi tak všechno. Ještě jsem naučil jednu random holku slovo Matúš. A nejvíc se mi z toho asi líbilo, jak tam byl Vítězslav a Vojta a jak mluvili o mrtvým bezdomovci. A když jsem do něj kopnul, tak dělal slepici.
OSLUCH (Sam K.) - Tak noční bojovka se mi neskutečně líbila. Hodně se mi líbil ten, co našel mrtvolu za plotem a ještě ten kat, pak jak ten pán stvořil takovou tu ženu, on říkal abych předvedl, co umím, a já jsem měl v ruce klacek, co mi dal Rudolf II. Tak jsem s ním začal máchat takhle a říkal jsem: „Vidíš ten klacek?“ a on: „Ne, no dobře, dobře, něco umíš.“ A pak se mi líbila ta bláznivá žena s tím mužem. Marta to byla, myslím. Vím, že tam byl Vojta Kovařovic, a kdo byl ten pán, co stvořil tu ženu? Vím, že to nebyl Gema, ten byl až naposled. Jo, a ještě se mi líbilo u Vojty Formana. Jak měl tu dlouhou pistoli. No, a pak se mi ještě líbilo hlavně... Jo, jak jsme šli lesem po tom provázku. Já jsem totiž potkal Jeníka. A pak nás Marta rozdělila. Jóó, a pak ten hvězdář – Honza. A Gema, to už jsem říkal, s tím lektvarem. S ním jsem si hrozně dlouho povídal. A to je všechno.
ROŽATA (Alex) – Já jsem byl vzhůru už od tý doby, co Monika vzbudila Čendu, a pak jsem se nemohl dočkat a počítal jsem, kdy přijdu na řadu. Vždycky jsem se tak kouk, Monika posvítila a já dělal, že spím. A pak jsi mě vzbudila, teda jakoby, a já jsem si nazul boty a oblík se ven. A poslali mě samotnýho na bojovku. Pak jsem šel podle těch svíček a narazil jsem na Rudolfa, a ten mi říkal, že mi dá poklad – šišku. A pak jsem tu šišku dostal, šel jsem dál a pak tam byla hvězda, kterou jsem měl chytit, například Radan ji po louce honil klackem. Tak já jsem se po ní snažil hodit tou šiškou, pak jsem tu šišku vzal, a ona mi dala nějakej knoflíček a říkala, že ho mám donýst hvězdáři, to byl Tycho de Brahe, nebo Galileo, teď nevím. Pak jsem přešel potok, a pak jsem šel kolem ohrady, a ona ta svíčka svítila tak matně, že jsem si myslel, že tam někdo je, tak jsem volal: Haló, je tam někdo? Ale pak jsem zjistil, že tam nikdo není, že je to jen hloupá ohrada. Pak jsem došel ke katovi – Tomášovi – a ten kat mi říkal, že mám zvednout plášť, tak jsem ho zvedl a on se měl zvednout, nevím, kdo to hrál, bezhlavá postava, a on se zvednul a já jsem se měl leknout, ale říkal jsem: "Haha, tohle je ta tvoje napálka, jo?" Pak řek, že mu ho mám rychle podat, že ho ještě zavraždí, pak jsem řek: "Na to ti tak skočim, tam na mě zas někdo bafne". Tak jsem mu ho hodil a šel jsem dál. Pak jsem došel k nějakýmu vesničanovi, kterej řval: "Pomóc, pomóc, pomóc!" A začal: "Tady leží mrtvola, pomóc, asi tu zabloudil v lese, vidíš, teď se hejbla!" Tak jsem řek: "Co to má bejt?" Viděl jsem tam Daniela, jak se k tomu nechce přiblížit a já jsem si říkal, že je to možná nějaká figurína nebo co. On řek: "Jděte k němu," a já jsem říkal Danielovi: "Tam na nás něco určitě vybafne." Tak jsme k ní šli a on vstal a byl obvázanej toaleťákem a měl na sobě krev. Tak jsem řek: U, ooo, haha, to se vám teda povedlo. (fonetický přepis je nepřesný, pozn. red.) Pak jsme teda měli jít dál. A ještě jsem tu mrtvolu mlátil klackem, protože říkal: "Rychle, dělejte." A šli jsme. Pak jsme teda šli nahoru, pak tam myslím byl ten hvězdář, že jo? Takže jsme si lehli do trávy a on řek: "Byli jste u tý hvězdy?" No, a já říkal jo a Daník taky. Protože on měl špatný boty a řekl, abych šel s ním a ať kontroluju cestu. Já jsem měl dobrý boty. Pak jsme šli dál, on nám za ten knoflík dal takovej vitamín C s příchutí citrónu. Pak jsme potkali loupežníka, ten nám říkal: "Ten Rudolf mě ale štve, vypustil Golema a já teď nemůžu loupit." A ať mu dáme a vyhrožoval, že mě zabije tou pistolí. Pak jsme šli dál a byl tam Golem, kterej zpíval: "Marmeládu a traktor a kládu." Tak jsem mu chtěl dát přes pusu, ale bál jsem se, že by mi dal taky. On řek, že je František Kocórek a že je brněnský Golem. A že si máme dávat pozor, až najdem magistra Kelleyho, tak mu máme vyřídit, že ta malá není jeho, a tím myslel dům. Já jsem nejdřív myslel, že unes nějakou holku. A Daniel si měl zapamatovat, že je to od Františka Kocórka, brněnského Golema. Pak jsme šli dál a tam byla ta šílená praprapraprateta Rudolfa a říká: (nereprodukovatelné zvuky, pozn. red.). A dávala Honzovi přes zadek a on jí pak taky. Nejdřív ji houpal a ona si mlela něco pro sebe, a pak vstala a řvali na sebe. A Honza nám řek, že jeho žena je šílená a máme běžet dál. No, a pak jsme potkali Eliáše s Tobiasem, oni nevěděli kudy jít, a přitom to bylo jasný. Tak jsem tam prošel a řek jsem, že tam nic není a tam na mě vybaf Martin Rudovský a já jsem křičel, že ta malá není moje. A on řek, co umím, a Dan uměl kliky, Eliáš dělal nějaký čmáranice klackem, Tobias dělal dřepy a já jsem mával šiškou. Pak jsme šli dál a došli jsme na konec, ale tam nám Lenka řekla, že jsme nebyli u táboráku. Tam byl Gema, a to byl nějakej ten alchymista, a měli jsem tam hodit vitamín C. Bléblé. Zelňačka. Měli jsme ochutnat. Pak mi řekl, že budu spisovatel románů, pak jsme šli dovnitř a už byl konec.
VRBATA (Samuel V.) - Bojovka byla trošku strašidelná. Líbilo se mi tam, že jsme tam měli různý úkoly. Taky se mi líbilo, že jsme šli sami. Taky se mi líbilo u toho čaroděje, nebo kdo to byl, jak jsme museli dát tu šumivou tabletu a mělo to strašně moc příchutí. Já jsem cejtil pepř.
KOKOŇA (Čenda) – Jo, bojovka byla dobrá a na tý bojovce jsme mohli vidět toho hvězdáře a já jsme si ho nevšiml. Vždycky když tam někdo byl, tak jsem se lekl toho hlasu. A nevěděl jsem proč máme vstávat, myslel jsem, že jsem zaspal. A šlápl jsem do potoka, protože jsem si nevšiml lávky a myslel jsem, že je tam kláda.
NEKLAN (Lukáš) – Tak, o bojovce jsme brali katův šátek od mrtvého těla, viděli jsme ducha, naučil jsem ženu Sirael slovo „haló“ a pak jsem dal prášek do polívky, musel jsem ochutnat a pak už jsem mohl jít zase spát.
ŽIŽEL (Jeník) – Bojovka byla super. Mnohem lepší než normální den a i než všechny bojovky, co jsem za tyto chvíle s Bruncvíkem zažil. Asi nejlepší bylo, když jsem byl nakonec u mudrce. Jediná nezávislá stránka na tom byla, teda dvě, že jsem za a) musel odejít a za b) při ochutnávce nějakýho guláše, nějakýho lektvaru, ve kterým jsem schytal pepř. Asi jako jediný jsem, když se zeptal, čím chci být, tak jsem odpověděl komentátor nebo paleontolog a trefil jsem mu komentátora. To je asi všechno. A byl jsem tam s malým Samem a Radanem. Malýmu Samovi řek, že jeho dušička by chtěla být zpěvákem, a Radanovi, že jeho dušička prej by chtěla být tanečníkem.
ČEPŘEJ (Martin) – Noční bojovka byla super. Očekával jsem, že bude, protože jsem to poznal podle udělaného koláče, který dostane vždycky ten, kdo projde celou bojovku. Při bojovce jsme plnili různé úkoly a nosili různé předměty jiným osobám po cestě a nakonec jsme ochutnali elixír života. Nejvíc se mi líbila poslední u toho ohně, ten mudrc.
PRUDA (Eliáš) – Líbilo se mi, jak Golem říkal, že kdybychom neunesli tu kládu, tak že by nás nepustil. A pak jak jsi tam ty (Marta, pozn. red.) předváděla tu ženu na houpačce. Honza nám pak řekl, že jsi vlastně nemocná.
SVIŇ (Vincent) – Tak, mě se líbila hodně ta bojovka. A když mě Lenka probudila, myslel jsem si, že Lenka je Štěpán. A my jsme byli s Čendou a báli jsme se, že bysme šlápli do vosího hnízda. (Jeník: Já jsem se taky bál.) A pak jsme potkali nějakýho pána a tomu pánovi ukradl loupežník plášť a bál se, kam jít, tak jsme tam šli s Čendou pro ten plášť. Pak jsme potkali dalšího pána, on chtěl oživit nějakou mrtvolu a bál se. Pak jsme tam šli a ona začala mluvit, tak jsme se lekli. A vypadala jako mumie nebo zombie. Jo, a pak jsme potkali i hvězdu a dala nám knoflík a pak jsme ho dali jednomu pánovi a on nám dal tu věc do toho lektvaru. A pak jsme viděli jednoho loupežníka, tak jsme mu řekli „Dobrý den“ a on ať vypadneme. A chtěl Golema. A pak jsme našli toho Golema a řekli jsme mu to. A pak jsme byli u magistra Kelleyho a ten se nás ptal, jak se jmenujeme a pak vytvořil nějakou paní. A pak jsme šli k táboráku a tam byl čaroděj. A my jsme hráli do lektvaru tu věcičku a ochutnali. A pak se nás ptal, čím chcem být, a já řekl přírodovědec a Čenda taky řekl, že chce být přírodovědec. Konec, pak jsme šli spát.
UBYNĚHA (Klára) - Na bojovku se vždycky strašně těším a taky se strašně bojím. Já sama bych ji nikdy neušla, ti kluci jsou strašně stateční. To já musím být i na stanovišti vždycky s někým. Letos se to dobře schovalo, protože to dokonce tak muselo být – z důvodu vysokého počtu vedoucích, které ještě přijela podpořit klasická výprava z Prahy. Moje role byla umělá žena Sirael a kluci mi vymysleli báječné stanoviště uprostřed rybníku na betonovým čtverečku o rozměru 50x50 cm. Monika mi půjčila svatební šaty její maminky a nabílila mi obličej. Na čtvereček jsem se měla dopravit po prkně, které mi Honza s Tomášem připravili ke vchodu. Bylo vskutku tenké a tak jsem poprosila ještě Golema aby mi zábradlí udělal ze svého poraženého stromu. Magistr Kelley stále ještě tušil, že je to velmi riskantní a tak šel první a pak si mě tam tak jako přenesl. Bohužel na zpáteční cestě se pod ním prkénko propadlo a jednu nohu si mírně smočil. Golem zas potřeboval tu kládu, no tak jsem tam zůstala, na čtverečku, bez pomoci, ve svatebních šatech. Ostatní odešli s tím, že to, jak se dostanu zpátky, vyřešíme po bojovce. Pak jsme asi hodinu s magistrem diskutovali o budoucnosti, životě a jiných závažných věcech, které by byly ještě vážnější, kdyby na sobě magistr neměl vlněnou spací čepičku s bambulí a Lenčino sáčko. Pak už konečně přicházeli jednotliví odvážlivci, ti nejmenší po dvojicích, ti nejpomalejší a nejrychlejší dokonce v pětici a většina osatních po jednom. Magistr Kelley je nevědomky podrobil psychologickému testu, když jim v různých obměnách sděloval za prvé: „Hle, podívejte, co jsem dokázal, pohleďte na zrození ženy, to je Sirael! A co umíš ty?“ a chlapci odpovídali nejrůznější věci typu „Potichu tleskat.“ „Dupat.“ „Já se umím držet opodál.“ „Dřep“ „Klik“ „Umim mi svítit rukou – to se hodí třeba na záchodě.“ (pozn. red. - chlapci každý dostali light-stick na ruku jako náramek.) „Držet klacek.“ „Česky.“ apod. a za druhé: “Můžeš Sirael naučit nějaké důležité slovo.“ Sirael by po školení kluků uměla řict: náramek, ahoj, Matúš, nejneobhospodařovávatelnějšími a haló. Ostatní se možnosti naučit slovo vzdali, jeden z poznámkou „Já, kterej jsem učil mluvit nemluvňata a teď mě nic nenapadá!“ Trochu se mi na tom čtverečku zavíraly oči a párkrát jsem zabalancovala, také jsem se bála aby pytlovina nezačala hořet od svíček, které mi tam Filip Sličný šoupnul a přemýšlela jsem, jestli v tomto rybníčku žijí hadi a jestli by se dokázali vyplazit na ten beton. Kelley říká že ne a když jo, tak se od těch svíček spálí. Cca po třech hodinách jsem si na ten čtvereček zvykla a poslední hodinu už jsem se odvažovala otáčet, hledět do stran, zvedat nohy a dělat jiné divoké pohyby. Když bojovka skončila, všichni se u nás sešli aby se podívali (pozn. red. - ano, podívali, nikoliv sestavili živý most ze svých těl) jak se přes vodu dostanu. Filip Sličný rozhodl, že přeskočím. Spolu s magistrem mě chytali na druhém břehu a ostatní se jali svítit čelovkami a fotit. Svatební skok byl zhodnocen jako velmi elegantní, ačkoliv jsem si při něm narazila kotník a porazila Kelleyho do rákosí. V jídelně Johana Šílená tajně načala nutellu a s loupežníkem valnou část zkonzumovali. A za chvíli vstáváme.

2016-08-24 - Středa, 4. den

Dnes jsme za branou času potkali Mistra Jana Husa. A ctnost, které jsme se dnes učili, nemohla být žádná jiná, než pravdivost. Mistr nám vysvětlil, jak je důležité držet se pravdy, i když nám to zrovna není vhod. Abychom se v tom pocvičili, dostali jsme každý do ruky nějaký předmět – svoji „pravdu“ - kterou jsme celý den museli nosit v ruce, případně v zubech. Nejdřív měli všichni malé pravdy – izolepu, tužku, balzám na rty, lepidlo – ale pak se situace zkomplikovala, protože někteří svou pravdu neuhlídali a ztratili. Za to dostali novou, a větší, takže skončili třeba s koštětem, cihlou nebo rytířskou přilbou... Cesta do lomu i samotné koupání, které jsme měli naplánované na odpoledne, tedy bylo velmi zábavné! Po návratu pak šla část sboru s Lenkou zkoušet a zbytek dělal s Martou naukové hry na terase. U večerního táboráku znovu vysílala TV Hříběcí, která nám mimo jiné sdělila, že Lucián odjíždí, aby reprezentoval naši zem na závodech formulí. Poslechli jsme si také vzkaz Jana Husa z Kostnice, zahráli si hru s krabičkou od sirek, ve které byly úkoly na druhý den, a samozřejmě jsme také zpívali, a to zapáleně, jak to jen Brunvíci umí.
(ŽIZŇAVA - Monika)

Táborová anketa - Co se ti za celý den nejvíce líbilo?

ŽEBLATA (Radan) – Líbilo se mi koupání.
ŠKODĚJ (Daniel) – Včera se mi hodně líbilo, jak jsme šli plavat, v tom mělkým to bylo zábavný a pak když jsme šli do toho velkýho, tak tam bylo hrozně moc malých rybiček. A včera, jak byly ty pravdy. Jak Tobias měl to velikánský koště s kterým musel plavat, ale nejlepší bylo, jak Kuba dostal ty dvě cihly. A hodně se mi líbil ten táborák, jak jsme hráli ty úkoly, protože podle mě nejhorší byl ten Kubův. Kuba musí ve frontě pustit každýho, kdo ho poprosí.
PRODAN (Lucián) – Líbily se mi ty papíry, jak jsme se učili ty houslový klíče a pomlčky nebo co. Taky se mi hodně líbilo, že jsme se šli koupat k rybníku a že jsme šli zase běhat, a taky jsem byl rád, že jsme měli k večeři ovesnou kaši. A taky bylo dobrý, že jsem si u ohně mohl vybrat písničku. A to je všechno!
NEKRASA (David) – To, jak jsem si povídal s Janem Husem. Já jsem říkal, že Země je kulatá a on: Ne je placatá. Kulatá! Placatá! Kulatá! Placatá! Pak se mi líbilo, jak dělali tu televizi. Že byl (Jan Hus – pozn. red.) někde daleko od nás a já myslím, že ho upálili. Jak jsme říkali kulatá - placatá, tak jsem mu říkal: Stejně vás upálí. A to je všechno.
HOSTIVÍT (Štěpán) – Tak, líbilo se mi v lomu, protože jsem si tam krááásně došel na velkou. Hodně se mi líbil táborák, nějak mi to tam přišlo, nevím, prostě nic mi tam nezkazilo náladu. A taky rozcvičky mi nějak nevaděj, to je divný, všechno je v pohodě. Líbilo se mi, jak Jan Hus šel v hábitu na koupák. A jakž takž se mi líbilo to ohledně těch pravd.
NEZABUD (Láďa) – Nejvíc se mi líbila večeře! Rajská omáčka s masem a těstovinami. (Bohdan: Ta byla k obědu. K večeři byla ovesná kaše.) No jo, vlastně mi chutnal oběd i večeře. A moc se mi nelíbilo to s těma pravdama, protože jsem to pořád musel nosit.
ŠVABIN (Bohdan) – Včera mi chutnala hodně večeře a pravda se mi taky docela líbila, ale museli jsme ji držet celou dobu. Líbil se mi celej den Jana Husa. A to je všechno.
BDINA (Tobias) – Včera se mi hodně líbilo, jak jsme se šli koupat, pak ještě se mi hodně líbil táborák za včera a taky to, jak jsme si povídali s Janem Husem. A pak se mi ještě líbilo, jak jsme mohli mít tu druhou večeři. Jako každej den.
UHLEJ (Toník) – Všechno se mi líbilo. Nějvíc se mi líbilo, jak jsme tomu Janu Husovi říkali různý ty věci. Třeba jak funguje auto. On se ptal: Co je to auto? Já jsem mu řekl, že je to nějaký vozidlo. On se ptal, co je to vozidlo. Já jsem mu říkal, že je to nějaký vůz, který jede sám. On řek: Vůz nemůže jet sám, musí ho táhnout koně. Já jsem mu řek, že ho pohání motor. A on se ptal, co je to motor. Tak jsem mu řekl, že to je takové zařízení, aby to mohlo jet bez koní. Jinak se mi všechno líbilo.
MNATA (Kuba) – Koupání bylo super, hlavně s helmou. Cesta tam byla taky v pohodě, povídali jsme si. Zkouška byla dobrá – seděl jsem v křesle a pak jsem za křeslo dostal cihlu. Teď s ní musím všude chodit. (Vincent: To je tvoje pravda?) Jo.
OSLUCH (Sam K.) - Mně se líbila cesta do lomu, jak jsem si povídal s Radanem. A líbilo se mi u toho lomu, jak jsme si oplachovali nohy a oni nás Petr s druhým Honzou honili a pak nás nechali a táborák se mi taky líbil.
ROŽATA (Alex) – Takže včera ráno jsem se probudil, vklouznul jsem do bot, protože je tam mám vždycky připravený. Ale ještě před tím, než byl budíček, jsem se probudil, protože Čenda tam dělal tohle: (mlátí vší silou do stolu). Akorát to bylo trochu potišej. Pak jsme šli na rozcvičku a běhali jsme abychom aktivovali zas ten port. Pak jsme se portli do husitské doby, kde byl pan Jan Husita, a ten furt hulákal: „Musíte držet svoji pravduuuuuuu!“ No, no, no. Pak jsme museli celej den držet pravdu. Začalo to tím, že jsme se museli s pravdou rozcvičovat, pak jsme se najedli – co bylo včera? (Monika: Sýrová pomazánka?) Jo. A co bylo k svačině? (Monika: Nooo...) To neřeš... Byla zkouška, ještě před zkouškou jsem se... jejda! Já jsem si neuklidil nahoře a budu mít mráček, můžu to nadiktovat odpoledne? (Odchází uklidit si pokoj. Vyprávění dokončuje během poledního klidu.) Pak jsme šli na zkoušku, rozezpívání bylo dobrý, Lenka měla nějakou řeč. Pak jsme zpívali bla bla bla. Já ten dnešek moc rozepisovat nebudu, jo? Co bylo k svačině? To je jedno. Pak jsme zazpívali a šli jsme na oběd. Co bylo k obědu? Rajská, že jo. Pak byl polední klid. Pak jsme se šli koupat. Vykoupali jsme se a šli jsme zpátky a celej den jsme museli držet tu pravdu. Mně plavala ve vodě. Měl jsem dřevěnou kostku. No, a pak jsme šli zas domů, tady jsme zkoušeli. Co bylo k večeři? Jo, ovesná kaše. Po večeři bylo večerní volno, tak jsme hráli kapesníkovej fotbal a pak byl táborák. Dobrou noc!
VRBATA (Samuel V.) - Líbilo se mi, že jsme se koupali, že jsme se mohli potápět, že mi to jako že dovolili. Taky se mi líbilo ještě, bylo srandovní, že jsem musel nosit třeba celou židli půl dne. Taky se mi ještě líbilo, že mi hned za chvilku dovolili si vzít ploutve a potápět se. Taky se mi ještě líbilo, že jsem pod vodou mohl vodžibávat kamarádům nohy. Taky se mi ještě líbilo, že jsme mohli tak trochu do hloubky. Taky se mi ještě líbilo, že tam byla v jednom malém bazénku teplá voda, kam jsem se chodil ohřát. A to je všechno.
KOKOŇA (Čenda) – Mně se líbilo, jak jsme se šli koupat do kamenolomu a cestou jsme se ptali Jana Husa a on nám řekl, že neví, co to jsou husité. Bavilo mně koupat se v kamenolomu a byla dobrá večeře a byl dobrý oběd. Potom byl táborák a to bylo fakt dost dobrý, ta krabička (hra s úkoly, pozn. red.)
NEKLAN (Lukáš) – No, včera všechny svačiny, obědy, snídaně, večeře byly dobrý. Šli jsme k jezeru, takže žádná velká hra nebyla. Teda museli jsme se držet své pravdy, což někteří neutáhli, asi ani Hus ne, a na to asi pohořel. Haha. U táboráku nám volal Jan Hus z Kostnickýho vězení.
ŽIŽEL (Jeník)– Budíček byl jako obvykle hroznej. (Monika: Nelíbila se ti ta písnička, co hrála?) To se mi líbilo, ale hrozně mě to štvalo. A taky mě štvalo, že jsme museli v ruce mít věc, co symbolizovala naši pravdu, a štvalo mě na tom nejvíc to, že jsme to museli mít po celou dobu v ruce a byly v tom hrozně velký konflikty. Třeba když jsi potřebovala obě ruce na příbor, nemohla sis to dát do pusy a ani na nohu. A taky pravda se dá držet jenom iluzionálně, ne v ruce. Jediný dobrý na té pravdě bylo, že jsme s ní museli i do vody. Já jsem teda neplaval. A když jsme přišli, tak jsme něco dělali – já nevím co – táborák byl taky skvělej, hráli jsme hru s krabičkou a mě žádnej úkol nezastihl, takže pro mě samý výhody.
ČEPŘEJ (Martin) – Po obědě jsme vyrazili do lomu. Po cestě jsme trhali kukuřici a mák na poli. Do lomu jsme se šli koupat, protože to byl zatopený kamenolom. Tam jsme plavali a přišli jsme zpátky. Večer byl táborák, kde byla hra, kolovala krabička s papírkama, kde byly úkoly. Hrála hudba, a když přestala hrát, tak ten, kdo měl krabičku, si vzal papírek, na kterém byl úkol. Například: zítra pusť všechny ve frontě na jídlo, vymysli báseň na kuchařky, vždy když potkáš Martu, ukloň se jí, a různé další. Hotovo!
PRUDA (Eliáš) – Nelíbilo se mi včera, jak jsme drželi tu pravdu, líbilo se mi, jak jsme se koupali a konec, už nic.
SVIŇ (Vincent) – Jak jsme si povídali na dvoře, rozcvička a líbilo se mi, jak jsme se byli koupat a jak jsme si hráli na terase. A oběd se mi líbil, protože jsme měli jeden z mých nejoblíbenějších obědů – krupicovou kaši. A jak jsem dělal těch padesát kliků – to mě bavilo. Konec.
VECEMIL (Michal) – Vím, že jsem včera byl na nákupu a nevím, co se dělo tady, ale den začal poklidně – rozcvičkou, snídaní a dále se překlenul do zpívání. Po zpívání jsme si šli naplnit břicha, poté do lomu zaplavat prsa, někdo kraul či znak, někdo s helmou či s ploutvemi. Vše s naší pravdou jsem zvládli za dozoru Jana Husa a vrátili se do tábora. Při táboráku jsme shlédli zprávy z TV Hříběcí a shlédli záznam o Mistru Janu Husovi. Krásný den jsme zakončili zpěvem o generálu Laudonovi. Někteří si vytáhli své úkoly na další den.
ŽIZŇAVA (Monika R.) – Mně se dneska líbilo strašně moc věcí. Bylo kouzelný, jak si mladší kluci povídali s Janem Husem celou cestu do lomu. Vysvětlovali mu, co je to film, zmrzlina a kdo to jsou husité. Davídek mu dokonce prozradil, že bude upálen. Když se Mistr ohradil, že to není možné, Davídek řekl: „Jen počkejte, uvidíte večer u táboráku!“ A taky se mi moc líbilo, jak Tobi nejdřív nechtěl nosit svoji pravdu – koště – ale pak se s ní sžil a dokonce se ptal, jestli ji bude moct mít i druhý den. Taky si budu pamatovat, jak Petr předával Lence za kluky kytku a jak se Lenka rozbrečela, když ji pak všichni objali a zpívali jí Všechno dobré ti budiž přáno. A táborák se mi líbil moc. Jak k nám dojemně mluvil Jan Hus z kostnice. Jak Vojta zakřičel na kluky, že jsou srabi, když nikdo nechtěl tančit s Martou kolem ohně, a vyzval ji k tanci sám. A taky jak Bohdan posílal stisk při večerce. Myslím, že tenhle den opravdu stál za to!

2016-08-23 - Úterý, 3. den

Třetí táborový den jsme prožili v době Karla IV, který nás učil cílevědomosti. Vyprávěl nám, jak je důležité vědět, co chci dělat a proč to dělám, abychom dělali věci dobře. Den byl hodně nabitý, protože Karel IV. je osobnost bohatá na témata. Ráno se cílevědomě zkoušela a odpoledne naši rytíři protáhli svá těla i mozkové závity při hrách. Vyzkoušeli si stavění Hladové zdi a načrtli plán ideálního středověkého města, jehož model pak v lese postavili z přírodnin. Potom následoval turnaj, kde kluci soutěžili v tradičních rytířských uměních, jako je jízda na koni s dřevcem, souboj s mečem, lukostřelba a poezie. Také se měřili v kartografii, když skládali mapu Prahy se všemi památkami postavenými císařem Karlem. Turnaj se poněkud protáhl, a jelikož jsme byli hladoví, vrátili jsme se rovnou k výborné večeři, kterou pro nás připravily naše milé kuchařky. U táboráku nás znovu navštívil Karel IV., tentokrát i se svou čtvrtou chotí Eliškou Pomořanskou a s dvorním hudebníkem Guillaumem de Machaut. Tento slavný truvér se zalíbením vyslechl básnické výtvory našich rytířů, které oplývaly takovou invencí, že jim za to složil královskou poklonu. Od táboráku už jsme se jen přesunuli do postelí (samozřejmě přes jídelnu, kde čekala druhá večeře), vyslechli večerku a spali.
(ŽIZŇAVA - Monika)

Táborová anketa - Co se ti dnes nejvíce líbilo?

ŽEBLATA (Radan) - Líbilo se mi ta hra, ale vůbec se mi nelíbilo skládání písní, protože to nejde. Měli jsme loveckou píseň. Líbila se mi lukostřelba, jízda na koni a šerm. Ale nechtěl bych chodit na šerm. Pak se mi líbil – co bylo k obědu? – jo, chutnal mi oběd. A to je všechno.
ŠKODĚJ (Daniel) – Hrozně se mi líbil táborák, jak jsme tam prezentovali ty písničky. To byla sranda strašná. O bíle lani, to jsme zpívali s Radanem. Vlastně se nám to nepovedlo, my jsme to chtěli úplně jinak. Neměli jsme to natrénovaný a měli jsme jenom začátek. Takže já jsem potom prostě hrál na buben to, co Radan říkal. Pak se mi líbila ta hra, jak byla o ty body. Našemu týmu šla nejlíp lukostřelba, ale to mě šla nejhůř. Myslím, že mi šel nejlíp možná ten šerm.
PRODAN (Lucián) – Prošli jsme portálem do dalšího století. Učili jsme se, teď nevím, jak se to... - jo, cílevědomost. Nejvíc se mi líbila z her lukostřelba, protože když jsme stříleli s Davidem, tak už za nás dva jsme měli největší počet ze všech týmů. A taky jsem rád za to, že David trefil na první tah tři body. Hodně se mi líbil ještě šerm a jízda na koni. Vždycky jsme nasedli na Vojtu, řekli jsme, že má začít běžet. Oni tam rozhoupali flašku a my jsme ji museli trefit tyčí. A domečky se mi líbily, na to jsem zapomněl. U našeho domečku jsem nevyráběl nic, protože mi neřekli, co bych měl udělat. A je škoda, že nebude ta bojovka, protože zítra odjíždím. Taky jsme bojovali na těch čárách, vždycky jsme se chytili a museli jsme shodit toho druhého z čáry. Eliáše jsem shodil jednou, ale on podváděl, shodil jsem ho aspoň desetkrát. A už jsem si vzpomněl, co jsem chtěl říct – hráli jsme hru s Martou, to se mi líbilo. Měli jsme šišky, byly tam noty jako nápověda a museli jsme do kelímku dát tolik šišek, kolik tam bylo not (dob – pozn. red.)
NEKRASA (David) – Jak jsme byli u toho Karla IV. Jak jsme stříleli z luku, šermování a jízda na koni. V lukostřelbě jsem byl dobrej a dal jsem trojku. Šermování bylo trochu... i ten nejmenší mě porazil. Jízda na koni byla dobrá, já jsem jsem jel, on tam trochu přibrzdil, abych to trefil. A jak jsme hledali ty papírky (sbírání částí mapy Prahy, kterou bylo třeba složit – pozn. red.), to bylo pro mě taky trochu zábavný. Jak jsem tam sebral ten poslední a kluci pak ještě hledali, ale už tam nic nebylo. A nakonec jsme to složili.
HOSTIVÍT (Štěpán) – Taková nejčastější otázka: Co bylo včera? (Marta zopakuje program dne.) Jó, tak nejvíc se mi líbil asi ten šerm. (Marta: Šlo ti to?) No, právě že jo. A jako ta balada, ta byla taková těžší, ale nebylo to pro mě nic cizího. Pak se mi ještě líbilo to posouvání kamenů, jak tým spolupracoval. (Marta: A co zkouška?) Ta se mi líbila, ta byla v pohodě. Minulý roky mě ta zkouška štvala, ale teď to vidím docela dobře. A to mě na tom těší nejvíc, že nemusím jezdit na zkoušku pět stanic metrem. Taky bylo super divadlo u ohně, že Honza a.k.a Karel IV. přednášel svůj manželský život za deset let. (Marta: Myslíš, že to bude takhle fakt vypadat?) Jo. Ale zahrál to fakt dobře. Jsem nečekal, že to bude takhle vypadat. Myslel jsem, že jen tak přijde a něco řekne. Bylo to vtipný. Fakt jsme se tam s Ondrou řehnili. Ty problémy manželských...
NEZABUD (Láďa) – Ta hra. Ta první i ta druhá. Ta první, to nevím, co bylo. To druhý byl turnaj. Nejlepší byly boje a lukostřelba. Pak se mi taky líbila večeře a oběd.
ŠVABIN (Bohdan) – No, tak já jsem vstal, potom jsem si asi hodinu četl knížku, potom zazvonili na rozcvičku. Rozcvička byla normální, byla dobrá snídaně, potom jsme hráli karty Bang, pak byl oběd, ten byl taky dobrej. Potom jsme psali mapu a museli jsme ji postavit v lese. Potom byla večeře a táborák.
BDINA (Tobias) – Za včerejšek se mi hodně líbil táborák, pak se mi líbily ještě ty šermířský zápasy. Nejlíp to stanovistě s lukostřelbou a pak se mi ještě líbila ta poezie, co jsme psali. My jsme psali smutnou baladu o světlovlasé paní a zároveň jsme to dělali i trochu vtipný. Bylo to o tom, že si chtěla koupit chleba za tři peníze, jenže ono to stálo čtyři krejcary. Tak se vrátila domů pro kasičku a když přišla zpátky, tak už chleba nebyl.
UHLEJ (Toník) – Připravování táboráku, jak jsme na to měli službu. A jak jsme hráli různý hry. Ale ten ranní běh se mi nelíbil. Ještě jsem rád, že jsme dělali ty různý věci. (Monika: Jaký věci?) No, že … že mně chutnal hrozně oběd. A nelíbilo se mi, jak jsem chtěl vyskočit na ten žebřík a odřel jsem se. Tady, do krve (ukazuje nohu a doprovází zvukovými efekty). Líbilo se mi strašně, jak jsme dělali ty boje a šermířský aktivity. A ještě něco. Mně se ještě nelíbilo prostě to, jak mi ten Vojta vzal pistolku, ale nakonec jsem se s ním domluvil, že mi jí dá, ale na táboře už ji nebudu vytahovat.
MNATA (Kuba) – Celej den byl super. Hry na hřišti byly super taky. Hry v lese také. A hry všude jinde taky. Nejlepší bylo bojování s mečema.
OSLUCH (Sam K.) – Líbila se mi celá ta bojovka. Se mi nejvíc asi líbilo to bojování a ještě skládání písně, i když to bylo někdy těžký. My jsme měli Vínečko pijeme. My jsme to dvakrát pokazili, ale pak nám to šlo a mně se ta písnička líbila. Pak se mi líbil ještě táborák a to je asi všechno.
ROŽATA (Alex) – Takže, dneska bylo vstávání – zas jsem si připravil boty pod postel, abych do nich mohl vklouznout. Pak jsme šli pak na rozcvičku. Běhali jsme, naštěstí ne dvakrát. A potkali jsme Karla IV., což byl Honza. A ten nám řek, že dneska budem cestovat za cílevědomostí. Pak byla snídaně a pak zkouška a pak tam bylo takový to blablablí, blablabú. A blable ještě. Pak byl oběd, taková ta klasika, maso, sýr, brambory, broskev. Jmenovalo se to národní poklad, pacholík a pak ještě nějaký naturál. Pak byl polední klid, no, klasika. Tam jsme hrozně blbli, já jsem zlobil Jeníka, to mě moc bavilo, ale Jendu zřejmě ne – no, pak jsme se nějak udobřili. A dnes jsem dostal za úklid sluníčko a včera mráček. Takže pak byla bojovka, na tý bojovce to bylo... ne, to škrtni, předtím ještě něco bylo. Byla nejdřív stavba Hladový zdi, to mě moc nebavilo, byli jsme poslední ještě s jedním týmem. Pak bylo plánování map, a to mě dost bavilo, ale nejdřív mi Kuba nechtěl nic dovolit, musela zasáhnout Lenka, až potom jsem si mohl něco navrhnout. Pak jsme měli to město stavět v reálu, což mě trochu n......, jo, mě to pak bavilo, ale naštvalo mě to – já bych to naplánoval úplně jinak. Jako, docela se nám to povedlo, ale nejhezčí to měl podle mě Lukáš, ten tam měl nějaký takový stavby – vesnici, most přes řeku, hrad, kostel, kterej shořel, hřbitov, hradby. Pak ještě Radanovi se to povedlo, Štěpána moc zmiňovat nebudu, ten tam měl asi jenom tři stavby. Za mě teda... Nikomu to moc neříkej. Radan měl nádherný hrad s padacím mostem a vrškem rozbité lahve a krásnou zahrádkou na skále. Tím hrady ukončuji. K svačině byla vajíčková pomazánka a na mě se dostaly jen dvě housky. Já bych chtěl víc, ale přišel jsem pozdě, protože jsem obhlížel domečky. Pak byla bojovka, asi nejlepší byla lukostřelba. Pak jsme šli na šermířský souboje a kopím jsme se na koni snažili strefit do lahve. To mě docela bavilo. Pak jsme přišli na tu poézii, to jsme ze začátku vůbec nevěděli, jak začít, dostali jsme napsat pijáckou o moravském víně. Ale Moravu jsme tam moc nedávali, spíš vůbec. Nazvali jsme to Pijácký den. Napsali jsme refrén a první sloku a šli jsme na kartografii, to mě bavilo ze všeho nejmíň. Měli jsme čas asi 32:45, nebo tak nějak. Pak jsem už tady v současnosti, protože byla večeře, jenom jsme napsali druhou sloku a naučili to ostatní. No, blbá spolupráce to byla. A teď už je současnost a my jdem na táborák, takže čau, dobrou!
VRBATA (Samuel V.) – Že jsme měli tu soutěž. Nejvíc mě bavil šerm. Vyhrál jsem. Pak to tvoření domečků. Naše družstvo krmilo žábu. Zkoušeli jsme to a pak nám utekla. Pak se mi líbilo, že jsme našli spoustu hříbků. Ale fakt úplně strašně moc. Jeden z nich byl dokonce asi takhle (v průměru asi půl metru - pozn. red.) velký. Večer se mi líbilo, že jsme všichni společně zpívali. Že nikdo nemusel zpívat sám.
KOKOŇA (Čenda) – Mně se líbily ty úkoly (rytířský turnaj – pozn. red.), potom se mi líbila ta rozcvička a určitě se mi bude líbit táborák. Jídlo bylo dobrý, ale bylo to dost legrační, na masu totiž byla broskev. Zkouška se mi taky líbila. Naučili jsme se jednu písničku, ale už nevím, jak to bylo.
NEKLAN (Lukáš) – Včera byla stejná snídaně jako druhý den. Oběd byl dobrý, brambory trochu tvrdé. Pak jsme měli hru s pěti stanovišti a mě nejvíc bavilo šermířství.
ŽIŽEL (Jeník) – Budíček byl jako obvykle hroznej. Líbil se mi vchod do brány a líbil se mi táborák, kdy Eliška Pomořanská zlomila Karlovi IV. meč za to, že se nepamatoval její jméno.
ČEPŘEJ (Martin) – Dneska jsme měli bojovku, takovou hru, no, kde jsme plnili stanoviště. Jedno byla lukostřelba, druhé byla poezie, třetí karikatura, čtvrté šermířský zápas a páté jízda na koni. Myslím si, že jsme uspěli docela úspěšně. Večeře byla výborná, byla rejže s omáčkou.
PRUDA (Eliáš) – Dneska se mi líbilo, jak jsme pařili Bang. A zkouška. A hry, to je jediný. Všechny.
SVIŇ (Vincent) - Jak jsme měli odpolední klid a hráli jsme si s Čendou v klidu s mým Legem. A líbilo se mi, jak jsme dělali ty věci, různý (rytířský turnaj - pozn. red.). A nejvíc mě bavil šerm, protože jsme to vyhráli. A pak se mi jistě líbil táborák a ty písničky – Mrtvej vlak, Červená se line záře a Tři citrónky. Konec.
UBYNĚHA (Klára) – Vstávání je trošku náročné, ale nakonec jsme vždycky rádi, že nezaspíme a vstaneme. Já jsem dnes měla projít bránou poprvé. Zpočátku jsem tomu nevěřila, ale pak už se ve stráni objevil Karel IV. Mluvil nezvykle pomalu. Dopoledne jsem kreslila v kuchyni mapičku. V kuchyni je to nejlepší, je tam největší klid a odpočinek a nejestetičtější prostředí. A po obědě, který byl moc dobrý, jsme dopřipravili hry. Já jsem měla stanovistě s tvorbou poezie, jako vždy. Minulý rok jsem si oblíbila nejvíce milostnou báseň: Ty jsi moje jediná, lepší než Březina (kamarád). Letos mne oslovil verš z pijácké písně: Vínečko se červená, jak muchomůrka červená. Před večeří dorazili Vlkoš (Honza R.) a Kvasej (Tomáš G.), což mě nadchlo! Hrozně se těším na tvorbu v tak skvělém a početném týmu vedoucích. U táboráku jsme slyšeli pijáckou, loveckou, válečnou a milostnou píseň a shlédli jsme hysterickou scénu Alžběty Pomořanské, která zlomila meč Karlu IV. Jít spát po poradě bylo slastné. Krásnej den!

2016-08-22 - Pondělí, 2. den

V pondělí ráno se členové expedice „Zachraňte rytíře Bruncvíka“ odvážili projít branou času. Za ní potkali knížete Václava, díky němuž zjistili, že se nacházejí v 10. století.Václav nám prozradil, že potkal Bruncvíka. Ten ho prý požádal, aby nás naučil ctnosti tolerance. Během všech činností, ať už to bylo rozeznění, zkouška, jídlo či hry, jsme se tedy snažili navzájem se respektovat, i když to nebylo vždycky jednoduché. Odpolední hra nás zavedla do středověkého města Václavov, kde jsme poznávali život tehdejších lidí. Zašli jsme do kovárny, hostince, na tržiště, lovili jsme divoké husy, posílali holubí poštu a vůbec dělali vše, co nám středověcí lidé ukázali. Při táboráku jsme se rozloučili s knížetem Václavem, který nám předal několik atributů své doby na znamení toho, že jsme splnili jeho úkoly. Vědkyně Modliboha nám pak sdělila, že druhý den ráno se pokusíme znovu projít branou času a pokračovat v hledání rytíře Bruncvíka v jiném století. Jaké století to bude nám ale říct nedokázala, takže jsme usínali zvědaví, co přinese další den.
(Žizňava - Monika)

Táborová anketa - Co se ti včera nejvíce líbilo?

ŽEBLATA (Radan) - Mně se líbilo všechno, a to je všechno. Ale nejvíc se mi líbila hra. Včetně všeho.
ŠKODĚJ (Daniel) – Dnes se mi líbila ta další hra, byla hodně dlouhá a rozcestník byl, vždycky nám ukázal všude, kde věci jsou. Vždycky jsme šli někam a nepředpokládali jsme, že to tak bude . Třeba u Honzy jsme museli zatloukat hřeby, když to byla kovárna, a to jsme nepředpokládali. A to je všechno a jak jsme byli na službě, tak se dneska hodně těžko umejvaly ty špagety z talíře... jídlo mi taky moc chutnalo !!!
PRODAN (Lucián) – Dnes se mi zatím líbily úplně nejvíc ze všeho ty stanovistě. Dnes se mi taky líbil fotbal a dneska jsem byl poprvý v bráně, si myslím. Jo a buchtičky se šodo, ty mám hrozně rád, ty mi dělala doma někdy i maminka!
NEKRASA (David) – Dnes taky fotbal a jak jsme zpívali a naučil jsem se tu písničku (Svatováclavský chorál – pozn. red.) a potom mně chutnaly ty buchtičky a ty špagety teďka. Líbilo se mi, jak jsme hledali toho Bruncvíka, jak jsme byli u kováře a u toho sv. Václava a taky jak jsme byli první, včera jsme byli první, dneska, máme nejvíc bodů, to je super. Ale náš plakát je fakt děsivej, já jsem namaloval rytíře, který říká "budeš o hlavu kratší". A to je všechno!
HOSTIVÍT (Štěpán) – Hra se mi líbila. U Honzy byl ten úkol nejvtipnější. Zatloukali jsme tam hřebíky. (Marta: A na co se dnes ještě těšíš?) Na to, jak se mi bude líbit táborák.
NEZABUD (Láďa) – Líbila se mi hra a večeře. Nejlepší stanoviště bylo u toho kováře, protože to bylo nejlehčí. Bylo to zatloukání hřebíků, a to umím v poho...
ŠVABIN (Bohdan) – Dneska bylo pondělí. Zpíval jsem písničku. Já nevím , co mám říkat...
BDINA (Tobias) – Nejvíc se mi včera líbil táborák, pak se mi líbily ty soutěže. Nejlepší bylo to s tím, jak jsme byli v hostinci a museli to nosit ven (půllitr s vodou – pozn. red.) A Petr na nás nakonci házel šišky, že jsme prej nezaplatili. Jenom jednou jsem to vylil a ztratil jsem jeden bod. To nevadí. A pak se mi ještě líbilo to, jak jsme museli dávat vodu do té studánky.
UHLEJ (Toník) – Dneska se mi líbilo jak jsme hráli fotbal. Ta brána ráno se mi strašně líbila! (Do minulosti - pozn.red.) A přišel za námi svatý Václav. Mně chutnaly všechny jídla kromě první svačiny, ta byla strašně blbá, já nemám žloutek rád, jím jenom bílek. A pak se mi líbilo všechno, jen se mi nelíbilo, jak Petr omylem kopl míč Eliášovi do břicha!
MNATA (Kuba) – Celkově to bylo dobrý. A nejvíc se mi asi líbilo to u toho potoka. (Moničino stanoviště – pozn. red.) (Monika: Šplháš, co?) No, trošku. Jinak celej den byl jakoby super a bavilo mě to.
OSLUCH (Sam K.) – Takže mě se dnes líbila ta bojovka hodně. Nejvíc se mi líbilo stanoviště u ohně, jak jsme museli kovářovi najít ten papírek a zachránit ho a zatloukat hřebíky. Pak se mi líbil ten táborák. A ještě se mi líbilo, jak jsme potkali toho Václava na koni (na Honzovi – pozn. red.).
ROŽATA (Alex) – Takže ráno jsem se vzbudil, klasika. Ze včerejška jsem si připravil boty, abych do nich mohl rovnou vklouznout. Pak jsme šli na rozcvičku, to jsem byl první. Dál jsme museli běhat, což je na rocvičce normální, kvůli tomu, abychom aktivovali nějakej ten portál. A když jsme tam doběhli, tak jsme museli běžet ještě jedno kolečko, to mě naštvalo. Když jsme tam přišli tak Marta – Modlibaba... -boha řekla, že nám tajně dala na boty čidla, takže kdo neběhal měl smůlu. A portli jsme se ke sv. Václavovi, to byl Vojta. Pak jsme šli na zkoušku bla bla bla, ještě předtím byla snídaně. K snídani bylo, co bylo? (Bohdan: Ta divná pomazánka!) Jo, paštiková pomazánka a na ní paprika. Pak jsme šli po zkoušce na oběd. A k obědu bylo, co bylo? (Bohdan: Buchtičky!) Jo, buchty se šodou a polívka byla frankfurtská. Po obědě byl polední klid a zase jsme tu řvali. A štval jsem Samuela a vypojoval jsem mu klavír. A chodil jsem i na pokoje, což by se asi o poledním klidu nemělo. Pak byla nějaká ú... bojovka, a tam nám sv. Václav, který přijel na ořovi, to byl Honza, a řek nám, že je to jeho město. A my jsme chodili po těch stanovištích a bojovka mě moc nebavila, no. Doufám, že příště bude lepší. Jo, a pak jsme tady měli hrozně dlouho volno. Ještě jsme vlastně dostali ty papíry. Na těch papírech jsme měli udělat nápis a něco nakreslit. No, a pak jsme hráli kapesníkovej fotbal, byla večeře, pak zase kapesníkovej fotbal, táborák a dobrou noc!
VRBATA (Samuel V.) – Líbilo se mi, že dneska ještě po fotbale jsme měli chvilku udělat si lesní domečky. A jak jsme se společně smáli, co se dělo včera...
KOKOŇA (Čenda) – Mě se líbilo stavění domku. A potom mě bavil ten táborák. Potom mě bavily ty stanoviště, nejvíc házení té vlaštovky a jak jsem přeskakoval tu vodu. Poprvé jsem to nezvládal, podruhé jsem to už zvládl, to bylo super. A taky trefování hus. A pak jak jsme prolejzali provaz s vodou u Petra. A pak jsem se bál na tom stanovišti jak byl Václav, Kuba mě vzal na ramena a já jsem se bál, že spadnu. To už jsou vlastně všechny úkoly. Vlastně mě bavilo všechno. V té kovárně bylo zatloukání hřebíků, a to jsem zatloukl všechny - dva. Ten jeden byl trošku křivě, ale to bylo kvůli dřevu, ani se neohnul.
NEKLAN (Lukáš) – Dneska byla celkem dobrá hra. Fotbal mě nějak moc nebavil. Jinak svačina před obědem byla dobrá, snídaně taky a to bude asi všechno.
ŽIŽEL (Jeník) – Vůbec se mi nelíbil budíček. Byla nějaká písnička a hrozně se zvonilo. A dál, líbilo se mi procházení branou a brána byla taky dobrá. Hra se mi líbila.
ČEPŘEJ (Martin) – Takže, dnešek byl super. Měli jsme bojovku, že jsme byli ve městě, kde jsme měli město z doby knížete Václava. Byly tam stanovistě. Nejvíc se mi líbila hospoda, protože tam byla provazová síť a tys jí musel prolízt a nevylít vodu. A večer byl táborák.
PRUDA (Eliáš) – Něco si určitě pamatuju... Líbilo se mi dneska, jak jsme hráli Bang. Pak se mi dneska taky líbilo, jak jsme dneska hráli kapesníkovej fotbal. A pak se mi taky líbilo, spíš mi chutnala, ta druhá večeře. K ní byla broskvičková marmeláda a chleba. A já jsem si dal šest chlebů.
CHRANISLAV (Vojta) - Líbilo se mi, jak Marta podotkla, že mi nemají říkat svatý Václave, protože ještě nejsem svatý. A vtipný bylo, jak jsem jel na koni, na Honzovi. Měl jsem strach, že můj kůň chcípne ještě po cestě. A večer jsem dostal od Petra odborné školení ohledně souhvězdí na obloze. Zjistil jsem, že je tam hodně kýblů a kyblíčků.
BRATRUŠE (Magda) – Mně se líbilo, jak Alex tančil u ohně. Ten by mohl z fleku dělat výrazový tanec.

2016-08-21 - Neděle, 1. den

Nadešel 21. srpen 2016 a my jsme se, již po jedenácté, vydali na tábor do Hříběcí. Celá akce začala slibně. Na nádraží se sešel OČEKÁVANÝ počet chlapců i vedoucích, VŠICHNI jsme VČAS nasedli do SPRÁVNÉHO vlaku a za zuřivého mávání rodičům jsme se rozjeli za dobrodružstvím. Našich sedm táborových nováčků se skvěle začlenilo mezi ostřílené členy. Jediné slzičky, které se objevily, když rodiče zmizeli z dohledu, se brzy rozpustily při hraní karet. O zábavu se cestou starali sami kluci, kteří nešetřili komickými výstupy ani tanečními kreacemi. Ve Veselí nad Lužnicí jsme využili hodinového čekání na přípoj ke hraní poněkud hlučnější seznamovací hry, při které se ozývaly zvláštní projevy, citujeme: „Krk! Au au! - Au au!, Chrochro! - Chrochro, Crrr crrr! - Crrr crrr!, Ratatatata!“ apod.
Ke štěstí obyvatel Veselí jsme nastoupili do dalšího vlaku a nechali je v poklidu si užít zbytek nedělního odpoledne. Ve vlaku jsme se setkali s Klárou. Ta nám držela místa, kterých bylo zbytečně moc, což se ukázalo, když se dvanáct kluků nacpalo do jednoho kupé bez ohledu na to, že vedlejší kupé zelo prázdnotou. Cestou se nic katastrofického nestalo (až na to, že Monika na plné čáře prohrála se Lvy Bombu) a na nádraží v Horní Cerekvi jsme všichni vystoupili živí a zdraví a přibrali do party Jeníka, Samuela V. a Anetu s Magdou - nové pomocnice v kuchyni.
U nádraží už byl přistaven vozový park čítající tři auta, která bez problémů pobrala naše kufry (Děkujeme!) My jsme pak, zbaveni zavazadel, vyrazili pěšky do Hříběcí. Počasí, které se nejprve tvářilo nepřátelsky, nás nakonec vzalo na milost a my jsme došli na základnu téměř suší. Abychom se aspoň trochu zapotili, zahráli jsme si rovnou v lese běhací hru, při které kluci zjistili, s kým budou následujících devět dní v týmu. Pak už nastalo zabydlování, vybalování a výborná večeře.
Večer se kluci sešli na terase, kde pro ně vysílala televize Hříběcí s moderátory Reyem a Lucií. Hlavní zprávou dne se stalo zmizení sochy rytíře Bruncvíka z Karlova mostu. Jak nám sdělili odborníci Prof. Ing. Bc. et BcA. Dalibor Kořen Ph.D., znalec rytířské morálky, a vědkyně Modliboha, odbornice na pohyb v časoprostoru, zdá se, že Bruncvík nebyl odcizen, ale odešel z vlastní vůle. V současnosti totiž vymizely mezi lidmi rytířské ctnosti, a tak se zklamaný Bruncvík vydal ctnosti hledat zpět do minulosti. Naštěstí byla do terénu vyslána expedice devatenácti dobrovolníků, kteří se za doprovodu specialistů pokusí Bruncvíka přivést zpět. Tito neohrožení hrdinové projdou branou času a nasadí vlastní životy při snaze přesvědčit svého patrona, že i ve 21. století žijí chlapci a muži, kterým rytířství není cizí.
Den jsme nemohli zakončit jinak než táborákem, u kterého došlo mimo jiné k losování staročeských jmen, která budeme používat během celého pobytu v minulosti.
(Monika – Žizňava)

Křesomyslovci:
KŘESOMYSL (Tomáš) – prozatím nepřítomen
ŽEBLATA (Radan)
ŠKODĚJ (Daniel)
PRODAN (Lucián)
NEKRASA (David)

Hostivítovci:
HOSTIVÍT (Štěpán)
NEZABUD (Láďa)
ŠVABIN (Bohdan)
BDINA (Tobias)
UHLEJ (Toník)

Mnatovci:
MNATA (Kuba)
OSLUCH (Sam K.)
ROŽATA (Alex)
VRBATA (Samuel V.)
KOKOŇA (Čenda)

Neklanovci:
NEKLAN (Lukáš)
ŽIŽEL (Jeník)
ČEPŘEJ (Martin)
PRUDA (Eliáš)

Stařešinové:
DUŠNA (Lenka)
MODLIBOHA (Marta)
MIROBOJ (Honza)
UBYNĚHA (Klára)
DRSLAV (Ondra)
PŘASLAV (Petr)
ŽIZŇAVA (Monika – nekuchařka)
SESTŘENA (Monička – kuchařka)
BRATRUŠE (Magda – pomocnice)
BUŠNA (Aneta – pomocnice)
VECEMIL (Michal – zdravotník)
ZBYHNĚV (Gema)

Táborová anketa - Co se ti včera nejvíce líbilo?

ČEPŘEJ (Martin) - Nejvíc se mi líbilo – počkat, co jsme dělali? Jo, večer ten fotbal. A předtím jsme hráli hry. A taky se mi líbilo divadlo, kde byly zprávy, že zmizela socha Bruncvíka a že se musíme vydat ho hledat. Nejlepší byl Honza (Prof. Kořen).
BDINA (Tobias) - Divadýlko, kde byly zprávy, a potom jak se ztratil Bruncvík. Nejlepší byl Petr, jak hrál toho pána s vlasy (moderátor Rey v afro paruce – pozn. red.) a knírkem. To bylo dobrý. A taky se mi líbilo, že jsme měli tu možnost sem přijet. Cesta byla dobrá, jeli jsme vlakem, pak jsme zase jeli vlakem a pak jsme šli pěšky.
NEZABUD (Ládík) - Nejlepší bylo, jak jsme jeli vlakem. A pak táborák. Ale nejlepší byla ta jízda, protože jsem si mohl v klidu číst Strážce ohně. Je to hrozně dobrý. Vtipný je, že jsem tu knížku dostal den před odjezdem a teď už mám přečtených šedesát stránek.
ŠVABIN (Bohdan) - Hrozně se mi líbil ten fotbal, ale chtěl jsem bejt s Petrem. Představení se mi líbilo taky hodně.
NEKLAN (Lukáš) - Asi divadlo, ale jinak včera nic moc. (Monika: A nějaký světlý bod?) Jo, to jo. Měli jsme naštěstí zarezervovaný vlak. Ne jako minule.
NEKRASA (Davídek) - Když jsme přijeli, tak se mi líbil ten fotbal, to bylo dobré. A pak byla bojovka, jak jsme hledali ty cedulky, a já jsem běžel k Martě, ta byla za stromem, já jsem běžel a myslel jsem si, že ona taky hraje a honí a ona mne plácla, já jsem ani nevěděl... a ještě chci říct, že je to tady super!
PRODAN (Lucián) - Dobře. Líbil se mi docela hodně fotbal, pak taky byla skvělá ta hra, jak jsme sbírali ty jmenovky, a taky dobrej byl táborák, protože jsem se aspoň trochu naučil ty nový písničky. Taky se mi líbila večerní hra, jak hráli, hlavně ty masky.
UHLEJ (Toník) - Jeli jsme a bavili se, to bylo prvně jak jsem se setkal s Bohdanem, tam jsme se poznali a řekli si, že budeme kámoši a bylo to hotový. Jak jsem se tam bavili, bavili, bavili a jak jsme všichni koukali z oken. Já jsem poznal poprvé písničku Baby se jmenuje, Bohdan ji má na telefonu. Mně se hlavně líbila ta večeře, já sekanou miluju a taky mletý maso, a to bylo všechno, co se mi líbilo.
VRBATA (Samuel V.) - Den byl hrozně zajímavej, protože jsem si hned našel kamarády, protože většinou si je hned neudělám, byl jsem rád. Líbilo se mi, že jsme hráli fotbal. A hráli jsme různý hry. Taky jsme, to se mi líbilo, že jsme všichni zpívali u ohně.
ŠKODĚJ (Daniel) - Mně se hodně líbil táborák včera večer, protože bylo hodně nových dětí a zpívali jsme písničky a oni je zpívali poprvý. Taky se mi líbil fotbal, bylo to hodně vyrovnané, protože včera jsme vyhráli a dneska jsme prohráli. A jak byla ta hra, tak se mi líbilo, jak jsme musili najít svoje jméno, oni byli schovaný na takovejch tajnejch místech.
HOSTIVÍT (Štěpán) - Nejvíc se mi líbilo, že jsme už přijeli, že byla pohoda. A jak jsme dělali s Honzou táborák.
ROŽATA (Alex) - Jak jsme byli na tom nádraží. Já jsem tam čekal asi 20 minut. Pak jsme jeli vlakem z nástupiště „nevim“ do Veselí nad Lužnicí, a tam jsme hráli takovou hru, kde bylo samý „kvak“, „crrr“, „chro“, „prd“, „krk“, „au au“ a já jsem byl „honolulu“. Jo, a ještě – když jsme jeli do toho Veselí, tak tam něco hrozně smrdělo z koše! Pak jsme jeli z Veselí lokomotivou ze šedesátých let od Škodovky (nebyla parní). Pořád jsem koukal z okna. Pak jsme dojeli do Cerekve a šli jsme až sem pěšky. Pak jsme sem přišli a hráli jsme hru se jménama. Já jsem neměl na jmenovce napsáno Honolulu, ale Alex. To mě naštvalo! U tábora jsme si vylosovali jména, jsem … co jsem? …Rohata? A Kuba si vylosoval jméno Mnata.
KOKOŇA (Čenda) - Táborák. Ten oheň. Cesta se mi taky líbila. Hrál jsem hry a povídal jsem si. Večer jsem usnul rychle, ale hrozně brzo ráno jsem vstával. Tak jsem ležel v posteli a zkoušel jsem usnout. Podařilo se mi to.
ŽIŽEL (Jeník) - Asi hra. V kruhu jsi musela najít své jméno a několik dalších taky hledalo a jména měla určitou barvu. Já jsem měl například modrou. A musela jsi potom hledat kluky, co měli stejnou barvu jako ty. A pak se mi líbila ještě večerka a rozdávání jmen. Já jsem Žížel.
SVIŇ (Vincent) - Ten táborák. Jak jsme dělali takový hry a zpívali. Pamatuju si Kozla, tu s tím ohněm (Červená se, line záře – pozn. red.) Cesta sem se mi ztaky moc líbila, hlavně druhý vlak, protože tam jsme hráli bombu a já to vyhrál. A povídali jsme si. A líbilo se mně, jak jsme šli pěšky sem. A zazvonil na zvonec a pohádky je konec.
MNATA (Kuba) - Ta cesta byla dobrá. Hráli jsme na kytaru. Potom i ty hry na nádraží. A táborák byl taky dobrej společně s tou hrou. Měli jsme se seskupit do týmů pomocí papírků.
OSLUCH (Sam) - Ta hra se mi hodně líbila, jak jsme si vzali jména do týmů a jak jsme se tam honili. Pak se mi líbil ten fotbal a táborák. Jak jsme si rozdávali jmenovky. Se svým jménem jsem docela spokojený. Nevadí mi.
PRUDA (Eliáš) - Jak jsme jeli vlakem. Seděl jsem a díval jsem se. A hrál jsem taky Bang. Taky když jsme byli na tom nástupišti. Ale nelíbilo se mi, že jsem si nemohl jít nic koupit do hospody. A ta hra se mi líbila. Měl jsem „Klof“.